(10.00 hodin)

 

Poslanec Ivan Ohlídal: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, ve svém vystoupení bych si chtěl stručně všimnout kapitoly školství, přesněji řečeno podkapitoly vysoké školy v rozpočtu na rok 2010.

Znovu zde musím opakovat, že vláda premiéra Fischera považuje za svoji prioritu, nebo za jednu ze svých priorit, školství, vědu a inovace. Bohužel očekávání, která s tímto prohlášením byla spojována, nejsou uskutečněna, nejsou vyslyšena. Vyplývá to z rozpočtu, o kterém chci hovořit, především z rozpočtu, který se týká běžných výdajů pro vysoké školy.

Ve srovnání s letošním rokem, tedy s rokem 2009, je pro rok 2010 plánováno snížení těchto běžných výdajů o více než jednu miliardu. Přitom výkony na veřejných vysokých školách opět jako každoročně porostou. Zvýší se zhruba o 3 %. Je to dáno tím, že se zvýší opět počet studentů, kteří budou na vysokých školách v roce 2010 studovat. Toto navyšování se děje každým rokem a rovná se přibližně navýšení o 6 až 7 % v počtu studentů na veřejných vysokých školách. Tato skutečnost, tyto údaje, které jsem říkal, se projeví i ve významném ukazateli, to znamená projeví se ve snížení průměrných výdajů z rozpočtu na jednoho studenta, a to tak, že tento ukazatel klesne zhruba o pět tisíc korun na jednoho studenta, což je velmi nemilé a nepříjemné zvláště pro obory experimentální.

Je zcela nutné konstatovat, že v důsledku těchto rozpočtových opatření se v roce 2010 opět sníží prostředky na mzdy vysokoškolských učitelů a sníží se i prostředky na provoz na vysokých školách, což nutně postihne úroveň výchovně-vzdělávací činnosti. Vzdělávací činnost nutně musí být negativně touto skutečností poznamenána.

Ve včerejším vystoupení pan poslanec Gandalovič říkal, že Občanská demokratická strana podpoří v rámci rozpočtu posílení výdajů, které jsou významné pro budoucnost, nikoliv pro okamžitou spotřebu. Mluvil mezi jinými také o posílení vědy, výzkumu, školství, o posílení především vědecké infrastruktury, jestli jsem ho správně pochopil. K čemu nám však bude posílená vědecká infrastruktura, když v jiných ústavech, laboratořích spadajících do infrastruktury nebudou pracovat v dostatečném počtu dobře vzdělaní, dobře vyškolení odborní pracovníci a specialisté? Čili investice do vysokých škol, která se týká běžných výdajů, a tím potažmo i vzdělávací činnosti, je vlastně také investicí do budoucna, nikoli do okamžité spotřeby.

Když schvalujeme rozpočet, každoročně si vzpomenu na jeden svůj zážitek z minulosti. V roce 1998 jsem byl na jedné významné mezinárodní vědecké konferenci v Singapuru. Na závěr takovýchto konferencí se konávají bankety, slavnostní večeře. Jedné z těch večeří se zúčastnil ministr vlády Singapuru, který měl na starosti vědu a vysoké školy. V diskusi s ním jsem si všiml jedné věci, kterou jsem si zapamatoval. Když nám říkal - v roce 1998 totiž doznívala finanční a hospodářská krize v jihovýchodní Asii a ta krize postihla pochopitelně i Singapur - že v období této krize ve všech resortech v Singapuru dochází ke krácení, vyjma jeho resortu, tedy resortu vědy a vysokých škol, kde došlo k navýšení o 40 % na další rok. Když jsme se podivovali, reagoval velmi jednoduše: Jenom hlupák a blázen by investoval do betonu, do sklolaminátu a neinvestoval by do vzdělání, protože vzdělání rozhodne o tom, jestli se z krize dostaneme, jak rychle se z krize dostaneme a jak budeme fungovat jako stát v příštím období.

Chtěl bych se obrátit na pana premiéra nebo na pana ministra financí, jestli by si nevzal příklad z tohoto ministra, z vlády v Singapuru v období krize, protože i kdyby jenom o jednu miliardu se zvýšil rozpočet v běžných výdajích pro vysoké školy, tak by to bylo velmi pozitivní pro budoucnost. Čili vláda má možnost v rámci druhého čtení provést opravu rozpočtu v tom směru, že přidá alespoň jednu miliardu vysokým školám na běžné výdaje, což se velice pozitivně projeví ve vzdělávací činnosti na těchto veřejných vysokých školách.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan zpravodaj Sobotka, připraví se paní poslankyně Zubová. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, pane ministře financí, debata v prvním čtení návrhu zákona o státním rozpočtu by v zásadě měla být o celkovém objemu příjmů, celkovém objemu výdajů a saldu státního rozpočtu a o vazbách na celkovou hospodářskou a sociální situaci naší země. My jsme tu debatu tak trošku absolvovali předčasně nad návrhem změn zákonů, které vláda předložila těsně před projednáváním návrhu zákona o státním rozpočtu. Změny jsou známy a budou zřejmě známy pod názvem Janotův balíček. Tím, jak jsme schválili Janotův balíček, v jaké struktuře a podobě, jsme také předurčili rozsah škrtů, předurčili jsme do značné míry rozsah příjmu státu. Z toho vyplývá navržený deficit a schodek státního rozpočtu ve výši 163 miliard korun.

Na začátek svého vystoupení bych chtěl vládu pochválit, protože tady máme návrh rozpočtu, který je aktuální. Ono to není tak málo, že máme návrh rozpočtu, který je aktuální. Vedli jsme tady debaty o rozpočtu, který byl předkládán na letošní rok a který se příliš nepovedl minimálně z hlediska toho, jak byla schopna tehdy vláda a Ministerstvo financí odhadnout vývoj ekonomiky v letošním roce a vývoj ekonomiky na příjmy a výdaje státu. Loni si vláda trošku zjednodušila život. Tvářila se, že míříme do šťastné budoucnosti, a na letošní rok plánovala růst ekonomiky o 4,8 %, realitou bude zřejmě propad skoro o 5 % v meziročním srovnání vývoje hrubého domácího produktu. Kdyby si pan premiér Fischer a ministr Janota chtěli také zjednodušit život, jak si ho loni zjednodušili premiér Topolánek a ministr financí Kalousek, tak sem přišli s návrhem rozpočtu, který by počítal s dvouprocentním růstem české ekonomiky v příštím roce, a nemuseli mít tak vysoký schodek a nemuseli možná dělat tak výrazná opatření na příjmové a výdajové straně. Dokážu si představit, že by se mohli opřít i o některé prognózy, jako jsou prognózy Mezinárodního měnového fondu nebo OECD, které pro Českou republiku odhadovaly, nebo ještě možná odhadují pro příští rok mírný hospodářský růst v rozsahu někde mezi kladnou nulou a dvěma procenty. Kdyby takto vláda postupovala, měla by snadnější život, my bychom se zde mohli tvářit spokojeně, že máme nižší schodek státního rozpočtu, a pravděpodobně by projednávání návrhu rozpočtu proběhlo stejně hladce, jako proběhlo loni na podzim.

Chci vládu pochválit za to, že měla větší odvahu, než měla v loňském roce Topolánkova vláda, a přišla s aktuálním návrhem rozpočtu, nehraje si na růžovou budoucnost, očekává v příštím roce mírný pokles české ekonomiky. To je realistický, možná spíše trochu skeptický přístup, ale já si myslím, že realismus a skepse je v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu na místě. Loni jsem na tomto místě vyčítal minulé vládě optimismus. Nyní chci pochválit tuto vládu za to, že je realistická, že přišla s čísly, která si nevymyslela. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP