(10.30 hodin)
Poslanec Ladislav Velebný: Takže hlasování o pozměňovacích návrzích uvedených v tisku 824/2 pod body 1 až 7 - stanovisko kladné.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Pane ministře? (Ano. Souhlas.) Přistoupíme k hlasování pořadové číslo 191.
Kdo je prosím pro návrh? Kdo je proti návrhu?
Hlasování číslo 191, přítomno 168 poslanců, pro 147 poslanců, proti žádný poslanec. Konstatuji, že návrh byl přijat.
Poslanec Ladislav Velebný: A nyní hlasování o zákonu jako o celku. Stanovisko zpravodaje kladné.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Nevidím, že by někdo chtěl učinit námitku proti tomuto hlasování. Přečtu tedy usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 824, ve znění schválených pozměňovacích návrhů."
Hlasování číslo 192 zahajuji. Kdo je prosím pro návrh? Kdo je proti návrhu?
Hlasování číslo 192, přihlášeno 168 poslanců, pro 153 poslanců, proti žádný poslanec. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že jsme s návrhem zákona vyslovili souhlas. Děkuji panu navrhovateli i panu zpravodaji. Konstatuji, že tímto jsme ukončili bod číslo 124.
Přistoupíme k dalšímu bodu. Je to
126.
Návrh poslanců Kateřiny Klasnové, Miroslavy Němcové, Vlasty Parkanové,
Lubomíra Zaorálka, Zbyňka Stanjury, Petra Gazdíka, Jeronýma Tejce
a Pavla Kováčika na vydání ústavního zákona, kterým se mění
ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky,
ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 710/ - třetí čtení
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala za navrhovatele paní poslankyně Kateřina Klasnová a zpravodajka ústavněprávního výboru paní poslankyně Ivana Weberová. Konstatuji, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku číslo 710/3.
Otevírám rozpravu, do které mám přihlášeného pana ministra financí Kalouska, pak paní předsedkyni Poslanecké sněmovny Němcovou a dále pana poslance Jiřího Paroubka. Pane ministře, prosím, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Jen velmi krátce. Dámy a pánové, svůj pozměňující návrh jsem odůvodňoval ve druhém čtení. Nicméně zaznamenal jsem úvahy o tom, že do toho takzvaně hážu vidle, že se snažím tímto pozměňujícím návrhem, aby ten zákon nebyl přijat. Není to pravda.
Já, i když ten pozměňující návrh neprojde, budu samozřejmě hlasovat pro původní verzi. Aspoň něco. Nicméně přesto jsem přesvědčen a prosím vás, abyste se zamysleli nad podporou tohoto pozměňujícího návrhu. Nepodal jsem ho dominantně proto, že tento instrument veřejnost vnímá jako neoprávněné privilegium. Ministr financí v dnešních časech jen těžko může být populistou, takže z tohoto důvodu jsem to opravdu nedělal. Dělal jsem to proto, že jsem přesvědčen, že s tímto instrumentem neumíme nakládat, že místo abychom ho používali tak, jak Ústava předpokládá, používáme ho jako nástroj politického boje, zhoršujeme tím politickou kulturu a obviněnému člověku jeho pozici spíše ztěžujeme, než abychom přemýšleli nad tím, zda je, či není obviněn účelově.
Na Slovensku tento nástroj nemají a také dobře žijí. Jsem přesvědčen, že my se bez něj obejdeme ku prospěchu všech.
Místopředseda PSP Jiří Pospíšil: Děkuji. Dále předávám slovo paní Miroslavě Němcové. Prosím.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, já vím, že jsme ve třetím čtení a že teď to, co chci říci, je trošku atypické v rámci třetího čtení. Přesto mi dovolte seznámit vás s prací Parlamentního institutu, která je zajímavá. Je to spíš takový pohled do minulosti, ale v kontextu debaty, kterou řadu let vedeme na téma imunita poslanců a zejména toho, jak se tohoto tématu jímá tisk, si myslím - tedy tak se ho jímá, že říká, že za první republiky všechno fungovalo, a dává nám ji za vzor a říká, že tedy současnost, současný Parlament, současné poslankyně a současní poslanci nejsou schopni dostát svým závazkům ani stínem toho, co byli schopni poslanci za první republiky. Tak dovolte. Je to velmi krátké, ale ta práce je hodně zajímavá. Mně to nedá, abych vás s ní neseznámila. Týká se imunity.
Parlamentní institut v tom historickém úvodu říká: Na poslaneckou imunitu byl kladen velký důraz. A je to patrné z toho, že zákon č. 35/1918 ze dne 9. listopadu 1918, o osobní nedotknutelnosti, tedy imunitě členů Národního shromáždění, byl přijat jako jeden z prvních zákonů po vzniku Československého státu.
Rozsah imunity byl ve srovnání s rakouskou úpravou, tedy s Rakousko-Uherskem, rozšířen v několika směrech. Rozšíření se týkalo jednak toho, že nevydaní poslanci nesměli být pro předmětný čin stíháni až do konce života. Druhým aspektem pak bylo rozšíření na všechny veřejnoprávní delikty, podle tehdejšího názvosloví na delikty soudní, na delikty policejní, tedy přestupky, přečiny a zločiny. A třetím pravidlem pak bylo to, že imunita byla rozšířena i na dobu mezi zasedáním sněmoven.
Já bych vás chtěla odkázat na digitální depozitář Parlamentní knihovny, který obsahuje soupis všech žádostí o vydání poslanců ke stíhání. Je to mimořádně zajímavé čtení. Nechala jsem si vytáhnout podle abecedního pořádku jenom písmena A a B, protože jinak by ten seznam byl nekonečný. Tedy ve volebním období 1920 až 1925 někteří poslanci čelili za jedno své mandátní volební období více než pěti žádostem o vydání a jenom u okolo poloviny všech poslanců nebylo požádáno o jejich vydání. Velkému náporu žádostí o vydání čelili v tomto období zejména němečtí poslanci, kteří se nechtěli smířit s existencí československého státu, což bylo spojeno s řadou politických aktivit podle tehdejšího práva postižitelných.
Tady je zajímavé, že hrál velmi důležitou roli pro stíhání poslanců volební soud a ten vyložil velmi široce svou pravomoc a mohl vyslovit zánik poslaneckého mandátu, a to ve dvou případech: pokud poslanec pozbyl volitelnosti, nebo - a to je citace pro dnešní dobu nám už skoro znějící jako cizím jazykem - "přestal-li býti z důvodů nízkých a nečestných příslušníkem strany, z jejíž kandidátní listiny byl zvolen". Jako příklad uvedu, že jedním z poslanců, které Poslanecká sněmovna vydala tehdy k soudnímu stíhání, byl stálý politický provokatér, nepřítel existence Československa. Poslanec dr. Alois Beran, český Němec, příslušník Německé nacionální strany, DNP, byl v roce 1922 vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání pro vyzvědačství, nicméně posléze uprchl a jeho stíhání bylo ztíženo.
Ale teď ještě se dostanu k těm lehčím formám, kdy byli poslanci žádáni o vydání. Týkalo se to slovních deliktů a já to tady říkám proto, že bychom si mohli zkusit představit, co by se dělo s našimi slovními delikty, kolik žádostí o vydání by bylo, kdyby opravdu bylo postupováno podle předpisů, které platily v prvních letech první republiky. ***