(12.30 hodin)
(pokračuje Pecina)

Nechal jsem zaktualizovat analýzu, zaktualizovat výzvy. Do konce srpna jsem dostali od všech krajů podklady k věci hrazení zdravotních poplatků kraji a nařídil jsem náměstku Zajíčkovi, ať připraví výzvy. Vzhledem k tomu, že náměstek Zajíček výzvy nepřipravil, odejmul jsem mu od 1. 10. tuto kompetenci a předal jsem ji novému náměstku panu doktoru Nouzovi. Pan doktor Nouza připravil novou analýzu na základě dat, která jsme dostali z krajů, připravil výzvy krajům a tyto výzvy k napravení stavu, který ministerstvo považuje u některých krajů za závadný, byly odeslány toto úterý.

Čili ministerstvo koná, za dobu mého působení jsme provedli analýzu, poslali upozornění, shromáždili nová data a poslali výzvu. Kraje v tomto okamžiku, vyjma hlavního města Prahy a Plzeňského kraje, mají 60 dnů na to, aby přesně podle zákona na naši výzvu reagovaly. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Nyní je čas na to, aby vystoupil zatím posledně přihlášený poslanec, je to pan kolega Zdeněk Lhota. Prosím tedy, aby se ujal slova. Opakuji Sněmovně, že to je zatím poslední přihláška do rozpravy, kterou jsem obdržela. Ještě ale vidím zvednutou ruku pana kolegy Petra Nečase. Čili je to předposlední vystupující.

Pan kolega Zdeněk Lhota má slovo.

 

Poslanec Zdeněk Lhota: Vážená paní předsedající, vážená vládo, drahé kolegyně, ctění kolegové, nacházíme se v závěru prvního čtení o státním rozpočtu. Tento bod je svým způsobem jeden z nejmimořádnějších, kterým se tato Sněmovna může zabývat. De facto se jedná o bod, na základě kterých vznikly parlamenty. A přes to všechno, a mnohokrát jsme si to tady připomněli, nastávaly situace, kdy jsme se už vůbec, ale vůbec neposlouchali. Proč? Troufám si tvrdit, že té diskusi tady dneska už téměř nikdo nevěří. Nejenom že tomu nevěříme my, ale v prvé řadě tomu nevěří nikdo mimo tento barák.

Jeden z kolegů mi řekl: Každý máme svoji pravdu. Pravdu? Jakou pravdu? Možná brýle. Každý se na stejné věci koukáme přes různé brýle. Ale co se týká pravdy, tak té tady zaznělo pramálo, téměř žádná. Proto mi za všechno dovolte zmínit alespoň dvě základní pravdy.

Pravda první. Bohuslav Sobotka se tady neustále pyšní, jak za jeho doby, jakou že to dělal báječnou a fantastickou hospodářskou politiku. Tak nevím. Levicová politika, pokud je mi známo, se opírá o tzv. keynesiánský model, jehož hlavní hodnotou jsou dva cíle. Je to plná zaměstnanost, o které mluví pan Škromach, a sdílím to. A pak je to tlumení, ba odstranění výkyvů hospodářských cyklů. Pane Urbane, je to tak. Aby mohly být tlumeny a odstraněny, na čem jsou založeny? Jsou založeny na tom, že když se hospodářsky daří, část těchto výsledků někde nashromáždíme, abychom v dobách, když se tolik nedaří, je zase mohli použít. Zjednodušeně, již ve starém Egyptě se vědělo, že když je dobrá úroda a pak má nastat špatná, že je potřeba část úrody někde uložit, aby až nastanou horší časy, mohla být použita. V rétorice pana Keynese je to tak, zjednodušeně řečeno, že když se daří, část bohatství se zakope kamsi do země, a v okamžiku, kdy se nedaří, tak se tento poklad vykope, aby mohl být v dobách nehojnosti použit. A jestliže pan Sobotka zde říká, jak báječně dělal tu hospodářskou politiku, tak v době, kdy se nám dařilo, tak se chci zeptat, kde má ten zakopaný poklad. Možná tak korunovační klenoty Karla IV., to je tak poslední, co nám tady zbývá.

Kolega mi říkal, že bych neměl, když hovoří, takto dělat (gestikuluje rukou). Ano, je to nedůstojné této Sněmovny, ale prostřednictvím paní předsedající bych se chtěl pana Sobotky zeptat, v kolika letech přišel do této Sněmovny. A skoro bych mu chtěl poradit, aby požádal své rodiče, aby ho vzali kamsi stranou a za rétoriku, kterou tady vůči nám, naprosto bezohlednou rétoriku, kterou tady vůči nám používá, že by mu měli dát pohlavek. A to velmi silný.

Pravda dvě. Aby se v této zemi dařilo, je potřeba efektivní práce. Efektivita, o tom se tady mluví. Já se například hluboce skláním před panem Břetislavem Petrem, který strávil 35 let v dolech. Kdo z nás by to dokázal? Kolik si myslíte, že, procentuálně vyjádřeno, v této zemi, kolik lidí vytváří produktivitu a služeb s tím souvisejících, včetně zdravotnictví? Je to 50 procent? Je to 55 procent, 60 procent? Aby se mohli postarat o ty, o které je potřeba se postarat? Není to ani 50, není to ani 40, je to 34!

Za komunistů se říkávalo, že zaměstnavatelé vykořisťují své zaměstnance. Troufám si tvrdit, že politika posledních let, která zde byla nastolena v desítce let, je taková, že je vykořisťováním těch, kteří ještě neztratili víru pracovat. Ti, kteří tu produktivitu vytvářejí, a nevím, jestli se s nimi potkáváme, jestli s nimi mluvíme, jsou skutečně vytíženi na samý doraz a všichni vám potvrdí, že už dál v mnoha ohledech nemůžou. A namísto toho, aby se jejich řady rozšiřovaly, tak máme spíš nakročeno k tomu, že mnoho z nich říká: My už svoje podnikání, my už své zaměstnance dál zaměstnávat nemůžeme, protože už nemáme sílu, abychom tu káru, která je před námi, dál táhli. To na straně jedné.

Na straně druhé ty, o které je potřeba se postarat - 13 procent státní zaměstnanci, 13 procent justice, policie, armáda a plných 40 procent důchodci, studenti, děti - všechny tyhle ty lidi tou politikou, o které tady dneska mluvíme, ženeme do slepé uličky, dáváme jim na hlavu oprátku, ze které není cesty ven. A pakliže chceme vést alespoň trošku korektní diskusi, tak je potřeba se bavit o obrácení právě těchto poměrů, tak jak jsem je popsal. A pakliže se o jejich obrácení bavit nebudeme, tak žádná z diskusí tady není míněna vážně.

Už Aristoteles říkal, že základem, stabilizačním prvkem jakéhokoli systému je silná střední třída. A právě tuto třídu my tady systematicky likvidujeme.

Často zde mluvíme o dětech. O tom, jak nám na nich záleží. Myslím si, že skoro všichni jsme rodičové, já mám dvě děti. Lpíme na tom, aby měly dobré vzdělání, záleží nám na tom, aby je čekala nějaká veselá budoucnost. Je to tato generace, která po dobách komunismu zdědila zemi v naprostém rozkladu. Je to tato generace, na kterou jsou kladeny největší nároky. A je to tato generace, která se toho pomyslného důchodu možná ani nedočká. Taková je naše politika.

Na úplný závěr řekl bych opravdovou perlu, opět. Byl jsem nabádán: opři se do TOP 09, nevidím v tuhle chvíli důvod. Ale opravdovou perlou je pan Cyril Svoboda, který vždycky přijde na pár minut, pronese pár vět, zmizí jak pára nad hrncem, který vyzývá tuto vládu: Vládo, konej! Ale současně: Nemáš mandát, nepřísluší ti, abys cokoli konala! My totiž po této vládě ani nemůžeme chtít, aby konala. Ona je opravdu jenom úřednická a jako úřednické má nastaveny parametry takové, jaké má. A s tím, co má, není schopna toho dělat víc než to, co skutečně připravuje. Je to pravda. Je to pravda.

Takže jediná ctnost, kterou si z dnešní diskuse můžeme odnést, jediná ctnost je taková, že nejhorší rozpočet, alespoň pokud je mi známo, je žádný rozpočet. Takže byť šílený na základě dlouhodobě nastavených parametrů, byť šílený, alespoň takový, jaký máme. Za to si poděkujme a všechno ostatní bylo opravdu prázdné třepení slámy.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Lhotovi. Dalším přihlášeným je pan kolega Petr Nečas, po něm vystoupí pan poslanec Stanislav Grospič. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP