(11.30 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Jako sociální demokraté odmítáme splátkový kalendář, který zvýší každoroční mandatorní výdaje státního rozpočtu o 2 až 3 mld. ročně po dobu třiceti let. Pokládáme to za nezodpovědnou snahu současné vlády přenést negativní rozpočtové důsledky současných politických rozhodnutí na bedra příštích generací.
Já myslím, že je velmi důležité konstatovat, že vládní návrh byl připraven bez dohody či konzultace s opozicí, a nezajišťuje tak dlouhodobě stabilní řešení, které překračuje rámec tohoto volebního období. Vláda se v tomto volebním období dokonce ani nepokusila o tomto návrhu s opozicí jednat. Neproběhlo jedno jediné jednání, ke kterému by opozice byla přizvána, aby řekla svůj názor, aby řekla své stanovisko.
Co je také velmi důležité, je uvědomit si, že vláda Petra Nečase pro tento záměr obrovského majetkového a finančního transferu v žádném případě nemá podporu veřejnosti. Návrh zákona, který dnes projednáváme, odmítá stabilně 70 až 80 procent občanů naší země. Pravicová koalice také odmítla návrh na to, aby o platnosti tohoto řešení, o platnosti tohoto zákona, mohli rozhodnout občané v celostátním referendu. Myslím, že to ukazuje na jednu jedinou skutečnost. Vláda se v této otázce takto navrženého narovnání s církvemi evidentně panicky obává názoru vlastních občanů.
Sociální demokracie upřednostňuje realizovat narovnání s církvemi formou převodu dotčeného majetku do veřejnoprávního fondu spravovaného církvemi. Domníváme se, že pokud jasně říkáme, že odmítáme takovýto způsob majetkového a finančního transferu, je naší povinností, abychom řekli, jakou vidíme reálnou alternativu. Tu reálnou alternativu vidíme v naturální kompenzaci, která by byla realizována formou převodu nárokovaného majetku do veřejnoprávního fondu. Výnosy z tohoto fondu by pak plně podporovaly činnost církví a aktivity v sociální, zdravotní či kulturní oblasti.
Jak už jsem řekl, majetkové vyrovnání ve formě převodu na fond by proběhlo výhradně naturálně. Stát by fondu za účelem narovnání s církvemi neposkytoval žádné finanční plnění. Nedošlo by tedy k nárokům na výdaje veřejného rozpočtu. Pro určení majetku, který by se převáděl na takovýto veřejnoprávní fond, by se důsledně dodržovala časová hranice 25. února 2948. Na fond by se převáděly výhradně nemovitosti odňaté církvím po tomto datu. Vyloučili bychom tak jakékoliv pochybnosti o tom, že se zde mohou vyvolat nové restituční spory nebo že by mohly být ohroženy majetkové poměry dané dekrety prezidenta Beneše. Na správě tohoto fondu by se podílely zejména církve a náboženské společnosti. Stát by si zachoval pouze kontrolní roli. Užití výnosu tohoto fondu by bylo účelově vázáno na duchovní činnost, sociální, zdravotní, vzdělávací aktivity církví a také údržbu a zachování kulturního dědictví a památek v majetku církví a podporu kulturních aktivit.
Jsme také přesvědčeni o tom, že církevní zařízení v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, sociálních služeb i kultury by měla mít nadále přístup k financování z veřejných rozpočtů za stejných podmínek jako obdobná zařízení, která jsou zřizována jinými soukromými subjekty dnes.
Pokládáme za možné, že by stát ještě po dobu několika let poskytoval církvím finanční plnění spojené zejména s prostředky na platy duchovních.
Vážené kolegyně a kolegové, narovnání s církvemi je třeba v naší zemi dokončit, ale spravedlivým způsobem, který nepoškodí české daňové poplatníky, neprolomí restituční hranici 25. února 1948 a především nevyvolá další kolo restitučních sporů. Narovnání by mělo proběhnout výhradně v naturální podobě. Finanční kompenzaci ve výši 59 mld. si naše země nemůže dovolit. Nelze přenášet takové dodatečné rozpočtové břemeno na bedra současné produktivní aktivní generace, která koneckonců nemá s proviněními komunistického režimu vůbec nic společného. Stejně tak není možné toto břemeno přenášet na bedra našich dětí, které by ho měly financovat v příštích třiceti letech tak, jak je navržen splátkový kalendář.
Jsme přesvědčeni o tom, že činnost církví může plně a stabilně zajistit veřejnoprávní fond, do nějž by se převedl církvemi nárokovaný majetek. Takový způsob narovnání s církvemi je sociální demokracie připravena v Poslanecké sněmovně i Senátu podpořit. Ale to, co navrhuje Nečasova vláda, to je řešení, které je riskantní, je rozpočtově nezodpovědné a je to řešení, které je nespravedlivé. Jde o obrovský převod peněz majetku, který chce koalice ODS, Věcí veřejných a TOP 09 prosadit nejen proti vůli opozice, ale i přes nesouhlas velké většiny občanů v naší zemi.
Chci jasně říci, že naši podporu, náš souhlas, takovýto zákon v žádném případě tady v Poslanecké sněmovně ani v Senátu nezíská. Děkuji. (Potlesk ČSSD a KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Michal Hašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vládo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, snahy všech vlád v novodobé historii České republiky poskytnout církvím a náboženským organizacím určité vyrovnání za majetkové křivdy měly historicky podporu sociální demokracie. A připomínám, že také vlády, ve kterých jsme byli zastoupeni, předložily v tomto směru řadu zajímavých návrhů. Chtěl bych připomenout, že pravděpodobně rejrealističtějším návrhem byl návrh zpracovaný v době, kdy Ministerstvo kultury České republiky spravoval Pavel Dostál.
Dnešní jednání Sněmovny není o tom, jestli se vyrovnat, nebo nevyrovnat s církvemi. Debata je o tom, jak se s církvemi vyrovnat. Debata je o tom, zda vládou předložený návrh je tím nejlepším řešením pro stát, pro občany a také pro církve a náboženské společnosti. A tady se, vážení kolegové a kolegyně z opozičních i vládních lavic, s vládním návrhem velmi ostře rozcházíme a máme k němu celou řadu připomínek.
Já začnu stejnou věcí, o které hovořil můj předřečník kolega Sobotka.
Problémem je, že v normálním státě, za normální politické situace a za normálního fungování vztahu vlády a opozice by základním předpokladem pro přijetí takového zákona měla být obecná politická a také společenská shoda. Musím říct, že bohužel nad tímto sněmovním tiskem, který nyní začínáme projednávat, žádná taková shoda mezi vládou a opozicí a žádná taková shoda napříč českou společností neexistuje.
My jako opozice máme velmi vážné a opodstatněné výhrady k předloženému návrhu a způsobu vyrovnání záležitostí mezi státem a církví a já vás s nimi, dámy a pánové, chci seznámit. Považuji to za důležitou poznámku na začátek, protože bohužel už se stalo tradicí současné vlády, že ji připomínky a návrhy opozice příliš nezajímají. A naopak dokonce i v textu koaliční smlouvy přímo zakazujete, aby byly podpořeny rozumné návrhy, které podají zákonodárci opozice. V jiné zemi, možná v jiné sněmovně, by se moudrá vláda snažila získat pro návrh, který zatěžuje zemi a veřejné rozpočty náklady ve výši desítek miliard korun na desítky let dopředu, širokou společenskou dohodu a podporu. Tomu tak není.
Jak jsem řekl, k základnímu principu, jestli tady má dojít k alespoň částečnému vyrovnání majetkových křivd mezi státem a církvemi, se sociální demokracie opakovaně vyjadřovala a sdělila že ano. Ale ze zcela konkrétních důvodů nemůžeme souhlasit se způsobem a návrhem tohoto vyrovnání tak, jak je dnes projednáváno.
Vláda dosud jasně a průkazně nevysvětlila, jakým způsobem a na základě jakých údajů bylo dosaženo výsledné částky, která je, jak budu následně ilustrovat, sama o sobě velmi zvláštní. ***