(17.30 hodin)
(pokračuje Vondra)

Tak jak tu bylo řečeno, pokud by ten radar byl umístěn jinde, tak 60, 65 % nebo i 70% české veřejnosti ví, že je to potřebné, že to má chránit Evropu. A o čem je ta diskuse? To je jako - rozpadá se nám katedrála, všichni se shodujeme, že musí býti opravena, ale pak ta otázka, když stojí, kdo na to dá ze svého, tak samozřejmě tam to trvá.

Já věřím, že podobně jako ta debata o našem členství v NATO, že Češi prostě jsou konzervativní, přemýšlejí dlouho, než akceptují nějaké novinky, ale pokud se ztotožní s tím, že jsou v zájmu naší bezpečnosti a ochrany Evropy, tak že ten radar v posledku přijmou. A pokud nevěříte průzkumům SC a C, tak já věřím, že budete inspirováni průzkumy jiných agentur, kterým věříte. Nemám žádných pochybností o tom, že česká veřejnost nakonec ten radar přijme.

Děkuji.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane ministře. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Exner, připraví se pan poslanec Koníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Exner: K vystoupení pana místopředsedy vlády chci podotknout následující. Hlavní smlouva už je vyjednána, bylo to dokonce slavnostně za přítomnosti mnoha celebrit oznámeno, tudíž nic nepřekáží té podmínce, kterou jste řekl k tomu, aby mohla být zveřejněna.

Za druhé. Mluvíte o tom, že o systému je shoda o tom, že ho potřebujeme. Ale my přece jsme všichni slyšeli vyjádření například slovenského ministerského předsedy, který se opakovaně vyjádřil obráceně. Neděláte to lepší, než skutečnosti jsou?

Souhlasím plně s tím, že je nutné nepodceňovat rizika, ale ani ta, která jsou právě spojena se základnou. A myslím si, že zřejmě čteme každý jiné průzkumy. Z vaší řeči vyplývá jasná víra, lidi nakonec ukecáme.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Koníček, připraví se pan poslanec Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, už 18. března jsem z tohoto místa položil panu premiérovi otázku, kterou teď zopakuji - a pan premiér mi určitě odpoví, protože je na odpověď už od 18. března připraven.

Pane premiére, proč vláda ve svém nařízení vlády číslo 1/2008 o ochraně zdraví před neionizujícím zářením vypustila celou kapitolu, která se týká záření s délkou pulsu menším než 30 mikrosekund? Proč umetáte cestičku radaru, aby splnil vámi změněná zdravotní kritéria? Pane premiére, pokud řeknete, že o tom ani nevíte a že to nemá žádnou souvislost s radarem, tak já vám říkám, že má, a tudíž někdo, kdo připravoval změnu nařízení vlády, zmanipuloval vládu do trochu choulostivé situace.

Nikde v materiálech, které nám byly vládou předloženy, jsem nenašel například údaj o délce jednotlivého pulsu, a několik takových pulsů radar vyšle za jednu sekundu. Ono je to důležité k vyhodnocení jiného údaje, a to průměrného výkonu radaru. Například o meteorologických radarech se takové údaje dočtete na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu, ale o americkém radaru takové údaje není možno zjistit. Kdy získáme tyto údaje o radaru, pane premiére?

Se zpřístupňováním údajů má vaše vláda trošku problém. Už minulý rok jste nám dodali studii, která posuzovala zdravotní rizika radaru. Když jsem požádal paní ministryni obrany o data, která sloužila k výpočtům v této studii, tak bohužel paní ministryně odpověděla, že jsou to data, se kterými nemůže být seznámen ani poslanec. Jaké bylo moje překvapení, když jsem minulý týden obdržel od paní ministryně seznam osob, které se s těmito utajovanými údaji seznámily. Ani jedna osoba, která vypracovávala zdravotní studii, mezi nimi nebyla. Ptám se, na základě jakých údajů byla vypracována studie, když se s technickými daty o radaru nemohl seznámit poslanec a podle sdělení paní ministryně se s nimi neseznámili ani tvůrci studie. Já osobně po tomto sdělení paní ministryně obrany považuji studii o zdravotních rizicích za absolutně nevěrohodnou.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Jičínský, připraví se pan poslanec Schwippel. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedo, otázka, která tu je předmětem projednávání, je velmi vážná, ale Poslanecká sněmovna se už velmi vyprázdnila, což nesvědčí o tom, že by všichni poslanci si byli vědomi významu této věci. Možná že nás, co jsme tu zůstali, mají jako své delegáty, kteří mají rozhodnout i za ty, co tu nejsou. Ale přesto se mi to jeví poněkud zvláštní a spojuji to i s tím, že vláda dlouhou dobu nechtěla takovouto diskusi ve Sněmovně vést. Sám fakt, že teď hovoříme o v podstatě asi osmi neukončených jednáních o této věci, nesvědčí o tom, že by vláda projevovala potřebný - nechci říci respekt, to asi není správné slovo, ale potřebný vztah parlamentní demokracie ke Sněmovně, jíž se má ze své činnosti zodpovídat.

Pan místopředseda Vondra říkal na otázku, proč - myslím, že to byla otázka kolegy Exnera - proč Poslanecká sněmovna není blíže o této smlouvě, která se připravuje, informována, že to je takový tradiční postup, že přece víme, jak se uzavírají mezinárodní smlouvy, když se o nich jedná. Tak to je věc čistě exekutivní, když se to dojedná, pak se to dá Parlamentu, aby to buď akceptoval, nebo případně neakceptoval. Já myslím, že jsme si vědomi toho, že v tomto případě nejde o takovouto běžnou záležitost, nejde o takovouto běžnou smlouvu. Cožpak vláda chce riskovat, že tedy předloží smlouvu, kde si není jista tím, že v Poslanecké sněmovně tu většinu potřebnou pro ni dostane? Je to odpovědné z hlediska vztahu České republiky vůči USA? Já myslím že ne. A že tady bylo dost důvodů pro to, aby vláda v průběhu jednání skutečně o určitých věcech, nikoliv o technických otázkách, detailních, ale zatím v základních věcech Sněmovnu informovala.

Těch problémů, o kterých se tady hovořilo, jak už to v takovéto diskusi bývá, bylo hodně a není asi čas ani příležitost všechny je tu podrobně rozebírat. Jenom ke kolegovi Nečasovi, a reagoval na to i pan místopředseda Vondra, bych chtěl říci, že skutečně to byl Helmut Schmidt jako kancléř sociálně liberální koalice, který prosadil proti tehdejšímu mírovému hnutí, levicovým silám uvnitř SPD, ono známé dvojí usnesení NATO, které potom se realizovalo za Helmuta Kohla. To je pravda. Ale také pravda je to, když nám Helmuta Schmidta nyní dává za vzor, že Helmut Schmidt má vůči Bushově administrativě, její zahraniční politice a to, že USA za této administrativy nedbají na mezinárodní právo, velmi kritický rozbor. Pokud o tom pochybují, doporučují jim jeho knihu Mächte der Zukunft. Takže tam tyto věci jsou po mém soudu velmi dobře a přesně rozebrány.

Kolega Nečas také hovořil o tom, že je tu vážné nebezpečí, a že chceme-li jednat odpovědně, chceme-li se vyhnout takovým situacím, jaké byly v roce 1938 - ale tady bych chtěl říci, že tedy opravdu jde o srovnávání nesrovnatelného, takovéto historické analogie nejsou tu na místě. Snadno se sice dělají, ale při hlubším rozboru neobstojí.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP