(16.50 hodin)
(pokračuje Rath)

A navíc všechny systémy zaznamenaly, že některé skupiny pacientů skutečně na to doplatily svým zdravotním stavem. To je prostě realita. To neoddiskutujete.

Navíc je nesmyslné, jak jsem říkal, zavádět poplatky v situaci, kdy systém zdravotního pojištění vykazuje enormní přebytky, enormní zisky, a tudíž na všechnu tu takzvaně drahou léčbu, dokonce i na tu neúčelnou, těch peněz je v tuto chvíli a v nejbližších letech velké množství. Čili ty poplatky nepřinesly pacientům skutečně ani jeden nový lék. Čili když tady ministr operuje léčbou bechtěreviků a dalších, tak na to těch 30 miliard stačí bohatě, a stačilo by to na mnoho let. Mimochodem, pan ministr zatajil, že tyto zůstatky neustále narůstají. Na začátku tohoto roku to bylo někde kolem 27 miliard, dnes už je to 35 miliard, koncem roku to možná bude ke 40 miliardám.

Všude, kde o tom hovořím, v zahraničí kroutí nevěřícně hlavou. Říkají: A jakou že to máte vládu? Pravicovou? Pravicová vláda vybírá daně, tedy zdravotní pojištění, aby tyto daně ležely na účtech správců té daně? Když si to převedete na státní rozpočet, tak si představte, že bychom vybírali daně, ne že by státní rozpočet končil vyrovnaně, ale ty daně by neustále narůstaly na státním účtu. A jeden rok by jich tam bylo 10 miliard, další 20, další 35, další 40. Takto se chová současné zdravotní pojištění. Věc ve světě naprosto nevídaná. U systému, který má být průběžný a který má sloužit tak, že co se vybere, to se příslušný rok víceméně utratí. Čili tady všichni kroutí hlavou a říkají: no to je snad legrace, že stát od lidí vybírá daně a ty nechává bez užitku ležet na účtech zdravotních pojišťoven. Zdravotní pojišťovny si to chválí, bodejť by ne, ony na ně nemohou sáhnout - zatím, dokud se nezprivatizují. Až se zprivatizují, tak těmto 40 miliardám všichni akorát tak zamáváme, protože pravděpodobně změní někde místo svého uložení. Ale i v tuto chvíli je to zajímavé pro zdravotní pojišťovny, protože z 35 miliard jsou zajímavé úroky. To jsou desítky milionů. A tyto úroky si mohou pojišťovny rozdělit na odměnách či platech pro své zaměstnance nebo managementy. Takže nedivte se, že zdravotní pojišťovny těm přebytkům tleskají. Takže dámy a pánové, je potřeba veřejnost nemást a říkat ty věci, jak skutečně jsou.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní zde mám dvě přihlášky s přednostním právem, a to zpravodaje a pana ministra. Takže pan zpravodaj dá přednost panu ministru. Pane ministře Kalousku, máte slovo. A já bych poprosil zpravodaje i předkladatele, aby se posadili ke stolku, kde je pro ně vyhrazeno místo.

 

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo. Nezlobte se, já tu debatu nechci prodlužovat, ale přece jenom, když slyším o přebytcích na účtech zdravotních pojišťoven, což je jistě pravda, a současně slyším, že to jsou vlastně zbytečně vybrané peníze, tak mě bolí srdce. To je stejné, jako kdybych slyšel, že v jedné kapse mám spoustu peněz a v té druhé kapse mám třikrát více dluhů, než je peněz v té jedné kapse.

Víte, on ten státní rozpočet i systém veřejného zdravotního pojištění, to jsou dva segmenty jednoho velkého koláče, který se jmenuje systém veřejných rozpočtů. A zdravotní pojišťovny jsou v takové kondici, v jaké jsou, za prvé díky některým racionalizačním opatřením Ministerstva zdravotnictví pana ministra Julínka, nechci mu ubírat v tom tu zásluhu, ale především, především díky takzvanému, a teď nechť mi obě dvě nejsilnější strany v této Sněmovně prominou, díky tzv. Rathovu-Julínkovu zákonu, který naprosto nesmyslně extendoval výši příspěvků za státního pojištěnce. Tato extenze příspěvků za státní pojištěnce mimořádně vylepšila saldo zdravotních pojišťoven na straně jedné a samozřejmě prohloubila deficit státního rozpočtu na straně druhé, takže je naprostý nesmysl tady hovořit o nějakých přebytcích.

Já to neříkám proto, že bych chtěl hodit zpátečku, že bych snad si přál, abychom to snížili a převedli to zpět do státního rozpočtu, protože bych měl obavy, že to tam bude projedeno na jiné účely, nechť to je na účtech zdravotních pojišťoven. Nechť to slouží veřejnému zdravotnímu pojištění, ale nechť to není důvodem k populistickým výrokům o tom, že tam je hodně peněz. Ta demografická křivka je neúprosná. Lidský věk se prodlužuje a kromě toho, že prodlužování lidského věku na nás klade nároky na penzijní reformu, tak na nás klade stejné, možná větší nároky na reformu zdravotnictví, protože ta poslední léta, jak logika říká, jsou samozřejmě ta nejnáročnější na veřejné zdravotní pojištění. A chceme-li, aby ta poslední léta byla důstojná, a to doufám, že chceme všichni v této Sněmovně, pak musí být dostatek peněz na vážné zákroky a musíme se smířit s tím, že bude více spoluúčasti na zákroky marginální. A nechť k těm vážným zákrokům a k těm důstojným létům seniorů, jejichž věk se prodlužuje, poslouží ty peníze, o kterých teď tady byla řeč jako o penězích zbytečných. Nejsou zbytečné. A projedí se, pokud neuděláme důsledné reformy v systému jak penzijním, tak v systému veřejného zdravotního pojištění.

A podstoupím to riziko, že zopakuji svoji oblíbenou větu. Vzhledem k tomu, že demografická křivka je, jaká je, tak ty reformy v obou dvou těchto systémech budou úspěšné jenom tehdy, pokud obě dvě ponesou více individuální spoluúčasti. Můžete s tím nesouhlasit, může se vám to nelíbit, můžete proti tomu populisticky protestovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžete dělat. Dokud nepřijmeme tuto tezi, že více individuální spoluúčasti zabezpečí právě důstojné podmínky těm nejslabším a nejchudším, tak se to nikdy nepovede. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan zpravodaj Hovorka. Připraví se pan poslanec Kochan. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já si dovolím několik poznámek k oběma návrhům. Už jsem tady říkal, že děti nezneužívají lékařskou péči a nerady užívají léky, nerady chodí do nemocnice, a tedy regulační poplatky u dětí nemají vůbec žádný smysl a neměly být zavedeny. Regulační poplatky u starších lidí, kteří mají nízké příjmy, způsobují vážné překážky v dostupnosti lékařské péče pro tyto skupiny lidí. Existuje velice početná skupina lidí, kterým po zaplacení nákladů na provoz domácnosti a potraviny zbývá často několik stovek korun, které často padnou na regulační poplatky u lékaře a doplatky za léky, takže mnohdy jim nezbude vůbec nic. A staří lidé často berou více druhů léků a poplatky za léky spolu se stále rostoucími doplatky znamenají, že se zhoršuje jejich životní situace. A to není možné nevidět. Regulační poplatky za pobyt pacientů na oddělení ARO a JIP také vlastně nic neregulují, protože ten pacient tam leží vlastně mezi životem a smrtí, nezneužívá žádnou péči.

Přístup k primární péči neměl být vůbec zpoplatněn. Přece platí poučka, že vstup do primární péče, léčení praktickým lékařem a podobně, znamená možnost úspory ve zdravotním systému, protože ten lékař je vlastně lékařem první instance a dokáže zachytit onemocnění v počínajícím stadiu. Takže je nesmysl omezovat přístup lidem prostřednictvím praktických lékařů a dalších lékařů v primární péči.

Zcela zásadní chybou regulačních poplatků je, že tak jak se navrhly, se staly příjmem zdravotnických zařízení, a nikoli příjmem systému, to znamená systému veřejného zdravotního pojištění, tak jak je to běžné v jiných zemích. Jsem přesvědčen, že zavedení poplatků způsobilo i problém v dostupnosti lázeňské péče a péče v ozdravovnách a odborných léčebných ústavech zejména pro chudé rodiny chronicky a těžce nemocných dětí a lidí.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP