(16.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)

Já nevěřím ani vteřinu, tak jako nevěří v tuhle chvíli nikdo z nás, že jste nevěděli, o čem hlasujete. Vy jste samozřejmě velmi dobře věděli, o čem hlasujete, a spolu se mnou a spolu s drtivou většinou této Sněmovny jste byli přesvědčeni, že to je správné a systémové rozhodnutí. V okamžiku, kdy dopady tohoto rozhodnutí začaly analyzovat některé radikální odbory vedené různými homofoby a polonacisty, tak jste se prostě lekli. Tak jste se lekli a změnili jste názor ze dne na den a začali jste vykládat něco o tom, že jste vůbec netušili, o čem hlasujete, byť jste na to měli osm měsíců! Tohle vám máme věřit? Prosím nějakou jinou, třeba o Červené karkulce. (Potlesk zprava.)

Jestli jste změnili svůj názor ze dne na den, protože stejně jako vláda jste ztratili odvahu a ztratili jste vůli hájit svůj názor, prosím, já jsem ochoten to pochopit, ale pak to řekněte, pak se nevymlouvejte na to, že neumíte číst a nesvádějte to na druhé!

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Jandák, poté s řádnou pan poslanec Nečas. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Děkuji. Budu stručný. Prostřednictvím pana předsedajícího - Mirku Kalousku, nedělejte z nás voly! To za prvé. (Smích v pravé části sálu.) A za druhé už dál pokračovat radši nebudu. (Veselost zprava.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Pan poslanec Kalousek s faktickou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Prostřednictvím pana předsedajícího - Víťo Jandáku, nedělám. (Smích zprava.) Nerad dělám zbytečnou práci. Tu jste mi ušetřili. (Veselost a potlesk v pravé části sálu.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji. S řádnou přihláškou pan poslanec Nečas. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych také zareagoval na poslední faktické vystoupení pana poslance Jandáka citátem našeho velkého spisovatele Karla Čapka: "Není problém, že vůl je vůl, problém začne, když se z vola dělá lev." Takže si myslím, že tady je zakopané jádro pudla, protože vy jste si prostě přesně provedli stejnou manipulaci, jakou jste provedli kolem peněžité pomoci v mateřství, kde opět můžeme usuzovat, že buď nevíte, o čem hlasujete, pak jste nekompetentní, anebo jste věděli, o čem hlasujete, a nyní se tváříte, že jste nevěděli, o čem hlasujete, a pak jste pokrytci. Anebo, jak já vždycky dodávám, kombinace obou těchto vlastností.

Myslím si, že také není překvapivé, že při prosazování, a všimněte si, jak diplomaticky vynechávám slovo vydírání, tohoto návrhu zákona, jak se spojili zástupci některých odborových organizací a zástupci zaměstnavatelů. Někoho to překvapuje, ale když se podíváte na strukturu těchto zaměstnavatelů a především na strukturu těchto odborových svazů, tak zjistíte, že je spojuje jedna důležitá věc, že jsou to buďto podniky, které jsou ve veřejném vlastnictví, tedy buďto státní nebo městské, anebo pokud ne, tak jsou to podniky, které jsou velmi výrazným způsobem přisáté na veřejné rozpočty. Jinými slovy to, co tady bylo zmíněno, brabčení veřejných rozpočtů, je předmětem podnikání do značné míry u těchto firem. Proto není překvapením toto souručenství, které se tady objevilo u těchto zaměstnavatelů a některých odborářských svazů.

Podívejme se, jak by tato situace vypadala v některých jiných průmyslových odvětvích, když vedeme debatu o tom, zda je to privilegium, nebo to není privilegium. V České republice jsou tři velké automobilky. Představme si, že by některá z těchto automobilek svůj základní model v ceně dejme tomu 300 tisíc korun bez DPH se rozhodla pouze za zlomek ceny, dejme tomu za 30 tisíc korun, prodávat svým zaměstnancům. Nikdo neřekne ani popel, je to velkorysé, ano, mají tisíce zaměstnanců, proč by jim neprodávali auto v hodnotě 300 tisíc za 30 tisíc. Jo, že to chtějí prodávat i jejich rodinným příslušníkům také za 30 tisíc, čili manželce, dětem, to už člověk sice trošku kroutí hlavou, ale říká si proč ne. Je to bohatá velkorysá společnost, proč by si to nedovolila. Že to chtějí prodávat i bývalým zaměstnancům v penzijním věku, to už se člověku tedy hodně kroutí tělo, ale opět si řekne proč ne, jsou velkorysí, bohatí a chtějí mít sociální smír. Ale ve chvíli, kdy se dozvíme, že, čistě teoreticky, jedna z těch automobilek dostává například 12 mld. korun ročně veřejných subvencí z veřejných rozpočtů, nezačne nám to vrtat hlavou, že tohle je fakt opravdu divné, že dostávají miliardy subvencí, a pak si tedy můžou dovolit tuto v uvozovkách velkorysou sociální politiku, prodávat například ten automobil pouze za zlomek ceny? A co teprve když se dozvíme, že chtějí platit daň z přidané hodnoty ne ze základní ceny automobilu 300 tisíc, ale naprosto drze trvají na tom, že to budou platit z toho zlomku, z těch 30 tisíc? No to si řekneme, to je nemravné. A řeknou si to tady všichni odprava doleva. Berou subvence z veřejných rozpočtů, a ještě drze chtějí platit DPH ze subvencované ceny. Najednou ale, když se jedná o tyto takzvané benefity, a správné je tvrdit zaměstnavatelské benefity než zaměstnanecké benefity, když se jedná o tyto odborové skupiny s obrovským vydíracím potenciálem, protože opravdu můžou na hodiny, na dny, na týdny zastavit do značné míry chod této země, tak najednou se na ně díváme úplně jinak než na ty chudáky odboráře ze tří českých automobilek, kteří na podobný benefit, na podobné veřejné dotace ani nedosáhnou. Tomu říkáme spravedlnost? Ne, tomu se říká privilegia a o tato privilegia tady jde.

Já považuji za o to smutnější, že tomuto tlaku podlehla vláda České republiky, že si nedokázala takto elementárně tuto věc posoudit. Považuji za absolutně nedůstojné manévry, které předvedla vláda České republiky kolem výše daňového výpadku. Tady musím říci, že opravdu dlouhodobě tady zazníval údaj v řádech stamilionů korun. Tady bych chtěl připomenout, že i šéf poradců pana předsedy vlády v dnešním článku v Lidových novinách řekl, že pan ministr financí mluvil na vládě o 200 až 300 milionech, nikoliv tedy o 70 milionech.

Chtěl bych jenom opravit prostřednictvím pana předsedajícího pana poslance Doktora, že se v tomto případě nejedná o subalterního úředníka Úřadu vlády, protože pan Mlynář není zaměstnancem Úřadu vlády, čímž obchází zákon o konfliktu zájmů, mimochodem, a porušuje zákoník práce Úřad vlády; je to podnikatel, je tam tedy na živnosťák. Předmět podnikání je zřejmě předseda vlády a vláda, já nevím, jaký má předmět podnikání, ale prostě takhle to je. Jenom abychom neuváděli, že to je subalterní úředník, tomu tak není.

To, co ale považuji za klíčové, je onen prostý propočet, který naznačil již pan poslanec Doktor. Jedná-li se o pouhých 70 mil. korun výpadku, což při 3,8 mil. zaměstnanců, kteří momentálně jsou v této zemi, tak je-li to skutečně boj o všechny zaměstnance, tak na jednoho zaměstnance, dámy a pánové, dělá 18 korun 50 haléřů zaokrouhleno nahoru. 18 korun 50 haléřů. Kvůli 18 korunám 50 haléřům za rok na jednoho zaměstnance v této zemi byla tato země vydírána stávkou, byla vydírána tím, že tady vzniknou miliardové škody, a bohužel, vláda v tomto ustoupila. Kvůli 18 korunám 50 haléřům na jednoho zaměstnance.

Anebo je možná druhá hypotéza, že se ve skutečnosti nejedná o všechny zaměstnance, že se skutečně jedná o privilegované skupiny zaměstnanců. A tedy už je to jednoduchý propočet. Co když už se najednou nejedná o 3 mil. 800 tisíc zaměstnanců, ale o dejme tomu 380 tisíc zaměstnanců? Pak již nejde o 18 korun 50 haléřů, ale o 185 korun na jednoho zaměstnance za rok. Taky si řekneme - ještě poměrně malá částka, velký počet zaměstnanců. Ale když si to opět ještě dále podělíme deseti a už by se jednalo o 38 tisíc zaměstnanců, pak už částka za rok na jednoho dělá 1850 korun. Že se 38 tisíc zaměstnanců v tomto jednoduchém modelovém propočtu až nápadně podobá počtu pobíratelů režijních jízdenek zaměstnaných na dráhách, to samozřejmě musíme považovat za čistou náhodu, protože tady jde přece o zájem všech zaměstnanců.

Takže já jsem hluboce přesvědčen, dámy a pánové, že Poslanecká sněmovna má zachovat svůj konzistentní názor. Jestliže tady sedí 200 kompetentních poslankyň a poslanců, tak ti věděli, o čem hlasovali na konci minulého roku, měli by podržet stejný názor, jako měli na konci minulého roku, a měli bychom tento návrh novely odmítnout. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Nyní o slovo požádal předseda vlády Jan Fischer. Prosím, pane předsedo. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP