(16.20 hodin)
(pokračuje Jacques)

Sociální demokracie v posledním týdnu ukazuje také významné kotrmelce. Předseda Sněmovny čili významný člen klubu sociální demokracie se v médiích vyjadřoval v tom smyslu, že podpoří návrh na další přerušení projednávání Lisabonské smlouvy. Nejnovější návrh předsedy sociální demokracie, který jsem měla možnost vidět v médiích, se týkal také návrhu na provedení referenda na téma Lisabonské smlouvy. A já jsem přesvědčená o tom, že to ukazuje, že mu nejde o evropskou myšlenku ani o osud Lisabonu, ale pouze o další oddalování tohoto tématu. A snaha dohodnout se na tomto s takzvanými rebely z vládní koalice jen dokazuje, že tady jde o vendetu a snahu za každou cenu dostat vládu do kolen, a nikoliv prospět České republice.

Kromě stanoviska předsedy Sněmovny a předsedy sociální demokracie tady zazněly i jiné hlasy z klubu sociální demokracie, například kolegy Jana Hamáčka. To jsou z mého pohledu názory velmi rozumné, ale upřímně řečeno nevím, o co tedy celkově klubu sociální demokracie jde, a budu ráda, když to zde bude nějakým způsobem vysvětleno.

Nesrozumitelný je pro mne pochopitelně také postoj ODS, protože se mi zdá, že by premiér přece jen měl vykročit z bludného kruhu a podpořit smlouvu, pod kterou se sám podepsal. Jakýkoliv jiný postup z mého pohledu prostě nedává smysl. A prosazuje-li ODS něco jiného, vnímám to spíše jako myšlenkové dědictví ideologie otce zakladatele než jako racionální stanovisko současného vedení. Sjednává-li totiž vláda mezinárodní smlouvy, předpokládám, že s vědomím, že je v jejím zájmu, aby také byly ratifikovány. Lisabonskou smlouvu nám vláda předkládá, a proto by ji měla největší vládní strana také podpořit. Zdá se mi to býti logické. Poslouží tím dobré věci a ODS neuškodí, protože - jak vychází ze všech průzkumů veřejného mínění - voliči ODS proti Lisabonu jednoduše nic nemají.

Hlasování o Lisabonu nemá reparát, o tom jsme tady hovořili již v prosinci. Jedno zamítnutí znamená definitivní konec ratifikačního procesu, a proto jsme tehdy souhlasili s jeho přerušením v naději, že teď na této schůzi ke konečnému hlasování skutečně dojde. A byť nám bylo líto, že už to bude v průběhu našeho předsednictví, považovali jsme to za menší zlo než skutečnost, že skutečně Evropská unie přičiněním České republiky nezvládne najít ten srozumitelný kompromis. Dnes ale zřetelně vidím, že získaný čas nic nepřinesl. Účastnila jsem se jednání evropského výboru i zahraničního výboru a v poznání ani dohodě nejsme dál. Chyběla vůle na plénu a chyběla i v obou výborech. A výsledek? Zdá se mi, že jsme jednoduše za blázny.

Kolegyně a kolegové, jsme tu proto, abychom dělali rozhodnutí, a ne proto, abychom strkali hlavu do písku jako pštrosi a mysleli si, že při tom nejsme vidět. Je to nedůstojné a každý den jalového otálení nám z mého pohledu jen škodí, oslabuje naše předsednictví a dostává Českou republiku na periferii evropského dění. Proto nevidím jiné řešení, než se k věci postavit čelem a splnit to, co se od nás očekává. Proto jsme byli zvoleni a za takovou práci jsme placeni. Máme udělat jasné rozhodnutí.

A za sebe a celý poslanecký klub Strany zelených říkám, že další přerušení jednoduše nepodpoříme.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji paní poslankyni Kateřině Jacques. Nyní jsou zde dvě faktické poznámky. Nejprve pan kolega Opálka, poté pan poslanec Rath.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Dovolte mi, kolegyně a kolegové, abych jenom poznamenal k předchozímu vystoupení, že jsem nepochopil, co všechno s Lisabonskou smlouvou souvisí. Nechápu především, jak souvisí volby před rokem 1989 s referendem v třetím tisíciletí, a byl bych rád, kdyby mi to bylo vysvětleno.

Pokud z naší strany se zdá Straně zelených nedůvěryhodný náš návrh, klidně mohla přijít s obdobným návrhem, my bychom ho rádi jako důvěryhodný potvrdili.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byla první z faktických poznámek. Nyní tedy má slovo poslanec David Rath.

 

Poslanec David Rath: Dámy a pánové, chtěl bych reagovat na to, co tady zaznělo z úst paní kolegyně Kateřiny Jacques. Já myslím, že takové dezinterpretace - prostřednictvím předsedající - nemáte snad zapotřebí. Vy myslím dobře víte, protože to ví každý, jak to bylo myšleno. Víte, když současná vládní koalice, jejíž jste pevnou součástí, dělá všechno pro to, aby oddálila či znemožnila ratifikaci Lisabonské smlouvy, tak probůh, kdo jiný má vytvořit nátlak než vy? My už jsme z vás skutečně zoufalí.

Vy na jednu stranu se tváříte, jak jste proevropští, myslím tím vy zelení. U ODS je to jasné, tam je to prostě klasická schizofrenie. Půlka by nejradši udělala Českou republiku jako izolovaný ostrůvek, druhá půlka tak, jak se to zrovna hodí. Ale vy tvrdíte, že jste proevropští. Co jste pro to udělali v této koalici? Nic. Nic! A ještě nám vyčítáte, že my z naprostého zoufalství z toho, jak to blokujete tady, Lisabonskou smlouvu, jak pro to nic neděláte, jak tady hrajete s celou republikou falešnou hru, jak celou republiku taháte za nos, tak jednu z variant jsme říkali, tak pokud vy takhle hrajete falešně, tak pojďte, lidi, uděláme referendum. My se ho nebojíme. My lidem dokážeme vysvětlit, že Lisabonská smlouva je pro nás důležitá, pro Českou republiku, pro lidi, pro další vývoj, a že to není žádná hrozba, jak se snaží tady namluvit Občanská demokratická strana. My se toho referenda nebojíme. Nicméně to není naše primární. My jsme už dávno byli pro to, aby ta Lisabonská smlouva byla ratifikována tady v Poslanecké sněmovně.

Tak probůh, zelení, přestaňte mluvit a začněte pro to něco dělat! (Potlesk z lavic sociální demokracie.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Nyní prosím dalšího z řádně přihlášených kolegů, kterým je pan poslanec Zdeněk Prosek, prosím ho o slovo. A všem ostatním sděluji, že pak budou následovat čtyři další vystoupení přihlášených poslanců a poslankyň.

Nejprve tedy má slovo pan poslanec Zdeněk Prosek. Po něm bude hovořit pan poslanec Jiří Paroubek.

 

Poslanec Zdeněk Prosek: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážení členové vlády, milé dámy, vážení pánové, mně to připadá, že se vlastně řeší nějaký technický problém, že stejně nelze udělat nic jiného než hlasovat pro nebo proti, že jsou jenom různá ideologická hlediska, ze kterých Lisabonskou smlouvu nahlížíme.

Já tvrdím, že to není standardní mezinárodní bilaterální smlouva, o které se snadno vyjednává. Já tvrdím, že to není například srovnatelné se Smlouvou o zamezení dvojímu zdanění s Portugalskem, jak by se podle názvu snad i mohlo zdát. A dovolte mi proto trošku jiný úhel pohledu na to, co to vlastně Lisabonská smlouva je, z pohledu nikoliv expertně ústavněprávního, ale z pohledu selského rozumu, a co její přijetí pro nás jak střednědobě, tak dlouhodobě znamená.

Toto znáte (ukazuje silnější modrou knihu), to je tedy ona smlouva o Evropské unii. Není ovšem pravda, že pozměňuje smlouvu Evropské unie, ona pozměňuje ústavu evropskou, která nebyla v referendu francouzským a holandským obyvatelstvem přijata, a proto se přepracovala, recyklovala do té současné podoby.

Pro porovnání - toto (ukazuje tenkou bílou knížku, spíš sešit) je ústava Spojených států. Ústava Spojených států platí 220 let a funguje. Začala s třinácti osadami a dnes vlastně mají Spojené státy kromě padesáti států ještě řadu dalších území - a funguje těch 220 let. Je to přehledný dokument včetně sedmadvaceti dodatků. Je to krásné čtení jazykem, který je velmi srozumitelný.

Toto (opět ukazuje silnou modrou knihu) je 300 stran textu, který není srozumitelný často ani právním expertům, a to bez protokolů, příloh a dodatků. Ten text vznikl přepracováním původní ústavní smlouvy, skoro bych si troufl říci její recyklací. Ale rozdíl mezi těmi dvěma dokumenty není jenom v tom rozsahu a v té formě. Ten je především ve smyslu a podstatě.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP