(14.50 hodin)
(pokračuje Němec)

Mám informace o tom, že 115 zaměstnanců státního podniku MEZ v Mohelnici snad o práci nepřijde. Podnik by měl dál vyrábět.

Jen pro připomenutí. Státní podnik MEZ Mohelnice byl do roku 1994 součástí stejnojmenného mamutího podniku. Jeho velká část s výrobou elektromotorů byla v roce 1994 prodána společnosti Siemens. Zůstala jen malá část, kde se vyrábějí speciální jednoúčelové stroje a převodovky. Privatizace podniku nebyla možná z toho důvodu, že na část nemovitostí uplatnil nárok restituent. Ještě v roce 2008 pracovalo v podniku MEZ Mohelnice 185 lidí a 70 procent výroby bylo určeno na export zejména do Německa. Na konci roku 2008 začalo propouštění ve dvou vlnách až na dnešní stav 115 zaměstnanců. Během roku 2009 klesl objem výroby až na polovinu proti předchozímu roku.

Dnes se situace snad začíná opět zlepšovat. Jaká je, pane premiére, současná situace hospodaření tohoto podniku? Opravdu se zaměstnanci, občané Mohelnicka, nemusí bát o práci? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádám pana premiéra, aby odpověděl.

 

Předseda vlády ČR Jan Fischer: Pane předsedající, dámy a pánové, nebudu opakovat fakta, která tady pan poslanec sdělil. Ta sedí, podnik se skutečně dostal do zlé situace, která vedla k rozhodnutí o jeho zrušení. Zrušení s likvidací bylo schváleno 22. února usnesením vlády z těch důvodů, o nichž tady pan poslanec Němec hovořil. Podnik byl skutečně ve velmi špatné kondici s výrazným propadem objemu výroby v roce 2009 proti roku 2008, s 50procentním poklesem, s naprosto neuspokojivým zakázkovým krytím pro futuro. Proto stát postupoval tímto způsobem.

Navíc, jak zde bylo řečeno, situace je vážnější o to, že skutečně tam běží restituční spory, vlekoucí se restituční spory, a jsou v právním řízení. Nicméně v podniku zůstává majetková podstata, kterou lze po ukončení činnosti podniku a v návaznosti na dokončení probíhajících restitučních soudních sporů v rámci likvidace efektivně zpeněžit. Likvidátor bude tedy moci zahájit prodej majetku až po pravomocném ukončení soudních sporů, doufám ale, že se už na horizontu rýsují. Likvidátor může na dobu trvání soudních sporů pronajmout objekty a prodat stávající výrobní zařízení vhodným provozovatelům a bude předpoklad zaměstnání propuštěných zaměstnanců či pracovníků podniku. Je tam naděje, že se situace může zlepšit, ale není to jistota. Jsem natolik zodpovědný člověk, abych právě z těchto míst neříkal, že se všichni zaměstnají, bude to skvělé, podnik zase bude šlapat jako hodinky a všichni tam najdou práci. Jsou ale vytvořeny předpoklady pro to, aby se situace zlepšila a lidé tam znovu našli zaměstnání.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě požádám pana poslance Němce.

 

Poslanec Pavel Němec: Rozumím tomu, pane premiére, a moc děkuji za odpověď. Myslím si, že byla opravdu věcná a jasná.

Jenom proč jsem se vlastně ptal. V Mohelnici v roce 2009 ztratily práci stovky lidí. Společnost Hella a společnost Siemens Elektromotory, s. r. o., v Mohelnici propustily stovky lidí. To je opravdu situace, že máme na Mohelnicku zhruba 16procentní nezaměstnanost. Proto jsem se ptal, aby lidé v Mohelnici už zaměstnání neztráceli, ale aby se jim spíš hledaly příležitosti. Bude muset pomoci i vláda, okres bude muset být zařazen do seznamu okresů, které potřebují speciální prioritní pomoc. U nás to nikdy zvykem ani náhodou nebylo, a jsme v situaci, že stovky lidí u nás přímo ve městě, které má 10 000 obyvatel, nemají práci. Prosím, pochopte mou snahu nějakým způsobem toto téma řešit.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím ještě pana premiéra.

 

Předseda vlády ČR Jan Fischer: Děkuji. Velmi rychlá reakce. Jsem si samozřejmě vědom toho, že když přijde o práci 120, 160 lidí, tak nám to v našich makročíslech a miliardách připadá docela legrační, v podmínkách mikroregionu je to ale děsivé.

Já jsem přesvědčen, že problematice mikroregionů a nezaměstnanosti v mikroregionech, k tomuto tématu, bychom se měli vrátit. Tam vznikají nesmírné distorze na trhu práce, které jsou někdy docela hezky zakryty dnes už i mizernými, ale přece jen slušnými okresními průměry, které jsou někde řekněme sedm osm procent, ale v mikroregionech je to už 16 a také 20. Taková místa by měla být vytipována a měla by jim být věnována samostatná pozornost a péče.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Končíme tuto interpelaci. Další interpelace je poslance Jaroslava Plachého. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Plachý: Pane předsedající, děkuji. Vážený pane premiére, známý a populární odborář Dušek v rozhovoru v Lidových novinách mimo jiné uvedl - cituji: Návrh, jímž nakonec poslanci zrušili zdanění zaměstnaneckých výhod, jsme si napsali sami, tvrdí šéf svazu odborářů služeb a dopravy Jaromír Dušek. Pak už prý jen stačilo podstrčit text premiéru Fischerovi, a bylo. Tolik citace.

Pane premiére, dovolte mi, abych vám v této souvislosti položil následující otázky:

1. Kdo psal návrh zákona, kterým se zrušilo zdanění zaměstnaneckých výhod? Nebyl to opravdu pan Dušek?

2. Co vedlo vládu České republiky k postupné demontáži tzv. Janotova balíčku salámovou metodou?

3. Neobáváte se, že demontáž Janotova balíčku je cestou do pekel, respektive přímou cestou do Maďarska?

4. Nepřipadá vám nejprve mlčení vlády k postupné demontáži Janotova balíčku a nyní dokonce i její souhlas s touto demontáží vrcholem nezodpovědnosti v době, kdy ministr financí Janota byl nucen stáhnout státní dluhopisy pro jejich neprodejnost?

Děkuji za vaše odpovědi.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana premiéra, aby reagoval na dotazy.

 

Předseda vlády ČR Jan Fischer: Pane předsedající, dámy a pánové, jsem rád, že inkasuji tento dotaz a že mohu z tohoto místa odpovědět na výroky pana Duška, tentokrát orientované tímto směrem a ne tím jiným. Už jsem na to, mimochodem, reagoval, ale možná to trochu zapadlo v atmosféře jiných jeho výroků, k těm se teď nehodlám vůbec vracet.

Samozřejmě na tom není ani miligram pravdy. Uvedu rychle chronologii těch věcí a pak ještě k těm dalším otázkám.

O svolání mimořádného zasedání vlády jsem rozhodl 25. února. Věc jsem předtím konzultoval s ministrem financí, který svolání vlády a vyhlášení legislativní nouze podpořil. Vláda není sbor lidí, kteří si jdou podiskutovat. Zvláště schůze mimořádné vlády, tam musí být připraven dokument, usnesení vlády, o něčem se tam musí rozhodovat a hlasovat, jinak to není vláda, ale sbor dobrovolníků, zvláště v takovéto vážné situaci. Proto jsem zadal prostřednictvím svého kabinetu vypracování příslušného materiálu aparátu Úřadu vlády, neboť předkladatelem dokumentu jsem byl já naprosto v souladu s legislativními pravidly vlády. Logické bylo, že materiál vypracuje aparát Úřadu vlády, a vypracoval ho dle mých pokynů odbor vládní agendy spolu s legislativním odborem Úřadu vlády. Materiál mám tady s sebou v tašce, je to vidět na hlavičce. Věcně jeho obsahem bylo vypuštění jednoho písmene z jednoho paragrafu. Zcela triviální věc. Na to jsem nepotřeboval aparát odborového svazu. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP