(15.20 hodin)
(pokračuje Filip)

A co je předmětem toho našeho řešení, které jsme zažili v takzvaném prvním balíčku pana ministra financí? V podstatě udržení toho nesmyslného a hloupého trendu, který tady nastoupil v roce 2006, resp. 2007, velkoplošného a masivního snižování daní. To je totiž ten nejdražší způsob, jak jen o velmi málo posunout ekonomický vývoj země a nechat produktivitu práce, která je ekonomickým motorem, napospas tzv. volné ruce trhu. Ono skutečně kdyby za těmi slovy stály činy, tak bychom museli financovat právě rozvoj vědy, vzdělanosti, měli bychom investovat do technologií. A když už mám říct konkrétní příklad, zaujalo mě, že - já tomu říkám vysoká škola politická ODS - tedy CEVRO napsalo, že je třeba se poučit ve Finsku. Prosím vás, tak už si z té vaší vysoké školy politické vezměte příklad a pokuste se ten model skandinávských zemí opravdu realizovat. Ale v tom případě opustíme ten hloupý a nesmyslný princip rovné daně, vrátíme se k daňové diferenciaci, budeme schopni naplňovat státní pokladnu tak, aby občané mohli alespoň reálně dosáhnout na svou kupní sílu a mohli se zpátky vrátit k tomu motoru ekonomiky. Ale to se ve státním rozpočtu neděje.

Takže to je alespoň evropský příklad. Samozřejmě bych mohl uvést příklad jiný, možná že by se ode mě očekával nějaký příklad země, kde vládne komunistická strana. Ale to bych tady pravděpodobně vykládal úplně zbytečně, protože aby se hrubý domácí produkt zvyšoval meziročně o 9 %, jako je tomu v Čínské lidové republice, toho se asi od této vlády nedočkám.

Proto mi nezbývá, než konstatovat, že návrh státního rozpočtu nestojí na reálných číslech příjmů státního rozpočtu. Jeho výdaje likvidují jakoukoli možnost nastartovat ekonomický rozvoj. Státní rozpočet je třeba vrátit vládě k přepracování a postavit ho alespoň na reálných číslech. A teď vládu nenutím k tomu, aby použila ekonomické projekty, které předkládá KSČM, nakonec my jsme tuto vládu nepodpořili, ale ať alespoň vláda nezhoršuje ekonomickou situaci této země. Je to nutné, je to potřebné a byla by to cesta z krize. Přitom vrácení návrhu státního rozpočtu k přepracování neohrozí přijetí státního rozpočtu do konce roku 2009, protože na zářijové schůzi jsme přijali změnu legislativních pravidel, změnu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a lhůty, které platí nebo platily do minulého roku pro projednávání mezi prvním a druhým čtením státního rozpočtu, byly zkráceny natolik, že i při vrácení zákona o státním rozpočtu k přepracování jsme schopni do 31. 12. letošního roku přijmout státní rozpočet, který když už nebude prorůstový, bude stát alespoň na reálných číslech možného vývoje ekonomiky.

Děkuji vám. (Potlesk v lavicích KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji. Nyní bude mít slovo pan poslanec Petr Nečas, dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Jiří Dolejš.

 

Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, paní poslankyně, páni poslanci, vážený nepřítomný pane premiére - mimochodem za dobu, co jsem poslanec, poprvé nepřítomný premiére při projednávání návrhu státního rozpočtu. Žádný z vašich předchůdců podobný krok zatím neučinil. Doufám, že to není precedens. Tolik mé úvodní vystoupení, které jsem si neodpustil.

Ještě než přejdu k meritu věci, tak přece jenom mě zaujal výrok mého předřečníka, který tady nostalgicky poukázal na Čínu a její hospodářský růst. Je to zajímavé od poslanců Komunistické strany Čech a Moravy, protože mimo jiné to znamená volat po ekonomice, kde neexistuje žádný důchodový systém, žádný systém sociální podpory, po ekonomice, kde je deseti- až dvanáctihodinový pracovní den v otrockých podmínkách naprosto běžný a kde také neexistují žádné ochrany zaměstnanců z hlediska právních norem apod. Volá-li hlasitě Komunistická strana Čech a Moravy po této ekonomice, tak je to velmi zajímavý obrat z hlediska jejího sociálního směřování a je to zajímavá informace.

Nyní ale k samotnému návrhu státního rozpočtu. Já myslím, že si všichni musíme být vědomi toho, že čísla, která jsou předložena, jsou samozřejmě čísla, která jsou v míře přesnosti velmi nepřesná. Například základní údaj, od kterého se vyvíjí definice státního rozpočtu, růst hrubého národního produktu, je údaj, který v tuto chvíli věštíme z křišťálové koule. Původní předpoklady Ministerstva financí o mírném, několikadesetinovém růstu hrubého domácího produktu zkorigované přijetím vládního zdaňovacího balíčku nebo protideficitního balíčku do minusových hodnot můžou být zase napraveny, protože pokud se podíváte na stránky Evropské komise, najdete tam poměrně optimistický předpoklad pro českou ekonomiku ze strany Evropské komise na příští rok ve výši 1,3 % HDP. Když tam dáme i tu korekci zvýšeného zdanění zhruba o 0,6 až 0,7 procentního bodu, tak přesto zůstáváme v kladných číslech, což by byla pozitivní zpráva, kdyby tomu tak bylo a kdyby někdo dokázal opravdu přesně definovat, jaký růst HDP v příštím roce bude.

Ta méně příjemná zpráva je, že samozřejmě deficit je ohrožen z jiné strany, ze strany jeho zvyšování. Již v tuto chvíli je jasné, že bude vyšší minimálně o 1,5 mld., protože nám tady vznikla nová hlasovací koalice, kterou já nazývám koalice šrotovného, která chce cestou trhacího kalendáře vytrhávat jednotlivé úspory mandatorních výdajů, jakkoli někdy nepříjemné a podle našeho názoru nesprávné, které tady byly poměrně širokým hlasováním napříč politickým spektrem schváleny. Obávám se, že to není poslední pokus. Obávám se, že legislativní návrhy, kterými tady systematicky vyhrožují představitelé sociální demokracie, které chtějí předložit ještě do voleb do této Sněmovny, kde právě koalice šrotovného, tedy koalice složená z poslanců komunistické strany, sociálních demokratů a poslanců Československé strany lidové, tak může celou řadu těchto věcí poměrně bezpečně přes Sněmovnu prosadit. Já se tedy obávám, že ten deficit spíše než optimistickým odhadem vývoje HDP Evropské komise je ohrožen přesně z opačné strany, to znamená dalším snižováním úspor a dalším zvyšováním výdajů. Byl bych velmi příjemně překvapen, pokud by tomu tak nebylo.

Co ale ukazuje tento návrh rozpočtu a celkový vývoj veřejných financí v naší zemi, tak je podle mého názoru jednoznačný závěr: nutnost pokračování strukturálních reforem. I tento deficit a tento návrh státního rozpočtu jednoznačně ukazuje, že naše veřejné finance z dlouhodobého hlediska zkrátka nejsou udržitelné, že vyžadují hluboké reformy, které musí reagovat na některé objektivní trendy, nezpochybnitelné trendy, kterými je např. demografické stárnutí obyvatelstva, což má své závažné dopady do důchodového systému a do systému především zdravotnictví. Vyžaduje to zkrátka důchodovou reformu a vyžaduje to zkrátka reformu zdravotnického systému.

Je také evidentní, že přestože se nám podařilo svým způsobem zkrotit prudký nárůst mandatorních výdajů, tak přesto v té přesné definici užšího vymezení mandatorních výdajů dochází k jejich nárůstu až do výše 55 % v příštím rozpočtovém roce. Ale já bych tady chtěl podotknout, že kdybychom např. ponechali legislativu, která byla schválena před volbami v roce 2006, tak výdaje jenom na státní sociální podporu, která je letos reálně odhadována na 41 mld. a zhruba ve stejné částce na příští rok, by dosáhly v příštím roce na základě této legislativy výše 65 mld. I dnes jsou tedy tyto sociální mandatorní výdaje, pokud z nich vystrčíme náklady na důchody, kde dochází k samovolnému zvyšování rok co rok, tak přesto jsou vyšší a je to primárně dáno dvěma rozhodnutími Poslanecké sněmovny z roku 2006, kterých bychom si měli být vědomi. Prvním bylo rozhodnutí o razantním zvýšení rodičovského příspěvku, které bylo částečně opraveno nebo na něj bylo reagováno v sociálně únosné míře ve vládním stabilizačním balíčku z roku 2007. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP