(16.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Jaký ale má být postup zákonodárce? Máme v tuto chvíli vytvářet jinou právní konstrukci, nebo na základě autorizovaného názoru nejvyššího úřadu, tzn. orgánu státní správy na úseku školství, počkat, až ten právní výklad například soudem bude považován za nesprávný? Přece soud je jediný, který může říci, zda názor Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy je správný, či nikoliv. My to v tomto směru těžko můžeme říci. Já tady říkám, že pokud tuto novelu přijmeme, a já rozumím myšlence navrhovatelů něco případně s tou právní úpravou dělat, tak za prvé těžko bude aplikována v Plzni. Plzeň stejně, pokud se rektor rozhodne, že odejme tituly, bude postupovat podle platného správního řádu. A podle mého názoru je předčasné ve chvíli, pokud rektor takto v lednu či únoru rozhodne a budou probíhat správní a případná soudní řízení, zasahovat do právní úpravy bez toho, že soud řekne na základě kauz z Plzně, zda správní řád je aplikovatelný v plné šíři na odebírání titulů, či nikoliv. Pokud bychom chtěli novelizovat a upravovat otázku odebírání titulů, pak mi připadá vhodnější, a teď zdůrazňuji svůj osobní názor, spíše zasáhnout do správního řádu a zpřesnit některé pasáže než vytvářet speciální právní úpravu správního řízení ve vysokoškolském zákoně.

Ostatně přece tu byla předchozí vláda, já jsem zde byl řadový poslanec a zpravodaj, ministrem vnitra byl Stanislav Gross, který navrhoval správní řád, který kumuloval v sobě veškerá správní řízení mimo daňového řízení, a principem nového správního řízení byla univerzalita. To znamená odstraňme všechny správní procesy z vysokoškolského zákona, zákona o životním prostředí atd., dejme je do jednoho správního řádu, podle kterého se vše bude řídit. Zde děláme zcela opačný proces. Vyjímáme určitý typ správního procesu, odnímání titulu, a dáváme ho zpět do vysokoškolského zákona.

Bez toho, že bych chtěl plně zpochybňovat myšlenku opravy a doplnění odebírání titulů jako takového, říkám, počkejme si na to, jak soud rozhodne na základě plzeňských kauz, protože je stejně už ta novela neovlivní. A za druhé, pokud bude třeba úprava, zachovejme myšlenku, kterou razil předchozí parlament a předchozí vlády, tzn. správní proces dejme do jednoho komplexního zákona, do správního řádu. Ostatně takto vypadá moderní správní proces v celé Evropě. Říkám, bavme se o tom, ale bylo by asi vhodnější jít podle mého názoru touto cestou.

Dámy a pánové, pokud návrh projde dál, pak je asi vhodné, aby se o něm také bavil ústavněprávní výbor, a to z toho důvodu, že právě správní řád projednával ústavněprávní výbor v předchozím volebním období a kompletně řešil otázky správního procesu. A je tedy asi dobré rozhodnout, dávám to na zvážení navrhovatelům, já se své vystoupení snažím koncipovat věcně, nikoliv konfrontačně a politicky, zda tu novelu právě také nedat do ústavněprávního výboru, aby otázky správního řízení a správního procesu posoudila. A to říkám i z toho důvodu, a zdůrazňuji, že vycházím z názoru Ministerstva školství, že i kdybychom tu úpravu přijali, některé věci se zdají nejasné. Jedná se o některou terminologii. Zkrátka bude třeba se zabývat otázkou, zda například termín "podvodné získání akademického titulu" je praxí vyložitelný, nebo zda ještě v samotném zákoně bude třeba najít nějaké zpřesnění. Stejně tak termín "hrubý rozpor průběhu zkoušek s akademickými zvyklostmi", i zde vidím otázku asi ještě další diskuse, zda praxe bude schopna toto zpřesnit.

Na jedné straně jsem přesvědčen, že české právo má mít možnost odejmout akademický titul někomu, kdo jej získal neprávem. Na druhou stranu musíme mít právní úpravu, která nebude zneužitelná a nikoho nepoškodí a neodejme titul někomu, kdo si jej podle jakéhosi principu vyšší morálky zaslouží a má jej mít. Stejně tak, a proto jsem navrhoval ten ústavněprávní výbor, cítím, že je potřeba se bavit o procesních problémech, to znamená onoho vztahu přezkumného řízení a samotného rozhodování o odnětí tohoto titulu.

Dámy a pánové, já tedy shrnu své vystoupení. Snažil jsem se být naprosto nekonfrontační a věcný, nezatahovat do diskuse nad zákonem konkrétní jednu kauzu, kterou jsme během tohoto podzimu řešili. Pravděpodobně v lednu po uzavření vyšetřování oné - zdůrazňuji rektorské - komise bude ta věc asi dořešena. Snažil jsem se tedy tuto kauzu do toho nezatahovat. Nicméně říkám, bavíme-li se o úpravách, pak prosím, jde-li o akademické svobody, bavme se o tom komplexně. A bavíme-li se o odnímání akademického titulu, já jsem pro, ale prosím, vnímejme, zda to současné právo neumožňuje, či umožňuje. To je první otázka, na kterou bychom měli mít autoritativní výrok soudu. A pokud to současná úprava neumožňuje, pak pojďme spíše cestou reformy či úpravy správního řádu, nikoliv speciální právní úpravou ve vysokoškolském zákonu.

Dámy a pánové, já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. Ještě než dám slovo panu Bohuslavu Sobotkovi, který se přihlásil s přednostním právem, konstatuji, že mně byla doručena omluva z dnešního odpoledního jednání od Ondřeje Lišky.

Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegové a kolegyně, já se domnívám, že bychom měli v této Poslanecké sněmovně respektovat zákon o střetu zájmů. Já jsem si nevšiml, že by pan poslanec Pospíšil, který vystupoval přede mnou, oznámil, že je v této věci ve střetu zájmů. Já si myslím, že není flagrantnější důkaz nebo případ střetu zájmů než toto vystoupení pana poslance Pospíšila. Čili chtěl bych požádat pana poslance Pospíšila, aby tuto věc napravil, aby nám sdělil, v jakém poměru je k této věci, zdali zde náhodou nehrozí střet zájmů. Chtěl bych konstatovat, že z veřejně dostupných zdrojů je mi známa informace o tom, že pan Pospíšil je současně i děkanem Právnické fakulty Západočeské univerzity.

V každém případě tento návrh zákona upravuje podmínky, za kterých je možné vykonávat funkci děkana. To je první jasný případ střetu zájmů v této situaci pana poslance Pospíšila. Druhý faktický případ střetu zájmů je ve věci odnímání titulů, neboť tyto věci by se mohly přímo vztáhnout i na pozici, ve které se pan poslanec Pospíšil pohybuje.

Čili konstatuji, že zde nebyl dodržen zákon, že ho pan poslanec Pospíšil porušil, protože měl oznámit střet zájmů v této věci. A podle mého názoru minimálně ve dvou závažných skutečnostech zde k tomuto střetu zájmů dochází. Domnívám se, že lidé v pozici pana Pospíšila by k této novele vůbec neměli vystupovat. Bylo by to slušné, bylo by to etické. Stejně jako by k této novele neměl vystupovat pan poslanec Benda, úplně ze stejného hlediska by k této novele neměl vystupovat pan poslanec Pospíšil. Děkuji. (Potlesk z řad sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bohuslavu Sobotkovi. Pan kolega Jiří Pospíšil se přihlásil s faktickou poznámkou. Já mu ji udělím bezprostředně. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedající, myslím si, že zákonodárce může vystupovat na základě jednacího řádu. Nikdo nemá mít upíráno právo vystoupit.

Já jsem zde jasně řekl, a bylo to jaksi zde odkýváno, že ve střetu zájmů zde nejsem, protože právní úprava upravuje volbu děkana pro futuro. Také jsem zde ve svém vystoupení jasně řekl, že v tuto chvíli se tato úprava na moji pozici nevztahuje. Ta říká, jaké podmínky má dotyčný splňovat, pokud kandiduje na děkana. To znamená jednorázově, v okamžiku kandidatury, ne v průběhu výkonu té funkce.

Takže pane předsedo, podívejte se na tu právní úpravu. Ta se zvolených děkanů a rektorů v žádném případě netýká, a tedy ten střet zájmů z vašich úst je imaginární. (Potlesk z řad ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. To bylo stanovisko pana poslance Jiřího Pospíšila. Nyní se slova ujme pan poslanec Jeroným Tejc. Připraví se pan kolega Ivan Ohlídal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, já bych si také dovolil zareagovat na to, co tady již řečeno bylo. Na konci se vrátím k tomu návrhu zákona, k tomu, co vlastně ten návrh zákona, který sociální demokracie předkládá, chce řešit. A myslím si, že to chce řešit jednoznačně, nikoliv tak, jak je to v té současné právní úpravě - nejasně.

Já mám pocit, že nemohu věřit vlastním uším. Na jedné straně pan děkan a poslanec Jiří Pospíšil tady říká, že vlastně on žádné tituly neodebírá, že on v té věci téměř není činný, že všechno dělá rektor. Pak ale nemohu věřit tomu, co se píše v médiích a co on tam sám stále říká, že on všechno prošetří, vyšetří a napraví. Myslím si, že v tomto je značný rozpor. A to je věc, na kterou bychom se také měli v této věci soustředit.

Ono to vypadá tak, že když je někde nějaký problém ODS, tak ODS sama nabídne, že ho vyřeší, prošetří a zajistí nápravu. Není to jen příklad plzeňské fakulty. Je to i případ Opencard. Já jsem si dneska, teď, na serverech přečetl, že pan Bém se stane předsedou komise, která bude řešit a prověřovat celou kauzu Opencard. Myslím si, že to je dobrý nápad. Jen tak dál!

Víte, ten problém, který my tady máme a který chceme řešit, je právě ten, aby tady byla dána jasná pravidla pro odebírání akademických titulů. Nám nejde o to, abychom teď všechny, kteří jsou podezřelí z toho, že titul získali neoprávněně, popravili, abychom řekli tady zákonem: oni nemají právo na ty tituly. Naopak. My chceme, aby tady existovala jasná pravidla daná zákonem, aby si všichni před tím zákonem byli rovni a aby nebylo na otázce subjektivního posuzování, kdo ten titul získal oprávněně a kdo neoprávněně. Aby naopak někteří, kteří ho získali neoprávněně, nevyklouzli a nebyli trestáni třeba jiní, kteří v té věci žádné podvody neučinili. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP