(1.30 hodin)
(pokračuje Petrů)
Stavební spoření potřebuje evoluci, ne revoluci. Stavební spořitelny u nás i v zahraničí jsou stabilní finanční instituce, které ukázaly vysokou rezistenci oproti negativním šokům během globální krize. Tato skutečnost je dána konzervativním modelem fungování stavebních spořitelen a taktéž úspěšnou aplikací robustních modelů pro řízení rizik. Vsadit na stavební spoření jako na dobře fungující finanční produkt, který stojí na pevných základech, má tedy své opodstatnění. Zároveň z pohledu české veřejnosti bude přibývat specifických životních událostí, u kterých se lidé budou muset ve větší míře spolehnout na své vlastní finanční rezervy. Významnou roli by zde mohlo sehrát právě stavební spoření.
Spoření na stáří nabývá na významu v poslední době v souvislosti s demografickým vývojem, respektive stárnutím obyvatelstva. Postupem času i české obyvatelstvo začíná chápat stavební spoření jako výhodnou alternativu pro spoření na stáří, neboť podle agentury pro výzkum veřejného mínění v roce 2010 o stavebním spoření jako doplňku k důchodu uvažovalo až 60 % obyvatelstva v České republice. Stavební spoření může proto v budoucnu znamenat vhodný zdroj spoření na stáří v České republice podobně, jako je tomu v Německu v rámci takzvané Riesterovy reformy. Začlenění stavebních spořitelen do reformovaného penzijního systému by poskytlo více možností, jak by obyvatelstvo mohlo samostatně spořit na stáří. Stavební spoření na nadstandardní zdravotní služby může být důležité v kontextu procesu stárnutí české populace, které se promítne do zvýšených sociálních nákladů, což bude mít významný dopad na veřejné rozpočty. Lze očekávat změnu ve struktuře poptávky českého obyvatelstva, neboť občané v důchodovém věku zřejmě zvýší poptávku po zdravotnické péči.
Stavební spoření by mohlo sloužit jako doplňkové spoření pro obyvatele, kteří by si následně úspory ze stavebního spoření mohli využít na nadstandardní zdravotní péči v předdůchodovém či důchodovém věku. Stavební spoření by také bylo vhodné pro financování studia. Navzdory tomu, že v České republice není zatím zavedeno školné na vysokých školách, náklady na studium mohou znamenat významnou finanční zátěž zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. V případě rozšíření užití naspořených prostředků taktéž na úvěry na vzdělání by mohlo umožnit studovat také lidem, kteří by na to jinak neměli dostatek prostředků. Tento model funguje například velmi dobře v sousedním Rakousku. Stavební spořitelny by mohly také sloužit pro případ ztráty zaměstnání. Naspořených prostředků u stavební spořitelny může být využito na neočekávané náklady v souvislosti se ztrátou zaměstnání, to jest svým způsobem pojištění dočasného zachování úrovně příjmů během nezaměstnanosti. Toto by se dalo chápat jako určité protikrizové opatření, nicméně bude potřeba ještě tuto alternativu důkladněji prozkoumat.
Ačkoliv se většina lidí domnívá, že výdaje státního rozpočtu na stavební spoření v posledních letech rostou, opak je pravdou. Podpora stavebního spoření totiž zatěžuje státní rozpočet stále méně. Na podporu stavebního spoření dal stát v roce 2010 jen 12,35 mld. korun. Reálně vyplacená státní podpora na rok 2009 činila 13 mld. 260 mil. korun, což je oproti roku 2008 o 6,8 % méně, tedy došlo k poklesu o celou miliardu. Opět se tedy potvrzuje, že náklady státu na příspěvek ke stavebnímu spoření postupně klesají a že jeho omezování skutečně není cestou k řešení rozpočtových problémů naší země.
Podpora stavebního spoření má pro českou ekonomiku zcela nesporný význam. Stavební spořitelny umístí své volné prostředky na mezibankovním trhu, investují do státních dluhopisů či hypotečních zástavních listů. Fungují tedy jako dodavatel likvidity finančnímu systému a významný stabilizační faktor. V rámci sektoru stavebního spoření je do státních dluhopisů investováno přes 100 mld. korun, a stalo-li by se stavební spoření méně atraktivním a klienti by se ve větším měřítku přesunuli k jiným investičním příležitostem, byly by stavební spořitelny nuceny omezit svou roli investora státního dluhu.
Hovořím-li o argumentech podporujících smysl státní podpory stavebního spoření, neměli bychom rozhodně zapomenout na multiplikační efekt stavebního spoření.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, váš čas.
Poslanec Jiří Petrů: Tak vám děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. V rozpravě dále vystoupí pan poslanec David Rath...
Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já se přiznám, že už se obtížně soustředím, takže bych byl rád z fyziologických důvodů, kdyby bylo možné v tuto už nerozumnou hodinu ukončit toto jednání, proto bych chtěl navrhnout přerušení do 9. hodiny ranní. Doufám, že mě podpoříte. Vidím, že už toho máte také dost, kolegové. Apeluji na vás.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: V každém případě vašemu návrhu bude vyhověno a budeme o něm hlasovat.
Zahajuji hlasování... S ohledem na to, jaké reakce toto hlasování ve vás vzbudilo, tak ho prohlašuji za zmatečné, jakkoliv mohlo doběhnout naprosto v klidu. V tuto chvíli se prosím soustřeďme.
Zahajuji hlasování a ptám se vás, kdo je pro. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 271 z přihlášených 92 poslanců pro 15, proti 69. Návrh nebyl přijat. (Veselost v sále.)
V rozpravě měl vystoupit pan poslanec David Rath.
Poslanec David Rath: Děkuji. Dámy a pánové, já bych chtěl poděkovat poslancům vládní koalice, že neodhlasovali přerušení do rána. Já už jsem měl strach, že o své vystoupení přijdu. Takže skutečně hluboký dík za to, že jste mi umožnili vystoupit teď v půl druhé, nebo skoro ve tři čtvrtě na dvě ráno, a že se s vámi mohu podělit o pár postřehů ke stavebnímu spoření, které chcete významným způsobem měnit, respektive učinit méně výhodné a učinit řekněme méně zásadní pro českou ekonomiku.
Dámy a pánové, já se vám přiznám, že nerozumím tomu, proč ministr financí, který navíc je ministrem financí, jestli si to dobře pamatuji a nepletu, nejlepším v galaxii, nebo jenom na planetě, už si to trochu pletu, asi v galaxii, tak nejlepší galaktický ministr financí v době, kdy se celý svět potýká s důsledky hospodářské krize, tak přichází s návrhem a prosazuje návrh na omezení, případně výrazné snížení pozitivního efektu stavebního spoření. Já bych od galaktického ministra financí očekával pravý opak, to znamená očekával bych, že bude přemýšlet a hledat cesty, jak české ekonomice pomoci, jak bojovat proti propadu růstu hrubého domácího produktu, a ne že jej bude ještě dále podrážet.
Ve stavebním spoření, jak jsme tady opakovaně slyšeli, leží dnes naspořeno nějakých zhruba 400 mld. Pokud by se ceny nejlepšímu a nejlepším ministrům financí dávaly za to, s jakými nápady přijdou, aby ekonomiku rozhýbali a oživili, tak bych chápal, že ministr financí přijde s nějakým trikem, jak těchto 400 mld. pokud možno rychle pustit do ekonomiky, zvláště do takové oblasti, která nyní u nás klesá, a tou je stavebnictví. ***