(16.50 hodin)
(pokračuje Čurdová)

Dalším problémem, který vnímáme, je rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení a náboženského vyznání, víry či světového názoru ve věcech sociálního zabezpečení, přiznání a poskytování sociálních výhod v přístupu ke zdravotní péči a jejímu poskytování, v přístupu ke vzdělávání a jeho poskytování a přístupu ke zboží a službám včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti, nebo při jejich poskytování. A tady zákon rozdílné zacházení rovněž připouští.

A konečně připomínám, že prezidentem republiky vrácený antidiskriminační zákon nevyhovuje z výše uvedených důvodů ani požadavkům, které převzala Česká republika ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 111 o diskriminaci v zaměstnání a povolání, jak vyplynulo i ze závěrů loňské, již 97. mezinárodní konference práce. Bohužel, i na letošní -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, vás také přeruším a požádám Sněmovnu opět o klid, a to včetně tentokrát vašich kolegů, kteří vás také neposlouchají. Takže opravdu prosím všechny poslance a poslankyně, aby jiná témata diskutovali mimo jednací sál a abychom se věnovali společně diskusi po vrácení prezidentem republiky. Myslím si, že ústavně jsme na tom poměrně mizerně, abych se vyjádřil velmi slušně v tomto ohledu. Děkuji.

Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji a nechám toto bez komentáře. Bohužel, i na letošní, 98. mezinárodní konferenci práce, která ještě v těchto dnech v Ženevě probíhá, nemohla česká vláda uvést nic na vysvětlení, proč nereaguje na zjištění výboru pro aplikaci úmluv a doporučení mezinárodní konference práce na základě informací a zprávami o provádění úmluv a doporučení za rok 2007 předložených výborem expertů této organizace na základě jeho inspekční činnosti. Nebudu tady rozvádět, ale Česká republika je již poněkolikáté kritizována za legislativní vývoj, který se týká ochrany před diskriminací, dále je kritizována za situaci Romů v zaměstnání a povolání a dále je kritizována za to, že neřeší diskriminaci na základě politického přesvědčení, kdy výbor naléhá na vládu, aby v souvislosti s novými právními předpisy upravující zaměstnání ve státní službě zajistila, že budou zrušena nebo změněna ta ustanovení lustračního zákona, která jsou v rozporu s úmluvou č. 111.

Od roku 2007 do roku 2009 uplynuly dva roky. Já jsem si ještě včera ověřovala, jaké stanovisko zaujala bývalá vláda České republiky. Bohužel, bývalá vláda ani současná vláda zatím nezaujaly k těmto připomínkám žádné stanovisko. To nás řadí po bok takovým zemím, jako je Barma, Bělorusko, Kolumbie, Turecko, to znamená do skupiny zemí, které jsou přesvědčeny o tom, že mezinárodní závazky plnit nechtějí.

Vážené kolegyně a kolegové, jak už jsem říkala, stojíme před rozhodnutím, zda schválit bezzubý zákon, či podpořit veto prezidenta republiky. Sociální demokracie dlouho zvažovala svůj postoj. Vážila pro i proti. Chyb v zákoně je mnoho, ale domníváme se, že jsou odstranitelné. A na naší straně, to znamená na straně sociální demokracie, od začátku tohoto zákona byla nabídnuta ruka k tomu, abychom pracovali na tom, aby byl zákon kvalitní. Tuto vůli chci tady jménem nás, poslaneckého klubu sociální demokracie, deklarovat.

Principy a zájmy občanů České republiky v tuto chvíli nadřazujeme jakémukoliv dalšímu hašteření. Nikdo z nás totiž nechce, aby naše země stála v jedné řadě, bok po boku s výše uvedenými zeměmi. Nechceme tedy již nic odkládat a jménem sociální demokracie deklaruji, že uvedený návrh podpoříme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Čurdové. Nyní paní poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová, připraví se paní poslankyně Alena Páralová. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová: Dámy a pánové, kdyby to nebylo tak vážné, tak by bylo až úsměvné, když bývalý předkladatel a ministr spravedlnosti vlády, která už před dvěma lety antidiskriminační zákon do Sněmovny poslala, se nás pro jeho přijetí pokoušel přesvědčit tím, že zákon neublíží, protože po nás vlastně nic nechce, a tím, že koneckonců odpovídá standardům Evropské unie. Já musím říci, že je mi líto Evropské unie, pokud její antidiskriminační legislativa není dál než tisk, který už dva roky projednáváme.

Chtěla bych také říct, že právě antidiskriminační zákon je pro mne důkazem, že jestliže některou normu necháme dostatečně uležet, postoupí názorová eroze tak daleko, že poslanci, zejména v době, kdy před volbami jsou pro ně zajímavější jiná témata než mnohokrát omletý antidiskriminační zákon, nakonec ruku zvednou.

Ani mně se nelíbí, že nám hrozí vážné mnohamilionové sankce ze strany Evropské unie, ale ještě méně se mi líbí, že jsme nevyužili času, kdy tento zákon a také jeho předchůdce z předcházejícího volebního období byl projednáván, k tomu, abychom se zamysleli nad tím, co po nás Evropská unie opravdu chce. Jestli tedy mít zákon, který má ve svém názvu zákaz diskriminace, a jestli tedy s tímto se česká legislativa a my všichni spokojíme, anebo zákon, který by skutečně diskriminaci v českém prostředí bránil. A myslím si, že b) by mělo být správně, zejména s ohledem na události posledních týdnů a měsíců.

Na druhé straně, a někteří z vás už to tady i řekli, není pravda, že by Česká republika neměla antidiskriminační legislativu. Ustanovení zakazující diskriminaci jsou obsažena v našich procesních i hmotněprávních předpisech a myslím si, že málokterá ze zemí Evropy má normu ústavní síly, jakou je v našem právním řádu Listina základních práv a svobod. Přiznám se, že mi vadí, že naše vlády, ať už vláda ODS nebo sociální demokracie, v přístupových jednáních nedokázaly přesvědčit Evropskou komisi o tom, že právě Listina základních práv a svobod je pro nás normou, která zákaz diskriminace zakotvuje, že nedokázaly ani nám dostatečně vysvětlit, že tato listina nebude a nemůže být zpochybňována, protože bude střechovým zákonem v oblasti diskriminace ona, nebo jím bude tento bezzubý antidiskriminační zákon.

Do jisté míry mi vadí i přístup České strany sociálně demokratické. Ano, paní kolegyně Čurdová tady zkritizovala normu a do jisté míry i z podobného pohledu, jako ji kritizujeme my, vytkla nezájem této Sněmovny zrušit lustrační zákony. Ale dovolím si připomenout, že v minulosti to byla i Česká strana sociálně demokratická, která naši snahu o zrušení diskriminujících lustračních zákonů odmítla. Jak mám v této situaci tedy věřit záměrům ČSSD v předvolebním období, že po volbách se skutečně k této normě vrátí? I to je důvod, že sankce, která nám hrozí, pro mě je menší nebezpečí než skutečnost, že se přestaneme zákazem diskriminace v České republice zabývat, a nepodpořím a nedoporučuji ani svému poslaneckému klubu přijetí této normy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Bebarové-Rujbrové a nyní prosím paní poslankyni Alenu Páralovou, zatím poslední přihlášenou do rozpravy. Vidím kolegyni Dundáčkovou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, prezident republiky vrátil antidiskriminační zákon Sněmovně 16. května 2008. Minulý měsíc jsme tedy oslavili první výročí. Není samo sebou, že návrh zákona o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací vrácený prezidentem republiky leží ve Sněmovně tak dlouho. Není divu. Mnoho z nás totiž naslouchá odborníkům. Celá řada právníků, kterých si vážím a považuji je za odborníky, tvrdí, že tato norma je naprostý paskvil, který naopak zkomplikuje situaci těch, kteří se budou chtít v oblasti ochrany před diskriminací dobrat svého práva.***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP