(16.20 hodin)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobré odpoledne. Prvním bodem schváleného programu schůze je

130.
Žádost o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
k trestnímu stíhání poslance Romana Pekárka

K tomuto bodu bylo doručeno přes poslanecké kluby usnesení číslo 146 mandátového a imunitního výboru, který zasedal 29. listopadu. Já bych nejdřív požádal předsedu výboru poslance Bohuslava Sobotku, který by nám podal zprávu o projednání žádosti Vrchního soudu v Praze, který se na nás obrátil vyslovit souhlas k trestnímu stíhání poslance. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dovolte mi, abych vás informoval o jednání mandátového a imunitního výboru ve věci vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Romana Pekárka.

Pan poslanec Roman Pekárek byl nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. května letošního roku uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákona účinného do 31. prosince 2009. Dne 7. listopadu letošního roku nabyl Roman Pekárek poslanecký mandát, a protože získal poslaneckou imunitu, bylo jeho trestní stíhání přerušeno. Dne 9. listopadu 2012 obdržela předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová žádost Vrchního soudu v Praze o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslanec Romana Pekárka. Týž den bylo podání postoupeno sekretariátu mandátového a imunitního výboru. Tuto žádost projednal mandátový a imunitní výbor na svých schůzích, a to jednak 28. a poté 29. listopadu. Panu poslanci Pekárkovi bylo umožněno, aby se k žádosti před mandátovým a imunitním výborem osobně vyjádřil. Na závěr projednávání žádosti přijal mandátový a imunitní výbor 29. listopadu letošního roku usnesení číslo 146, které vám již bylo rozdáno.

Tolik tedy moje zpráva o projednání žádosti mandátovým a imunitním výborem. Dovolím si v tuto chvíli poděkovat za pozornost s tím, že bych potom v rámci podrobné rozpravy předložil návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já také děkuji za uvedení. Teď bych požádal, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec Josef Cogan. Prosím.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením číslo 145 ze 41. schůze mandátového a imunitního výboru ze dne 29. listopadu 2012 ve věci žádosti Vrchního soudu v Praze o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Romana Pekárka.

Mandátový a imunitní výbor po úvodním slově předsedy výboru poslance Bohuslava Sobotky, zpravodajské zprávě poslance Josefa Cogana a poslance Jeronýma Tejce a po rozpravě

za prvé bere na vědomí vyjádření poslance Romana Pekárka,

za druhé doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas k trestnímu stíhání poslance Romana Pekárka,

za třetí pověřuje zpravodaje výboru poslance Josefa Cogana, aby na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny předložil Poslanecké sněmovně toto usnesení.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Teď zahájím všeobecnou rozpravu k tomuto bodu. Já tady nemám žádné přihlášky, takže myslím, že můžeme všeobecnou rozpravu ukončit. - Pan poslanec Paroubek? Tak se omlouvám, protože ve chvíli, kdy jsem ji ukončoval, tak jsem ho zahlédl. V tom případě se omlouvám. Ještě dám slovo panu poslanci Paroubkovi, který se ještě v poslední sekundě přihlásil. Prosím, máte slovo v rámci všeobecné rozpravě.

 

Poslanec Jiří Paroubek: Vážený pane předsedající, já jsem přesvědčen, že jsem se přihlásil písemně, někde se asi moje přihláška zatoulala pravděpodobně na mém sekretariátu, takže je to moje chyba.

Dámy a pánové, v této Sněmovně se poněkud až příliš často zabýváme imunitou našich kolegů poslanců. Není třeba připomínat, že pro pověst Sněmovny, nás, jednotlivých poslanců, to není dobré. Poslanecké sněmovně v současné době důvěřuje méně než deset procent našich spoluobčanů - a bude hůře.

Pro politickou kulturu v naší zemi není nijak dobré, pokud je politická vládní krize řešena podobným způsobem, jako byla ta poslední. Ta zatím poslední. Tři poslanci ODS, kteří zaujímali u tzv. konsolidačního balíčku stanoviska proti vládě, odešli z poslaneckého mandátu. Lidé se mě na ulicích ptají, a určitě nejsem sám, co za to dostali. V posledních dvou týdnech proběhly informace, že každý z nich má být nějak zaopatřen. Jeden v aeroholdingu, který se má privatizovat, resp. ČSA se má privatizovat, druhý v ČEZ, třetí v Českých dráhách. Zkrátka vše zřejmě, jak má být. Málokomu se ještě zdá, že se jedná o politickou korupci. Je přece třeba využít rozsáhlé zkušenosti těchto pánů poslanců. Takhle píší česká média. Je to něco, co nás dlouhodobě odlišuje od západoevropské politické kultury, kde by to nebylo vnímáno jinak než jako klientelismus a politická korupce hrubého zrna.

Při hlasování o klíčovém zákonu na minulé řádné schůzi Sněmovny, takřečeném konsolidačním, jak říkají vládní poslanci, nebo jak říkám já, drahotním balíčku, s nímž vláda spojila svou další existenci, byl tím stým prvním hlasem pro vládu hlas právě pana poslance Pekárka, jehož věc v tomto bodu projednáváme. Vyjádřil jsem se v té souvislosti jasně již při projednávání zdravotního balíčku. Čili Nečasova vláda jde v nejlepších tradicích Topolánkovy vlády, která řadu měsíců stála a padala s hlasem poslance Wolfa obviněného a posléze odsouzeného k nepodmíněnému trestu. A to je hned druhá záležitost, která nás na míle vzdaluje politické kultuře západní Evropy. Neumím si představit, že by se stejná situace jako ve Sněmovně na její poslední schůzi vyvinula například v Německém spolkovém sněmu či ve francouzském Národním shromáždění.

Myslím, že by sám pan poslanec odsouzený na šest let nepodmíněně, zatím nepravomocně, neměl jako náhradník za poslance, jenž se vzdal mandátu do Poslanecké sněmovny, vůbec nastupovat. Budu pochopitelně hlasovat pro jeho vydání.

Chápu, že při své obhajobě každý obviněný či odsouzený v odvolání může využít jakékoliv argumenty, třeba nepravdivé. Příslušnost k jinému politickému táboru, než k jakému patří poslanec Pekárek, mně nebrání, abych si nepovšiml argumentů, na nichž zřejmě staví svou obhajobu, tedy při svém odvolání. Soud prý se při udělení nepodmíněného trestu opíral - jak to slušně říci? - o velmi chatrné důkazy. Že by další soudce, který chce vyhovět značné společenské objednávce tu a tam nějakého politika zavřít? Uvidíme. Naštěstí nejsme soudci. Věřím, že odvolací soud bude nezávislý.

Chci také velmi tiše připomenout v této chvíli dvoustého člena Sněmovny Davida Ratha, který již přes půl roku tlí ve vyšetřovací vazbě. Před půl rokem jej tato Sněmovna zbavila poslanecké imunity s tím, že je celá věc vlastně průzračně křišťálově čistá a jasná. Paní předsedkyně Sněmovny jej tehdy během okamžiku, pár hodin, abych byl přesný, dva a půl hodiny po zatčení, vydala světské spravedlnosti. Poukazoval jsem před půl rokem ve Sněmovně na podobnost kauzy zámku Budišov z roku 2006 a zámku Buštěhrad z roku 2012. Kauzy dopadly velmi podobně. S tím malým rozdílem, že pokud jde o kauzu Budišov, ta skončila u soudu tím, že spadla pod stůl. Dopadla tedy ve prospěch obviněných, obžalovaných. A pokud jde o zámek Buštěhrad, tam to dopadlo podobně, aniž se to k soudu kdy zřejmě dostane. Teď státní zástupce už několikátý měsíc rozplétá či splétá nitky a další nitky. Asi celá záležitost není tak průzračná ani křišťálově jasná, aby byl žalobce se svým žalobním petitem hotov. Tedy tak, aby obstál u soudu. Objektivně uvažující člověk musí pochybovat o racionalitě tohoto postupu. Chápu, že mnozí si takový stav přejí, jiným vyhovuje, další mlčí. Já jen poznamenávám, že v této Sněmovně chybí jeden poslanec z dvou set.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP