Úterý 10. ledna 2017, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze

(pokračuje Jan Hamáček)

2.
Zákon, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 564/14/ - vrácený prezidentem republiky

Stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo doručeno jako tisk 564/15.

Zeptám se navrhovatele, pana ministra Chvojky, zda si přeje vystoupit. Podle jeho pohybu soudím, že ano. Pan ministr má slovo.

 

Ministr vlády ČR Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedo, hezké odpoledne, dámy a pánové. Myslím, že už by bylo zbytečné rekapitulovat, o čem je jak původní návrh novely zákona o střetu zájmů, tak říkat, jaké byly pozměňovací návrhy, které byly přijaty v průběhu projednávání v ústavněprávním výboru a mandátovém a imunitním. Chtěl bych se vyjádřit jenom k vetu pana prezidenta.

Pan prezident republiky spolu s vrácením návrhu Poslanecké sněmovně zveřejnil své stanovisko, ve kterém poměrně zevrubně rozebírá, z jakých důvodů návrh vetoval. Body stanoviska lze shrnout do tří okruhů, z nichž první je - nedostatečně odůvodněné a podložené pozměňovací návrhy, jejichž prostřednictvím byl návrh zásadně změněn. Za druhé, omezení veřejných funkcionářů uvedené v § 4a, 4b a 4c, to jest média, veřejné zakázky a dotace, překračují hranice ústavnosti a neprojdou, dle jeho názoru, testem proporcionality. Ustanovení § 4b a 4c jsou navíc v rozporu s mezinárodními závazky. Předběžná úprava měla být vedena spíše cestou ústavního zákona nežli pouze zákona běžného. A třetí výtka či třetí okruh, použitím nepravé retroaktivity došlo k zásahu do principů legitimního očekávání spojeného s ochranou vlastnictví.

Já bych jenom rád k těmto okruhům poznamenal toto. Ten první. Pozměňovací návrhy, které se týkají § 4a, 4b a 4c, byly doplněny odůvodněním, které bylo na poměry Poslanecké sněmovny standardní, a byly řádně a obšírně projednány jak v rámci výborů PSP, tak na jednání pléna. Myslím si, že není vůbec neobvyklé, naopak že je obvyklé, že jsou v průběhu projednávání zákona načteny v různých výborech pozměňovací návrhy. Tak tomu bylo i u projednávání tohoto zákona. Není to nic, co by bylo v rozporu s Ústavou a co by bylo nenormální. Naopak je to zcela běžné. A pokud si dobře pamatuji, tak ty pozměňovací návrhy, a nejenom ten můj, ale i ty ostatní, byly spíš nadstandardně odůvodněny a nadstandardně projednávány. Pokud si vzpomenu na některé jiné návrhy zákonů a novely, kde máte pozměňovací návrh, který má důvodovou zprávu o rozsahu dvou vět, tak tady zde šlo úplně o něco jiného.

Co se týče rozporu s mezinárodním právem, rozpor s protokolem č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod nemůže nastat, jelikož ho Česká republika dosud neratifikovala. Ústavnost návrhu je dle mého názoru dodržena a zásah do práv je vyvážen veřejným zájmem na eliminaci střetu zájmů politických funkcionářů a zájmem na ochraně demokratického právního státu.

A poslední výtka: nepravá retroaktivita. To je podle mého názoru něco úplně nelogického. Nepravá retroaktivita není v současné legislativě ničím neobvyklým a dle předkladatele nebude právo na ochranu vlastnictví dotčeno.

Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. A nyní se zeptám zpravodajů. Nejprve zpravodaj ústavněprávního výboru, který byl garančním výborem, pan poslanec Vozka - nepřeje si. Paní zpravodajka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, paní poslankyně Kovářová - není přítomna. A pan zpravodaj mandátového a imunitního výboru, pan poslanec Plíšek, si také nepřeje vystoupit. V tom případě otevírám rozpravu a mám do ní zatím jednu přihlášku, a to je... S přednostním právem? Řádnou. Takže nejprve pan poslanec Okamura a potom pan předseda Faltýnek.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, na úvod bych chtěl k tomuto hlasování o tzv. lex Babiš říci, že naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, nesouhlasí s oligarchizací politiky a také nesouhlasíme s výsledky této vlády, které je hnutí ANO nedílnou součástí. Ale není možné, aby o tom, kdo půjde nebo nepůjde do politiky, rozhodovaly předem stranické sekretariáty vedené Bohuslavem Sobotkou a Miroslavem Kalouskem. My v našem hnutí SPD prosazujeme přímou demokracii, tedy systém, kde jsou politici občany přímo volení a také odvolatelní a mají hmotnou odpovědnost. Zákon je navíc neuvěřitelně hloupý a účelový paskvil, který v praxi navíc nic neřeší. Jeho cílem není odstranit střet zájmů, ale jen politicky útočit na jednoho politika. Tak se prosím zákony nedělají. Andrej Babiš přepíše akcie na rodinu anebo to vyřeší jiným způsobem a v praxi bude mít stejný vliv jako dosud. Navíc to neřeší skutečné zneužívání vládní funkce. Miroslav Kalousek v minulosti dokonce prosadil zákon, že zbrojní zakázky nesmí soutěžit Ministerstvo obrany, ale jen soukromé firmy, a po léta pak z toho těžila firma jeho kamaráda Hávy. A stát přicházel o miliardy.

Pokud chceme zabránit politikům zneužívat veřejné peníze, stačí málo: zavést jejich odvolatelnost a zavést hmotnou odpovědnost pro vrcholné politiky ve výkonné funkci s povinností hospodařit s péčí řádného hospodáře, jako to mají jednatelé firem nebo starostové. To je systémové řešení, které navrhuje naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, a tyto zákony jsme již tady předložili. To ovšem stávající politické elity, největší korupčníci a gangsteři v politice, odmítají.

Právo podnikat v občanském životě máme všichni stejné, je to naše lidské a ústavní právo. Jen je k tomu nutné připojit, že musíme mít také všichni vymahatelnou odpovědnost. Z výše uvedených důvodů naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, tento zákon nepodporuje.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana předsedu Faltýnka.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, hezké odpoledne. Já vystupuji k tomuto zákonu zde ve sněmovně již potřetí a vím, že moje vystoupení je vlastně zbytečné. Vím, že většina z vás je rozhodnuta přehlasovat veto prezidenta a tento zákon ušitý na jednoho člověka, na pana Babiše, definitivně schválit.

Nechci se opakovat. Většinu argumentů proti tomuto právnímu paskvilu jsem již několikrát řekl, ale přesto mně dovolte ještě pár poznámek.

Začnu citátem našeho pana premiéra. Našeho pana premiéra naší společné koaliční vlády ze 17. dubna loňského roku z pořadu Partie na Primě. Citace zní: "Chci jenom říci, že ten zákon nebude působit zpětně. Měl by působit pro nově jmenované ministry v budoucnu. Tak je to, myslím, v pořádku." Ano, toto řekl náš premiér, a o pár měsíců později bojuje za to, aby zákonodárci přehlasovali veto prezidenta a zákon mohl platit už pro tuto vládu. Pro stávající ministry.

Pan premiér, který v roce 2013 při skládání této vlády velmi dobře věděl, koho posílá na pozici ministra financí, kdo má být jeho partner, o kterém všichni občané naší země věděli, co vlastní a jak se k tomuto majetku dostal. A hlavně, kdo mu tu vládu kvůli vnitrostranickým sporům nakonec vlastně zachránil. Dnes už samozřejmě zapomněl na to, co se stalo v roce 2013.

Dnes už ani neví, co říkal loni v dubnu v televizi celému národu. Klidně se rok před koncem volebního období podle našeho názoru jinak velmi úspěšné vlády otočí ke svému koaličnímu partnerovi a spojí se s Miroslavem Kalouskem.

Miroslav Kalousek se mě ptal, jak dlouho budu hovořit, že má nějaké jednání. Říkal jsem mu, že zhruba půl hodiny, je škoda, že neposlouchá.

Proč se tak stalo, dámy a pánové? Vždyť to moc dobře víte. Pro záchranu starých pořádků, vše pro záchranu starých vazeb.

Tomuto světu budovanému poctivě 25 let logicky pan Babiš vadí, překáží mu, nabourává ho, tak se nějaká ta lež nebo nůž do zad koaličnímu partnerovi prostě musí přehlédnout. Ta touha je tak veliká, že všichni toužíme jen po jediném: když už ho nemůžeme vyhnat ze země, měli bychom ho aspoň co nejvíce zranit, sáhnout na to, co budoval celý život. Jak jinak popsat naši horlivou snahu co nejdříve projednat zákon o střetu zájmů, který směřuje na jednoho jediného člověka a který vznikl kvůli Andreji Babišovi? Vždyť to vypadá, jako by tento zákon byl jedním z nejdůležitějších zákonů v tomto volebním období. U žádného jiného zákona totiž většina z nás, ať se někoho nedotknu, neprojevila takové zapálení pro svoji práci. Někteří kolegové chtěli tak moc přehlasovat veto prezidenta, že byli ochotni svolat schůzi Sněmovny ještě během svátků. Pan kolega, kterého se to týká, se zrovna baví. Babiš jim tak moc vadí, že by si klidně zkrátili i Vánoce. Proč nechodit do práce o prázdninách, když se má hlasovat třeba o zpřísnění hazardu nebo zrychlení řízení u stavebního zákona? Všechny ostatní zákony pro lidi jsou pro tradiční kolegy až na druhé koleji, klíčový je lex Babiš.

Zákon z dílny sociální demokracie a TOP 09 je účelový, pokrytecký, demotivující a ohrožující demokracii. Proč je účelový? Položme si tu otázku. Vždyť sami tvůrci zákona při rozhovorech v kuloárech Poslanecké sněmovny přiznávají, že pozměňovací návrhy sepsali proto, aby uškodili Andreji Babišovi, že to je motivem jejich jednání. Jediný, kdo to veřejně přiznal a řekl, byl Petr Fiala, předseda ODS.

Proč je novela pokrytecká? Tak se podívejme mezi sebe. Nejsme tady sice všichni, ale sedí mezi námi řada politiků, kteří převedli své firmy na manželky nebo děti a po převodu vlastnických práv právě těmto firmám raketově rostly příjmy z erárních peněz, ze státního rozpočtu a rozpočtů krajů a měst. Proč je tento zákon demotivující? Protože každý úspěšný podnikatel, který bude chtít vstoupit do politiky, si takový nápad rozmyslí, protože by se musel složitě zbavovat vlastního majetku, který budoval celý život, a převádět ho na jiné subjekty. Proč novela ohrožuje demokracii? Psát zákony primárně namířené proti jedné osobě je vždy špatně, je to nebezpečný precedens, který pokřivuje náš právní řád.

Dámy a pánové, je fascinující sledovat, jak začnete řešit střet zájmů až v momentě, kdy se cítíte ohroženi jiným politickým subjektem. Proč jste tento problém neřešili ve volebních obdobích, kdy jste vládli? Proč jste neřešili střet zájmu, když ve vládách seděli ministři, kteří na oko převedli své firmy na rodinné příslušníky, kamarády a přátele? Proč jste neřešili komunální politiky, jejichž manželky zaměstnávali místní kmotři? Proč jste neřešili společnosti, které ovládaly manželky komunálních politiků a jejichž tržby raketově rostly, když byli právě jejich manželé aktivní v politice? Proč jste neřešili majitele solárních elektráren, kteří seděli v Poslanecké sněmovně a jezdili na dovolené s řediteli státních firem a s lobbisty?

Připomenu vám pár vašich bývalých, ale i současných kolegů. Pan ministr Bárta, který převedl svoji firmu na svého bratra a plánoval, jak soukromá bezpečnostní agentura ovládne Ministerstvo vnitra a policejní složky. A dále pan ministr Řebíček, Drábek, Besser a další a další. Tehdy nikomu nevadilo, že firmy některých z nich po vstupu do politiky zázračně zvětšily své tržby a zisky. Nikdo to neřešil a zákon porušen nebyl. Ale nebyli to jenom ministři, kteří takto postupovali. Máme i řadu poslanců, kteří své firmy převedli na rodinné příslušníky. Tyto firmy, zejména stavební firmy, začaly zázračně fungovat a stavět. Ale ne pro soukromé investory, ale pro města, správy a údržby silnic, Generální ředitelství cel, policii a další státní, krajské a obecní instituce. A všechno je v pořádku, nikdo to neřeší.

My se tady neustále bavíme o střetu zájmu a ohrožení demokracie. Například ODS je nejhlasitějším zastáncem svobody a bojuje tady proti střetu zájmu. A přitom pan předseda poslaneckého klubu a jeden z nejvýše postavených politiků ODS Zbyněk Stanjura vlastnil firmu Eskon, vlastnil její akcie, po zvolení do funkce ji pak postupně převedl. Společnost obchodovala s nejvlivnějšími českými firmami, jako je například ČEZ, OKD - o OKD asi dnes ještě budeme mluvit - ale také měla zakázky od veřejných úřadů a institucí, včetně opavského magistrátu. Nechápu, jak může pan předseda vyčítat Andreji Babišovi střet zájmu.

Dalším takovým expertem na podnikání, respektive nepodnikání ve veřejné funkci, je Karel Schwarzenberg. Když byl ministrem zahraničí, v té době byl a stále je vlastníkem několika firem, třeba firmy Orlík nad Vltavou, s. r. o., kde je od roku 1992 vlastníkem téměř 100 % té firmy, která se věnuje zemědělskému podnikání a která čerpá dotace jak z evropských, tak národních zdrojů v řádu milionů korun. Když došlo k administrativnímu pochybení, a už jsem tady o tom hovořil minule, ale nijak ve zlém, pouze jsem to konstatoval, při čerpání dotací na obnovu rybníků a když měl tyto dotace vrátit, tak mu kolega z vlády pan Kalousek jako ministr financí tuto vratku odpustil.

Dalším expertem na etiku a střet zájmů je vážený kolega pan Václav Votava. Ten převedl stavební společnost, kterou vlastnil, na manželku a na syna. Tato společnost byla vítězem řady veřejných zakázek. Z výpisu z veřejného rejstříku vidíme, že celková hodnota těchto realizovaných zakázek byla zhruba 85 milionů korun. Není to moc, ale není i toto náhodou střet zájmů?

To, na co chci poukázat, je vaše pokrytectví. Předstíráte zde, že - před veřejností - jste tento zákon chtěli mít už dlouho, jen nebyla ta správná příležitost. A ta přišla teď. Máme tady Babiše, tak je potřeba ten zákon přijmout.

I pan prezident Zeman v podstatě zopakoval to, co si myslí ať ústavní právníci, tak velká část české veřejnosti. Ten zákon není koncipován obecně, ale je napsán proti jedinému člověku, který začal ohrožovat ekonomické zájmy tradičních politických stran.

Myslím, že už nemá smysl dál pokračovat, další záležitosti ať rozhodne Ústavní soud. Porušení zásady rovnosti mezi podnikatelskými subjekty, zásah do legitimního očekávání práv nabytých v dobré víře nebo rozpor s právní judikaturou EU, i když kolega Chvojka - omlouvám se, pan ministr Chvojka - říkal, že žádný rozpor není. Já předpokládám, že my jako poslanecký klub se obrátíme na Ústavní soud, protože vy se tu dnes chystáte vlastně již potřetí zvednout ruku pro zákon, který je už na svém startu podle našeho soudu protiústavní. Dokonce pan Mihola, předseda lidoveckého klubu, když jsme spolu mluvili, v klidu prohlásil, že se to teď s legislativní chybou schválí a pak se to opraví, že to vlastně není žádný problém. A já se ptám, jestli to myslíme vážně. Co si o nás budou myslet lidé venku? Ale vám je to, předpokládám, jedno, dámy a pánové, vy jste takhle byli zvyklí fungovat 25 let a vždy to nějak prošlo. Až teď, když je tu Babiš, tak se to zadrhává, tak jste na něj ušili tento zákon.

Závěrem mi dovolte, kolegyně a kolegové, abych ještě přečetl velmi stručné stanovisko a argumenty pana prezidenta, které ho vedly k vetu tohoto právního paskvilu. K vetu tohoto právního paskvilu! Nevím, zda jste to všichni četli, ale domnívám se, že ano, nicméně mi dovolte alespoň nějakou stručnou rekapitulaci, resp. uvést důvody, které vedly pana prezidenta k vetu.

1. Součástí uvedené novely zákona o střetu zájmů jsou i § 4a až 4c, které nebyly předmětem vládního návrhu zákona, byly do zákona zapracovány na základě pozměňovacích návrhů. Jejich odůvodnění je založeno na ničím nepodložených domněnkách, postrádá jakékoliv konkrétní argumenty a je zjevné, že při jejich přijímání nebyla v úvahu vzata ta hlediska, která by měla být v právním státě pro tvorbu a schvalování každého zákona rozhodující. Namísto toho převážila snaha, jak to z obsahu těchto pozměňovacích návrhů vyplývá, pokusit se jejich prostřednictvím ovlivnit volnou soutěž politických stran, na které je za podmínek podle čl. 5 Ústavy ČR založen politický systém.

2. Příkazy a zákazy obsažené v § 4a až 4c zasahují do svobody jednotlivce a jeho základních práv, a protože i Poslanecká sněmovna je vázána Ústavou ČR, je v tomto případě namístě z preambule Ústavy ČR a jejího čl. 1 dovodit, jak to standardně činí i Ústavní soud, jedno ze základních pravidel fungování státní moci, kterým je zásada proporcionality přiměřenosti v širším smyslu, která zahrnuje principy vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti v užším smyslu, a z těchto hledisek namítanou právní úpravu posoudit.

3. § 4a stanoví, že veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Podle čl. 70 Ústavy ČR člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce, s tím, že podrobnosti stanoví zákon.

Podle § 4 zákona o střetu zájmů, do doby účinnosti předmětné novely, člen vlády, členové vrcholných orgánů vybraných správních úřadů s celostátní působností, České národní banky, Nejvyššího kontrolního úřadu a od nabytí účinnosti předmětné novely i náměstci členů vlády, vedoucí kanceláří obou komor Parlamentu a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, předseda nebo člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí a veřejný ochránce práv a jeho zástupce nesmí: podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, být členem statutárního orgánu, členem řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká, být v pracovněprávním vztahu nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, přičemž tato omezení se nevztahují na správu vlastního majetku.

Namítaný § 4a překračuje omezení obsažená v § 4, rozšiřuje je na všechny veřejné funkcionáře, jak jsou vymezeni v § 2 odst. 1, a vyplývá z něj, stejně jako z připojené novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, že žádný veřejný funkcionář nesmí mít majetkově s rozhlasovým nebo televizním vysíláním nebo s periodickým tiskem nic společného. Z hlediska zásady proporcionality přiměřenosti v širším smyslu nutno vzít v úvahu, pokud jde o:

a) princip vhodnosti, že podle něho musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku (zájmu); lze si jen obtížně představit, že je-li cílem této právní úpravy zamezit ve veřejném zájmu zneužití rozhlasu, televize, periodického tisku veřejnými funkcionáři, že uvedená média jako jejich majitel nebo spolumajitel bude v rozporu s veřejným zájmem zneužívat např. náměstek ministra, vedoucí Kanceláře Senátu, veřejný ochránce práv nebo jeho zástupce, a pokud jde o členy vlády, rámec jejich omezení stanoví čl. 70 Ústavy ČR; lze si tedy jen obtížně představit, že by člen vlády musel mít majetkovou účast v některém z médií, aby mohl jejich prostřednictvím veřejnosti sdělovat informace o výkonu své funkce, a to z důvodu vlastnického nebo spoluvlastnického podílu způsobem, který odporuje výkonu jeho funkce (jinou věcí je, že člen vlády je většinou současně členem nebo předsedou politické strany, o tom však čl. 70 Ústavy ČR nehovoří);

b) princip potřebnosti, že podle něho povoleno ve vztahu k dotčeným základním právům a svobodám použít pouze nejšetrnějšího z více možných prostředků; i v případě, že by byl akceptován výše uvedený veřejný zájem, je právní úprava v kolizi s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, a rovněž v kolizi s čl. 21 Listiny, podle jejíhož odstavce 1 občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí a podle jejíhož odstavce 4 občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. § 4 je v rozporu s ústavním principem nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a z tohoto hlediska nutno považovat za dostačující a jako nejšetrnější omezení pro veřejné funkcionáře obsažená v § 4 zákona;

c) princip přiměřenosti v užším slova smyslu, že vychází z toho, že újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli, tj. opatření omezující základní práva a svobody nesmějí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na těchto opatřeních; mají-li být narušena výše uvedená základní práva, pak intenzita převahy veřejného zájmu nad těmito ústavními hodnotami by musela být mimořádně silná a rovněž řádně odůvodněná, což z podkladů, které měli poslanci při schvalování zákona, však nevyplývá. Testu přiměřenosti § 4a obtížně vyhoví i proto, že zahrnuje i takové provozovatele televizního nebo rozhlasového vysílání, kteří nevysílají nic jiného než hudbu nebo naučné pořady, anebo vydavatele soustřeďující se na vydávání výlučně odborného periodického tisku.

4. § 4b stanoví zákaz obchodní společnosti, v níž má člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu nebo jím ovládaná osoba podíl alespoň 25 %, účastnit se zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, včetně zadání zakázky malého rozsahu, a § 4c zakazuje za stejných podmínek poskytnout obchodní společnosti dotaci nebo investiční pobídku.

Z hlediska zásady proporcionality přiměřenosti v širším smyslu nutno vzít v úvahu, že

a) pokud jde o princip vhodnosti, vychází se v této souvislosti zřejmě z toho, že cílem, resp. veřejným zájmem sledovaným touto právní úpravou, je zamezit tomu, aby veřejný funkcionář nezneužil svého postavení při zadávání veřejných zakázek nebo při poskytování investičních pobídek nebo dotací; schopnost této právní úpravy dosáhnout zamýšleného cíle je však v podstatě nulová, neboť zadávací řízení je zákonem o zadávání veřejných zakázek natolik propracováno, že ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu nemá možnost, aniž by podstoupil neúměrné riziko, tento proces v rozporu se zákonem ovlivnit;

obdobně to platí o investičních pobídkách; na posuzování a rozhodování o žádostech o investiční pobídky se podílí organizace zřízená Ministerstvem průmyslu a obchodu, toto ministerstvo, a se svými závaznými stanovisky další čtyři ministerstva, v zákonem stanovených případech rozhoduje o žádostech vláda nebo je posuzuje Komise, je přitom aplikován nejen zákon o investičních pobídkách a jeho prováděcí předpisy, ale celá řada dalších právních předpisů, včetně přímo použitelných předpisů EU;

dotace jsou pro jednotlivé kapitoly obsaženy v zákoně o státním rozpočtu na příslušný rok, schváleném Poslaneckou sněmovnou, jejich poskytování se řídí rozpočtovými pravidly, zvláštními právními předpisy nebo i interními normativními instrukcemi; relevantní ingerence ministra spočívá ve vydání normativní instrukce, kterou se pak vyhlašování dotačních programů a proces rozhodování o poskytnutí dotací v konkrétních případech řídí, přičemž žádosti jsou zpravidla kolektivně, někdy i vícestupňově posuzovány. Zdrojem značné části dotací jsou prostředky EU, jejich čerpání se řídí rozsáhlou metodikou, jejíž dodržování podléhá vícestupňové kontrole, a to i ze strany orgánů Komise;

b) pro princip potřebnosti platí obdobně to, co bylo uvedeno výše ve vztahu k předmětné právní úpravě o principu vhodnosti;

c) pokud jde o princip přiměřenosti v užším smyslu, je ve vztahu k předmětné právní úpravě rozhodující. § 4b a 4c jsou zcela jednoznačně v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se základní práva a svobody zaručují všem, bez rozdílu, a to kromě jiného, i majetku nebo jiného postavení a s čl. 11 odst. 1 "Listiny", podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a ochranu. Na získání veřejné zakázky, investiční pobídky nebo dotace sice není právní nárok, ale přijatá právní úprava, která předem vylučuje určitý okruh žadatelů o veřejnou zakázku, investiční pobídku nebo dotaci, zakládá mezi obchodními společnostmi nerovnost, je pro ně diskriminační a z hlediska ústavního principu jednoznačně nepřiměřená. Tato právní úprava nastoluje stav, kdy člen vlády se musí rozhodnout, zda se stane nebo zůstane členem vlády, a pak obchodní společnost, v níž má podíl, v konkurenčním prostředí zanikne se všemi důsledky, které s tím souvisí, nebo přestane být členem vlády, anebo zůstane členem vlády a svůj podíl převede na jiný subjekt. Přitom ovšem platí ústavní zásada, že základní právo lze omezit nejen v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, ale současně i při pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva, s čímž tato právní úprava nepočítá. Výrazné pochybnosti vyvolává rovněž kritérium 25% majetkové účasti, a to jednak proto, že pokud veřejný funkcionář bude mít majetkovou účast např. 24 %, obchodní společnost se může bez omezení ucházet o veřejnou zakázku, investiční pobídku nebo dotaci, zatímco při 25% majetkové účasti veřejného funkcionáře obchodní společnost by tuto možnost neměla. Ale především proto, že při 25% majetkové účasti veřejného funkcionáře bude na svých právech krácen nejen veřejný funkcionář, ale i ostatní společníci.

5. § 4b a 4c jsou ve zřejmém rozporu i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zejména s protokolem č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který v čl. 1 bodě 1 stanoví, že užívání každého práva přiznaného zákonem (v daném případě jde o právo ucházet se o veřejnou zakázku, investiční pobídku nebo dotaci) musí být zajištěno bez jakékoli diskriminace, a to kromě jiného, i z důvodu majetku nebo jiného postavení; jde přitom o úmluvu, která je součástí ústavního pořádku ČR.

6. Odůvodnění pozměňovacích návrhů promítnutých do § 4a až 4c zákona, které by na základě konkrétních argumentů osvědčilo výraznou převahu uvedenými ustanoveními chráněného veřejného zájmu nad ochranou základních práv, která jsou těmito ustanoveními dotčena, v Poslanecké sněmovně nezaznělo a bylo založeno pouze na obecných tezích nedoložených žádnými konkrétními argumenty. Naproti tomu ze záznamu z rozpravy zřetelně vyplývá, že tato ustanovení jsou namířena na politického konkurenta s cílem ho oslabit, k tomu ovšem zákon v demokratické společnosti sloužit nemůže, nemůže být výsledkem libovůle.

7. I v případě, že pro intenzivní ochranu veřejného zájmu sledovaného § 4b a 4c by existovaly reálné argumenty, je otázkou, zda uvedená ustanovení, vztahující se bez rozdílu na všechny členy vlády, by nepřekročila rámec čl. 70 Ústavy ČR a zda si nevyžaduje úpravu ústavním a nikoliv obyčejným zákonem. Je nutno vzít zároveň v úvahu, že jde o úpravu, která má zjevně ústavní rozměr i proto, že nastoluje otázku neslučitelnosti členství ve vládě se správou vlastního majetku, která spočívá např. i ve výkonu práv akcionáře nebo podílníka v obchodní společnosti (bez účasti ve vymezených orgánech obchodní společnosti). Na ústavní zákon navazující právní úprava obyčejným zákonem by pak musela být taková, aby ji nebylo možno obcházet, což nyní předložený zákon nezajišťuje.

8. Zákon v přechodných ustanoveních vylučuje použití zákazů uvedených v § 4a na veřejného funkcionáře, který zahájil výkon veřejné funkce před nabytím účinnosti § 4a, a dále stanoví, že řízení o poskytnutí dotace nebo investiční pobídky, zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů, neboli se na ně nepoužije § 4c. Naproti tomu zákon ve vztahu k § 4b obdobnou úpravu v přechodných ustanoveních neobsahuje, což znamená, že pokud se obchodní společnost, v níž má veřejný funkcionář zákonem stanovený podíl, stane uchazečem o veřejnou zakázku přede dnem nabytí účinnosti této novely zákona a zadávací řízení nebude do tohoto dne ukončeno zadáním veřejné zakázky, musí být zadavatelem ze zadávacího řízení vyloučena. Jde sice zřejmě o obecně přijatelnou tzv. nepravou retroaktivitu, ale s ní souvisí i princip legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem, který spadá pod ochranu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Kolegyně, kolegové, toto bylo stanovisko, kterým zdůvodnil svoje veto prezident republiky. Já se vám moc omlouvám za to, že jsem to zde celé přečetl a že jsem zdržel jednání Poslanecké sněmovny. Nebyla to žádná obstrukce. Máme času poměrně dost. Věřím tomu, že se vám podaří tento zákon dneska schválit, veto prezidenta přehlasovat, jak bylo několikrát již řečeno.

Nicméně z mé strany poslední prosba. V případě, že by se tak nestalo, jsme připraveni jako hnutí ANO k racionální debatě o zákonu o střetu zájmů pro příští volební období. Ale nezlobte se, opravdu se nám nelíbí, že je to norma ušitá na jednoho člověka a hlavně že má platit de facto od zítřka.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Mám zde jednu faktickou poznámku a to je poznámka pana poslance Votavy, potom vystoupí další řádně přihlášení do rozpravy.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, kolegyně, kolegové, chtěl bych reagovat na ubohosti, výlevy, které tady přednášel pan kolega Faltýnek, předtím dlouholetý člen sociální demokracie. Víte, je docela pikantní, když tady moralizuje člověk, který je ve statutárním orgánu členem představenstva Agrofertu a zároveň je předsedou zemědělského výboru. Agrofert, pokud vím, má jednu z hlavních činností, zemědělství. Takže to je opravdu pikantní, když tady takto moralizuje.

Vzpomenul tady řadu lidí, včetně mě. Své kolegy nevzpomíná, kteří mají firmy. To se samozřejmě nehodí. Já jsem v roce 2002 šel do Poslanecké sněmovny, tedy do politiky, jako třetinový vlastník firmy, kterou tady zmínil pan kolega Faltýnek. A novináři se mě ptali ještě předtím, než jsem byl zvolen, jak se zachovám, když budu zvolen. Řekl jsem, že nebudu ve firmě, nebudu ani ve statutárním orgánu a že svůj obchodní podíl, třetinový obchodní podíl, převedu na svého syna. To jsem také učinil a patnáct let nejsem ve firmě. Jsem jejím zaměstnancem stále, samozřejmě. Jinak nejsem vlastníkem firmy. Nepobírám z toho žádný plat, nepobírám z toho žádné výhody. Nic takového.

Myslím, že pan ministr Babiš mohl učinit to samé. Mohl, když šel do politiky, říct: tak já to převedu na někoho... (Upozornění na čas.) On to teď chce převést do svěřeneckého fondu. V podstatě je to totéž, jako kdyby to převedl na manželku. (Upozornění na čas.)

Takže děkuji. To jenom na vysvětlenou, protože pan kolega Faltýnek tady opravdu říká ubohosti. Ubohosti.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: To je faktická poznámka? Prosím pana předsedu Faltýnka.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Přátelé, je velká škoda, že se vzájemně neposloucháme. Velká škoda. Samozřejmě že v řadách poslanců je mnoho lidí, kteří mají firmy. V řadách našich, komunistů, všech. To jsem nekritizoval. Kritizoval jsem firmy, které byly převedeny na rodinné příslušníky a dělaly byznys se státem a s municipalitou. A to není žádná ubohost. Kdybych chtěl zdržovat, pane kolego, tak tady dvacet veřejných zakázek můžu přečíst. Proč bych to dělal? Proč bych to dělal? Řekl jsem jenom, že je to pokrytecké, že jste to neřešili celou dobu. A teď, když přišel Babiš, tak to prostě řešíte. To je všechno. To je všechno.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Děkuji vám pane poslanče za vaši faktickou poznámku.

Eviduji řádné přihlášky. Nyní vystoupí pan poslanec Fiedler. Připraví se pan poslanec Pilný, řádně přihlášený. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Ono to vypadalo ze začátku, že k tomuto zákonu nebude asi žádná velká diskuse, protože oni jsou víceméně zřejmě všichni rozhodnuti, jak budou hlasovat, ale možná to tak nebude. Začíná přibývat jmen na tabuli a možná, že diskuse bude delší. Myslím si, že to bude dobře, že to bude ku prospěchu věci.

Bohužel potvrdím slova pana předsedy Faltýnka, že je škoda, že se tady moc neposloucháme. Že je dobré někdy poslouchat, co se tady povídá. Snažím se to dělat. A bylo to jedno z mých novoročních přání, které jsem uváděl do rozhovoru do Parlamentních listů, že přeji všem politikům ze všech politických stran opozice i koalice, abychom se vzájemně více poslouchali. Méně na sebe útočili, trochu více se respektovali a nezaujímali pouze takové striktně vyhraněné postoje - všechno je špatně nebo všechno je dobře. Vzájemná tolerance a respektování se je někdy ku prospěchu věci.

Řada z argumentů, které by člověk mohl k tomuto tématu říci, už tady zazněla od mých předřečníků. Nicméně vzpomenu jednu věc. Já se s obsahem a s myšlenkou zákona dokážu ztotožnit. Chápu principy, které k němu vedou. Ale ten zlomový bod u mě, kde já jsem váhal, jak se k tomu mám postavit, nastal naprosto jednoznačně v okamžiku, kdy tady na půdě Poslanecké sněmovny zaznělo - už to říkal pan předseda Faltýnek, byl to pan předseda ODS Petr Fiala, který řekl ano, je to ušito na jednoho člověka. V tu chvíli jsem řekl pozor, tak toto opravdu je trošku zvláštní. Tohle bychom asi neměli dělat, že budeme šít zákony na jednoho člověka.

Byla tady jmenována řada případů. Nebudu je zbytečně opakovat. Možná bych mohl uvádět další, kdy v minulosti se dělaly věci, které byly podivné. Firmy vlastnil někdo jiný, ale byli spřáteleni a přihrávaly se tam zakázky. To byl ostatně také důvod, proč jsem v roce 2012 se začal v politice angažovat, protože se mi nelíbil stav, jaký byl. A jestliže toto všechno tady bylo, a teď si myslím, že jsem nepatřil k poslancům, kteří tady doposud seděli a nemluvili. Já jsem tady v Poslanecké sněmovně se přece jenom trošku něco namluvil, tak asi z mých minulých vystoupení je vám snad jasné, že nejsem žádným členem fanklubu pana Andreje Babiše. Nicméně já jsem dneska poslanec nezařazený. Nepatřím do žádného poslaneckého klubu. Nejsem členem žádného politického uskupení, ani strany, ani hnutí. Jsem naprosto nezávislý člověk a ohromně si to užívám. Nejsem svázán žádnými stranickými povinnostmi, nebo politickými, a mohu opravdu svobodně říkat, co si myslím, jak se na věci dívám. A tuto výhody si velmi užívám. Že dnes se na věci mohu dívat naprosto nezaujatě, nemám žádné vazby. Nejsem ani ortodoxní opozice. Nejsem ani koalice a užívám si to.

Myslím si, že opravdu, a zaznělo to tady, opět to bylo myslím panem předsedou Faltýnkem, že pan předseda vlády se vyjádřil, že to nebude mít žádnou retroaktivitu. A teď to v podstatě retroaktivita je. A budu velmi rád, když momentálně není přítomen nový pan ministr Chvojka, který se vyjadřoval k retroaktivitě, že postoj, který tady prezentoval, doufám bude mít pořád konzistentně stejný. Že nebude dneska platit a jindy neplatit, tak jak jsme tomu byli mnohokrát svědky.

Ale ke kolegům k ANO, kteří tady sedí přede mnou, mám také jednu věc. Vy dneska si stěžujete na to, jak se k vám koaliční partneři chovají. Nezlobte se na mě kolegové, nebudu vás oslovovat jednotlivě, obecně všechny. Vy jste s nimi byli ve vládě. Koho jste si vybrali, tak teď... a řadu zákonů jste také spolu prohlasovali. To se na mě nezlobte. Takže dneska si tady - já vím, že začíná předvolební boj, že bude za chvilku říjen a budete proti sobě bojovat. Ale to se na mě nezlobte, to si musíte sami ujasnit, s kým jste v koalici a co všechno jste společně prohlasovali. To je pravda. A mně se to ne zdaleka vždycky líbilo, co jste všechno prohlasovali.

Bylo podle mě velmi rozumné si poslechnout to, co tady bylo přečteno - zdůvodnění pana prezidenta, proč zákon vetuje. A škoda, že to řada z vás neposlouchala, protože tam byla řada rozumných argumentů, proč bychom se nad tím měli zamyslet. Když tento zákon projednávala Poslanecká sněmovna, byl ve třetím čtení, tak kolega Schwarz navrhoval jeho vrácení do druhého čtení. Já jsem byl, možná pro vás některé překvapivě, jediný z těch, kdo se k tomu připojil a podpořil návrh vrácení do druhého čtení, protože si myslím, že tam je řada věcí, které se ještě mohly promyslet, domyslet. Ale hlavně opravdu si myslím, že je správné, aby to začalo platit až od nového volebního období. Aby pravidla, která jsou potřebná upravit a zpřísnit, abychom je nejdříve uvážili, protože některé věci, které tady zazněly, argumenty, byly opravdu velmi logické a pragmatické, proč by se některé věci měly upravit.

A opravdu je to, jestliže, jak bylo veřejně přiznáno jak tady na půdě Sněmovny, tak v kuloárech, tak jinde, je to namířeno proti jedné osobě a v běhu volebního období, to není podle mě úplně správné. Jestliže - a znovu opakuji, víte, že nejsem žádný fanoušek Andreje Babiše, ale jestliže jeho hnutí vzniklo v roce 2011, proč v té době už nebyly přijaty zákony pro to, nebo přijat zákon pro to, aby když se dostane do politiky, aby tohle vlastně nemohlo vzniknout? Tehdy bylo enormní úsilí věnováno tomu, aby se prohlasoval restituční tunel. Možná by bylo rozumnější, kolegové, kdybyste se tenkrát zabývali tím, jak udělat preciznější zákon o střetu zájmů.

Já budu hlasovat stejně, jako jsem hlasoval. Já jsem se v těch dvou předešlých hlasováních vždy zdržel hlasování, a to z toho důvodu, že s myšlenkou toho zákona se ztotožňuji, že pravidla je třeba jasně stanovit, vymezit a možná zpřísnit, s tím souhlasím, ale mám výhrady vůči formě, jakou je to realizováno, v jaké době je to realizováno a s jakými chybami to má být realizováno.

Poslední věc. Už se chýlím k závěru, ať nemluvím tak dlouho. Já jsem pozorně sledoval některá televizní vystoupení a tam pan vicepremiér Babiš jasně řekl, že bude respektovat to, co nastane, pokud Sněmovně přehlasuje veto prezidenta, nicméně neopomíjejme to, že jasně řekl, že se bude domáhat svých práv. Jakých práv se bude domáhat? Já si myslím, že s velkou pravděpodobností v případě, že to Ústavní soud - protože všechno směřuje k tomu, že tam to asi skončí - prohlásí za neústavní, že i ušlých škod. Jaké budou, v jaké výši? Dnes v 17 hodin tady budeme projednávat - pan premiér tady je - kauzu OKD, kde už obrovské škody vznikly. Udělejme jednoduchou kalkulaci - 44 tisíc bytů, fiktivní pomyslná, nikoliv nadsazená, cena 500 tisíc za byt, když to vynásobíme, je to 22 miliard. Když k tomu připočítáme kladenské byty, je to další miliarda navrch. Takže jenom ty byty měly odhadem, a to si myslím, že nijak nepřeháním, že hodnota bytu je 500 tisíc, i tehdy, jenom ty byty měly hodnotu přes 20 miliard. A prostřednictvím pana předsedajícího, vy jste, pane premiére, nechal prodat ten zbytek za těch mrzkých pár miliard, 4,1 nebo kolik to bylo.

Já vím, že jste tady vysvětloval, že jste navazoval na historii, kterou způsobila podle vašeho tvrzení ODS, což to vaše tehdejší vysvětlení působilo poměrně věrohodně. Ale ať nezasahuji do programu po 17. hodině, ale tady říkám, tenkrát vznikly nějaké škody. Ostatně sociální demokracie má zkušenosti s exekucí, kdy nerespektovala nějaké právní prostředí nebo právní výklad a dnes má problémy s Lidovým domem.

Já si myslím, že není úplně rozumné dávat možnost, jak současný přebytek z loňského hospodaření, těch necelých 62 miliard, jak možná ho budeme muset částečně dávat na úhradu nějakých nákladů. Jste si opravdu všichni tak jisti tím, že to proběhne v klidu a že nebude nikdo vymáhat případné škody? Já si tím tak úplně jistý nejsem, a proto budu hlasovat opět stejně, zdržím se hlasování.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Plzáka. Než vám udělím slovo, přečtu ještě omluvy. Dnes ze zdravotních důvodů od 15.40 do konce jednání se omlouvá pan poslanec Zdeněk Soukup a dále od 16 hodin do konce jednacího dne z důvodu naléhavých pracovních povinností v rámci resortu se omlouvá pan poslanec Milan Chovanec. A ještě jedno oznámení, pan poslanec Vondráček bude hlasovat s náhradní kartou číslo 15.

Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, kolega Fiedler mi tady vnukl jednu myšlenku, jestli nevzniknou nějaké škody. Já jsem velmi pozorně poslouchal projev pana předsedy Faltýnka a velmi pozorně jsem poslouchal, protože ty argumenty jsem neznal, to, čím zdůvodnil pan prezident své stanovisko. A viděl jsem, že zde jeden z autorů těch kontroverzních pozměňovacích návrhů, současný ministr pro legislativu, si poznámky nedělal. Předpokládám, že tedy ty argumenty zná. A já bych byl opravdu velice rád, jestli byste vystoupil a vysvětlil mi, v čem se pan prezident mýlí. To znamená, pokud ten zákon projde, v čem se prezident mýlí a v čem jsou ty argumenty liché. Jako právník, jako ministr pro legislativu, prosím vás, pane ministře, zdůvodněte mi, v čem se pan prezident mýlí. Vyvraťte jeho argumenty, a já pak možná budu jaksi chápat to, proč Sněmovna pro ten zákon hlasuje a proč si je jistá, že nevzniknou žádné škody. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S přednostním právem pan ministr. Prosím.

 

Ministr vlády ČR Jan Chvojka: Já si myslím, že ta diskuse je v podstatě zbytečná, protože si nemyslím, když panu kolegovi odpovím, že změní názor, ale za prvé mě neposlouchal, protože jsem ze začátku říkal, že tam jsou tři okruhy a na každý z těch okruhů jsem reagoval. Nepovažuji za nelogický argument to, že bylo něco přidáno do zákona na základě pozměňovacího návrhu. Jak jsem říkal, každý zákon tady, skoro každý zákon, je upravován pozměňovacími návrhy a myslím si, že málokterý zákon, ke kterému byly přidány pozměňovací návrhy, byly ty pozměňovací návrhy tak odůvodněny a tak často a rychle, pardon, krátce, podrobně, dlouze, devět měsíců - trošku jsem se zamotal - pozměňovací návrhy se projednávaly devět měsíců, za prvé, na ústavněprávním výboru, za druhé, každý z těch pozměňovacích návrhů byl velmi podrobně a dlouze odůvodněn. Takže ústavní stížnost nebo veto s tím, že byl zákon upraven, že tam bylo něco dodáno pozměňovacím návrhem, je samozřejmě nesmysl. (V sále je hluk.)

Další argument, že zákon nějakým způsobem ubírá někomu právo na něco, no tak ono - pokud jste četl rozhovor s panem docentem Jelínkem, on to říká naprosto přesně. On každý zákon upravuje či někomu v něčem zabraňuje či mu dává nějakou povinnost. S tím paní profesorka Válková skoro kývá, já věřím, že se mnou souhlasí. Zákon o silničním provozu říká, že máte jezdit v obci do 50 km v hodině. Ten zákon vám nějaké své právo upírá, protože vy byste jezdil možná 80 km nebo jak. Takže to je další nesmyslný argument.

A těch argumentů je tam mnohem víc. Ale já jsem je rozporoval na začátku -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane ministře, že vstupuji do vašeho projevu, ale požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení, aby bylo dobře rozumět, co pan ministr říká. Prosím.

 

Ministr vlády ČR Jan Chvojka: Já jsem je rozporoval už na začátku, a jak jsem říkal, nemyslím si, že byste změnil názor, protože vy jste člen - říkám to správně? - poslaneckého klubu ANO, kde máte podle mě závazné hlasování a musíte hlasovat proti tomuto zákonu. Nevěřím, že všech 47 poslanců z vašeho hnutí má naprosto stejný názor. To se málokdy stává. Neříkejte, že kdybych vám tady nějak odpověděl, že vy ten názor změníte. Tomu nevěřím.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Pilný. Připraví se pan poslanec Vondráček, pan poslanec Grospič atd. Prosím.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Možná zase trošku zbytečný projev, ale já kromě toho, že jsem tady složil poslanecký slib, tak jsem si také řekl, že budu hájit zájmy zdravého rozumu do té doby, dokud ho tedy sám budu mít.

První věc, na kterou bych chtěl upozornit. Já tady nebudu rozebírat legislativní a faktické chyby, které jsou v novele zákona, to je asi věc Ústavního soudu, ale jenom připomenu název. Je to novela zákona o střetu zájmů. To není lex Babiš. Lex Babiš z něj udělala většina Poslanecké sněmovny. Střet zájmů je totiž kategorie, která je zcela binární, je to jako žena nemůže být málo, nebo hodně těhotná, buď je, nebo není, tak střet zájmů buď je, nebo není. Vztahovat ho na jednu kategorii lidí, dokonce na jednoho ministra, který náhodou teď vadí, je absurdní a odporuje to zásadám zdravého rozumu. To je moje první připomínka.

Druhá připomínka se týká toho, že Sněmovna, jak tady bylo několikrát už zmíněno, je suverénem, ale nemůže si uzurpovat právo, aby opravila názor voličů. Voliči, kteří zvolili Andreje Babiše sem do Poslanecké sněmovny, věděli velmi přesně, co Andrej Babiš vlastní, co to je za člověka a tak dále, a právě proto možná ho sem zvolili jako reprezentanta něčeho, co tady ještě v té Sněmovně vlastně nebylo. Takže myslím, že - ono se to stalo už při krajských volbách, kdy názor voličů byl také opraven postranním jednáním u piva atd., bylo to poměrně neobvyklé rozhodnutí, ale zdá se, že hnutí ANO začíná vadit natolik, že tuhle strategii můžeme považovat za prokázanou a neustále prosazovanou.

Třetí věc. Pokud máme opravovat zákon o střetu zájmů, tak bychom měli odstranit jeho bezzubost. Střet zájmů, a to tady už bylo zmíněno, desetkrát, stokrát byl v minulosti porušován a je stejně porušován, je porušován na municipální, krajské a jiné úrovni. Všichni se z toho nějakým způsobem vyviní. A jestli jsme chtěli ten zákon opravit, tak bychom ho měli opravit takovým způsobem, aby se to nedělo, protože u těch lidí zřejmě základní etika nefunguje. Já bych jenom chtěl podotknout, že patřím do kategorie lidí, kteří žádnou firmu nevlastní, takže evidentně v tomto případě žádný střet zájmů nemám ani nevidím žádné nebezpečí pro mě.

Dá se tedy říct, že přijímáme něco, co ztratilo původní smysl, který ta novela měla mít. Má základní legislativní, právní a faktické vady, ale přesto zřejmě dnes většina Poslanecké sněmovny na základě jednoduché strategie - všichni proti ANO a všichni proti Babišovi - přehlasuje veto pana prezidenta, které se opírá pouze o faktické úvahy a faktické body.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. S přednostním právem pan ministr. Prosím.

 

Ministr vlády ČR Jan Chvojka: Já musím reagovat na některé kolegy z ANO, kteří tři čtvrtě roku opakují, že to je zákon namířený proti jedné osobě. Nebudu opakovat ten termín. A potom v té analýze od Parlamentního institutu zase argumentují tím, že ten rozsah, dopad na ty subjekty je moc široký. To znamená, oni jednou říkají "to dopadá na našeho bosse", pak zase říkají, a shodou náhod v den, kdy má být koaliční rada k tomuto zákonu, že to je příliš široký okruh osob. To znamená, najednou vadí, v prosinci vadí, že dopadá na hejtmany, na starosty, na senátory, na členy České národní banky. A podobně by člen České národní banky neměl vydávat časopis např. o financích? Takže je ten zákon zamířen na jeho osobu, na jednu, anebo je zaměřen na příliš široký okruh osob? Jak to tedy je? To by mě zajímalo, jak to teda je. Je příliš široký, nebo na jednu osobu? V tom vidím určitý rozpor, kdybyste mi to vysvětlil, pane kolego Pilný prostřednictvím pana předsedy. Tak řekněte, je to na jednu osobu, nebo na příliš široký okruh osob? Na koho to teda je?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Vondráček, připraví se pan poslanec Grospič. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já vlastně můžu plynule navázat. Tady zazněly nějaké dotazy a ten můj příspěvek na ně bude plynule navazovat, protože ať se to někomu líbí, nebo nelíbí, tak v oblasti základních práv může zákon stanovit jenom to, co mu dovolí ústavní pořádek. A neberu názor, který tady prezentoval pan kolega ohledně České národní banky a podobně, ale my se musíme dívat, co je v ústavním pořádku České republiky. Já jsem velice zvažoval a vyvažoval, v jakém rozsahu by měl být ten můj příspěvek, protože jsem to počítal, já jsem myslím už počtvrté, dokonce ještě jednou více než pan Faltýnek, protože jsem vystoupil i ve druhém čtení a mám za sebou na poměry ústavněprávního výboru poměrně bouřlivou diskusi i na půdě tohoto výboru, a samozřejmě se nechci opakovat. Minule jsem měl nachystáno osm A4 stran a nakonec jsem využil zhruba polovinu. Dnes jsem postupoval stejným způsobem. Já jenom vypíchnu několik bodů, využiji toho, že moji předřečníci tady citovali veto pana prezidenta a že ty hlavní argumenty zazněly, a budu klást jenom několik základních otázek.

Za prvé, týká se to omezení práva podnikání, které vyzdvihl i pan prezident v tom odůvodnění, a my jsme ho možná dostatečně nezdůraznili v těch předchozích příspěvcích. Právo na podnikání je garantováno Listinou základních práv a svobod, tuším je to článek 26. Ústava umožňuje omezení podnikání členů vlády v případě existence legitimního cíle a pouze co nejšetrnějším způsobem, to je základní zásada. Nicméně Ústava umožňuje omezení podnikání členů vlády. Pak tedy následuje ten test proporcionality, jestli v tomto případě je ten způsob přiměřený, či nikoli. Ale v případě obecních zastupitelů, v případě poslanců, v případě senátorů Ústava umožňuje pouze omezení určitých neslučitelných funkcí obyčejným zákonem, nikoli však činnost. Tady nám to ústavní zmocnění přímo chybí. Přesto ten nešťastný § 4a, který v tuto chvíli budeme hlasovat, obsahuje omezení činnosti této skupiny.

Navazuji na to, co je moc široká, či úzká skupina. Já tady trvám na tom, že zákon neústavně omezuje právo poslanců a senátorů bez ústavního zmocnění. A vzhledem k tomu, když jsme přehlasovávali vrácení toho zákona Senátem, to tady v podstatě žádná diskuse neproběhla, vlastně jsme vystupovali jenom my, členové hnutí ANO, a žádné odpovědi jsme se nedočkali, tak já po vzoru pana kolegy Plzáka vznáším dotaz a myslím si, že bez odpovědi, jak se k tomu stavějí předkladatelé - a určitou vyšší mocí tady máme vlastně dvojitého pana předkladatele, protože pan dr. Chvojka je tu jednak jako ministr, který předkládá návrh a sám je autorem toho pozměňovacího návrhu, o kterém tady mluvím - bez odpovědi na tuto otázku nemůžeme jako poslanci odpovědně hlasovat, bez odpovězení. Jak si to tedy představují, jak je to možné, že bez zmocnění Ústavou tady omezujeme základní právo na podnikání.

Za druhé, narušení práva vlastnického, které tu bylo už poměrně široce diskutováno, ale já bych využil toho, že se opět objevily nové příspěvky na různých médiích, máme tu odůvodnění prezidentského veta. I toto právo je garantováno Listinou základních práv a svobod, ale zde ústavní zmocnění omezit vlastnické právo naprosto chybí. A je jedno, jestli je to vlastnictví akcí, obchodního podílu, pozemku nebo nemovitostí. To vlastnictví je stále stejné, je to velice silné právo a je to jedno z nejzákladnějších práv, které je chráněno ústavním pořádkem. Listina základních práv a svobod samozřejmě umožňuje omezení vlastnického práva, ale jenom z důvodu veřejného zájmu. A tady asi zřejmě neobstojí toto kritérium, muselo by se jednat o vyvlastnění za náhradu. Ale nezlobte se, Ústava opravdu nepředpokládá, že někteří lidé něco mít můžou a někteří lidé něco mít nemůžou. A je jedno, jestli je někdo bohatý, nebo chudý, prostě nemůžete vytvářet kategorie lidí. Víte, co by bylo férové řešení nebo co by asi Ústava umožňovala? Vyvlastnit veškeré televize, vyvlastnit veškeré televizní vysílání, a že by takováto média mohl vlastnit jenom stát a těm dotyčným, kteří by přišli o ta média, vyplatit adekvátní náhradu. To je ústavně konformní. Ale nemůžete říkat někomu, že něco mít nemůže a někdo mít může. A já bych chtěl i na toto slyšet odpověď předkladatelů, jak to teda mysleli a kde si myslí, že jim dává Ústava právo omezit vlastnické právo.

Já bych nelegitimnost tohoto ustanovení demonstroval ještě na jedné věci. Přece víme, že politické strany mohou vlastnit média, dokonce existují stranické noviny. Přitom přece jsou to politické strany, které primárně usilují o podíl na moci a generují veřejné funkcionáře. Vlastně strana může vlastnit média, ale její předseda, který už bude nějaký veřejný funkcionář, už ne. Takže by bylo vhodné se tomu postavit a slyšet odpověď, jak je to možné, že třeba politická strana může působit ve veřejném prostoru jako vlastník médií, ale dotyčný člen vlády, o kterém mluvíme a bez jehož jména se neobejde žádný článek, protože jinak celý ten zákon postrádá smysl, vlastnit nemůže.

Mně jeden kolega advokát připomněl, co jsem si ani nepamatoval, ačkoliv jsem tedy absolvoval na právnické fakultě zkoušku z českých dějin státu a práva, že za Rakouska-Uherska a Československa, tedy první republiky, bylo naprosto běžné, že straničtí představitelé vlastnili noviny nebo nějaká média, a to z toho důvodu, že politické strany za první republiky neměly právní subjektivitu. Ony nemohly nic vlastnit, ony neměli prostě svoji osobnost. A tak to byli právě představitelé těch stran, kteří vlastnili. A to samozřejmě může být i dnes. Může být nějaký řadový straník, který bude pro svou stranu vlastnit televizi. Tomu nemůžete zabránit. A tenhle zákon tomu taky nebrání a v podstatě neřeší jádro problému, co to vlastně z pohledu těch, kteří chtějí hlasovat pro tento zákon, znamená střet zájmů.

Za třetí. Rád bych krátce zmínil porušení legitimního očekávání, a to že došlo k nečekané změně podmínek veřejné funkce. Nám Listina základních práv a svobod garantuje, a zdůrazňuji, bez rozdílu majetku, že máme rovný přístup k politickým funkcím, voleným i těm jiným. Rovný přístup. Je mi jasné, že kdysi v minulosti tady toto pravidlo vzniklo na ochranu těch ekonomicky slabších, těch chudších, ale ono to musí platit všeobecně, oni se musí chránit i ti bohatí úplně stejně, jinak to postrádá smysl, jinak nahrazujete akorát jednu elitu druhou elitou. To už jsme tady nějakým způsobem zkoušeli. Samozřejmě, tady si to můžeme říct, naprostou většinu veřejných funkcionářů tento zákon nepostihne. Tento zákon je od začátku jednostranně namířen proti osobě Andreje Babiše. Já jsem si dal velkou práci, díval jsem se na různé články ústavních právníků. Ani jeden článek se bez jména Babiš, případně slova Agrofert, neobešel, protože se velice těžko obhajuje ten zákon, když ho nepoužijete přímo jako příklad. Protože když se bavíme třeba o § 4b a 4c, což je přístup k veřejným zakázkám a dotacím, jak může třeba ministr pro lidská práva a legislativu ovlivnit nějakou veřejnou zakázku v oblasti zahradnictví pro nějaké město? Je to téměř nemožné. Máme tu nějakou ochranu, máme tu nějakou legislativu, co se týče veřejného zadávání. A samozřejmě kdyby tam došlo k nějakým narušením, tak by se neúčastnil, byl by vyloučen. Ale já tady odkazuji na to, co jsem říkal, když to vracel Senát. Evropská judikatura je postavena tak, že každý by měl mít právo se hájit a doložit, že nemá konkrétní střet zájmů. Ale vy tady zavádíte plošný paušální potenciální střet zájmů, který musí být po zásluze potrestán.

Mám k tomu výhradu z toho důvodu, že nepovažuji tento návrh za obecný normativní akt, jak se požaduje od zákona, ale o individuální právní akt zaměřený proti jedné osobě, a proto se tomu po právu říká lex Babiš. A nebyli jsme to my, kdo začali používat tu zkratku, je to zkratka novinářská. Ujala se, myslím, že už těžko bychom to teď přejmenovávali, těžko bychom vymýšleli jiné označení. Ale nevymysleli si to z čisté vody ti novináři. On to opravdu je individuální akt namířený proti předsedovi hnutí ANO.

Rád bych zmínil v této souvislosti jednu věc, která tu ještě nezazněla. Chtěl bych citovat větu, kterou už Ústavní soud jednou vyslovil, a kupodivu bylo to ve věci Melčák, kdy Ústavní soud řekl: Ústavní zákon musí být obecný a nesmí mít charakter ad hoc individuálního aktu. Jestliže takto svůj názor vyslovil Ústavní soud u ústavního zákona, tak tím spíš to platí i u zákona obyčejného, neústavního. S těmi bychom jako poslanci měli ctít nějaká pravidla a přijímat abstraktní právní normy, které tady vydrží 20 let beze změny, a ne že se tady zaměříme na konkrétní poptávku a předvolební boj a přijmeme nějaký zákon, o kterém od začátku víme, že je špatný a s Ústavou neslučitelný. Proto bych chtěl, aby mi na tuto otázku bylo odpovězeno, jak je možné, když víme, že Ústavní soud takto pohlíží, když víme, že musíme přijímat zákony s nějakou odpovědností, tak tady se přijímá individuální právní akt. Přitom se nejedná o součást původního návrhu. Ten paragraf A, o kterém teď mluvím, je samozřejmě návrh pana kolegy Chvojky a byl přijat a prosazen v souladu s vedením ČSSD, jistě v souladu a po konzultaci s panem předsedou, naším panem premiérem.

Já bych v této věci rád zmínil jednu věc. V trestním právu existuje zásada, které se říká ultima ratio. Ta je přímo vtělena do trestního zákoníku. Znamená to, že trestněprávní represe nebo regulace může být uplatněna pouze v případě, že nebylo možné dosáhnout nápravy jiným způsobem. Ale tato zásada se uplatní v celé oblasti práva a i v legislativním procesu. A sociální demokracie jestliže má takový problém se střetem zájmů našeho pana předsedy, tak měla řadu jiných nástrojů, které mohla použít předtím, než nám začala měnit právní řád svým pozměňovacím návrhem. Přece... přijímání zákona za situace, kdy přece nemusela být uzavřena koaliční smlouva, když to byl takový problém. Andrej Babiš se nemusel stát členem vlády. Člen vlády může být odvolán. Je tady prostě řada otazníků, na které bych chtěl odpovědět. Jestliže panu premiérovi vadí mediální vlastnictví Andreje Babiše jako člena vlády, mohl tomu jednoduše zabránit tím, že by jej nenavrhl za člena vlády nebo jej odvolal. Pokud ale ČSSD přes tři roky vládne díky koalici s hnutím ANO a jeho předsedou a nic z toho se nestalo, je jasné, že důvod lex Babiš je jiný, a já to po právu považuji za pokus o ovlivnění volební soutěže, který nemá oporu v ústavním pořádku České republiky. Tento motiv je možná popíraný, zamlžovaný, ale s ohledem na to, jak doposud probíhala debata, ho považuji ze svého pohledu za naprosto jasný.

Za čtvrté. Porušení práv třetích osob. I o této otázce už jsem mluvil v příspěvku, když nám tisk vrátil Senát, ale pan prezident jej shrnul velice, řekl bych, přehledným způsobem a já bych rád reagoval na tu situaci, která je teď. Samozřejmě můžu si dovolit poté, co pan kolega Faltýnek citoval celé to odůvodnění, abych na to odkázal a už bych se znovu nevracel k té právní argumentaci. Ale já bych chtěl znovu zdůraznit pro všechny, kteří mě ještě dokážou poslouchat a vnímat: Podstatné je, že není zasažen jenom ten funkcionář, ten člen vlády, ale je zasažena i společnost, kde on je menšinovým vlastníkem, jsou zasaženi ti společníci a jak ta společnost, tak ten společník, oni nemají žádný zákonný nástroj, aby s tím něco udělali. Ten menšinový obchodní podíl třeba 25 % se může opravdu stát předmětem dědictví nebo to mohou být prostě společníci, akcionáři, kdy jeden z nich je úspěšný a stává se členem vlády, a ta společnost s tím neudělá vůbec nic a postihne to nejen tu společnost a společníky, postihne to i ty pracovníky, postihne to ty, kteří tam získávají zaměstnání. Důsledky mohou být pro společníky naprosto likvidační. Může to být třeba společnost, která zaměstnává zdravotně postižené osoby a pobírá dotace od úřadu práce a v případě, že by nastala tato situace, zřejmě bude muset skončit a tato situace dopadne i na ty postižené zaměstnance. To jsou všechno legitimní otázky, které nikdo neřešil, protože jsme tento zákon přijali nadivoko v rámci druhého čtení podaných poslaneckých návrhů.

Ten zásadní dopad považuji za tak zásadní, že celý tento návrh musím považovat za nelegitimní, nešetrný, a tedy v rozporu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod. A je na předkladateli, aby mi teď tuto argumentaci vyvrátil, abychom nedopadli jako v době, když nám to vracel Senát, že jsme tady mluvili my z hnutí ANO tak nějak doprostřed sami na sebe a nikdo s námi nediskutoval.

Co bych řekl na závěr. Samozřejmě jsem rád, že jsme dneska měli příležitost si vyslechnout poslanecký slib. Vyšlo to úplně náhodou díky našemu novému kolegovi. Ale - poslouchali jste někdo? On slíbil, že bude ctít Ústavu České republiky a bude vykonávat svůj mandát v zájmu všeho lidu. To znamená bohatých i chudých, všech. A musí ctít Ústavu. Já bych poprosil všechny ty, kteří chtějí dneska hlasovat, jak se chystají hlasovat, aby si zkusili nějak vnitřně ten svůj slib oživit a znova se nad tím zamyslet, co vlastně se chystají udělat. Ústavní soud není odvolací orgán Poslanecké sněmovny a Senátu. To není odvolací instance. To je naše odpovědnost jako zákonodárců, abychom tady neporušovali Ústavu. My jsme to slíbili. A my máme sílu to opravit.

Nejsem rád patetický, nedělám to, ale tady opravdu zvedám pravou ruku a nabízím jako gesto, jestliže opravdu je taková společenská poptávka, jestliže opravdu to vnímáte jako takový problém, pojďme jej okamžitě řešit a pojďme společně vypracovat návrh, který dává hlavu a patu a který řeší problém, který se nedá snadno obejít, jedním právním aktem, který vydrží 20 let a který bude opravdu k něčemu, a ne tady tyto tři problematické paragrafy.

Předpokládám, že v horizontu jednoho měsíce se pokusím zorganizovat tady na půdě Sněmovny odborný seminář, jehož tématem, na základě podkladů, podkladem bude tento zákon, ať už to dopadne, jak to dopadne, ale který se bude zaměřovat na to, že legislativa by měla být obecného normativního charakteru a neměli bychom tu přijímat zákony kvůli jednomu člověku.

Takže na závěr vás úpěnlivě, ne na kolenou, prosím vás velmi, zvažte jednou, jak hlasujete. Zkusme se zachovat odpovědně. Nenechávejme to na soudcích Ústavního soudu, protože každý v této místnosti ví zhruba ty dodací lhůty. Můžeme se poučit z návrhu na zrušení zákona o elektronické evidenci tržeb, který už je tam nějakou dobu, teď přesně nevím. Ale soud stále zkoumá. To znamená, kdybychom přijali tuto normu, tak jistě začne platit a bude účinná a škody budou napáchány. A nevíme jaké, a jak bude porušen ústavní pořádek České republiky. Takže vás ještě jednou, asi už počtvrté, popáté, možná jsme to projednávali dvakrát na ÚPV, takže pošesté prosím, aby zvítězil zdravý rozum nad předvolební soutěží, a končím. Děkuji. A žádám o odpovědi. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než vám udělím slovo, pane ministře, mám jednu faktickou poznámku pana poslance Plzáka. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji. Jsem rád, že se pan ministr chystá k řečnickému pultíku, protože bych na něj měl ještě jednu otázku. Nevím, jestli se dočkám toho, že tady bude polemizovat s těmi argumenty, které přednesl pan prezident ve svém zdůvodnění. Já jsem ty argumenty od vás vyvracet neslyšel, nezlobte se na mě. Špatně jsem slyšel. Říkal jste něco o padesátkách, ale ty platí pro všechny, ty nejsou jenom pro někoho. Možná pro někoho, ale ten samozřejmě pravidla porušuje a dostane potom pokutu.

Ale tady bylo řečeno, že můžeme omezit práva jednotlivce, žádá-li to veřejný zájem. Já jsem v jiné věci hledal, kde je právně definován veřejný zájem. Já jsem to nenašel. Možná se mýlím, nejsem právník. Ale pokud byste ještě chtěl argumentovat i na kolegu Vondráčka, mohl byste mi vysvětlit, jak je definován právně veřejný zájem? Budu velmi rád, když se dočkám odpovědi od vás jako od ministra pro legislativu a jako od právníka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě chvilku strpení, pane ministře, ještě jedna faktická poznámka, pan poslanec Stupčuk.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, já jenom chci ve stručnosti reagovat na to, co říkal kolega Vondráček. Kolega Vondráček možná může mít pravdu, ale náš právní řád je založen na tom, že kontrola ústavnosti schválených zákonů je následná, nikoli předběžná, tak jak mají některé jiné státy. A v tuto chvíli to je v zásadě váš subjektivní názor, že ten zákon může být protiústavní, nic jiného. Tady probíhá nějaký standardní legislativní proces. Každý na to jistě můžeme mít jiný názor. Já považuji za zásadní názorový střet posuzování otázky proporcionality. A to si skutečně nedokážu tady seriózně troufnout říci, jak při případném návrhu na přezkum ústavnosti tohoto zákona bude Ústavní soud rozhodovat. Ale jako právník, který má také nějaký cit pro aplikaci práva a pro, řekněme, nějakou proporcionalitu ústavních hodnot, tak nejsem toho názoru, že by ten zákon byl v rozporu s Ústavou. Ale znovu říkám, je to můj subjektivní názor, tak jako je to subjektivní názor opačný kolegy Vondráčka. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka pana poslance Vondráčka. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji za slovo. Teď asi překvapím. Plně souhlasím s kolegou Stupčukem. Ano, jedinou autoritou v této zemi pro posouzení ústavnosti je Ústavní soud. Ústavní soud, to jsou taky jenom lidé, jsou to soudci, kteří pocházejí třeba z akademické sféry, z justice. A samozřejmě můžou mít jinak vyvinutý cit pro to, nakolik si váží práva ochrany podnikání versus jiné základní právo. A to posouzení je na nich. Ale já jsem říkal, že to není odvolací orgán. Schvalme to a dejme to jim. Odpovědnost je na nás, primárně. Zvlášť vzhledem k tomu, když to bude trvat určitě rok, než to přijde na řadu u Ústavního soudu.

Takže já jsem tady vyzýval ke zvýšené odpovědnosti a ty argumenty jsou závažné a konkrétní otázky jsem před chvilkou položil. A jestli si myslíte, že to zvládneme v rámci téhle debaty, odstranit tyto závažné ústavní pochybnosti, já si to nemyslím. Myslím si, že když ty pochybnosti jsou potvrzené už z několika zdrojů včetně odůvodnění pana prezidenta, tak je musíme brát naprosto vážně a nezlehčovat. A nebrat to aritmeticky, jak jsem se dozvěděl z médií, že my to prostě přehlasujeme, je nás dost. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance Janulíka. Prosím.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já si myslím, že pro mě jako právního laika je to vysvětlení jasné. Já tady vidím, že byl zaměněn veřejný zájem a stranický zájem, to mi připadá úplně jasné. To se koneckonců ukázalo při minulém hlasování a ukáže se to pravděpodobně i při tom dnešním, kdy ve vzácné shodě všechny zavedené politické stran budou hlasovat pro. Takže to je jasná záměna veřejného a politického zájmu, stranického. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy s přednostním právem pan ministr. Prosím.

 

Ministr vlády ČR Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Začnu od konce. Pokud na něco neodpovím, tak se omlouvám, můžeme to probrat později.

Co je veřejný zájem v tomto případě? Já myslím, že je to velmi jednoduché. Veřejným zájmem je zájem na svobodné soutěži politických stran. To je nepochybné. Co jiného by to mělo být v tomto případě? Veřejný zájem. Myslím, že veřejným zájmem je to, aby nedocházelo k tomu, že jedna strana bude mít člověka, který vlastní média. A je to o tom konkurenčním nerovném prostředí. Nerovné prostředí! Pokud chcete jako strana konkurovat někomu, kdo vlastní média, tak mu prostě konkurovat nemůžete! Protože vy ta média nevlastníte. Zvlášť v případě, pokud to byl dřív např. renomovaný deník a spousta lidí si ještě stále myslí, že píše nezávisle. A teď to myslím velmi obecně. Nemluvím o konkrétním člověku, o konkrétním deníku. Tak to prostě je! Veřejný zájem je v tomto případě naprosto jasný. My potřebujeme, aby veřejná soutěž byla rovná, a ne aby byla pokřivená tím, že někdo vlastní média, ministr, který pak o sobě píše, jak je dobrý, a o jiných ministrech z jiné strany píše, jak jsou špatní. To je ten veřejný zájem, to je jednoduché.

Skoro jsem se rozbrečel nad tím, co se mě tady ptal pan kolega Vondráček - a já ho mám jinak velmi rád a zítra ho budu volit na místo místopředsedy Sněmovny. Je to velmi chytrý člověk, se kterým jsem se vždycky domluvil na všem, a slovo jsme drželi oba. Ale milý Radku prostřednictvím pana místopředsedy, za devět měsíců, kdy se ten zákon projednával na půdě ústavněprávního výboru, tys neřekl ani slovo. Tys ty otázky nechal na dnešek. Je to zajímavé. A já ti prostě na některé odpovím, na některé možná ne. Ale toho času na to - ty chceš dělat seminář potom, až tento zákon projde. Proč jsi ho nedělal v průběhu toho, když se ten zákon projednával? Mně to přijde úsměvné!

Dále mi přijde úsměvné, když kolega Vondráček jako právník a advokát říká, že to je individuální správní akt. My tady jako Sněmovna přijímáme individuální správní akty? Zákon je obecně závazná právní norma, která platí naprosto na každého, kdo se dostane do stejné situace. Je tedy zákon zaměřen proti jedné osobě, jak vy neustále tvrdíte, anebo je tedy zamířen, a podle vás negativně, podle mě pozitivně, proti starostům, kteří nebudou moci vlastnit média, proti hejtmanům, kteří nebudou moci vlastnit média, proti senátorům, kteří nebudou moci vlastnit média, proti členům České národní banky, kteří nebudou moci vlastnit média? Podle mě je to správné. Ale v tom případě ten zákon není individuálním správním aktem, ani kdybychom si to představovali v nějaké fantazii, ale obecně závaznou právní normou, protože míří na obecně závazný okruh osob, kterých se tento zákon může dotknout, pokud se dostanou do stejné situace. Je to podle mě jednoduché a skoro je mi trapné, že musím odpovídat na takovéto otázky.

Vlastnické právo není absolutní, právní řád obsahuje řadu omezení vlastnického práva. Toto omezení, opakuji, je ve veřejném zájmu a každý má na výběr. A těch omezení ve veřejném zájmu máme v právním řádu spoustu. Je mi líto, že kvůli tomuto musíme přijímat zákon, ale myslím si, že je to v zájmu transparentnosti politického života v tomto státě.

Co se týče dotazu, proč může noviny vlastnit strana a proč ne firma nebo právnická či fyzická osoba. Protože strany jsou přece regulovány zvláštním zákonem. Tam je to přece jasné! To je prostě úplně jiný okruh subjektů. Já se divím, že na tohle musím odpovídat, vždyť je to přece jasné. Jak se na to právník může ptát?

Ochrana legitimního očekávání není absolutní, nelze s ní argumentovat v tomto případě. Tady nejde o nic neústavního. To, co předložil kolega Plíšek, se týká výběrových řízení do budoucna, tam není nic protiústavního. Co je na tom protiústavního, Kriste Pane? A je věcí každého státu, jak si střet zájmu upraví, není na to evropská regulace.

Doufám, že jsem odpověděl na všecko. Na co jsem neodpověděl, odpovím když tak později.

Ale upozorňuji na jednu věc a je potřeba ji zopakovat. Hnutí ANO za celých devět měsíců, kdy se zákon projednával minulý rok, na ústavněprávním výboru neřeklo nic jiného mimo to, že je to lex, nevzneslo jedinou relevantní námitku, jediný návrh, který by byl nějak racionální - pojďme to upravit nějak. Pár racionálních návrhů vznesl kolega Vondráček v prosinci, když jsme byli na právnické fakultě, kde měl docela dobré nápady, kterými by se návrh zákona dal upravit. Proč jste to neřekli za těch devět měsíců? Hnutí ANO opakovalo stále dokola, že je to lex, ale jinak neřeklo nic.

A já řeknu na závěr jednu poslední věc, která je naprosto zásadní. Vám je přece úplně jedno, jak zákon upravuje média! Vy byste se podle mě i smířili s tím, že osoba ve veřejné funkci média vlastnit nemůže. Ale vám prostě vadí jiná věc, že zákon ztěžuje pro některé firmy, to znamená pro firmy, které vlastní veřejný funkcionář, že nemůžou prostě sosat peníze z veřejného rozpočtu. To je všecko! To je jednoduché. Ta média vám zase tak nevadí. Kdyby tam média vypadla, myslím, že byste se s tím smířili po tom ročním projednávání. Ale vám vadí tohleto. Jak napsal Jindřich Šídlo, poslední věta, který v podstatě řekl to, co řekl pan Babiš: "Zákon o střetu zájmu je špatný, protože poškozuje moje firmy." To je jediná věc, která vám na tom vadí. Člověk, který je ve střetu zájmu, musí nějak naložit s majetkem. Možná mu to dá nějakou práci, možná ho to bude stát nějaké peníze, ale z morálního hlediska je to správně. Člen vlády by neměl vlastnit média. Člen vlády by se neměl účastnit veřejných zakázek. Chápu, že vám to vadí.

Prosím? (Poslanec Faltýnek mluví mimo mikrofon.) Ale tak to prostě je. A je to v každém normálním státě přirozené.

Pane kolego Vondráčku, já věřím, že jsem odpověděl na všecko. Na co jsem neodpověděl, tak si o tom můžeme popovídat později. Mrzí mě, že jste za celý rok, když se zákon projednával, nevznesl jediný dotaz. Říkáte dneska furt to stejné, ale jinak jste neříkal nic. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji několik faktických poznámek. Nejprve vystoupí pan poslanec Plzák, pak pan poslanec Vondráček a další faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Pavel Plzák: Pane ministře, mě to mrzí, ale já vás poslouchám velmi podrobně a pozorně, ale vy mě asi neposloucháte. Já jsem se vás ptal, jestli ten veřejný zájem je někde právně definován. Jestliže když chceme někoho v zájmu veřejného zájmu výrazně omezit, jestli to má nějakou právní definici. Vy jste mi na to neodpověděl. Jak to podáváte vy, tak veřejný zájem je, aby u nás bylo hezky, aby moc nemrzlo, aby zase moc nepršelo, abychom se měli všichni rádi. To je podle vás veřejný zájem. Mě zajímá právní definice. Jestli ji nevíte, řekněte, že nevíte nebo že neexistuje. Mně je to jedno. Já jsem jenom žádal toto.

Když už jste zmínil činitele, že to na všechny padá stejně, že nemůžou mít média od hejtmana počínaje dolů na starosty. Ale proč či samí veřejní činitelé mohou vlastnit firmy, které mohou čerpat dotace? Proč tohle se na ně nevztahuje? To mi řekněte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Hlásíte se s přednostním právem? V tom případě musíte počkat, protože musím nejprve udělit slova poslancům hlásícím se s faktickými poznámkami. Nyní tedy pan poslanec Vondráček, po něm pan poslanec Fiedler. Prosím.

 

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji, já se budu pohybovat přesně v limitech faktické poznámky.

Nejdříve něco pozitivního. Já mám pana ministra taky rád a fandím jeho ministerské práci. Jsem rád, že jsme se vždycky na všem domluvili.

Neříkal jsem správní akt, říkal jsem právní akt. Doufám, že jsem se nepřeřekl. Ale právní individuální akt.

Co se týče doplňující otázky, měl jsem ji, když jste začal o těch stranách. Nicméně si nejsem vědom, že by potom nějaká právní norma upravovala, že když strana vlastní médium, že to médium musí informovat objektivně a tak dále. To je prostě stejný případ, jako když to patří někomu. Navíc opravdu odkazuji na odůvodnění prezidentského veta, kde se jasně píšou argumenty, které tu mimochodem říkal i pan Pilný, když jsme to řešili ve třetím čtení. V dnešní době se mohou média ovládat úplně jiným způsobem a nemusí se vlastnit. To vlastnictví je nejméně pohodlný způsob, jak ovlivnit to, co píší média. Sám pan ministr zmiňoval opět deník s velkým nákladem. Problém je ten, že zákon zakazuje mně jako poslanci, abych měl třeba numismatický občasník. Nepovedlo se to.

A že jsme to neříkali dřív. My jsme dřív třeba bojovali proti původnímu znění § 4a, který omezoval vlastnické právo jako vůbec právo na podnikání a vlastnictví. A tam jsme uspěli. Argumentace se vyvíjí. Naštěstí máme stenozáznam, a já jsem tyhle věci říkal opakovaně. I na právnické fakultě, kde jsme stáli prosti sobě s panem ministrem, jsem říkal, že budou poškozeny společnosti, společníci a nakonec i ti zaměstnanci. A tady se například bavíme o 30 tisících zaměstnancích Agrofertu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Já vás všechny eviduji, ale v pořadí, v jakém jste se přihlásili. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler. Připraví se pan poslanec Hájek, po něm pan poslanec Faltýnek. Prosím.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo. Jak tady říkal pan ministr pro legislativu, kolega poslanec Chvojka, prostřednictvím pana předsedajícího pane ministře, je v tom nějaký až tak velký rozdíl, jestli někdo naprosto jasně vlastní médium a je jasně členem vlády a osobou, která je významným sponzorem určité politické strany, nepokrytě deklaruje svoji přízeň této politické straně, vlastní médium, je v tom nějaký zásadní rozdíl, jak ovlivňuje prostřednictvím média ve prospěch politické strany nebo dotyčného smýšlení občanů? Je v tom rozdíl. Ano, že není tím přímým vlastníkem. Já tady paradoxně řeknu, že to, co předvádí pan ministr Babiš, je aspoň transparentní, že to všichni víme.

A teď dotaz, který jsem už položil jednou a nedostal jsem na něj odpověď. Pan premiér je tady pořád přítomen, takže já to zopakuji, prostřednictvím pana předsedajícího, pane premiére: Jak to bude v případě, že Ústavní soud uzná stížnost buď pana prezidenta, nebo hnutí ANO a pan vicepremiér Babiš, jak deklaruje, se bude domáhat svých práv a pravděpodobně i způsobených škod? Jak to potom bude?

Na tohle jsem nedostal odpověď, jak velké škody jsou, nebo nejsou, jak moc jste si tím jistí, že k tomu nedojde. Já mám vážné pochybnosti o té jistotě. Důvody jsem říkal předtím. A jaké má vaše strana vlastní zkušenosti s exekucemi a jak to je, když někdo, a já říkám, káže vodu a má pít vodu, takže já bych rád poprosil o odpověď na otázku, jak to bude v případě, že pan Babiš dodrží to, co deklaruje, a bude se domáhat svých práv, případně svých škod. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Další faktická poznámka pana poslance Hájka. Prosím.

 

Poslanec Josef Hájek: Dobré odpoledne, pane předsedající, pane premiére, paní ministryně. Já jsem také poslouchal tady pana ministra pro legislativu, který hovořil, že hlavním cílem je vytvořit stejné podmínky pro soutěž politických stran. Takže já se ptám, když je ministr pro legislativu, on teď někde odešel... (Je přítomen.) Poslouchá mě. Takže jestli budeme měřit stejným metrem, tak bychom měli vytvořit stejné podmínky i sportovcům, aby soutěžili na stejné úrovni. To znamená, jak na to přijde Baník Ostrava, který má rozpočet desetkrát menší než Plzeň nebo Sparta. Mají fotbalisté Baníku stejné, rovné podmínky jako fotbalisté Plzně nebo Sparty? Nemají! Jak potom můžou soutěžit na stejné úrovni, na stejné rovině? To samé se týká kultury, zdravotnictví. Proč nezajistíme rovné podmínky pro občany, pro zdravotnictví? Máme státní nemocnice, máme soukromé nemocnice a s touto logikou by měl občan žádat stejné podmínky všude, aby měl rovné podmínky pro ošetření. Takže to jsou možná zase nápady pro vaši práci jako ministra pro legislativu, pokud tedy budeme vytvářet stejné podmínky pro všechny. To už jsem já zažil před rokem 1989, když se vytvářely stejné podmínky pro všechny. Tak pokud je tohle cílem, tak u toho já nechci být. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní eviduji dvě přihlášky s přednostním právem. První pan ministr, připraví se pan poslanec Faltýnek. Prosím.

 

Ministr vlády ČR Jan Chvojka: Už se trošku točíme v kruhu a já mám beztak dojem, že celá diskuse, která od některých lidí v těch minulých čteních vůbec nebyla proto, aby - protože v 17 hodin máme jiný bod, abychom to protáhli a tento bod se nehlasoval. Takže já tomu rozumím. Ale nehrajme si tady na demokracii, a že někoho něco zajímá, když chce jenom, aby se ten zákon nehlasoval dnes.

Na pana kolegu Plzáka prostřednictvím pana místopředsedy. OK. Tak vy nemáte Google, asi neumíte používat počítač, tak já vám řeknu, co to je veřejný zájem. A já vám to odcituji přímo. Často se stává, že normotvůrce v ustanoveních právních předpisů používá pojem, který blíže nevymezí, a přestože následky, které v souvislosti s uplatněním takovéhoto pojmu mohou nastat, jsou mnohdy poměrně závažné, čtenář příslušného předpisu se významu daného pojmu v příslušné normě ani v jiné právní normě nedopátrá. Jde totiž o institut tzv. neurčitého pojmu a to je například veřejný zájem. Už to víte? Děkuji. Kdybyste si to našel v tom Googlu vy, tak byste to měl rychlejší.

Na pan kolegu Hájka. Snad nemyslíte vážně, že budete srovnávat - Baník s Plzní raději ne (pobavení), ale fotbalové kluby a politické strany. Já se zeptám také prostřednictvím pana místopředsedy: Vy jste hlasoval určitě pro limity na financování kampaní a na další omezení, která se týkají politických stran? Tam jsem tuhle argumentaci neslyšel. Prostě politické strany jsou přece úplně jiné subjekty než sportovní týmy. To snad nemyslíte vážně"

A ještě tady byl nějaký dotaz? Tuším, že ne. A já doufám, že už žádné nebudou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Schwarz, s přednostním právem pan poslanec Faltýnek. Prosím.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Pane místopředsedo, dobrý podvečer. Pane premiére, páni ministři, kolegyně, kolegové, já bych chtěl poprosit tady pana ministra, seděli jsme spolu v ústavněprávním výboru. Já nejsem člověk, který - kdybych chtěl protahovat tohle, tak to tady řeknu a řeknu, že teď vystoupím na dvě hodiny, a budu vám tady předčítat. Umím to. Ale pane ministře, nezlobte se, neříkejte tady dojmy vaše, že si myslíte, že to nechceme hlasovat. Já si myslím, že ANO nepatří mezi ty lidi, kteří kdyby chtěli něco zdržovat, tak že by to neřeklo. To je jedna věc.

A druhá. Chtěl jsem vystoupit. Máte pravdu. Nebudu říkat, že ne, jak většina. Já jsem chtěl vystoupit. Nejsem právník. Jenom bych vám chtěl říct, co mi vadí na tom zákonu. Ano, totiž ten zákon - jako většina tady zákonů, vždycky někomu něco vadí trošičku a na to se zaměříme a to ostatní, přestože to je dobré a mohlo by to fungovat, tak to jde úplně vniveč. Víte, já to převedu nejdřív na komunál, na kraj anebo třeba tady na ordinaci pana kolegy. Mně mrzí strašně jedna věc a mrzela mě od začátku, kdy jsme to měli ještě jako řadoví poslanci spolu čtvrté kategorie v ústavněprávním výboru, kdy jsme si o tom povídali, že se nastěhuji do malého města, tam pracuji, povede se mi vybudovat nějakou firmu s množstvím zaměstnanců, ti zaměstnanci v uvozovkách mě mají rádi, živíme se společně. Já sháním kšefty, oni dobře pracují, a protože se té firmě daří, tak se rozhodnu vést také město, ve kterém bydlím. To se stalo mně. A lidé vědí, že mám rád úklid, pořádek a že pracuji v technických službách na úklidu města, na sekání trávy, na stromech, a kvůli tomu, že vědí, jak vedu tu firmu - neutajeně, vědí, že ji vlastním, dávám jí úkoly - tak vyhraji ve volbách a stanu se starostou. Na základě samozřejmě politického vyjednávání. A za chvilku si to někdo rozmyslí z mých koaličních partnerů a řekne mi: Víš co? Ale nám strašně vadí to, že -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče, ale váš čas...

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Tak se přihlásím ještě za chviličku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře. Děkuji vám za to. Nyní tedy dvě přednostní práva. První vystoupí pan předseda Faltýnek, připraví se pan předseda Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo. Hezké odpoledne ještě jednou. Já bych chtěl poprosit prostřednictvím pana předsedajícího pana ministra Chvojku, abychom používali relevantní argumenty. On tady několikrát prohlásil ve svých vystoupeních a projevech, že to, co my jsme tady přijali, je běžné ve všech státech, nebo téměř ve všech státech Evropy. Není to pravda. Není to pravda! Já vám velmi stručně řeknu, jaký je stav v deseti konkrétních státech, ale samozřejmě i včetně těch, kde to je, kde to opravdu je přijato podobně a nějakým způsobem to funguje. Ale prostě není pravda, že je to běžné ve všech státech Evropy. To prostě není pravda.

Ve Velké Británii neexistuje výslovný zákaz souběhu funkce ministra ve vládě s vlastnictvím obchodního podílu. Konfliktu zájmu ministrů se věnuje tzv. ministerský kodex, který v bodě sedm upravuje vztah mezi výkonem funkce ministra ve vládě a jeho soukromými zájmy, avšak to jen ve velmi obecné rovině. A já neříkám, že bychom to tak měli mít my, ale jenom konstatuji, jak je to v jiných evropských státech.

Ten materiál je dlouhý, já vždycky přečtu jenom jednu větu. Států je deset, čili to bude deset vět.

Ve Francii. Ve francouzském právním řádu tuto problematiku upravuje zákon č. 213/907 z 11. 11. 2013. Ani v tomto případě však citovaný předpis neřeší přímo otázku neslučitelnosti výkonu funkce ministra a vlastnictví podílu v obchodní společnosti. Předmětem úpravy je pouze obecný střet zájmů vymezený jako situace, která zakládá překážku mezi veřejným zájmem a veřejnými nebo soukromými zájmy, jež by mohla ovlivnit nezávislý, nestranný a objektivní výkon veřejné funkce.

V Rakousku, a Rakousko bylo vlastně modelem nebo inspirací kolegy Plíška, upravuje danou problematiku spolkový zákon o střetu zájmů na nejvyšších úřadech a u dalších veřejných činitelů z roku 1983. Obecný zákaz předmětného souběhu funkce člena spolkové vlády s vlastnictvím podílu v obchodní společnosti tento zákon nestanoví, ale v případě, že vlastní ve společnosti více než 25 %, tak je-li člen vlády ať už spolkové, nebo zemské, tak se nemůže účastnit - zkrátím - veřejných zakázek. Ano, Rakousko je stát, který má podobnou právní úpravu, ale nezakazuje vlastnit a neříká: vyber si, jestli chceš být ministrem, anebo podnikatelem.

V Německu právní řád neobsahuje výslovný zákaz souběhu výkonu funkce člena vlády a vlastnictví podílu obchodní společnosti. Existuje nicméně etický kodex členů Německého spolkového sněmu a tento ukládá členům sněmu, aby o veškerých svých řádných aktivitách v soukromých společnostech informovali předsedu sněmu atd. Je tam sankce i finančně vyčíslená na konkrétní částky, pokud tak neučiní.

V Itálii střet zájmů upravuje zákon číslo 215 z 20. 7. 2004, ani podle něj však členství ve vládě samo o sobě neomezuje vlastnická práva osob k podílům v soukromých společnostech bez dalších konotací. Členové vlády se nicméně nemohou účastnit legislativního procesu, jsou-li ve střetu zájmu, atd.

V Belgii - belgický právní řád rovněž nezná normu, která by zakazovala členům vlády vlastnit podíl obchodní společnosti. Opět zde ale existují určitá omezení, která se k této politice vztahují. Ministři například nesmějí uvádět svou funkci ministra v dokumentech a publikacích obchodních společností a po dobu pěti let po uplynutí funkčního období se bývalý ministr nemůže stát členem vedení společnosti, které za dobu jeho funkce bylo vládou uděleno koncesní oprávnění.

V Nizozemsku stejně jako ve výše zmíněných případech není zákonem výslovně zakázán souběh vlastnictví v podílu soukromé společnosti a výkon funkce člena vlády. Konkrétní pravidla pro členy vlády stanovuje etický kodex, který vyžaduje, aby se tito vzdali vedlejších funkcí a vyhnuli se tak zjevnému konfliktu zájmů. Myšleno tím funkcí výkonných, aby neřídili společnosti, neseděli v orgánech těchto společností, ale vlastnictví tento zákon nezakazuje.

Ve Švédsku - švédská legislativa nezná obecný zákaz souběhu členství ve vládě a vlastnictví podílu obchodní společnosti, předseda vlády a ministři jsou však obdobně jako ve výše uvedených případech povinni učinit prohlášení o majetku atd., atd., ale to je věc, kterou náš zákon, který šel z vlády v té vládní verzi, řeší.

V Norsku - Norsko není výjimkou, když právní řád Norska nezakazuje ministrům vlastnit obchodní podíly. Na členy vlády se vztahuje standardní oznamovací povinnost a povinnost vyloučit sama sebe z projednávání rozhodování věcí, na nichž mají osobní zájem. Prohlášení ministrů o majetku včetně obchodních podílů jsou veřejně dostupná.

A poslední je Švýcarsko. Švýcarský právní řád rovněž nenutí ministry členy spolkové rady zbavovat se a priori obchodních podílů, které vlastní. S ohledem na případný střet zájmů však opět existuje několik výjimek, jež upravuje zákon o organizaci vlády a státní správy, členové spolkové rady tak musí sami sebe vyloučit z projednávání a rozhodování určité věci, pokud k ní mají osobní vztah.

Takže to je deset zemí v rámci Evropy jenom namátkově vybraných, včetně Rakouska, které má určité omezení. Nemám tady Chorvatsko, které také má určité omezení, ale toto tady zaznělo několikrát v těch debatách. Jenom chci říct, že není pravda, že tento zákon je běžný ve všech zemích Evropské unie. Není to pravda. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Faktickou poznámku má nyní paní poslankyně Hnyková. Ještě přečtu omluvu. Dnes od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan poslanec Lukáš Pleticha. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, jak to tady tak poslouchám - já chápu poslance za hnutí ANO, že chrání svého předsedu, ale chci říci, že přece zákony netvoříme kvůli jedné osobě, v našem případě, vy ho tady pořád zmiňujete, pana Babiše, ale že přece tvoříme ty zákony i pro budoucnost. Pan Babiš tady přece taky věčně nebude. I my tady věčně nebudeme. Jednou prostě odejde z politiky, a já si myslím, že by se to mělo vztahovat i pro budoucí členy vlády. Připadá mi, a musím to tady říci nahlas, že děláte z pana Babiše chudáka, že ho chceme o všechno připravit, ale i vy sami jste přece chtěli, aby se v naší společnosti některé věci napravily. Aby se tady nekradlo, abychom byli transparentní a další a další věci.

A ještě jednu poznámku mám na konec. Přece když něco děláme, tak bychom to měli dělat pořádně. Jestli pan Babiš chce dělat byznys, a já před ním skláním, vybudoval opravdu velikou firmu, tak ať dělá byznys, ať to jde vyučovat na vysoké školy a učí lidi, jak to má dělat. Ale jde-li do politiky, tak ať dělá politiku. Myslím si, že politika a byznys by se neměly slučovat. To je můj postoj ke střetu zájmu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní s přednostním právem pan poslanec Kalousek, po něm pan místopředseda Filip. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dobrý den, dámy a pánové. Pan ministr Chvojka řekl panu poslanci Hájkovi, že snad nemyslí vážně, že chce přirovnávat tuhle situaci k fotbalu. Ono každé přirovnání kulhá, ale já si myslím, že to jde. Zkusme to srovnat s tím fotbalem. Samozřejmě že rozdílné rozpočty fotbalových týmů vytvářejí nerovné podmínky pro to, kdo tu ligu vyhraje. Ale rozdílné rozpočty fotbalových týmů neumožňují i tomu nejlepšímu a tomu vítěznému fotbalovému týmu zmocnit se normotvorné i výkonné moci fotbalového svazu, upravovat si pravidla sám pro sebe a čerpat dotace z fotbalového svazu, tak jak sám se ten vítězný tým rozhodne. To neumožňuje. A proto to není nebezpečné. Což však není příklad konfliktu zájmů v politice. A rizika přechodu - pane premiére, nezlobte se. (Premiér hovoří s kolegou, ruší řečníka.) Já už na tohle nemám. Já prostě neumím... Děkuji.

Rizika přechodu demokracie pro všechny a demokracie pro co nejširší střední třídu, rizika přechodu v oligarchii. Oligarcha není velký podnikatel, který má velký majetek, tečka. Oligarcha je velký podnikatel s velkým majetkem, který se snaží uchopit nebo uchopil zákonodárnou a výkonnou moc pro ten zájem, aby si mohl podmínky pro své podnikání a pro podnikání jeho srovnatelných subjektů upravovat, tak jak to vyhovuje jemu, a nikoli jeho konkurenci, v takovém případě malých a středních a střední třídě, která pak trpí, zaniká, a všichni se stávají závislí na několika oligarších. Oligarcha je člověk, který tohle provádí díky tomu, že uchopil zákonodárnou moc. A díky tomu, že uchopil výkonnou moc, tak si přiděluje příslušné výhodné státní zakázky a na různých cecíkách toho vemínka se napojí na státní penězovody. To je oligarcha a to je nebezpečné. Jestliže bude úspěšný jeden příklad, zcela jistě bude hodný následování. Takže v takové trochu katastrofické vizi tady nevidím kapitalismus pro střední třídu a pro všechny tvořivé, ale vidím tady soutěž, kdy volič půjde k volbám, tak jako na Ukrajině, a bude se moct rozhodnout mezi oligarchou A a oligarchou B, ale to je tak všechno, co bude moct volit, protože společnost bude dokonale rozparcelovaná.

Tohle ve fotbalu nehrozí, pane poslanče Hájku prostřednictvím pana předsedajícího. V politice zajisté ano. A myslím si, že jsme bohužel dnes a denně s tou hrozbou konfrontováni, a ona může být větší a širší. Já bych si také přál, abychom neměli žádný zákon. Léta jsme žádný zákon nepotřebovali. Spojené království nepotřebuje takový zákon. Protože tam by veřejné mínění prostě takový konflikt zájmů nepřipustilo. To je země, kdy ministr musel odstoupit, protože se přimluvil za svoji služebnou při správním řízení. Někoho se snažil zvýhodnit oproti ostatním občanům, protože to byla jeho služebná, a šel.

Já si koneckonců také pamatuji situace, kdy ministři museli odcházet po nařčení, aniž se čehokoli dopustili, a byla jich dlouhá řada. Dlouhá léta jsme takový zákon nepotřebovali. Dnes ho potřebujeme, a proto ho ve veřejném zájmu přijmeme. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. S faktickou poznámkou nejprve pan předseda Faltýnek, po něm pan předseda Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo. Jenom jednu větu. Teď jsme viděli v přímém přenosu, jak se kolega Kalousek chytil do vlastní pasti. Uvedu konkrétní příklad. Spíše položím jenom jednu otázku. My jsme tady ve Sněmovně slyšeli půl roku obrovskou debatu na téma biopaliva. Mám pocit, jestli si dobře pamatuji, že kolega Kalousek hovořil o pěti miliardách pro Agrofert. Tak se podívejme, jak to vlastně dopadlo, přátelé.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Sklenák. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, za deset minut má začít pevně zařazený bod, takže je zřejmé, že nestihneme dnes hlasovat. Proto si dovoluji vznést procedurální návrh, abychom bod přerušili do zítřka do devíti hodin. Myslím si, že bude nejlépe, když budeme v projednávání pokračovat hned zítra, dokud máme v paměti to, co zaznělo dnes. Kdybychom to odkládali na někdy později, tak si myslím, že debata by se opakovala. To je můj procedurální návrh.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, tak o něm budeme hlasovat bez rozpravy. Nejprve přivolám kolegyně a kolegy z předsálí, aby se dostavili na toto hlasování. Eviduji žádost na vaše odhlášení. Já vás všechny odhlásím a požádám vás, abyste se přihlásili svými elektronickými kartami. Pořadí se ustálilo.

 

Zopakuji procedurální návrh, který zní, že přerušíme projednávání tohoto bodu do zítřejšího dne devíti hodin ranních s tím, že to bude první bod zítřejšího jednání.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 17. Přihlášeno je 153 poslankyň a poslanců, pro návrh 112, proti 34. Konstatuji, že s tímto procedurálním návrhem byl vysloven souhlas, a přerušuji projednávání tohoto bodu.

 

Máme zhruba osm minut do projednávání pevně zařazeného bodu a tím je bod OKD. Nyní se hlásí s přednostním právem pan předseda Faltýnek. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji za slovo. Velmi krátce bych s dovolením reagoval na tento návrh kolegy Sklenáka, který prošel. Už jsem o tom hovořil ve svém vystoupení na začátku, že pro nás, pro poslance, pro Poslaneckou sněmovnu, nejsou důležité zákony, které máme zítra ve třetím čtení schvalovat. Jako zákon o pomoci v hmotné nouzi. To nejsou zákony pro lidi. Pro lidi je důležitý lex Babiš. To je potřeba schválit. (Slabý potlesk.)

Takže přátelé, zákon o pomoci v hmotné nouzi - špatně. Rozumím sociální demokracii. Zákon o nemocenském pojištění, třetí čtení, také asi zbytečný zákon, protože lex Babiš je důležitější. Daňový balíček. Nechtěli jsme náhodou slevy pro děti? Chtěli, pokud se pamatuji. Minimálně v koalici. A zase nic. A tak dále, a tak dále.

Jenom abychom byli fér, až budeme potom zdůvodňovat, co jsou naše priority. Rozumím tomu, že pro některé kolegy je to absolutní priorita. Prostě dostat Babiše z politiky ven! Tomu rozumím. Ale jsou tady i jiné priority a neměli bychom být pokrytci v této věci. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přečtu omluvu. Dnes od 16.45 do konce jednacího dne z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Stropnický.

Nejprve s přednostním právem je přihlášen pan předseda Sklenák a poté pan předseda Kalousek. Pouze pro pořádek říkám, že v 17 hodin máme pevně zařazený bod OKD, abyste s tím počítali ve svým projevech. Prosím.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Pro nás jsou důležité zákony, které jsou zařazeny zítra v bloku třetích čtení stejně tak jako ty, které svítí na tabuli, o rozpočtové odpovědnosti. Ale pokud tedy hnutí ANO, jak jsem pochopil z vystoupení svého předřečníka, k tomu přistupuje tak, že zítra vyplníme celý den zákonem o střetu zájmů, tak se na to nedostane. Ale já si myslím, že to potom svědčí spíše o obstrukčním jednání než o vůli projednávat zákony. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Chtěl bych se zastat pana předsedy Sklenáka i nás všech, kteří jsme podpořili jeho návrh. Myslím si, že to bylo velmi nefér. Z mnoha vystoupení pana poslance Faltýnka bylo zřejmé, že je tím tématem více než vyčerpán, protože byl v zásadě zcela mimo téma. A kolega Sklenák se mu snažil gentlemansky nabídnout, aby nám to v devět ráno mohl vysvětlit čerstvé a tak, abychom snad mohli i pochopit, co chce říct. A pokud jste to pochopili jinak, tak je to asi škoda.

Jsem přesvědčen, že zítra jsme schopni body projednat úplně všechny. Stačí, když budeme mluvit k věci. (Slabý smích, potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nyní s přednostním právem pan předseda Faltýnek. Po něm pan místopředseda. Prosím.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji. Krátká replika na kolegu Miroslava Kalouska. Vzpomínáme si, jak jsme tady hovořili k věci u některých zákonů. Nepamatuji si, jestli to byl služební, nebo Vrbětice. Ale aspoň za sebe - je možno si pustit záznam. Z mých dvou příspěvků, které jsem měl, si myslím, že tam ani náznak obstrukce nebyl, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího. Zatím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan místopředseda Gazdík. Připraví se pan předseda Laudát s přednostním právem. Prosím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Měl bych jeden krátký a velmi zdvořilý dotaz prostřednictvím pane předsedajícího na kolegy Faltýnka, Sklenáka: Kluci, nejste náhodou v koalici? Nemáte tady náhodou v té Sněmovně většinu? Nechcete se domluvit? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Laudát. Prosím.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Tady pořád zní, a já to už chci přece jenom uvést na pravou míru. Pan předseda Faltýnek říká kolem služebního zákona. Já ho pozorňuji, že hlavní debata kolem služebního zákona byla prosté čtyři hodiny. To vše ostatní bylo vaše fiasko, které se týkalo snížení spotřební daně na pohonné hmoty - celé léto. A ne služební zákon. Tak prosím, aby už toto nebylo nikdy řečeno. To je realita, kterou lze dohledat ve stenozáznamech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nikoho žádného s přednostním právem nevidím, že by byl přihlášen. V tom případě přerušuji na dvě minuty jednání Poslanecké sněmovny do 17 hodin, kdy budeme pokračovat projednáváním pevně zařazeného bodu a tím je Informace vlády o postupu ve věci nevýhodné privatizace OKD.

 

(Jednání přerušeno v 16.58 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 17.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, hezké odpoledne. Budeme pokračovat podle schváleného pořadu schůze, a to pevně zařazeným bodem

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 18:00.




Přihlásit/registrovat se do ISP