(18.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Padl zde termín o chaosu, diskontinuitě atd. Historie nás rozsoudí. Já jsem přesvědčen, a ze zkušeností ze zemí, kde mnohem radikálně zavedli nové občanské právo, viz Maďarsko, a studoval jsem maďarský příklad, že ta diskontinuita, o které zde hovoříme, nebude tak fatální a chaos, o kterém zde hovoříme, nenastane. Mimo jiné proto, dámy a pánové, a podívejte se prosím na doprovodná ustanovení, resp. na temporální klauzule občanského zákoníku, že nová úprava občanského zákoníku reálně do praxe bude vstupovat postupně. To prosím není úprava typu, že 1. ledna jsou spuštěny dopravní registry a nastává chaos. Soudy budou dál soudit staré kauzy podle starého občanského zákona. Postupně nové napadané kauzy v průběhu roku budou řešeny podle nového zákona. Soudci budou mít možnost se postupně podle typu kauz, jak budou přicházet, o těch věcech radit. To, že to na ně bude mít zvýšené nároky, to je samozřejmé. Ale 1. ledna, dámy a pánové, na soudech žádný chaos nenastane, ale postupně nové kauzy, které budou přicházet, budou souzeny podle nového práva a soudci se s tím budou moci seznamovat.
Ruku na srdce, dámy a pánové. Vážím si soudcovského sboru, vážím si právníků, ale kdo z právníků si dopředu nastuduje a naučí 3 000 paragrafů? Přece většina praktiků pracuje a studuje ten zákon ve chvíli, kdy řeší konkrétní kauzu. Přece nikdo se neučí dopředu 3 000 paragrafů. To přece odporuje zdravému selskému rozumu. A ruku na srdce: Jak dlouho se studenti na právnických fakultách připravují z občanského práva? Jak dlouho se učí občanské právo? Já jsem tuto otázku před měsícem položil na pražské Právnické fakultě, když jsem přednášel o občanském zákoníku. Ptal jsem se studentů, jak dlouho se připravují. Většina z nich vám řekne jeden až dva měsíce. Já to nechci uvádět jako příklad, ale ta lhůta na přípravu nového občanského zákoníku byla pro občany téměř dva roky. Jaká je tedy přiměřená lhůta? ptal bych se řečnicky paní profesorky Válkové skrze pana předsedajícího, když hovoří o nepřiměřeně krátké době. Je to deset let, je to patnáct let? Chceme dál prodlužovat ten stav jakéhosi mezivakua, kdy platí třicetkrát novelizovaný zákon z roku 1964, nebo už je dobře překročit ten stín, jít do nové právní úpravy a v praxi pak odstraňovat problémy, které případně nastanou? To, že ten zákon není dokonalý, je samozřejmé. Žádné lidské dílo, které má 3 000 paragrafů, nemůže být dokonalé, protože na určité věci mají právníci různý právní názor. Část právníků říká "zachovejte předkupní právo spoluvlastníkovi nemovitosti", druhá půlka říká "zrušte to". A jak je to v Evropě? Půlka zemí to má, půlka zemí to nemá. A jaká je tedy správná právní úprava? O tom lze vést permanentní debatu.
Já jsem velmi rád, že se dnes tady přes kritiku přikláníme podle mého názoru k řešení zdravého rozumu: spustit tu právní úpravu a pak činit všechno pro to, aby následky byly co nejmenší. A jsem přesvědčen a vycházím z empirie ostatních postkomunistických států, že dlouhodobě se ukáže pozitivní efekt této právní úpravy. Není země v postkomunistickém bloku, která by při objektivním hodnocení s odstupem několika let konstatovala, že spuštění nové právní úpravy civilního práva byla fatální chyba.
Dovolte mi ještě komentář, velmi stručný, k usnesení, které navrhl pan kolega Tejc. Já si myslím, že příští vláda a ministr spravedlnosti bude muset velmi bedlivě monitorovat nové občanské právo a reagovat na určité problémy, které se tam mohou ukázat. To je samozřejmé. A předpokládám, že Parlament na to bude rychle reagovat. Pouze nevím, jestli je nutné k tomu přijímat usnesení, protože to považuji za samozřejmou povinnost Ministerstva spravedlnosti, že bude monitorovat takto klíčový kodex v praxi. A mimo jiné si myslím, že datum, které bylo uvedeno v usnesení, ale nebylo rozdáno, tak to parafrázuji, rok 2014 je strašně krátká doba, protože určité problémy a určité vyhodnocení, pokud mám být trošku objektivní, bude možné až po několika letech, ne po roce účinnosti. Mnoho těch problémů se ukáže třeba v horizontu tří pěti let, až se určité věci rozsoudí, až soudy na ně budou moci reagovat.
Takže já se nebráním tomu, aby toto usnesení bylo přijato. Sám se zdržím u tohoto usnesení, protože mi připadá za automatické, že vláda bude reagovat na takovouto novou právní úpravu, a hlavně mi připadá lhůta, která je uvedena v zákona, jako příliš krátká, nebo v návrhu usnesení. Myslím, že ta lhůta by měla být mnohem delší.
V případě návrhu usnesení, které tady přednesla paní profesorka Válková, říkám, že ji nemohu podpořit, protože pro mne je velmi vágní, obecné a politické. Konstatování, že byla stanovena legisvakance na nepřiměřeně krátkou dobu, aniž bychom řekli tedy, jak ta doba má být dlouhá, mně připadá, že je strašně obecné a že to je spíše politická proklamace než proklamace, která by budoucímu zákonodárci sdělila, jak dlouhé legisvakanční doby by u takových kodexů byly optimální. Já za mnohem větší problém považuji to, že třeba Senát díky úpravě legislativního procesu neměl šanci se více kodexu věnovat. Třicet dnů je opravdu velmi krátká doba. A tímto směrem bychom měli uvažovat, kdybychom náhodou ještě někdy nějaký kodex přijímali.
Takže dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že uděláme dnes pro český právní řád mimořádně důležitý krok, pokud podpoříme toto zákonné opatření, a tím umožníme, aby nový občanský zákoník byl spuštěn. Každý odklad občanského zákoníku, nemyslíme-li tím skryté zrušení občanského zákoníku, každé prodlužování období, kdy zde máme zákon z roku 1964, sice mnohokrát novelizovaný, ale nedostačující, je pro stabilitu českého právního řádu a pro právní jistotu občanů mimořádně nebezpečné a mimořádně škodlivé. Většina občanů a firem i advokátů očekává, že ten zákon bude spuštěn, a já vás prosím, učiňme ten krok a pak dělejme vše pro to, abychom minimalizovali problémy, které v praxi mohou nastat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Požádám pana kolegu Chvojku, aby ještě setrval, protože tady mám tři přednostní práva. První přednostní právo předseda klubu sociální demokracie. Prosím, aby se ujal slova. Pan Roman Sklenák. Připraví se pan předseda Bělobrádek a pak paní ministryně Benešová. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si v souladu s jednacím řádem dovoluji jménem poslaneckých klubů sociální demokracie a ANO 2011 navrhnout, abychom dnes jednali i hlasovali po 19. i 21. hodině.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi. Podle § 53 odst. 1 na návrh nejméně dvou poslaneckých klubů nebo dvou pětin Poslanecké sněmovny je možné takové návrhy podat a hlasovat o nich bez rozpravy. Zahájím hlasování pořadové číslo patnáct. Nejdřív se vás ale pokusím přilákat do Sněmovny gongem, jestli mi dovolíte, abych dal šanci našim kolegům hlasovat o tomto procedurálním návrhu. Pro ty, kteří neslyšeli v předsálí, návrh zopakuji.
Podle § 53 odst. 1 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny navrhl jménem dvou poslaneckých klubů pan předseda Roman Sklenák hlasování po 19. i po 21. hodině.
Zahajuji hlasování číslo 15 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování číslo 15, pro 134, proti 10. Návrh byl přijat. Poslanecká sněmovna bude hlasovat o zákonných opatření Senátu i po 19., případně po 21. hodině dnešního dne.
Podle toho, jak jsem ohlásil, přednostní právo využije pan předseda a místopředseda Poslanecké sněmovny Bělobrádek. Uděluji mu slovo. Připraví se paní ministryně Benešová. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážené kolegyně, kolegové, klub KDU-ČSL má velké výhrady k některým pasážím zákonných opatření, nicméně jsme se rozhodli, že menším zlem je nakonec tato zákonná opatření podpořit, takže vám sděluji tímto stanovisko našeho klubu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Bělobrádkovi a slova se ujme paní ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Řádně přihlášený je poté pan kolega Chvojka. Vážená paní ministryně, máte slovo.
Ministryně spravedlnosti ČR Marie Benešová Vážený pane předsedající, dámy a pánové, kolegyně, kolegové, já jsem původně nechtěla vystupovat, ale jak to tady poslouchám, tak bych měla určitě něco říct za Ministerstvo spravedlnosti, které od léta spravuji, a prožila jsem si anabáze právě s občanským zákoníkem. ***