(12.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní zpravodajko, já se moc omlouvám a poprosím kolegy zejména v levé části sálu, aby se ztišili, protože nás ruší při projednávání a musíte zvyšovat hlas. Já si myslím, že to je zbytečné.
Poslankyně Vlasta Bohdalová: A mohla bych o tom mluvit ještě půl hodiny, ale já si myslím, že teď je nejdůležitější, abych vás požádala, abyste tento zákon propustili do druhého čtení, a jako členka školského výboru a podvýboru pro regionální školství slibuji, že se budeme tímto zákonem velmi zodpovědně zabývat. Budeme se snažit vám dát ucelený pohled. Byla bych ráda, kdyby tady platilo to, co bylo v minulých volebních obdobích, že na školských věcech jsme se shodli napříč politickým spektrem, abychom sem přišli eventuálně s pozměňovacím návrhem nebo s doplňujícími návrhy, na kterých se shodne celá tato Sněmovna. Považuji to za velice důležité, protože školství není ani levé, ani pravé, ani oranžové, ani modré. Školství je základ dobrého života celé naší společnosti, celého našeho státu. Čili i já vás velice prosím, abyste tento zákon propustili do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Mám zde přihlášku s přednostním právem. Táži se pana předsedy Fialy, zda mohu otevřít obecnou rozpravu. Dobrá, otevírám obecnou rozpravu, do které mám s přednostním právem přihlášku pana poslance Fialy. Pak zde mám faktickou poznámku paní poslankyně Novákové, je to tak? Ano. Tak prosím, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, ta novela, jak zde bylo řečeno, reaguje na celou řadu technických problémů, se kterými se školství v České republice potýká. Po této stránce je samozřejmě správně, že novela některé z nich řeší. To, co mně na tom návrhu předloženém Ministerstvem školství vadí, že nám neříká, kterým směrem se to školství má vlastně rozvíjet. Neukazuje nám nějaký koncepční pohled. Já v těch změnách, v tom souboru změn, které tu jsou, žádnou koncepci nevidím a nevím, čeho chceme vlastně dosáhnout. Novela je hodně komplikovaná. Je tam řada technických detailů. Ale já bych vás přece jenom poprosil, abyste tomu věnovali pozornost, protože ty technické detaily zásadním způsobem ovlivňují vzdělávání v naší zemi. A já souhlasím s tou poslední větou paní poslankyně Bohdalové, že školství je pro naši budoucnost mimořádně důležité.
Já bych vás možná, až se budete seznamovat s detaily školského zákona, upozornil na jednu věc, kterou jsem z tohoto místa říkal už jako ministr školství, ale bohužel jsem neměl dost času, abych ji mohl provést, a to je to, že pokud budeme dále tímto způsobem rozvíjet školský zákon, tak našemu školství vůbec nepomůžeme a nevyřešíme ty problémy, na které čeká školská veřejnost, a to je snižování byrokracie, vytvoření podmínek pro práci učitelů a ředitelů, odstranění zbytečného papírování, neustálé změny, s kterými se potýkají. A samozřejmě také, a to je obrovský úkol pro Ministerstvo školství a pro nás všechny, lepší, spravedlivější systém financování základních a středních škol.
To, co máme před sebou, školský zákon - a tady zase souhlasím s paní poslankyní Bohdalovou, že školství je věc, která se musí řešit napříč politickým spektrem v těch podstatných věcech. Tak si uvědomme, že školský zákon je příklad zákona, jaký nemá být. To je příklad špatné legislativní normy. Školský zákon má více než 100 stran, má 190 paragrafů a k němu se váže obrovská spousta různých nepřehledných doprovodných vyhlášek. Školský zákon upravuje věci, které upravovat nemusí a nemá, které se nemají upravovat takovouto zákonnou normou. A pokud chceme školám pomoct, tak je před námi do budoucna úkol připravit jednoduchý, srozumitelný, koncepční školský zákon, a ne si neustále hrát s vylepšováním této špatné normy. Nicméně máme před sebou technickou, obsáhlou, komplexní novelu, tak se pojďme podívat na některé návrhy, se kterými přišlo v rámci tohoto textu Ministerstvo školství.
Abych vám na příkladu dokázal, co je zbytečná regulace a co je nekoncepční návrh ze strany Ministerstva školství, tak uvedu jeden příklad. Příkladem může být zkouška z grafických disciplín, zkouška z těsnopisu, kterou novela v § 171 vyhrazuje ministerstvu nebo jím pověřené právnické osobě. Ve školském zákoně řešíme zkoušku z těsnopisu a ještě k tomu bude vydána speciální vyhláška. Přitom tato věc by byla řešitelná mimo rámec školského zákona v rámci národní soustavy kvalifikací, což je mimochodem jedna z výborných věcí, kterou v našem vzdělávacím systému máme na základě zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání z roku 2006. A kdybychom to řešili v rámci národní soustavy kvalifikací, tak ta zkouška z těsnopisu má jednu obrovskou výhodu, kterou nemá tato zkouška, kterou tu má teď Ministerstvo školství. Byla by totiž uznávána i mimo rámec České republiky, protože národní soustava kvalifikací je napojena na evropský systém uznávání kvalifikací. My ale v rámci reformismu a levicové představy o tom, že všechno musí být řešeno zákonem do posledního detailu, vložíme zkoušku z těsnopisu, možná na nátlak nějakých zájmových skupin, přímo do školského zákona. Vydáme k tomu speciální vyhlášku - a výsledek? Ti, co tu zkoušku udělají, ji budou mít platnou jenom pro území České republiky, ale ne, kdybychom použili jiné nástroje, mnohem vhodnější, pro celé území Evropské unie.
Abych nebyl nespravedlivý, jedna koncepční věc tam je a tato koncepční věc je rozvíjena správným směrem, a to je ten § 16, tedy systém podpory žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, kde skutečně dochází k určité individualizaci a kde je to hodně složité, kdybych to měl říci jednoduše v jedné větě, kde se odstupuje od toho, že se k žákům přistupuje podle typu znevýhodnění, ale nyní se k nim bude přistupovat spíše podle individuálních potřeb. Ten směr je správný, ale zrovna tato část vyvolává, a to si tady ve Sněmovně taky musíme říct, největší nedůvěru nebo obavy odborné veřejnosti a učitelů, jak to vlastně bude realizováno. Jednak tu hrozí určitá možnost zneužití při tom individuálním posuzování, ale to jde třeba odstranit nějakým dalším vylepšením. Ale to, co tu opravdu hrozí, je, že systém nebude použitelný, protože nebude financovatelný. A tady by nám mělo být panem ministrem školství jasně řečeno, z jakých zdrojů a jak bude ten změněný systém podpory žáků se specifickými potřebami financován. Já bych poprosil pana ministra, aby nám vláda před druhým čtením spočítala, kolik bude v praxi potřeba peněz na tento nový systém speciálního vzdělávání, nebo systém podpory žáků se specifickými potřebami.
Další věc, která zde byla zmíněna i panem ministrem i myslím paní zpravodajkou, je zavedení registru pedagogických pracovníků, § 28a. Tento nový informační systém - a my jsme teď v naší zemi posedlí nejrůznějšími registry všeho možného, které zavedeme. Vždycky jsme nadšeni, že máme další registr, budeme mít nějaký přehled. Vložíme do toho miliony korun - toto má stát tři miliony korun -, ale často nevíme, k čemu ten registr je, a vůbec ty registry v praxi nevyužíváme, leda ke kontrole, k nové byrokracii, k tomu, aby se lidé nemohli věnovat své práci a vypisovali něco do nějakého registru, s kterým stát nakonec nic neudělá. Tento registr za tři miliony korun má také sloužit pouze statisticko-analytickým účelům. ***