(15.10 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Horníkové. Prosím o další přihlášku do obecné rozpravy. Není-li taková, obecnou rozpravu končím a můžeme přistoupit k rozpravě podrobné. Pan kolega Filip. Prosím, má slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. V podrobné rozpravě bych jenom zopakoval návrh usnesení, které máte v tisku, usnesení číslo 60 kontrolního výboru.
Předtím bych odpověděl panu kolegovi Polčákovi, zda je zmínění té samotné žaloby NKÚ na Poslaneckou sněmovnu třeba zmiňovat v tom usnesení. Jsem přesvědčen a se mnou řada těch, kteří se zabývali právním stavem věci, že ano, že je ji potřeba zmínit, protože kdybychom nyní nutili pana předsedu kontrolní skupiny a místopředsedu výboru Mgr. Škárku k tomu, aby tam vešel do toho úřadu, tak jsme v situaci, kdy my jsme tím orgánem, který vyhrocuje spor dvou ústavních institucí. My se chováme podle mého soudu velmi korektně vůči NKÚ. Splnili jsme všechny podmínky, které vyžaduje český právní řád k tomu, abychom kontrolu provedli řádně. A v tuto chvíli mohu říct, že jsem žalobu s návrhem na předběžné opatření neočekával. Navíc, kolega Polčák to snadno pochopí jako právník, ta žaloba mi připadá ze dvou důvodů pochybná: jednak to řekla kolegyně Horníková, že tady stát žaluje stát, protože NKÚ v tuto chvíli není organizací, která by mohla takto vystupovat v právních vztazích, a za druhé, ten návrh v podstatě směřuje s návrhem na předběžné opatření k tomu, abychom tam ani nemohli vstoupit. My bychom tedy vyvolali ještě větší pnutí mezi státními orgány nebo ústavně postavenými velmi vysoko a asi bychom tady, řekl bych, způsobovali více poruch, než abychom situaci uklidnili.
Požádali jsme o vysvětlení pana Františka Dohnala. Žel se nám dostalo pouze toho vysvětlení, že on skutečně nařídil ředitelce svého sekretariátu, aby naši kontrolu odmítla. Žaloba s návrhem na předběžné opatření tedy bude projednána. Její výsledek si dovedu představit, ale nechci do té doby vyhrocovat stanovisko. Proto je tam uveřejněna i ta žaloba.
Původně jsem zvažoval, jestli by usnesení nebylo zasláno i jako dokument prezidentu republiky, který jediný jmenuje a odvolává prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, samozřejmě na návrh Poslanecké sněmovny, ale říkal jsem si, že i to by spíše zhoršilo vztahy mezi ústavními institucemi. Tak jsme toho názoru, že stačí projednání tady v Poslanecké sněmovně, aby se k tomu Poslanecká sněmovna vyjádřila.
Tolik tedy k odpovědi na vaši otázku. Není dosud rozhodnuto o žalobě samotné, a proto ji nezmínit bych považoval za neúplný výklad toho stavu. Jestli takto stačí.
V podrobné rozpravě tedy jenom zopakuji návrh: Poslanecká sněmovna konstatuje, že písemné odmítnutí kontroly hospodaření Nejvyššího kontrolního úřadu prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu Františkem Dohnalem ze dne 16. 12. - a teď jsou čísla - a žaloba Nejvyššího kontrolního úřadu na Poslaneckou sněmovnu ze dne 12. ledna 2011 na ochranu před nezákonným zásahem způsobuje vážnou poruchu v činnosti orgánu veřejné moci.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl návrh usnesení. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Nehlásí se nikdo, podrobnou rozpravu tedy končím. Přivolávám naše kolegy. Úkol, který je před námi, je jasný. Budeme hlasovat o jediném návrhu, který zde zazněl. V písemné podobě máte tento návrh každý před sebou. Je to část textu usnesení číslo 60 kontrolního výboru z 11. schůze dne 24. listopadu a je to pod bodem římská pět, tento návrh usnesení. Takto bychom o něm hlasovali. Před chvílí jej přečetl též předseda kontrolního výboru Vojtěch Filip.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 17. Táži se, kdo je pro návrh usnesení tak, jak jsme s ním byli seznámeni před malou chvílí? Kdo je proti tomuto návrhu usnesení?
Hlasování pořadové číslo 17, přítomno 183, pro 163, proti nikdo. Konstatuji, že návrh usnesení byl schválen.
Tím jsme se vypořádali také s tímto bodem a můžeme přistoupit k třetímu dnešnímu bodu a začít jej projednávat. Je to
2.
Zákon o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů
/sněmovní tisk 131/6/ - vrácený prezidentem republiky
Stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 131/7. Nejprve se zeptám zástupce navrhovatelů pana poslance Martina Vacka, zda se chce ke stanovisku prezidenta republiky vyjádřit. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Martin Vacek: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, nebudu dlouze hovořit o návrhu zákona, tisk 131, který zde přes tuto Sněmovnu již několikrát prošel. Vyjádřím se pouze k reakci na argumenty prezidenta republiky.
Rád bych úvodem konstatoval, tak jako jsem při předkládání zákona v této Sněmovně již několikrát řekl, vážím si každého názoru, který svou věcností přispěje k tomu, aby se doladil a případně včas odhalil nedostatek, který se může objevit. Vážím si také postoje, kterým pan prezident ukázal, že se tímto zákonem zabýval.
K argumentům, kterém pan prezident vyslovil:
Zákon je nesystémový a nedomyšlený. Proti tomuto argumentu lze předně uvést, že za nesystémový a nedomyšlený lze považovat současný stav organizace služeb zaměstnanosti. Česká republika je jedna z mála zemí na světě, kde je výkon státní správy v oblasti zaměstnanosti centralizován na úroveň ministerstva. Ve většině zemí je vlastní výkon činnosti realizován mimo ministerstvo, tedy v rámci samostatné struktury správy služeb zaměstnanosti. Další nesystémovost stávajícího stavu lze spatřovat v tom, že úřady práce jsou jedinými úřady svého druhu, kde je organizován výkon státní správy v rámci okresů. Předložený návrh současný nesystémový model uspořádání služeb zaměstnanosti mění tím, že přizpůsobuje organizační strukturu modelu obec-kraj a převádí výkon státní správy z ministerstva na Úřad práce ČR.
Další výtkou, která zazněla, je to, že zákon vytváří další centrální úřad, a tím posiluje byrokracii. Chci říci, že předložený návrh nevytváří nový centrální úřad, ale naopak 77 úřadů slučuje v jednu právní entitu. Výkon agendy zaměstnanosti a státní sociální pomoci je dnes centralizován na úrovni MPSV. Předložený návrh tedy nepřináší novou centralizaci! Naopak, odděluje výkon státní správy od tvorby koncepcí a strategií, tedy přenáší vlastní výkon na nižší stupeň, než je ministerstvo.
Dále, deklarované úspory finančních prostředků jsou fikcí. Tento argument samozřejmě nemohu sdílet. K návrhu zákona bylo zpracováno hodnocení dopadů regulace. Bylo součástí návrhu a rozesláno do meziresortních připomínkových řízení, kde v modelovém příkladu úřadu práce byla kvantifikována celková úspora ve výši cca 170 až 200 mil. Kč, a to v prvním roce fungování nového systému organizace. ***