(16.10 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Absolutní neschopnost vlády čerpat peníze z Evropské unie. Nefunkční auditní systém, za který odpovídá Ministerstvo financí. Šest rizikových vládních operačních programů, z toho pět, které má přímo ve své gesci Nečasova vláda. Díky neschopnosti vlády čerpat evropské peníze reálně přijdeme o desítky miliard korun. To už není žádné varování opozice, to je bohužel smutná realita, která nastane.
Rozklad státu, ztráta schopnosti policie, rozklad hasičů, rozklad úřadů práce, znechucení, deziluze, odchody řady odborníků, kteří pracovali pro stát a dnes už to prostě odmítají, protože nechtějí pracovat pro vládu, která destruuje stát jako celek.
Vládní škrty nefungují. Vláda reformuje reformované. Opravuje vlastní chyby a na to ztrácí většinu své energie. Ekonomický marasmus. Naše ekonomika klesá, zatímco všechny okolní státy rostou. Roste inflace, klesají reálné mzdy. Máme tady krizi ve stavebnictví, máme tady slabou spotřebu domácností, slabé investice. Roste počet lidí, kteří jsou ohroženi chudobou. Vládní pravice, která vyhrála minulé volby tím, že strašila Řeckem a strašila stále většími dluhy, tak stále větší dluhy nadělala. Z 28 % na 41 % stoupl podíl veřejného dluhu na hrubém domácím produktu.
Já myslím, že nejhezčím symbolem toho, jak ve skutečnosti dopadly všechny vládní sliby, je takzvaná Kalouskova složenka. Možná si na to ještě vzpomenete. Před minulými volbami to byla jedna z vládních stran, TOP 09, která rozeslala složenku občanům a rozpočetla na každého občana státní dluh. Na té složence byla částka 121 tisíc korun na hlavu. Víte, jak by vypadala složenka, kdyby ji měl odvahu rozeslat ministr financí Kalousek dnes? Víte, jak by vypadala? Místo 121 tisíc korun na hlavu státního dluhu by tam bylo 150 tisíc korun na jednoho občana státního dluhu. My jsme se stali jednou z deseti zemí v Evropské unii, kde nejrychleji roste zadlužení státu. A to tato vláda tvrdila, že bude vládou rozpočtové odpovědnosti.
Jako sociální demokraté jsme přesvědčeni o tom, že vláda by měla odejít. Jediným řešením jsou nové volby do Poslanecké sněmovny. Tahle vláda je plně zaujata vlastními aférami, vlastními mocenskými souboji a nemá kapacity ani schopnosti, aby se postarala o naši zemi.
Pokud mám shrnout tři hlavní důvody, proč by vláda měla skončit: za prvé je to zastrašování policie a justice, za druhé jsou to nesplněné sliby vládních stran a za třetí jsou to chybné reformy, které tyto vládní strany prosazují, a rozklad státu, který sledujeme na každém kroku. Odchod zkompromitované Nečasovy vlády je v zájmu spravedlnosti a právního státu, je v zájmu budoucnosti naší země, v zájmu spravedlivých reforem. A jsme přesvědčeni o tom, že je také v zájmu naprosté většiny občanů České republiky. Proto bych vás chtěl jménem České strany sociálně demokratické požádat o to, abyste spolu s námi hlasovali pro vyjádření nedůvěry vládě Petra Nečase. Děkuji. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo předsedu vlády Petra Nečase, poté je přihlášen pan místopředseda Sněmovny Lubomír Zaorálek. Pan premiér má slovo nyní. Prosím.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, zhruba po třech měsících vláda přikročila k tomu, že je opět vystavena oblíbenému žánru v této Sněmovně, to znamená buďto hlasování o důvěře, nebo o nedůvěře. Já nechci upírat opozici právo vyvolat hlasování o nedůvěře kdykoliv, je to Ústavou zaručené právo, je to politický krok, který bývá používán. Na druhé straně za stejně legitimní považuji i prohlášení, že tento krok je populistický politický krok a že ho ani samotná sociální demokracie nemyslí vážně, že se jedná o politické divadlo. Protože to, že sociální demokracie moc dobře ví, že nemá 101 hlasů, to je pravda, k tomu by potřebovala získat několik poslanců z vládního tábora, ale to, že sociální demokracie zde nemá ani všechny vlastní poslance, to je také pravda. A to právě je to dělítko mezi reálným a věrohodným politickým krokem a politickým, do značné míry populistickým krokem na hranici divadla.
Já bych chtěl úvodem říci dvě čerstvé zprávy ze světa ekonomiky a ze světa finančních trhů. Zpráva č. 1. Výnosy českých desetiletých vládních dluhopisů klesly na rekordně nízkou úroveň 2,5 procentního bodu. Zpráva č. 2. Právě dnes oznámila jedna ze tří klíčových ratingových agentur, Moody's, že potvrzuje České republice její rating A1, a to se stabilním výhledem. A také úroky státních dluhopisů dle této agentury dále poklesnou. Česko je podle Moody's bezpečný přístav. Znovu opakuji: Česko je bezpečný přístav. (Potlesk zprava.)
Kdybych byl arogantním politikem a politikem, který nerad mluví, ani jedno u mě neplatí, tak bych téměř řekl, že tyto dvě zprávy na odůvodnění existence vlády pod mým vedením naprosto stačí a že nemusím dále argumentovat. Nicméně, jak jsem již řekl, neplatí ani jedno. Nejsem ani arogantní ani nemám problémy s mluvením, a proto budu ve svém projevu předsedy vlády pokračovat.
Vývoj českých veřejných financí je natolik pozitivní, že v mnoha ohledech jdeme v protiproudu proti mnohým evropským zemím včetně zemí, které jsou v eurozóně. Chci jenom zdůraznit, že například sousední Polsko v současné době platí za své dluhopisy 4,9 procentního bodu. Jinými slovy, kdybychom za naše dluhopisy platili stejné úroky, stálo by nás to v dluhové službě 13 mld. korun ročně navíc. Itálie platí 6,1 %. Zase převedeno na naše poměry, kdybychom platili stejné úroky, stálo by nás to ročně v dluhové službě ve výdajích 24 mld. korun navíc. Španělsko platí 6,7 %. Kdybychom měli stejné úroky, stálo by nás to ve výdajích dluhové služby 28 mld. korun navíc. Maďarsko platí 7,9 %. Kdybychom platili stejné úroky jako Maďarsko, stálo by nás to ročně ve výdajích dluhové služby 38 mld. korun navíc. A to již vůbec neuvádím úrokovou míru například Portugalska 10,5 procentního bodu. Jinými slovy, české vládní dluhopisy patří mezi velmi bezpečné a svou úrovní se blíží spíše než k těm problematickým zemím naprosto rozhodně k těm nejkvalitnějším, jako jsou dluhopisy Německa, Švédska, Finska nebo Rakouska.
Chci připomenout, že to má své praktické rozpočtové důsledky. Díky této důvěryhodné rozpočtové politice a konsolidační strategii vlády České republiky jsme v loňském roce zaplatili na dluhové službě o 17 mld. korun méně, než jsme předpokládali, a v letošním roce můžeme počítat s víceméně podobným výsledkem. Finanční trhy a zahraniční instituce zkrátka hospodářskou politiku na rozdíl od předsedy České strany sociálně demokratické hodnotí naprosto jinak. Hodnotí ji jako pozitivní a jako věrohodnou, zvláště v kontextu toho, že vláda v žádném případě neustupuje od svého závazku v příštím rozpočtovém roce nechat klesnout deficit veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu. I díky této věrohodné fiskální disciplíně a konsolidační strategii má Česká republika sedmý nejnižší veřejný dluh v celé Evropské unii.
Jinými slovy, dámy a pánové, rozpočtová odpovědnost je nutnost, kterou dneska uznávají všechny vlády Evropské unie zprava doleva. Celá Evropa čelí tomuto problému, stejně jako celá Evropa souběžně s tím čelí problému poklesu své konkurenceschopnosti a tomu, že naráží na limity existence a schopnosti takzvaného sociálního státu. Každý odklon od této konsolidační strategie, každý odklon od této věrohodné fiskální politiky je penalizován ztrátou důvěryhodnosti dané země, nárůstem cen úroků, nárůstem cen dluhové služby a také například poklesem ratingu a podobně. To vše vede ke zvýšení výdajů státního rozpočtu, jehož důsledkem je v mnoha zemích pokles platů, důchodů a sociálních dávek, a v některých zemích dokonce jsou tyto poklesy v řádech dvojciferných procentních bodů, nikoliv pouze několika procent. ***