(19.50 hodin)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni Daniele Kovářové. Slova se ujme zatím poslední přihlášený do rozpravy pan poslanec Petr Nečas. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové. Já jsem přesvědčen, že tento návrh musíme hodnotit z celé řady kritérií. Domnívám se, že žádný soudný člověk nezpochybňuje, že situace samoživitele rodiče či samoživitelky rodiče, abych byl genderově vyvážený, je samozřejmě obtížná, mimochodem. A tady musím říci, že je obtížná, co je tato civilizace touto civilizací. Vždy, když byl jediný rodič vůči jednomu nebo více dětem, byl v horší sociální situaci, než když rodina byla úplná nebo aspoň přinejmenším byli dva rodiče, kteří se mohli na výživě tohoto dítěte podílet. Tuto skutečnost nikdo nezpochybňuje. Je faktem, a je faktem nikoliv pouze v poslední době, ale řekl bych v posledních několika staletích.

Podle mého hlubokého přesvědčení tento návrh zákona představuje několik problematických bodů. Tím prvním bezesporu je, že je hrubým a jasným vlomením se do soukromého práva, do soukromí konkrétních lidí, rodičů. To je první velmi problematický bod.

Druhý problematický bod je, že tento návrh zákona, tak jak je postaven, ve svých důsledcích povede k demotivaci k zodpovědnému chování a naopak bude bonifikovat chování nezodpovědné.

Třetím problematickým bodem je, že fakticky ano, vytváříme novou sociální dávku a zatěžujeme výdajovou stránku státního rozpočtu. Vím, že to v této souvislosti někdo třeba nebude rád slyšet, ale je to skutečnost, před kterou by Poslanecká sněmovna jako legislativní orgán a orgán zodpovědný za rozpočet neměla zavírat oči.

A čtvrtý problematický bod je, že tento návrh je sociálně nespravedlivý. Je sociálně nespravedlivý, protože pokud se podíváte na propočty jednotlivých částek, tak za určitých přesně stanovených skutečností, a já jsem tady ty příklady uváděl a nechci se opakovat v době druhého pokusu o prosazení tohoto návrhu zákona, úplná rodina, nízkopříjmová rodina bude mít na dítě méně peněz než podle tohoto návrhu rodina rozpadnutá. To je potom celý sociální systém, nejenom jeho motivační složky, postaven na hlavu, ale jde to dokonce proti zdravému rozumu.

Jsem přesvědčen, že musíme vycházet nadále z toho, že neplacení výživného jako jeden z mála soukromoprávních vztahů, resp. neplnění soukromoprávní povinnosti, je trestný čin. To je přece velmi výrazné zesílení potřebnosti nucení placení výživného a převádět tento princip na to, že zavedeme jakéhosi univerzálního tatínka jménem stát. A toto je nejsignifikantnější příklad, kdy v rámci sociální legislativy děláme opravdu ze státu doslova a do písmene tatínka. Teď zase jsem asi genderově nevyvážený, protože určitě existují případy, kdy vyživovací povinnost neplní i matky, resp. ženy, ale statistika říká, že v drtivé většině je to maskulinní záležitost, takže mi dovolte toto nevyvážené vyjádření.

Ano, taťka stát, tady doslova a do písmene. To, že mluvíme o pečovatelském státu, o opatrovatelském státu, sociálním státu, tady to dostáváme ještě do úplně vyšší úrovně, protože tady doslova a do písmene zavádíme tatínka stát.

Jsem přesvědčen, že je chybná úvaha, aby například tabulky výživného byly součástí zákona. Já také považuji za velkou chybu a svého druhu možná i selhání Nejvyššího soudu, že odmítl přijmout sjednocující stanovisko, protože například ta skutečnost, že velmi závisí na konkrétním případu a že úplně stejný případ posuzovaný okresním soudem v Klatovech nebo v Chebu a okresním soudem v Kroměříži nebo v Novém Jičíně vyjde s úplně jiným rozhodnutím, přestože je to úplně totožný případ, to samozřejmě není správné. Na druhé straně zavádět direktivní tabulkové nástroje, které jsou závazné ze zákona, považuji za chybu a jsem hluboce přesvědčen, že znemožňují soudům, aby posoudily každou konkrétní jednotlivou skutečnost.

Za úplný úlet považuji to, co tady zmínil pan poslanec Kafka, prostě převedení této problematiky na úřady práce, to je podle mého názoru myšlenka, která je koncepčně od počátku chybná.

Chtěl bych nabídnout Poslanecké sněmovně jedno jednoduché kritérium pro rozhodnutí, zda tento návrh zákona podpořit. Myslíme si, že přijetí tohoto zákona povede k tomu, že přestane plnit vyživovací povinnost méně rodičů než dnes, nebo že to bude neutrální vůči tomuto počtu, anebo dokonce přijetí tohoto zákona povede k tomu, že více rodičů přestane plnit svoji vyživovací povinnost? Já jsem bohužel hluboce, ale opravdu hluboce přesvědčen, že c) je správně. Tento zákon, tak jak je napsán, od A do Z povede k tomu, že bude demotivovat k plnění vyživovací povinnosti, že bude demotivovat k vymáhání těchto částek od nezodpovědných rodičů a že bude držet v určitém klidu nezodpovědné rodiče, protože oni budou vědět, že o ty rodiny se stát nějakým způsobem postará.

Já teď tady nechci jít do hlubších demografických rozborů, které souvisejí s vývojem rodiny, počtu neúplných rodin a podobně, ale měli bychom vycházet z toho, že toto do značné míry z hlediska dlouhodobého vývoje nebude nějaká marginální okrajová skutečnost, jestli takto přijatý zákon bude demotivovat k odpovědnému chování.

Uvedu to jenom na několika číslech. Jedna třetina dětí narozených v této zemi se již dnes rodí mimo uzavřené manželství, což ještě neznamená, že nemá dítě oba rodiče. Mimochodem, velmi často to neznamená, že ti rodiče žijí s dítětem ve společné domácnosti, byť ona takto formálně není vykazována, mimo jiné vzhledem k vyšší dostupnosti sociálních dávek, protože to vytváří vhodnější podmínky. Pokud například otec nemá uvedeno stejné bydliště jako matka, tak to vytváří vhodnější podmínky pro snadnější přístup k sociálním dávkám.

Co je ale podle mého názoru sociálním fenoménem svého druhu, je, že polovina všech dětí narozených v této zemi mimo manželství je narozena mladým svobodným matkám do 25 let. To znamená není to takové to, co je trošku mýtem, že je to trend ve vyšších vzdělanostních skupinách, kde jako kdyby liberální svobodný přístup k životu vede k odmítání tohoto svazku. Ale především musíme vycházet z toho, že z dětí, které jsou narozeny mimo manželství, tak poslední statistiky říkají, že téměř 70 % těchto matek jsou matky se základním vzděláním. U matek se základním vzděláním své první dítě má mimo manželství dokonce 82 % z nich a u každého druhého z nich není uveden v rodném listě a v matrice otec. To znamená nemáte dokonce už ani od koho vymáhat tyto dávky a v podstatě nastupuje automaticky plnění různými sociálními dávkami.

Uvádím zde tato čísla prostě proto, že ať se to někomu líbí, nebo ne, je z nich vidět prolínání motivačních a demotivačních prvků plnění si svých rodičovských povinností, dokonce možného spekulativního jednání. Já znovu opakuji to číslo. Jestliže 40 % dětí, které se narodí jako první dítě matkám se základním vzděláním, nemá vůbec uvedeného otce, no tak já za tím tuším spíše motivace ke snadnějšímu přístupu k sociálním dávkám, kde se už potom vůbec nediskutuje o tom, od někoho tyto prostředky vymáhat. A tento návrh zákona jenom prohloubí tyto demotivační složky k nezodpovědnému chování. Jeho schválení, pokud tedy nebude uplatněn princip třikrát a dost, protože dvakrát již byl podobný zákon odmítnut touto Sněmovnou, bylo by dobře, kdyby byl odmítnut i potřetí, považuji za fatální průlom do českého rodinného práva, za fatální průlom do soukromého práva v této zemi, za fatální průlom zákona, který jako málokterý vytvoří situaci, kdy přímo bude navádět občany k tomu, aby se chovali nezodpovědně vůči svým dětem.

To je důvod, proč občanští demokraté tento zákon nepodpoří a budou ve všech čteních hlasovat proti a budou navrhovat jeho zamítnutí. Děkuji. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP