(9.20 hodin)
(pokračuje Pospíšil)

Je to opět podle mého názoru spíše prevence než věc, která by reálně hrozila, ale je třeba ji podle mého názoru do zákona dát, pokud chceme předejít tomu, co jsme realizovali během podzimu, kdy komora měla a má zákonnou povinnost vést veřejný seznam exekucí, neměla vůbec snahu tento seznam, tuto zákonnou povinnost uvést do praxe. Dokonce někteří členové užšího vedení fakticky ani ty informace do veřejného seznamu včas neposkytli. To byl opravdu tristní stav, se kterým nebylo možné hnout, a proto tato novela má svůj smysl jako prevence a jako varování do budoucnosti, že je třeba s veřejnou mocí zacházet citlivě a není možné veřejnou moc jako takovou zneužít a v zásadě se chovat takovýmto způsobem.

Já vás tedy žádám, dámy a pánové, abychom z hlediska citlivosti tohoto materiálu tento návrh projednali a aby Sněmovna s tímto návrhem vyslovila souhlas již v prvém čtení. Ostatně tato žádost je též uvedena v usnesení vlády číslo 411 ze 6. dubna 2009, kdy byl tento návrh schválen vládou České republiky. Důvodem je skutečnost, že plížící se hospodářská krize vede objektivně k tomu, že narůstá množství exekucí v České republice, a je třeba mít jasnější a tvrdší pravidla, abychom předem preventivně zabránili případným excesům a problémům, které samozřejmě už dnes nastávají, ale s nárůstem počtu exekucí je možné a pravděpodobné, že tyto excesy by případně mohly narůstat. To je důvod, proč si myslím, že je dobré a vhodné tento návrh schválit v prvém čtení. Ostatně o základních zásadách tohoto návrhu jsme se bavili napříč politickým spektrem a měl by tento návrh, alespoň já pevně doufám, mít tady podporu.

Prosím vás tedy o podporu tohoto návrhu a jsem připraven v rozpravě odpovědět na vaše dotazy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím nyní, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Jeroným Tejc.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já se budu snažit také být stručný, nicméně vzhledem k tomu, že projednáváme a je navržen tento zákon k projednání a vyslovení souhlasu již v prvním čtení, asi bude dobře, když teď z tohoto místa jak ode mne, tak od mých kolegů zazní klady i zápory tohoto návrhu, aby se Sněmovna mohla rozhodnout po ukončení obecné rozpravy, zda bude vyslovovat, či nevysloví souhlas tím, aby tento návrh byl schvalován již v prvém čtení.

Já bych chtěl připomenout, že soudní exekutoři jako institut vznikli zákonem z roku 2001, po tomto datu se právě díky tomuto institutu radikálně zvýšila vymáhatelnost práva v České republice, zlepšilo se tedy vymáhání pohledávek. Myslím, že to prospělo jak občanům, tak slušným podnikatelům, zlepšilo to rozvoj vztahů obchodních a samozřejmě i zlepšilo vývoj ekonomiky. Nicméně po sedmi osmi letech fungování exekutorského stavu a zároveň s příchodem ekonomické krize je načase, aby se i Poslanecká sněmovna začala věnovat tomuto stavu, aby zhodnotila klady a zápory úpravy přijaté v roce 2001. Myslím, že o to se snaží i tento návrh, který vznikal na Ministerstvu spravedlnosti po konzultacích politických stran v této Poslanecké sněmovně.

Tento návrh samozřejmě není plně nejdokonalejší a jistě jsou oprávněné námitky k některým ustanovením. Já bych si je dovolil komentovat. Například námitky Exekutorské komory, která jistě vám všem zaslala své připomínky.

První oblastí je posílení dohledu Ministerstva spravedlnosti, o kterém hovořil pan ministr. Myslím, že si všichni vzpomínáme na to, jakým způsobem se Poslanecká sněmovna a vláda mohla či nemohla zachovat ve vztahu k Exekutorské komoře, když tato neplnila svou zákonnou povinnost a nebyla schopna spustit centrální evidenci exekucí. Myslím, že to, o čem hovořil pan ministr, bylo tím hlavním iniciátorem celé této novely. Myslím, že to je věc, která je určitým mementem, která vedla k tomu, proč by stát, který svěřuje určité pravomoci, určitou veřejnou moc některé z komor, měl mít určitým způsobem možnost vymáhat tato zákonná ustanovení.

Je zde samozřejmě spor o to, zda tento zásah je, nebo není v souladu se samosprávou komory. O tom tady samozřejmě ještě povedeme diskusi. Je zde samozřejmě námitka, že legislativní úprava, která je navržena, je velmi podobná, je v podstatě kopií toho, jakým způsobem stát zasahuje případně do pravomocí územní samosprávy v případě, že neplní zákonem dané požadavky. Je tedy otázka toho, zda tento zvolený a navržený způsob je, či není správně legislativně pojmenován.

Pokud se týká podřízení procesu kárného řízení Nejvyššímu správnímu soudu, jsem přesvědčen, že to je jediný mechanismus, který do budoucna zaručí jak nezávislost tohoto prošetření, tak i odbornost. Musíme si uvědomit, že Exekutorská komora je poměrně málo početná, stejně jako komora Notářská, a protože se tam jedná o desítky, maximálně stovky členů, tak tito lidé se samozřejmě ze své činnosti znají a nezávislost prošetření může být někdy ohrožena, někdy může být i v neprospěch toho konkrétního exekutora, protože třeba nemá dobré vztahy s těmi, kteří o tom v té chvíli rozhodují. Myslím si, že tohle je krok správným směrem, tedy jednak zvýšení odbornosti a nezávislosti, kdy chci upozornit na to, že těmi členy senátu, kteří budou rozhodovat o porušení povinnosti, budou nejen soudci, ale i advokáti a státní zástupci. Myslím, že ten pohled bude dostatečně široký.

Pokud se týká přenesení provádění výběrových řízení, jmenování a odvolání soudních exekutorů do výlučné pravomoci ministerstva, myslím, že to je věc, která samozřejmě vzbuzuje a logicky musí vzbuzovat v každé organizaci, která pozbývá tuto možnost, negativní ohlasy, nicméně je na zvážení - a já jsem přesvědčen, že v tomto případě, pokud komora získává veřejnou moc, musí i stát zachovat vliv na to, kdo tuto veřejnou moc vykonává. Proto toto ustanovení, které dává pravomoc Ministerstvu spravedlnosti více ovlivňovat výběr soudních exekutorů, podporuji.

Stejně tak je zde navrhováno rozšíření dohledu nad soudními exekutory o osobu předsedy příslušného okresního soudu. To je myslím věc, která není rozporována a která v zásadě vychází z diskusí učiněných v Poslanecké sněmovně.

Shrnul bych, že hlavní výtkou je, jak moc velký a jak moc zákonný je zásah výkonné moci do moci orgánů samosprávy. Výtka Exekutorské komory směřuje především k tomu, že tento zásah je nesystémový a nekomplexní, když se jiná komora - komora Notářská, která také vykonává zčásti veřejnou moc nebo je na ni veřejná moc státu přenášena - stejným mechanismem řídit nebude a bude v zásadě mnohem samostatnější a bude mít více práv než komora Exekutorská.

Teď nechci hodnotit důvody, které k tomu ministerstvo vedly, proč nenavrhuje tento model i pro komoru Notářskou. To, že je tento návrh navržen podle § 90 jednacího řádu, tedy není možné k němu, pokud s tímto Sněmovna vysloví souhlas již v prvém čtení, podávat pozměňovací návrhy, samozřejmě bude bránit tomu, aby případně byl tento návrh doplněn o komplexní řešení, tedy teoretické srovnání pravidel hry pro Notářskou a Exekutorskou komoru, ale myslím, že pokud bychom do budoucna měli vycházet z teoretické úvahy a posílení pravomoci státu nad těmi, kteří vykonávají veřejnou moc, tak i tady budeme muset přistoupit k tomu, že stát si například bude muset získat větší vliv na výběr a jmenování notářů, co je možné učinit v budoucnu při dalších legislativních úpravách. ***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP