(10.00 hodin)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Slyšeli jste námitku. (Velký hluk v sále.) Bylo to poprvé, říká poslanec Jandák. Budeme hlasovat o námitce pana poslance Jandáka.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přijmout námitku pana poslance Jandáka, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 229, přihlášeno 196, pro 148, proti 24, takže námitka byla přijata.
Budeme opakovat hlasování. Připomenu, že to bylo hlasování o návrhu pana poslance Radko Martínka, který chtěl pevně zařadit bod 62, tisk 506, první čtení, na úterý příští týden po pevně zařazených bodech. Toto hlasování, bod 62, ještě jednou.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro zařazení bodu 62 na příští týden na úterý, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Hlasování má pořadové číslo 230, přihlášeno 195, pro hlasovalo 99, proti 69. To by znamenalo, že návrh byl přijat.
Zdá se, že byly přijaty všechny předložené návrhy na doplnění nebo změnu programu, takže se do programu můžeme pustit, pokud jsme nic nezapomněli, ale myslím, že ne. Bylo to všechno, co bylo navrhováno.
Opakuji, že můžeme zahájit projednávání dnešního programu, jak jsme ho upravili. Podle toho, co jsme odhlasovali, se prvním bodem našeho programu stal bod
218.
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
/sněmovní tisk 504/3/ - vrácený Senátem
My jsme opustili tento bod včera ještě ve stadiu probíhající rozpravy. Paní senátorka Alena Palečková tady možná ještě není? Je tady. Omlouvám se paní senátorce. Vítám vás a prosím, abyste zaujala místo.
Probíhá rozprava, která ještě nebyla přerušena. Já tady mám písemné přihlášky. Mám tady přihlášku pana poslance Michala Haška a Zdeňka Škromacha. Můžeme pokračovat v rozpravě, kterou jsme včera nedokončili. Jako prvního prosím pana poslance Michala Haška, připraví se Zdeněk Škromach.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, budeme rozhodovat o tom, zda podpoříme senátní verzi návrhu zákona, která je někdy médii mylně interpretována jako široký kompromis. Je potřeba jasně připomenout, že se nejedná o žádný kompromis napříč politickým spektrem, ale možná o kompromis pouze a jenom uvnitř vládní koalice, který je navíc ještě mediálně špatně vysvětlován. Média informují veřejnost od doby projednání Senátem, že mají být zrušeny regulační poplatky pro děti do 18 let. Média zapomínají říci, že i podle tohoto tzv. rozumného kompromisu i děti do 18 let budou dále hradit poplatky za pohotovost, poplatky za pobyt v nemocnici, poplatky za recept. Takže to je potřeba, aby lidé slyšeli a vy abyste všichni věděli, o čem rozhodujete.
Paní ministryně Filipiová se přihlásila zcela ke konceptu pana ministra Julínka, ponechala si také jeho pracovní tým, a tak jsem se rozhodl, že paní ministryni i vám připomenu, jak popisoval a obhajoval ministr Tomáš Julínek systém regulačních poplatků, o kterém budeme znovu rozhodovat, loni 16. dubna před Ústavním soudem. Takže prosím, poslouchejte dobře, protože některé výroky pana ministra Julínka lze označit skutečně za perly.
Nyní budu číst ze stenoprotokolu Ústavního soudu České republiky.
Dr. Rychetský: Mám několik otázek. Regulační poplatky ve zdravotnictví všechny byly už v tom původním vládním návrhu zákona coby tisk 221, co byl předložen Sněmovně. Důvodová zpráva je dosti a velmi stručná a v té části, kde zdůvodňuje, proč jsou zavedeny, je dokonce obsažena jediná věta. Já vám ji přečtu: Účelem zavedení regulačních poplatků je - cituji doslova - omezení zneužívání zdravotní péče. Nic jiného v důvodové zprávě není. Mezi těmi poplatky je také denní poplatek 60 korun za pobyt při hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení. Nevím, zda se předkladatelé domnívali, že občané této země se hrnou do nemocnic a je potřeba omezit jejich příliv, ale moje otázka je jiná. Jaký účel tedy z hlediska toho, který je uveden v důvodové zprávě, má denní poplatek 60 korun při pobytu v nemocnici?
Tomáš Julínek: 60 korun má regulativní charakter. Zároveň všude uvádíme, že regulační poplatek nepůsobí jenom přímo při tom zaplacení, ale působí i psychologicky, jakási symbolika ceny té péče, což je psychologický moment, který vede k tomu, aby si lidé rozmysleli, zda návštěva či hospitalizace v nemocnici není náhodou nadbytečná.
Dr. Rychetský: Já vám děkuji. Já jsem tušil, ostatně je to známo ze sdělovacích prostředků, že regulační poplatky mají širší motivaci. A teď se ptám, který z těchto důvodů platí pro pacienta, který je v umělém spánku nebo v bezvědomí na jipce nebo na ARO, nebo nedonošený novorozenec v inkubátoru. Který z těchto důvodu se na ně vztahuje, že mají platit těch 60 korun?
Tomáš Julínek: Tak samozřejmě u dítěte v inkubátoru platí poplatek rodiče, takže ti si nutně musí uvědomovat tuto cenu. Těžko si to uvědomuje novorozenec, zvláště když je v inkubátoru.
Dr. Rychetský: A nemají to nadužívat a mají ho tedy vyndat z toho inkubátoru, nebo…?
Tomáš Julínek: Tady jde o regulaci, která opravdu zasahuje veškeré skupiny těch, kterých se týká a reguluje systém hospitalizací.
Dr. Rychetský: Takže v těch třech případech, o kterých jsem hovořil - člověk v kómatu, na jipce nebo nedonošený novorozenec v inkubátoru -, má ten poplatek regulační účinek?
Tomáš Julínek /a poslouchejte dobře!/: Má nepochybně regulační účinek, neboť působí psychologicky na celou populaci, na ty ostatní, kteří nejsou v nemocnici. (Smích v sále.)
Dámy a pánové, to není Dikobraz, to byla odpověď ministra zdravotnictví České republiky na otázku předsedy Ústavního soudu.
Dr. Rychetský: Teď mi povězte, stejnou otázku vám kladu. Pokud se týče regulačního poplatku 30 korun za každou položku na receptu. Recept pacient vyfasuje od lékaře, patrně proto, že lékař usoudí, že potřebuje tento lék. Proč má pacient ještě platit 30 korun, protože účinek je nulový? Přece od něj nechcete, aby zahodil ten recept?
Tomáš Julínek: Osoba pacienta nemůže být pasivní osobou, která přijímá lék, protože ona ho užívá a ona má být poučena o tom léku a má být informována o léku. To znamená, že je účastníkem toho procesu a není možné ji považovat za pasivní osobu.
Dr. Rychetský: Prosím vás, ve které fázi má být ten pacient aktivní? V té fázi, kdy mu lékař předepisuje lék, má mu to překazit, anebo v té fázi, když má recept a jde do lékárny?
Tomáš Julínek: Pane předsedo, vy jste vylíčil situaci, která není reálná v našich ambulancích, protože pacient není pasivním přijímatelem, on je aktivní a chodí k lékaři proto, aby si nechal předepsat lék.
Dr. Rychetský: A není tedy chyba na straně lékařů. - Pokračuje dr. Rychetský. - Moje otázka byla úplně jiná. Ptal jsem se na jedinou věc. Proč má pacient, kterému lékař předepíše nějaké léky na receptu, za každou položku platit lékárníkovi poplatek? Protože on přece nemá možnost volby. Druhá možnost je, nechce-li ho zaplatit, spálit, zahodit. Jinak s tím receptem nemůže dělat nic jiného než jít do lékárny.
Tomáš Julínek: Já opakuji, že tato jednoduchá konstrukce opravdu nefunguje. Lidé chodí účelově k lékařům, proto, aby jim napsali léčiva, pokud je to dovoleno. Oni ví o regulačním poplatku, v tuhle chvíli je to jedno, na kterém je to místě.
Dr. Rychetský: V tuto chvíli už vám rozumím. Zákonodárce, resp. exekutiva a zákonodárce dospěli k závěru, že lékaři špatně plní své funkce, a rozhodli se prostřednictvím poplatků uvalených na pacienty je přimět ke kvalitnější činnosti.
***