(12.50 hodin)

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych reagovat také na své dva předřečníky. Pan ministr Pecina si stěžuje, že policie má malé pravomoci. Ale skutečně jsou to jen malé pravomoci? My jsme tady měli minulý týden slavné lasery, které svítí na letadla, a bylo řečeno, že na to není zákon a policie to nemůže šetřit, ale jednoznačně tady bylo prokázáno právními experty, že lze ten skutek jak co do ohrožení, tak co do možné způsobené materiální škody stíhat podle jiných paragrafů, podle obecného ohrožení. Takže není to někdy jenom výmluva, že něco nejde stíhat?

A ještě k panu kolegovi Šlajsovi: co se týče Skandinávie, tam je trošku jiná historická skutečnost. Ještě v novověku, ještě docela nedávno, se tam za zločiny krádeže a podobné sekaly ruce.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Říman. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Připraví se pan ministr Zářecký.

 

Poslanec Martin Říman: Děkuji, pane předsedo, za slovo. Stručně k tomu, co tady říkal pan ministr Pecina, že co se týče státní moci a státní správy, nemůže neexistovat monopol. To samozřejmě není tak úplně pravda, protože za prvé lze a bývá to často děláno, lze určité činnosti delegovat na soukromé subjekty nebo na samosprávné subjekty, ale i v rámci státu může existovat v mnoha případech něco, co jako konkurence nejenom vypadá, ale i konkurencí je. Například velká novela živnostenského zákona z roku 2007 zrušila tzv. místní příslušnost jednotlivých živnostníků k živnostenskému úřadu podle místa bydliště nebo podnikání a zavedla do určité míry konkurenci mezi jednotlivými živnostenskými úřady, čehož si - světe div se! - všimli při projednávání tohoto zákona i zaměstnanci oněch živnostenských úřadů. A nebylo větších bojovníků proti zavedení tohoto institutu, který do jejich práce přinášel určité nové vzrušení a nový život a nutil je starat se o své klienty, než byli právě úředníci živnostenských úřadů, kteří sepisovali petice proti vzniku této konkurence. Takže i ve státní správě je to možné, koneckonců u finančních úřadů je to jistým způsobem možné také, jak dobře víme.

Existují úřady, kde to absolutně možné není, jako jsou třeba stavební úřady, kde je příslušnost dána katastrem. A světě div se! Co si budeme povídat! Právě na stavebních úřadech dochází podle mého soudu, ale myslím si, že to je evidentní, k největšímu nápadu korupce ve srovnání s ostatními úřady. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan ministr Zářecký, připraví se pan místopředseda Zaorálek. Ale mám zde ještě jednu faktickou, pan poslanec Čepelka se hlásí s faktickou. Pane poslanče, máte prostor. Prosím, ujměte se slova.

 

Poslanec Jiří Čepelka: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych si jen dovolil reagovat drobně na tvrzení pana ministra Peciny, že si nemůžeme vybrat finanční úřad. Samozřejmě, dle platné právní úpravy tato možnost není, nicméně si myslím, že neprozradím žádné tajemství, a je to známo asi každému z vás, že podnikatelé, živnostníci, firmy, pakliže nejsou spokojeni s finančním úřadem, u kterého mají své sídlo, naprosto jednoduše změní své trvalé bydliště, změní sídlo firmy, sídlo provozovny a vyberou si finanční úřad podle své vůle. Nám z venkova je notoricky známo, že ideální je přeložit sídlo firmy do Prahy, kde víme, že při stávající četnosti kontrol kontrola přijde, říká se, jednou asi za 115 let, kdežto u nás na dědině chodí dvakrát do roka.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan ministr Zářecký, připraví se pan místopředseda Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Pavel Zářecký Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy a vážení pánové, já jsem nepředpokládal, že bych vystupoval v této pro mě obzvláště zajímavé diskusi, ale protože jsem dospěl k závěru, že pan poslanec Langer zahlédl okem, že tam někde sedím, a protože legislativa souvisí se vším, jak je každému známo, tak také mně položil otázku, na kterou se budu snažit zareagovat. Nevím, jestli ho uspokojím a v žádném případě nechci protahovat již tak dlouhou diskusi.

V prvé řadě bych řekl, že nějaká léta jsem působil na Ministerstvu vnitra a návrhy, které směřovaly tímto směrem od policie, nevznikly v tomto roce nebo v předcházejícím roce. Koneckonců to, že se některé ty instituty objevily už v návrhu předtím než vláda představila legislativní balíček, dokládá to, že názory z policie, že prostředky, které má k dispozici, jí nestačí pro potírání korupce, se projevily už v dřívějších právních návrzích.

A teď, promiňte mi, řeknu jeden velice důležitý, aspoň podle mého názoru důležitý, postřeh. Je-li pravda, na čem se shoduje politická scéna, nevládní organizace, které to sledují, že korupce v naší společnosti už dosahuje naprosto neakceptovatelné míry, a to je názor, který v podstatě i tady zazníval v různých fázích diskuse, tak pak je pravda, že to potřebuje určité mimořádné prostředky, protože řádnými prostředky už se to zvládnout nedá. A v tom momentě je pro mě klíčová otázka, jestli prostředky, které jsou navrženy, jsou vyváženy s oblastí ochrany lidských práv. Po velice bedlivé úvaze, kterou jsme vedli nad tím návrhem, se domnívám, že prostředky jsou stále ještě vyvážené a mohou naplnit ten cíl. To je asi jediné, co bych řekl.

A ještě jednu poznámku: V 92. roce jsem byl na služební cestě ve Spojených státech a navštívil v New Yorku radnici, kde byl speciální protikorupční tým, který se zabýval korupcí, a víme, že v Americe to jistě také není úplně jednoduchý problém. Dodnes si pamatuji, co mi řekli: Jakákoli protikorupční opatření jsou následována těmi, kteří korupci realizují, protože jsou vždycky o půl koňské hlavy před námi a jsou schopní. Projeví se to akorát v tom, že se zvýší ceny, které musí zaplatit. Čili představa, že odstraníme korupci, myslím si, že to si nikdo nemohl představovat. A ta opatření, která jsou a která jsou tady kritizována jako dílčí, samozřejmě dílčími opatřeními jsou.

To je vše, co bych řekl, a nebudu už na další reakce, protože ta diskuse by vedla donekonečna, protože ten problém je nikdy nekončící, tak nebudu už na další připomínky reagovat. Děkuji.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. S faktickou poznámkou pan poslanec Pleva, poté s řádnou pan místopředseda Zaorálek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan ministr Zářecký tady opět hovořil o bující a velké korupci. Já bych se chtěl zeptat a položit otázku možná nám všem, z jakých čísel vycházíme. Vycházíme z čísel odhalené a odsouzené korupce? Nebo vycházíme z čísel, která konstruuje Transparency International? Protože když jsou to čísla, která konstruuje Transparency International, tak ta čísla nejsou dělána z nějakých tvrdých dat, ale pouze z toho, kolik lidí si myslí, že je korupce. Ale když se pokládá další otázka, kolik lidí se skutečně setkalo s korupcí tak, že bylo nuceno dát úplatek nebo naopak úplatek dalo, toto číslo je dramaticky nižší. Takže já nechci tvrdit, že žádná korupce není, ale o velikosti korupce skutečně rozhoduje korupční prostředí nebo média, která o tom informují.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí s řádnou přihláškou pan poslanec a místopředseda Zaorálek. Pardon, pane místopředsedo, ještě s faktickou pan poslanec Benda.

Vážené kolegyně, kolegové, využívejte přihlášení se z místa. Mně to zde začne blikat a nemusíte na mě pokřikovat! Takže prosím, pan poslanec Benda s faktickou.

 

Poslanec Marek Benda: Pardon, pane předsedo, velmi se omlouvám, ještě jsem se nenaučil této geniální funkce hlasovacího zařízení dostatečně využívat.

Já jsem chtěl jenom zareagovat na to, co tady řekl pan ministr Zářecký. A myslím, že bychom si to všichni měli zapamatovat. Zejména jeho konečnou větu.***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP