(18.20 hodin)
(pokračuje Doktor)

Pan zpravodaj ve svém vystoupení uvedl, že koncept rovné daně nejvíce polepšil příjmovou situaci vyšších příjmových skupin. Já sám nevím, co z hlediska sociálně demokratické projekce je typický poplatník, na kterém jste toto měřili. Ale dejme tomu, že poplatník s partnerem mající dvě děti, žijící v modelu domácnosti s dvěma dětmi: měsíční příjem 23 000, roční úspora 35 tisíc korun. Je tohle marginálie? Ukažte mi jinou daňovou změnu, která z roku na rok, a to tedy srovnávám kvalitu daňového prostředí roku 2009 - neboli ODS, zjednodušeně koalice ODS, Strana zelených a lidovci, a rok 2006 - neboli Paroubek. Opakuji: 23 000 korun měsíční příjem, roční úspora 35 tisíc. Historicky absolutně největší daňová změna. Nepopíratelné, že na ní vydělali všichni daňoví poplatníci. A opakuji, ve smyslu zavedení a návrhu na zavedení progresivní sazby nezvyšujete progresi, jenom jste si vybrali skupinu, příjmovou skupinu daňových poplatníků, jejichž zájmy jste se rozhodli odepsat ve smyslu své politické projekce.

Tolik mé připomínky k projednávané věci.

Prosím ty z vás, kteří se rozhodli hlasovat pro a život si zjednodušili natolik, že říkají "ve světě je něco takového obvyklé", nastudujte průběh efektivní daně, nastudujte to, jakým způsobem lze vyšší příjmové skupiny ochránit před účinky daně pomocí jiných položek snižujících základ daně, nastudujte prosím to, jak vypadá daňový mix nebo mix příjmů státních rozpočtů z pohledu jednotlivých komponent jednotlivých daní, a podívejte se na to, co je opravdu problémem české daňové politiky, a sice vývoj příjmů daní závislý na průběhu ekonomického cyklu. Česká republika má tu smůlu, že jde-li ekonomika dolů, klesají jí daňové výnosy. Tímto návrhem procykličnost českého daňového prostředí i ve smyslu toho srovnávání, které provádíte, ještě zhoršíte.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Já vám děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Sobotka může využít svého přednostního práva, tedy vystoupí nyní. Poté jsou přihlášeni pan poslanec Laudát a pan poslanec Nečas, pro vaši informaci. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Já myslím, že je zajímavé, vážená paní místopředsedkyně, kolegové a kolegyně, vést debatu o tom, zdali tímto návrhem obnovujeme daňovou progresi, nebo posilujeme míru daňové progrese. O tom tady určitě můžeme debatovat. O čem debatovat nemá smysl a co je holý fakt, je, že u těch daňových poplatníků, kteří mají možnost čerpat výhod stropu na sociální a zdravotní pojištění, už zdaňování jednou sazbou nepůsobí progresivně, ale působí degresivně. Faktem naší daňové soustavy, která byla zavedena od roku 2008, je to, že jedna sazba daně z příjmů působí u určité skupiny těch nejbohatších poplatníků degresivním způsobem.

Ukažte mi prosím, kolegové a kolegyně, jedinou zemi na světě, já už teď po vás nechci, aby to byly stejně nebo více vyspělé země, než je Česká republika, ale ukažte mi, kolegové z ODS, jedinou zemi na světě, kde tamní systém daně z příjmů působí vůči těm nejbohatším daňovým poplatníkům degresivním způsobem. To znamená že fakticky platí nižší sazbu daně z příjmů ti, kdo mají možnost čerpat výhody stropů na sociální a zdravotní pojištění. To je fakt, který koneckonců uznala i Fischerova vláda, když konstruovala návrh takzvaného balíčku a navrhovala odstranit tuhle amorální věc. Prostě to je absolutně amorální záležitost, aby daň z příjmů působila dokonce degresivním způsobem u těch absolutně nejvyšších příjmových kategorií. Já si myslím, že toto přece nikdo nemůže zpochybnit, že je to něco absolutně výjimečného, co v civilizovaném světě obtížně najdeme.

Když jsem tady vypočítával příklady zemí v Evropské unii, kde je vyšší mezní sazba daně z příjmů, kde zkrátka ti bohatí platí vyšší daně, tak jsem se omezil pouze na Evropu. Ale chtěl bych upozornit také na to, že i Kanada a Spojené státy nemají rovnou daň a zdaňují vyšší mezní sazbou než Česká republika. Když se podíváme na nejvyspělejší státy světa, na největší ekonomiky světa, Spojené státy, Německo, Japonsko, všechny tyhle země používají systém vyšších mezních sazeb, než má naše země pro zdaňování nejvyšších příjmů.

Ten systém, který vy jste zavedli od 1. ledna roku 2008, znamenal výraznou daňovou úlevu pro ty nejbohatší a pro všechny ostatní znamenal zvýšení daní. Celkové daňové zatížení běžného daňového poplatníka s průměrným platem se zvedlo. Nemluvím vůbec o daňovém zatížení pro lidi, kteří nejsou ekonomicky aktivní. Ta vaše daňová reforma samozřejmě nejvíc postihla důchodce, protože ti zaplatili vyšší spotřební a nepřímé daně, zejména vyšší DPH, aniž by inkasovali jakoukoliv výhodu v oblasti daně z příjmů. Na vaši daňovou reformu doplatili lidé se středními a nízkými příjmy. Vydělali na ní lidé s nejvyššími příjmy, a to dvojím způsobem, za prvé zavedením stropů na zdravotní a sociální pojištění a za druhé zavedením jedné sazby daně z příjmů.

V této věci nejsme součástí hlavního proudu, jsme ve skupině minority, ve skupině států, které experimentují s rovnou daní, a ty zkušenosti v tuto chvíli nejsou rozhodně pozitivní. Kdyby byly pozitivní, tak by nepochybně i pravicové a konzervativní vlády v ostatních státech přišly s tímto receptem a prosazovaly by koncept rovné daně. Nikde k ničemu takovému nedošlo, ani ve Francii, kde vládne pravicová vláda, ani v Německu, kde je teď pravicová koalice, ani v Itálii, o které jsem hovořil. Prostě když vezmeme jeden stát po druhém, tak nikde, pokud je to vyspělá země, se tento koncept, který vy tady hájíte, neprosadil.

To, co je velmi zajímavé, je, že tady chybí argumentace o tom, co to vlastně přineslo. Co přineslo zavedení rovné daně České republice? Zkrátilo se daňové řízení? No nezkrátilo. Zjednodušil se daňový systém? Nezjednodušil. Snížil se počet stránek daňového přiznání? Nesnížil. Posunula se Česká republika v těch žebříčcích, které hodnotí podnikatelské prostředí? Neposunula. Ten vývoj je spíše k horšímu. To znamená ten způsob, tak jak ta vaše daňová reforma byla zavedena, tak prostě tady nejsou žádné měřitelné výsledky.

Já nechci hovořit o vlivu na ekonomiku, protože mohl bych tady lacině argumentovat tím, že po zavedení rovné daně začala česká ekonomika klesat, nicméně je zřejmé, že tím hlavním impulsem byla světová hospodářská krize a světová finanční krize. Čili ani tady není žádný měřitelný výsledek toho, co pozitivního v ekonomické hospodářské oblasti tato daň zavedla. Dokonce i vaši představitelé, vaši ministři poté, kdy tato daň byla zavedena, tak peníze, které možná ušetřili, neinvestují ani v České republice, investují je za hranicemi České republiky, například v severní Itálii. Prostě ani v tomto směru ta daň nepůsobila motivačně a nemotivovala ty nejbohatší k tomu, aby ušetřené finanční prostředky, na které se jim skládají důchodci díky vyšší dani z přidané hodnoty, investovali tady v České republice a pomáhali prosperitě tady u nás a pomáhali vytvářet nová pracovní místa. Ty peníze tady nekončí. Ty peníze, které nejbohatší ušetřili, prostě v České republice nemají žádný měřitelný efekt z hlediska jejich investic do rozvoje podnikání.

Já si myslím, že je zřejmé, že takto to už dál nejde, že v našem daňovém systému bude muset dojít k určitým změnám, mimo jiné proto, abychom byli schopni stabilizovat veřejné rozpočty. Bez posílení příjmové strany nejsme schopni veřejné rozpočty stabilizovat. Stejně tak platí, že potřebujeme také úspory v oblasti výdajů. Nikdo tady přece nenavrhuje, abychom celý ten problém strukturálního deficitu České republiky vyřešili pouze tím, že zvýšíme daně. Takový koncept ani není možný. Takto vysoké zvýšení daní by česká ekonomika neunesla.

Potřebujeme dva kroky, dva aktivní kroky příští vlády. Za prvé zvýšit příjmy státu, a to způsobem, který nepoškodí ekonomiku a bude maximálně spravedlivý vůči občanům, a současně snížit výdaje tam, kde to bude sociálně únosné. Strukturální deficit dnes je kolem 80 miliard korun. Byl takový v roce 2008. Ani v roce 2008 se ten strukturální deficit nepodařilo ve skutečnosti snížit. Provedl se rozpočtový trik, to znamená ve statistikách se ten strukturální deficit jevil jako 20miliardový, ale všichni víme a tady v Poslanecké sněmovně už to opakovaně zaznělo, že ve skutečnosti deficit v roce 2008 byl 80 miliard korun. To je zhruba výše toho skutečného strukturálního deficitu, se kterým se budeme muset vypořádat. Nejsme schopni ho zvládnout bez toho, aniž bychom zvýšili příjmy státu. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP