(11.50 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji, pane ministře. Ještě se zeptám, zda se někdo hlásí do rozpravy. Nehlásí se nikdo, rozpravu tedy končím.
Prosím pana zpravodaje, aby oznámil postup při hlasování.
Poslanec Marek Šnajdr: Ano, děkuji. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, k tomuto návrhu zákona evidujeme dva pozměňovací návrhy. První pod bodem A usnesení výboru pro zdravotnictví a následně pod bodem B pozměňující návrh paní poslankyně Emmerové. Budeme hlasovat nejprve pozměňovací návrh B paní poslankyně Emmerové, následně pozměňovací návrhy obsažené v usnesení výboru pro zdravotnictví pod bodem A. Vzhledem k tomu, že nebyl podán návrh na zamítnutí, pak následně celé znění zákona.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Ano. Není námitka proti tomuto postupu? Nevidím žádnou. Budeme moci tedy zahájit hlasování. Prosím o první návrh a též o vaše stanoviska.
Poslanec Marek Šnajdr: Pozměňovací návrh B. Stanovisko záporné. (Ministr: Stanovisko záporné.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Zahajuji hlasování pořadové číslo 127. Táži se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 127 přítomno 156, pro 63, proti 85. Návrh přijat nebyl. Můžeme pokračovat.
Poslanec Marek Šnajdr: Nyní budeme hlasovat o pozměňovacím návrhu A. Stanovisko doporučující. (Ministr: Stanovisko doporučující.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Zahajuji hlasování pořadové číslo 128. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti návrhu?
V hlasování pořadové číslo 128 přítomno 156, pro 147, proti 2. Návrh byl přijat. Můžeme tedy pokračovat.
Poslanec Marek Šnajdr: A nyní budeme hlasovat o usnesení celého zákona.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Návrh usnesení zní takto: "Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů, zákon o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 375, ve znění schválených pozměňovacích návrhů."
Stanoviska prosím? (Zpravodaj: Stanovisko kladné. Ministr: Stanovisko kladné.)
Zahajuji hlasování pořadové číslo 129. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 129 přítomno 156, pro 89, proti 15. Konstatuji, že s návrhem zákona byl vysloven souhlas.
Děkuji panu ministrovi, panu zpravodaji. Projednali jsme bod 88, sněmovní tisk 375.
Zahajuji projednávání bodu
100.
Návrh poslanců Marka Šnajdra, Leoše Hegera, Jiřího Štětiny, Petra Tluchoře,
Petra Gazdíka a Kristýny Kočí na vydání zákona, kterým se zrušuje zákon
č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických
zařízeních a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
a mění související zákony
/sněmovní tisk 262/ - třetí čtení
Pan poslanec Marek Šnajdr je tentokrát v roli navrhovatele. Zpravodajem výboru je pan poslanec Jaroslav Krákora. Obdrželi jste sněmovní tisk 262/3. Ten obsahuje návrh na zamítnutí a pozměňovací návrh.
Otevírám rozpravu ve třetím čtení. Pan poslanec David Rath se hlásí o slovo.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, stojíme před závěrečným hlasováním o návrhu na zrušení zákona, který do českého právního řádu přináší neziskovou nemocnici. Tento návrh navrhl pan poslanec Šnajdr, ale má podporu i ministra zdravotnictví.
Chtěl bych připomenout, že ve většině států západní Evropy je drtivá většina nemocnic právě zřízena a existuje na platformě neziskových organizací. Dvacet let se v naší zemi vede neustále debata o tom, že by bylo dobře do českého právního řádu vtělit právě existenci neziskové veřejné nemocnice.
Neustále se debatovalo o tom, jak to udělat, jakou to má mít formu, každý ministr zdravotnictví o tom hovořil, prakticky žádný se však nedostal do situace, kdy by předložil této Poslanecké sněmovně nějakou jasnou verzi. To se stalo zhruba asi tak před dnes už více než pěti lety, ale neiniciovalo to Ministerstvo zdravotnictví, ale skupina poslanců napříč politickým spektrem, tehdy to byli poslanci sociální demokracie, KSČM a poslanci tuším tehdy Unie svobody a někteří lidovci, kteří předložili tento návrh. Tento návrh byl pak následně zkoumán jak Legislativní radou vlády, tak tehdejším Ministerstvem zdravotnictví a byl na mnoha místech upraven podle zahraničních vzorů.
Cílem návrhu tedy bylo dostat do českého právního řádu něco, co je v zahraničí, ve světě zcela obvyklé, to znamená nemocnice jako veřejná nezisková organizace. Akcelerací toho, že to bylo po nějakých patnácti letech planých diskusí přijato tehdejší Poslaneckou sněmovnou napříč politickým spektrem, byl fakt, co se tehdy dělo především v krajích, ale i v některých městech, kdy tehdejší krajské reprezentace v čele s Občanskou demokratickou stranou se snažily privatizovat nemocnice, které předtím na ně převedl stát. Kraje to tehdy odůvodňovaly v podstatě jednoduše. Říkaly, že nemocnice - příspěvkové organizace hospodaří špatně. Pokud jim dáme jasného vlastníka, bude to lepší jak pro pacienty, tak pro zřizovatele, tedy v tomto případě kraje. My jsme tehdy namítali, že to znamená dost těžko napravitelný útok na existenci základní sítě nemocnic, protože opět dvacet let všichni hovoří o tom, že je dobře mít v České republice nějakou základní, páteřní síť nemocnic, ovšem od těchto planých diskusí, kde každý pokývá hlavou, že tomu tak je, že by měla existovat přece nějaká základní páteřní síť, tak nutno konstatovat, že víceméně dvacet let jen tato síť eroduje. To znamená prakticky my nejsme schopni žádnou novou nemocnici udělat ani na místech, kde by byla třeba potřeba, a v podstatě nemocnice jenom dvacet let zanikají.
My jsme tehdy říkali, že tento zákon bude zákonem i síťotvorným, proto měl přílohu, kde byly budoucí neziskové nemocnice vyjmenovány a byl určen klíč zhruba jedna veřejná nezisková nemocnice na jeden okres. Bohužel v té době už bylo jasné, že to půjde obtížně, protože řada těch důležitých nemocnic na okrese už dávno byla třeba v rukou krajů nebo měst a ty tehdy pod vedením pravice s tím měly úplně jiné záměry než převést tyto organizace na veřejnou neziskovou organizaci. Tehdejší záměry byly většinou privatizovat, a to buď privatizovat všechno, tedy majetek i činnost, anebo privatizovat alespoň činnost. Činnost například takto privatizoval u všech svých nemocnic například Olomoucký kraj, který je všechny pronajal do rukou jednoho vlastníka po dobu dvaceti let. Takto dlouhodobý pronájem nemocnice v podstatě se rovná privatizaci i majetku, protože za těch dvacet let už to nikdo nebude schopen převzít, protože si uvědomme, že mezitím soukromý vlastník tam vlastně všechno vnitřní vybavení kompletně obmění. ***