(11.00 hodin)

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Vážený pane poslanče, já se velice omlouvám, že přerušuji vaši řeč, ale prosím všechny pány poslance a paní poslankyně, kteří si nepřejí sledovat projednávání tohoto bodu, aby neznemožňovali důstojný přednes příspěvku pana kolegy Proska a urychleně opustili tuto jednací místnost. Děkuji vám.

 

Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji paní místopředsedkyně. Já už budu velmi stručný, dámy a pánové.

Teprve v roce 1959 komunistická vláda vyhláškou ministerstva financí omezila výši náhrad za ten majetek, a to na majetek, který měl povahu osobního nebo drobného soukromého majetku. Ale i tehdy se shodně odečítaly např. dluhy a závazky a břemena váznoucí na tomto majetku.

Konstatuji, že návrh, přestože byl zbaven zásadních právních, legislativních problémů, vlastně obsahuje problém obecný. Stává se jakýmsi precedentem, kdy se navrhuje poskytnout za křivdy, jejichž původ, jejichž počátek leží dávno před únorem 1948, finanční odškodnění. Já vím, že se za cizí peníze snadno rovnají křivdy, ale není zanedbatelný argument, že zákony, které byly přijímány krátce po listopadu 1989 a měly restituční charakter, měly také mj. za cíl najít vlastníky, kteří budou schopni se nadále o majetek fyzický starat. Tady se jedná pouze o finanční odškodnění, zčásti také formou paušální náhrady.

Nezbývá mi po připomenutí toho, kde křivdy vznikly, jaký mají původ, jenom neuměle podtrhnout to, co tu velmi pregnantně vyjádřil ministr financí pan Ing. Kalousek. Přijmeme-li tento návrh, nedojde ke spravedlnosti. Naopak. Nastávají další, hlubší křivdy a vzniká precedens, který bude znamenat, že budeme postaveni stále před nové a nové problémy a budeme vršit jednu křivdu za druhou. Proto nemohu souhlasit s předloženým návrhem. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Proskovi za jeho vystoupení. Dobré dopoledne, paní a pánové.

Dalším přihlášeným je paní poslankyně Orgoníková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Připraví se paní poslankyně Dundáčková.

 

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, já jen velice stručně připomenu, že tento zákon upravuje způsob zmírnění majetkových křivd občanům ČR za nemovitý majetek, který zanechali jako státní občané Československé republiky na Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. To si myslím, že byla jedna z velkých nespravedlností, která se odehrála a za kterou tito občané nemohli.

Na pana poslance Kalouska, který je zároveň v této době ministrem financí, reagovat nebudu, zejména proto, že se neustále jedná o návratu majetku církvím. Myslím si, že tam také může dojít k velkým nespravedlnostem.

Prosím, abyste tento návrh zákona podpořili, protože se domnívám, že ti lidé, kteří byli vyhnáni ze Zakarpatské Ukrajiny, si to zaslouží. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Haně Orgoníkové. O slovo se přihlásila paní poslankyně Eva Dundáčková. Nemám dalšího přihlášeného. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám. Pane místopředsedo, vážení ministři, ministryně, dámy a pánové, já patřím k spolupředkladatelům tohoto návrhu zákona a budu tedy tento návrh obhajovat a budu vás prosit o jeho podporu.

Musím se ohradit proti vyjádření pana ministra financí. Já z hlediska jeho coby správce státní pokladny chápu, že se s návrhem obtížně ztotožňuje, na druhé straně nesouhlasím s výrokem, že prohloubíme křivdy. Jsem si plně vědoma toho, že nemůžeme nikdy napravit všechny křivdy minulých režimů a že z pozice jiných skupin, které nikdy žádného vyrovnání nedojdou, to může být vnímáno jako nespravedlivé. Nicméně to neznamená, že tím, že další skupině pomůžeme zmírnit následky minulých období, že tím prohloubíme křivdy. Proti tomu se ohrazuji, to tak není.

Není také pravda, že bychom odškodňovali generaci, která už s někdejší nespravedlností nemá nic společného, jak tvrdil pan kolega Prosek. Když se dobře podíváte na ten návrh - odškodňujeme toliko tu generaci a právě ty, kteří byli nuceni odejít na základě buď přechodu části země, které do té doby žili, k Maďarsku, nebo posléze v souvislosti s onou zmiňovanou mezinárodní smlouvou. Odškodňujeme lidi, kteří odešli, a jejich bezprostřední potomky v prvním pokolení, tzn. ne nikoho, kdo už byl vnukem či pravnukem, tzn. ty, které můžeme považovat za generaci, která tuto nespravedlnost nezažila.

Odškodňujeme na základě soupisu, který existuje, na základě vyhlášky z roku 1947 a na základě prokázání, že existoval majetek, který v té době podléhal a vyhovoval onomu soupisu z roku 1947, tzn. nepohybujeme se nikde v žádných pofidérních číslech a uznáváme tak závazek československého státu, který vyplývá z mezinárodní smlouvy v té době uzavřené, která už nemohla být naplněna právě vzhledem ke změně poměrů, ke které v roce 1948 došlo. Neodškodňujeme žádné právnické osoby, pouze osoby fyzické.

Že se z cizího dobře rozdává, je výtka, která se mě trochu dotýká. Já se přiznám, že jsem si dobře vědoma toho, že státní pokladna není bezedná. Odkazuji v tomto právě na to, že okruh těch, které chceme dnes odškodnit, resp. zmírnit následky nespravedlnosti na nich napáchané, je velmi malý, a odkazuji také na to, že už jsme dávno prolomili hranici roku 1947 v mnoha dalších návrzích zákonů, které jsme v uplynulých dvou, třech či pěti letech schválili. Proto vás prosím, abyste se na to dívali pouze z pohledu právě oněch lidí, kteří dlouhá léta čekali a kteří dnes v náš demokratický režim chovají velikou důvěru, obrátili se na nás, obraceli se na nás také dlouhá léta, komunikovali jak s Ministerstvem financí, upřímně řečeno, se všemi ministry, kteří kdy po listopadové revoluci stáli v čele Ministerstva financí, a neuspěli. Já znovu říkám, že považuji vcelku za z jedné strany hrdinský čin těchto ministrů, že jako správci státní pokladny a financí rozhodovali hospodárně. Na druhé straně se domnívám, že vůči osobám, které musely opustit majetek, opustily ho v naději, že budou vyrovnány na základě právních aktů, které jim to ze strany československého státu slibovaly a dokládaly jejich nárok, vnímám toto odškodnění jako oprávněné a prosím vás o jeho podporu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Dundáčkové. Ještě se přihlásil pan poslanec Petr Bratský. Konstatuji, že zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bratský: Děkuji za slovo. Já už připojím možná jednu poznámku na závěr. Ono totiž my nerozdáváme z ničeho cizího. V tomto případě návrh vychází z toho, že bývalé socialistické Československo již odškodnění od Sovětského svazu za tyto majetky dostalo, peníze připutovaly, akorát že za socialistického Československa ty peníze oprávněným osobám nikdy nikdo nevydal. Čili ty osoby za to nemohou. My jsme jen následníci státu, kteří s sebou dluh nadále nesou, přičemž na základě nějakých mezinárodních soudů by jednoznačně bylo prokázáno, že tehdejší Sovětský svaz již občany odškodnil, do bývalého Československa peníze připutovaly a na nás je, jak se s tím vypořádáme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Bratskému. Nikoho nevidím, a proto obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova... Pokud není zájem o závěrečná slova, přikročíme k hlasování o pozměňujících návrzích.

Prosím zpravodajku aby... zpravodaje, pardon, aby oznámil postup při hlasování, přednášel jednotlivé pozměňovací návrhy a před hlasováním se k nim vyjádřil. Pane kolego, máte slovo.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP