Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
14. června 2013 ve 12.01 hodin
Přítomno: 158 poslanců
(Plánovaný začátek jednání byl odložen pro jednání poslaneckých klubů.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážené kolegyně, vážení páni poslanci, paní poslankyně, páni poslanci, vážení členové vlády, dovolte mi zahájit jednací den 54. schůze Poslanecké sněmovny a konečně vás tedy přivítat.
Prosím, abyste se přihlásili kartami, případně mi oznámili, kdo žádá o vydání karty náhradní. Paní poslankyně Bohdalová má náhradní kartu číslo 14, paní poslankyně Levá má náhradní kartu číslo 6.
Mám tady omluvy poslanců z dnešního jednání schůze, tak je v této chvíli přečtu. Omlouvá se pan poslanec Martin Gregora, David Kádner, Václav Kubata, Jaroslav Martinů, Květa Matušovská, Josef Novotný starší, Vlasta Parkanová, Roman Pekárek, Anna Putnová, Josef Smýkal, Jaroslav Škárka, Jiří Štětina a Jiří Šulc.
Mám tady také omluvy členů vlády. Omlouvá se paní ministryně Alena Hanáková, Tomáš Chalupa, Kamil Jankovský, Martin Kuba, omlouvá se Karolína Peake a omlouvá se také Karel Schwarzenberg. - Tak pardon, Karolína Peake je tady, takže ta omluva neplatí. Zeptám se pana ministra Schwarzenberga (sedí ve vládní lavici), protože toho mám také mezi omluvami, ale je tady, takže je možné, že ta omluva neplatí.
Josef Smýkal - to také neplatí, takže to také ruším. Dokonce i pan poslanec Josef Novotný starší tu svou - ne, to byl pan poslanec Štětina, ten také ruší svou omluvu a je tady. Ano, i pan poslanec Škárka ruší svou omluvu a je přítomen. Dokonce i pan ministr Chalupa ruší svou omluvu a je přítomen. Tak já ruším, co jsem řekl. Jak vidíte, situace přiměla některé, aby se dnes zúčastnili jednání Sněmovny. Také pan poslanec Šulc ruší svou omluvu a je přítomen. Tak.
Vážení kolegové, máme zařazené pevné body, ale já v této chvíli vidím, že se hlásí premiér Petr Nečas, a udělím mu tedy slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, samozřejmě že nemůžu na úvod dnešního jednání Poslanecké sněmovny postupovat jinak než požádat o udělení slova, vystoupit před Poslaneckou sněmovnou a vyjádřit se k některým záležitostem, které jsou mediálně jaksi prezentovány počínaje středou, čtvrtkem a samozřejmě i dnešním dnem a zřejmě budou pokračovat.
Chci zdůraznit několik věcí. V tuto chvíli je do sebe mediálně spleteno několik paralelně se vyvíjejících, někdy však nesouvisejících příběhů, které jsou smeteny do jedné mediálně-politické bramboračky nebo jednoho mediálně-politického guláše. Na jedné straně jsou tady kroky orgánů činných v trestním řízení, které se týkají záležitostí, které, když to řeknu velmi zjednodušeně, jsou mediálně spojeny se jmény, jako je pan Janoušek nebo pan Rittig. Další paralelně se vyvíjející příběh je příběh, který se týká Vojenského zpravodajství. Třetím příběhem, který je do této bramboračky zamíchán jako jakási ingredience, je otázka tří bývalých poslanců Občanské demokratické strany, to znamená pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy. Ze všech těchto tří ingrediencí, které spolu vzájemně nesouvisí, nemají spolu nic společného, je vytvářen mediální koktejl samozřejmě velmi brizantního ražení a velmi brizantního obsahu.
Já chci v prvé řadě zdůraznit, že jsem nikdy ani na okamžik nezpochybnil právo orgánů činných v trestním řízení postupovat nezávisle a bez toho, aby byla snad nějaká omezení a nemohly vystupovat autonomně. Chci jednoznačně zdůraznit, že za tímto principem jsem vždy stál, stojím a stát budu nejenom jako předseda vlády, nejenom jako politik, ale i jako občan této země. Tam, kde je podezření ze spáchání trestného činu, toto podezření má být vyšetřeno, má být postupováno orgány činnými v trestním řízení bez ohledu na to, o koho se jedná, a v případě, že se policie nebo státní zastupitelství domnívají, že je to na obvinění, tak nakonec to má posoudit nezávislý soud.
Dovolte mi tedy, abych z těchto tří ingrediencí, ze kterých byl namíchán tento mediálně-politický koktejl, který zaplňuje český veřejný prostor, nějak hlouběji nevystupoval k té první ingredienci, která se týká, když to řeknu zjednodušeně - je personifikována do dvou jmen, pánů Rittiga a Janouška, protože to jsou věci, o kterých, musím říci, vím minimálně, a je to naprosto v pořádku.
To, co se bezprostředně týká mě jako předsedy vlády, ale i mě jako politické osoby a veřejného činitele, jsou samozřejmě dvě další záležitosti, a to je otázka Vojenského zpravodajství a otázka bývalých poslanců za Občanskou demokratickou stranu, pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy.
Dovolte mi, abych se tedy nyní vyjádřil k otázce, která se týká Vojenského zpravodajství, na základě které byli zadrženi dva pracovníci Úřadu vlády, ředitel Vojenského zpravodajství a také bývalý ředitel Vojenského zpravodajství, a dovolte, abych to začal trošku zeširoka, abych tomu dal kontext.
Jak jistě víte, když jsem se stal na konci června roku 2010 předsedou vlády, odmítl jsem ochranku, odmítl jsem policejní ochranu pro sebe i pro své rodinné příslušníky. Chci zdůraznit, že u mých předchůdců bylo naprostým standardem, že policie pracovala ve dvou směnách nejenom na předsedovi vlády, ale že policejní ochrana minimálně u tří mých předchůdců byla přidělena i manželce premiéra. Já jsem všechno toto odmítl. Je prokazatelné, že s výjimkou několika výjimečných okolností, kde se dají spočítat i dny, kdy jsem policejní ochranu na území České republiky měl, se tyto případy dají spočítat na prstech jedné ruky.
Samozřejmě že ale na druhé straně v diskusi s bezpečnostními odborníky jsme vyhodnocovali bezpečnostní situaci, která se týkala mě, mého okolí jak soukromého, tak pracovního, a na základě těchto poznatků se několikrát stalo, že bylo identifikováno nebezpečí, bezpečnostní hrozba. Nikdo nedokáže vždycky jenom tak posoudit na základě indicií, které byly k dispozici, zda se jednalo, když to řeknu zjednodušeně, o fotografy nebo novináře z bulvárního tisku, o cizí zpravodajskou službu, o organizovaný zločin, nebo prostě o nějaký jiný důvod, když to řeknu zjednodušeně, šmírování nebo pokus o kontakt, vytěžení informací, nebo zda dokonce někde nemá dojít i k tomu, že by majetek a činnost z okolí premiéra mohly být použity pro soukromé účely. Proto jsem se několikrát se svými obavami, kdy byly konkrétní indicie, nikoliv nějaké plky, s prominutím, nebo nějaké fámy, ale byly skutečně některé závažné indicie, tak byly případy, kdy jsem to probíral se svými spolupracovníky, ale také s představiteli bezpečnostní komunity, abychom tato rizika případně identifikovali a nějakým způsobem řešili. A znovu opakuji, týkalo se to mě i mého okolí. ***