(15.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)

Velmi vás prosím, abyste schválili omezení pravomoci ministra financí prominout daň. Dojde-li skutečně k tomu, že - a já pevně věřím že ano, že tato pravidla jsou jednoznačná a mají větší právní jistotu, není žádný důvod k feudální pravomoci ministra financí - jakéhokoliv - aby mohl prominout daňovou povinnost, ať už úroky, nebo dokonce samotnou jistinu. Já jsem byl dokonce v nedávných dnech konfrontován s právním názorem, že mojí povinností je prominout. To sice musím respektovat, ale připadá mi to absurdní. Domnívám se, že ministr financí by takovou pravomoc mít neměl, že kdokoliv poruší daňový řád, ať již hoteliér, nebo předsedkyně Nejvyššího soudu, má nést svoji sankci a jediný, kdo to může změnit, je soud, nikoliv ministr financí. A já tedy prosím, aby byl ministr financí této, jak říkám, feudální pravomoci zbaven v tomto novém daňovém řádu.

Daňový řád rovněž zavádí požadavek odůvodnit každé rozhodnutí, což současný zákon o správě daní a poplatků nemá. Včera jsme to schvalovali jako dílčí novelu pana poslance Doktora, totéž je obsaženo v daňovém řádu. Zkracuje se obecná lhůta, po jejímž uplynutí je možné se bránit před nečinností, ze šesti na tři měsíce. Dnes daňový úřad, pokud nekoná, můžete se bránit až po šesti měsících. Navrhujeme tuto lhůtu zkrátit na tři měsíce pro větší jistotu poplatníka. A jednoznačně nastavujeme lhůtu pro stanovení daně. To znamená je jasně vymezená doba, kdy lze ještě zvýšit či snižovat daňovou povinnost.

Rovněž tento návrh zásadním způsobem změní pořadí ve splácení jistiny a příslušenství při dodatečně vyměřené dani. Dnešní praxí je povinnost splácet nejprve penále a příslušenství, přičemž jistina zůstává. Penále a příslušenství nabíhá rychleji než vaše možnost splácet, a tak se často zejména drobný živnostník dostává do spirály smrti. Přesuneme-li pořadí, kde nejprve bude splácena jistina, a teprve potom penále a příslušenství, což nový daňový řád navrhuje, je tento závazek vůči státu pro ty, kteří ho chtějí dostát, mnohem snáze umořitelný, a proto ho nový daňový řád navrhuje.

Já vás nebudu dále zbytečně obtěžovat celou řadou výčtů, dále již víceméně technických, nicméně nesmírně důležitých jak pro poplatníka, tak pro správce daně, a dovolím si požádat o propuštění této normy do druhého čtení. Ještě jednou opakuji, je to výsledek mnohaleté práce a politická rozhodnutí o tom, jaké budeme platit daně, nijak neovlivní fakt, že pro jejich placení a vybírání budeme mít jasná a moderní pravidla. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Petr Rafaj. Vážený pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Rafaj: Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, máme tady před sebou novou daňovou normu, daňový řád, ale já bych se chtěl podívat taky trochu do historie, protože tato norma nám má nahradit zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Kdo si na to vzpomene, v té době byly kolem toho řeči, jaká je to úžasná norma, jaké máme od ní očekávání, že nám bude jasně stanovovat podmínky správy daní. Byla tam prohlášení o dokonalosti atd. Mluvilo se tam také o moderní normě. Takže dneska si můžeme říci, že jsme ji 58krát novelizovali, to znamená třikrát do roka. Opravdu takto byla udělaná dokonale, a proto já vítám, že je tady předložena nová norma komplexní, nový daňový řád.

Ale řekněme si, že opět tady máme spoustu vzletných řečí o tom, jak je to úžasné, jak je to potřebné, jak je to skvělé, jaké to bude mít přínosy. Když si přečtete důvodovou zprávu a podíváte se na upřesnění, tak vlastně opravdu dochází pouze k odstraňování procesních problémů a procesních duplicit. Tato moderní norma, tak jak je daňový řád nazván, opravdu nám jenom upravuje věci, které jsou procesní, ale nemám z ní pocit, že by nám přinášela nějaký moderní přístup k daním nebo nové, moderní ekonomické trendy atd.

Já si myslím, že daňový řád musí být normou, která usiluje o efektivní výběr daní, jednoznačný a jednoduchý, tak jak to tady bylo řečeno, ale v tomto já mám tady pochybnost. A tuto pochybnost opírám o to, že tento daňový řád prakticky vůbec není v souladu se správním řádem. Vlastně nám tady vznikají dvě normy, které se zabývají správní činností, a je otázkou, jak se to bude posuzovat. Dneska máme soudy, které se jednou řídí podle zákona o správě daní a poplatků, jiný soud se přikloní spíše k využití správního řádu. Tento problém tady zůstává. Ten problém tu zůstává a já bych se nerad dočkal toho, jak to bylo v minulém zákonu 337/1992 Sb., kde dokonce byl upravován tento zákon díky různým soudním verdiktům nebo rozhodnutím. Tady nám hrozí, že se opět dostaneme do stejné pasti, kde budeme řešit právo, které platí a které neplatí, a nakonec to všechno skončí na rozhodnutí soudu. Přičemž Ministerstvo financí, když tuto normu předkládalo v podvýboru, tak víceméně se dušovalo, že to půjde podle správního řádu, že se to velmi přiblíží správnímu řádu, že maximálně nějaká ta lhůta bude trochu odlišná, ale ta bude ve prospěch poplatníka, takže nebude problém. Je to opravdu znovu přibližně stejné.

Navíc bych chtěl tady vypíchnout nějaké problémy. Pro mě jsou dosti problematické body - nechci probírat vše, co je tady, protože rovněž budu doporučovat, aby tato norma byla propuštěna do druhého čtení a aby byla řádně prodiskutována na rozpočtovém výboru, ale chtěl bych se tu dotknout dvou věcí. Třeba § 18 Delegace a § 19 Atrakce. Podle mě tyto dva paragrafy jsou velmi zavádějící, a pokud se nad nimi zamyslíte, jak mohou být využity, ale hlavně nad tím, jak mohou být zneužity, tak se zhrozíte až obrovského nebezpečí korupce, které tyto dva paragrafy připouštějí. Protože jestli může nadřízený finanční úřad svému nižšímu odebrat kauzu bez toho, že by museli podat vysvětlení, rozhodnutí k tomu by museli udělat, zdůvodnit, kde dochází k porušování zákona nebo kde tento nižší daňový správce postupuje špatně či kde zdržuje, tak pak opravdu se tady vytváří dost obrovský prostor, jak s tím manipulovat, a jestli ten nižší daňový správce je hodně přísný nebo hodně mi jde po krku, tak holt se může stát, že se domluvím s tím vyšším a ten mu to odebere a já se dostanu do klidu. To je příklad § 19 Atrakce.

§ 18 Delegace. Tam je to, že může se rozhodnout, že některý správce, přímý správce, je málo odborně zdatný, tak to dám jinému, který je více odborně zdatný. Kdy určím přesně, kdo je jak odborně zdatný, ať to není pak subjektivní. Ten méně odborně zdatný je totiž přísnější, který jde po daňovém subjektu tvrději, tak se to dá jinému a řekne se o tom, že je více odborně zdatný. Já nevím, jakým způsobem budeme určovat odbornou zdatnost jednotlivých správců na jednotlivých pozicích.***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP