(16.00 hodin)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Dolejš Jiří. Prosím, pane poslanče. Připraví se pan poslanec Lhota.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Chtěl jsem jenom okomentovat to, že předřečníci toto téma vzali hodně zeširoka. Upřímně řečeno, dneska nemáme na stole materiál, který by řešil roli státu, a to i v ústavní rovině. Rovněž tak nemáme na stole materiál, který by řešil, zda strategické portfolio státu má sahat od českého piva až po české banky. Bohužel už je to dnes poměrně virtuální téma. Ale máme na stole materiál, který pouze po zbytek volebního období vyslovuje určitým způsobem nedůvěru v kvalitu řešení tohoto významného strategického dopravního uzlu. A protože nemáme jinou možnost, jak do toho vstoupit, tak pouze tímto speciálním zákonem, aby se náhodou nestalo to, co bohužel v jiných privatizačních kauzách, protože strategický partner může být také eufemismus pro převzetí, pro převzetí takové významné firmy a naprostou ztrátu vlivu. A to bychom jistě nechtěli. V budoucnosti, to znamená po volbách, můžeme řešit jak dále kvalitně rozvíjet pražské letiště, ale v tuto chvíli si myslím, že při neslavném konci tohoto volebního období by to nebylo šťastné.

Děkuji.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní další faktická poznámka, pan poslanec Jičínský. Připraví se pan poslanec Lhota. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedo, musím říci, že mě k této poznámce vyprovokoval kolega Vojíř, který tady měl řadu zásadních ústavněprávních stanovisek. Ale obávám se, že jsou to stanoviska jenom z jeho hlavy, čímž je nikterak samozřejmě neznehodnocuji, ale nemají s naší Ústavou nic společného.

Je třeba říci, že v Listině v článku 11 se říká v odstavci druhém: Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství, veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. Zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice. To bylo ještě za platnosti federace, nyní samozřejmě se to vztahuje jenom na území České republiky.

Čili nic nevylučuje z ústavněprávního hlediska, aby zákon takovýto mohl být přijat. Samozřejmě už také kolega Dolejš tady řekl, je to řešení pro určitou situaci, pro určitou dobu. Nikde není řečeno, že zákon platí na věčné časy. Je věcí příštích většin v Poslanecké sněmovně, aby rozhodly, zda takový zákon má platit i nadále, nebo zda bude vhodné tento zákon nějakým způsobem modifikovat. Říkám to jenom proto, abychom se tady určitými, řekl bych, ústavními klauzulemi o tom, že se tady zasahuje do výsostné pravomoci exekutivní moci, zbytečně nemátli. Vím, že ústavní kultura není zrovna na vysoké úrovni ani v této Sněmovně, ale přece jenom určité základní ústavní vztahy musí být jasné.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Lhota. Připraví se pan poslanec Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Lhota: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážné kolegyně, vážení kolegové, na úvod příspěvku v obecné rozpravě mi dovolte připomenout, a je vidět, že je to nutné, že autorem navrhovaného textu je Bohuslav Sobotka. V tuto chvíli stoprocentně podporovaný, je to evidentní, Komunistickou stranou Čech a Moravy v jednom šiku se stranou lidovou. Ano, připomeňme si, že strana lidová byla donedávna součástí pravostředové vlády, která v těchto otázkách přijala klíčová usnesení. Neuplynulo ani pár měsíců, a tatáž lidová strana dnes již opět otevřeně kooperuje i s komunistickou stranou, v čele a s vedoucí úlohou navrhovatele Bohuslava Sobotky.

Návrh podporovaný touto koalicí byl projednán celkem pětkrát, třikrát v této Sněmovně. Poté jej na základě věcných výhrad vrátil Senát. Sněmovna nedbajíc těchto věcných výhrad ve složení, tak jak bylo popsáno, jej poslala prezidentovi k podpisu. Ten jej pro opětovné věcné nedostatky vrací Sněmovně k jeho úplnému zrušení.

Co se týká argumentace, existují zcela evidentní dva přístupy. Prvním je účelové překrucování faktů. Aby mohlo být účinné, řídí se pořekadlem, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Druhým jsou věcná fakta. Jsou-li bystrým lidem popsána pětkrát, a tady jsou bystří lidé, tak každé další opakování by mohlo být chápáno jako zpochybňování rozumu lidské bytosti. Proto přijměte mé ujištění, že všechny popsané argumenty, popsané v předchozích jednáních, v tomto momentu opakovat již v žádném případě nebudu. Namísto toho mi dovolte celou situaci, ústavní rámec, zasadit do širšího časově politického rámce.

Střet idejí. Ano, někdo by mohl namítnout, že Senát pro svoji orientaci převažující k pravici nepřistoupil ke svému hodnocení zcela objektivně. I kdyby tomu tak bylo, jak bychom ale měli nahlížet na veto, které dal tomuto zákonu sám prezident republiky? Ano, někdo opět namítá, že i prezident Václav Klaus byl zvolen zejména díky usilovnému nasazení představitelů ODS. Nicméně s odůvodněním, že ODS nenaplňuje jím preferované programové zásady, se od této strany distancuje. Všichni víme, že po svém zvolení, až po svém zvolení, dosažení postu, se od této strany plně odvrátil. Bylo by proto dobré i jemu malinko připomenout, že pro plnění programových zásad měl i on sám mnohem, ale mnohem lepší podmínky. S ohledem na sněmovní volby v roce 2006, i kdyby byl premiérem génius, jenom sotva by dokázal víc, než mohlo být děláno. Nedokázal by to tudíž ani on.

Navzdory všem těmto peripetiím a takovému politickému labyrintu prezident daný návrh vrací ke zrušení. Proč? Protože ví, že návrh porušuje respekt k úplně nejzákladnějším pravidlům. A čím? No například tím, že zasahuje do procesu, jehož první krok byl učiněn již v roce 2003. V dalších letech se navázalo a následná práce, vykonaná k dnešnímu dni, nás přišla na nemalé úsilí a také prostředky.

Co kdyby byl prezidentem například namísto Václava Klause Miloš Zeman? Miloš Zeman, který z hranice volitelnosti učinil z ČSSD ve své době nejsilnější stranu v zemi, z čehož tento subjekt dožívá až do dnešních dnů. (Smích v lavicích ČSSD.) Stejně jako v případě ODS, i jeho příznivci, možná to může působit úsměvně, jeho příznivci napřímili maximum sil. Tak úsměvné to není, protože v tomto případě k poněkud opačnému výsledku. Ti, kterým pomohl nejvíce, se mu odvděčili tím, že se ho zbavili při první možné příležitosti. Nicméně kdyby se Miloš Zeman prezidentem přece jenom stal, nepochybně by i on návrh tohoto zákona vrátil. Proč? Protože návrh porušuje úplně nejzákladnější pravidla. Čím? Například tím, že vedle retrospektivního účinku mu chybí i obecnost.

Ve výčtu adeptů na post prezidenta by bylo možné pokračovat dál. Za všechny uveďme třeba už jen Janu Bobošíkovou. Na prezidentskou volbu přijela s pasem. Počet stran, které pro svou zásadovost vystřídala, se mi nepodařilo dopočítat. Její hlavní charakteristikou je boj za svobodu. Patrně i na důkaz toho se na post prezidenta nechala navrhnout rovnou komunistickou stranou. Patrně proto si nechala do uší nastřelit něco, co vypadalo jako třešně. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP