(15.40 hodin)

 

Poslanec Zdeněk Lhota: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené dámy, vážení kolegové, na základě veta se nacházíme v okamžiku klíčového mezníku, mezníku obsahujícího zákon, který se stává bodem zlomu už jenom tím, že byl vůbec předložen. Jedná se totiž o návrh, který si klade za cíl trvale zamezit jakémukoliv vstupu strategického partnera na letiště Ruzyně neboli o návrh, který navzdory západoevropským standardům jde proti všem jeho plně funkčním trendům. Není tudíž divu, že se proti takovému návrhu postavil i představitel ústavně nejvyšší, prezident Václav Klaus.

Za všechny opakovaně uváděné důvody ve prospěch vstupu strategického partnera mi dovolte po všech předchozích uvést už jenom jeden jediný, a to imaginární ukázku dvou typů letišť. V první skupině jsou letiště, která se hlásí ke vstupu strategického partnera, a skupina druhá, v té jsou zastoupena letiště, které nám dává za příklad předkladatel.

Za skupinu první si dovolím předložit skutečně jenom malou ukázku největších letišť, kde buď plně, nebo alespoň částečně je strategický partner již dávno zastoupen. Patří mezi ně například město Londýn, jeho letiště Heathrow či letiště Gatwick, Itálie - město Řím, jeho letiště Leonardo da Vinci, Německo - jeho největší letiště Frankfurt, Düsseldorf a Hamburk, Belgie - letiště v Bruselu, Nizozemsko - letiště Schiphol v Amsterodamu, dále Dánsko - jeho letiště v Kodani, Švýcarsko - letiště v Curychu, Rakousko - letiště ve Vídni. Mnozí z vás podnikají mnoho zahraničních cest, vědí, jak tato letiště vypadají. A dalo by se v tomto výčtu pokračovat dál a dál.

Jaká letiště nám dává za příklad předkladatel, který navíc uprostřed mnohaletých přípravných prací chce vstupu strategického partnera zabránit? Uvádí země, jako jsou Bulharsko, Rumunsko, Estonsko, Lotyšsko či Litva, případně už jenom malá periferní letiště. Navíc, a to je ve zprávě tučným písmem, předkladatel uvádí ještě letiště Charlese de Gaulla v Paříži. I v tomto případě se však jedná o mylnou informaci, protože i toto letiště je standardní komerční institucí, u které je 40 procent akcií volně obchodovatelných na burze. A aby byl výčet po předchozích diskusích zcela úplný, dovolte mi už jenom doplnit, že na vstupu se buď vážně nebo dávno pracuje už i v zemích, jako jsou Estonsko, Rumunsko či Litva. To samé se týká i Řecka. Proč uvádím Řecko na závěr? S ohledem na jeho kritickou hospodářskou situaci by to mělo být naprosto zřejmé.

O České republice se hovoří jako o srdci Evropy, středobodu, mostu mezi Východem a Západem. Otázka zní: S čím se chceme srovnávat? S vlastnickými vztahy, jako je tomu například v ČSA, kde pod vedením státních manažerů dozorovaných lidmi předkládajícími obdobné návrhy je prosperující firma přivedena na hranici krachu, kde odcházející manažeři dostávají milionové zlaté padáky a to všechno odnášejí řadoví zaměstnanci? S tím se chceme srovnávat na straně jedné, nebo s expanzivně se rozvíjející infrastrukturou civilní letecké přepravy sloužící zájmům celé země tak, jak je to známo směrem od našich hranic na západ?

Vážené kolegyně, vážení kolegové, konzistentnost, respekt k sociálně ekonomickým zásadám až po realistické trendy hospodářského vývoje včetně důrazu na bezpečnostní otázky - to všechno v průběhu předchozích jednání vzalo ze strany předkladatele absolutně zasvé. Z hodnotových kořenů je vůbec něco, co z nich ještě zůstává? Ano, ano, je. Tím úplně posledním ostrůvkem v tomto moři mlžení a dezinformací je to respektování alespoň nejzákladnějších principů schválené exekutivy. A právě kvůli obraně tohoto posledního ostrůvku, funkční exekutivy, se tímto hlásím do obecné rozpravy.

Děkuji za úvodní pozornost.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní otevírám rozpravu, do které mám jednu přihlášku. Připomínám ještě, že pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Vystoupí pan poslanec Vojíř. Prosím, pane poslanče,máte slovo.

 

Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane předsedo, pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, můj předřečník naznačil podle mého soudu jednu velikou pravdu, a to je, že zhruba po dvaceti letech se dostáváme do určitého uzlového, chcete-li křížového bodu, kdy rozhodneme o tom, zdali v podstatě nepřímo změníme Ústavu.

Dovolte mi, abych provedl na tomto místě určité ohlédnutí se a připomenutí si procesu privatizace. V době, kdy se psal rok 1989 -

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Pane poslanče, já vás jenom na chviličku přeruším. Promiňte. Mám jenom technické sdělení. Na chvíli budou zhasnuty obě naše informační tabule. Říkám to proto, abyste se nedivili, co se děje. Hned naskočí a budeme pokračovat.

Prosím, pane poslanče, můžete mluvit.

 

Poslanec Oldřich Vojíř: V roce 1989 tady také nebyly asi, takže to nebude vadit.

Když se vrátíme do tohoto roku, který bezesporu pro české dějiny bude a je klíčovým, došlo k určitému výraznému společenskému, ekonomickému zlomu, kdy jsme se opět vrátili k demokracii a chtěli jsme navázat na tradice první republiky, to znamená do doby, kdy velká část, a neříkám všechno, ale velká část, byla v privátním sektoru ekonomiky, část byla v určitém, řekněme, kolektivním vlastnictví a část patřila nebo ji spravoval nebo ji nějakým způsobem inheroval stát. To je pravda. A žili jsme tehdy v jiné době. Když přišel rok 1989, byla zde velká euforie, velké očekávání.

Slovo privatizace znamená, což je nutné si možná jenom připomenout, v podstatě změnu struktury vlastnictví, tzn. převod do soukromého sektoru. Začala probíhat v určitých vlnách. Začala probíhat takzvanou malou privatizací. A je nutno říci, že ta myšlenka malé privatizace byla podnícena úvahou, že by zde měli vzniknout drobní živnostníci, kteří budou provozovat svůj vlastní krám se zeleninou, restaurací, nábytkem, potravinami atd. Myslím si, že kdybychom se dneska seriózně ohlédli za touto dobou, mohli bychom říci, že sice samotný proces malé privatizace dopadl poměrně dobře, nicméně tím, že už jsme žili v jiné době a že především západní ekonomiky byly mnohem dál, se otevřela i naše ekonomika. V polovině 90. let tito živnostníci v podstatě velmi rychle vystřízlivěli, protože nebyli schopni konkurovat třeba marketům, natož supermarketům. Sice tu byla dobrá vůle, ukázala se schopnost některých lidí, někteří lidé si vyzkoušeli své schopnosti. U některých se ukázalo, že mají tu schopnost. Někteří zjistili, že nikoliv. Někteří se připravili na konkurenci, někteří nikoli. Samozřejmě, že to bylo pro ně velké vystřízlivění. Nicméně to byl krok správným směrem. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP