(17.20 hodin)
(pokračuje Schwarzenberg)

Údaje API se částečně překrývají s údaji PNR - jmenné evidence cestujících - a týkají se jen totožnosti a cestovního dokladu cestujícího. Údaje API na rozdíl od údajů PNR však neobsahují údaje o platbě a další, které mohou být klíčové pro odhalování sítí teroru a organizovaného zločinu. Proto Spojené státy i další země požadují údaje jmenné evidence cestujících a proto i Evropská unie připravuje vlastní systém sběru údajů jmenné evidence cestujících.

Důsledkem plné aplikace dohody bude předávání stanoveného okruhu dat o pasažérech leteckými společnostmi z EU do Spojených států. Pro letecké společnosti provozující lety do a ze Spojených států v důsledku dohody vyvstává rovněž povinnost informovat cestující o tom, že jejich osobní údaje se předávají Ministerstvu vnitřní bezpečnosti a dalším orgánům Spojených států.

Dohoda vstoupí v platnost prvním dnem měsíce, který následuje po dni, kdy si strany, tj. EU a Spojené státy, navzájem oznámí, že dokončily své vnitřní postupy pro tento účel. EU bude moci toto oznámení ve vztahu ke Spojeným státům učinit až poté, co všechny členské státy EU, které učinily prohlášení podle článku 24 odst. 5 Smlouvy o Evropské unii - víme už, že tak učinilo 10 států - tedy když tyto státy oznámí Generálnímu sekretariátu Rady, že dokončily proces vnitrostátní ratifikace uvedené dohody. Dohoda je sjednána na sedm let od vstupu v platnost. Sankcí za porušení dohody je její ukončení.

Česká republika po podpisu dohody v prosinci 2007 zaslala dopis adresovaný řediteli generálního ředitelství pro svobodu, bezpečnost a spravedlnost Evropské unie Jonathanu Faullovi. Dopis upozorňuje na nejvíce problematické body nové dohody PNR z pohledu adekvátní úrovně ochrany osobních údajů předávaných na jejím základě do Spojených států. Současně je v dopisu akcentována nezbytnost účinného a pravidelného hodnocení provádění nové dohody PNR. Odpověď od Komise dostala ČR v únoru tohoto roku. V odpovědi Komise ujišťuje, že dohoda odpovídá standardu ochrany dat dle č. 8 Charty EU o základních právech. Zároveň upozorňuje, že směrnice o ochraně osobních údajů č. 95/46/EC, na kterou se ČR odvolávala, se nevztahuje na oblast pokrytou dohodou, neboť jde o údaje poskytované pro bezpečnostní účely, tj. v rámci třetího pilíře EU, nikoliv v rámci prvního pilíře EU.

Pokud jde o mechanismus hodnocení provádění dohody, z aktuálního sdělení od Komise vyplývá, že k hodnocení provádění dohody by mělo dojít až po určité dostatečné době od podpisu. Komise má v záměru po neformálních konzultacích s americkou stranou provádění dohody vyhodnotit zhruba po roce od podpisu dohody, tudíž by k hodnocení mělo dojít na podzim tohoto roku.

Dohoda je výsledkem nelehkých jednání mezi EU a Spojenými státy. Je kompromisem mezi požadavky Spojených států na posílení prevence teroru a další kriminality a evropskými požadavky na ochranu osobních údajů. Chtěl bych zde podtrhnout, že v této záležitosti se ČR obzvláště angažovala a také upozornila Evropskou komisi na nutnost ochrany dat. Měli jsme v tom také částečně úspěch.

Dohoda je v souladu s ústavním pořádkem a ostatními součástmi právního řádu ČR, se závazky vyplývajícími pro ČR ze členství v EU, jakož i s mezinárodněprávními závazky České republiky.

Děkuji za nepozornost. (V sále byl po celou dobu ministrova vystoupení značný hluk.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pane ministře, já vám děkuji za toto úvodní slovo. Prosím zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Davida Šeicha o jeho zprávu.

 

Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já myslím, že pan ministr popsal velmi vyčerpávajícím a velmi obsáhlým způsobem obsah dokumentu, a nebudu plýtvat časem vážených členů Poslanecké sněmovny.

Je to norma, která určitým způsobem posílí spolupráci v oblasti bezpečnosti mezi Spojenými státy a Evropskou unií a umožní také některé věci, které se myslím týkají i nás a týkají se vízové politiky ČR. Jsou to věci, které posílí i tyto momenty, takže já si myslím, že je to dokument, který je hodný naší pozornosti.

Nechci dále plýtvat vaším časem. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu. Mám do ní dvě přihlášky. Nejprve se hlásí pan kolega Jan Hamáček, poté pan poslanec Václav Exner.

 

Poslanec Jan Hamáček: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k tisku, který právě projednáváme.

To, co máme na stole, je relativně kontroverzní mezinárodní smlouva, která byla uzavřena mezi Spojenými státy a EU v červenci 2007 kvůli zvýšené hrozbě teroristických útoků v letecké dopravě. Tato smlouva ukládá povinnost leteckému dopravci předávat specifické údaje o cestujících příslušnému orgánu Spojených států amerických, a tedy umožňuje shromažďovat citlivá data o všech cestujících na linkách do a ze Spojených států amerických. Tato smlouva navazuje na spornou smlouvou z roku 2006, která byla zrušena Evropským soudním dvorem, a na přechodnou smlouvu, která byla uzavřena na jeden rok.

Jaké jsou hlavní výhrady k této smlouvě, kterou projednáváme? Faktem je, že členské státy Unie měly pouze omezenou možnost smlouvu připomínkovat, protože její uzavírání probíhalo v časové tísni. Neproběhlo meziresortní připomínkování a ke smlouvě se kriticky vyjádřil Národní bezpečnostní úřad. Za Českou republiku nakonec smlouvu posvětil vládní výbor pro EU 18. 7. 2007, a Evropský parlament ve své nezávazné rezoluci návrh smlouvy dne 12. 7. 2007 odmítl.

Tato dohoda je podle čl. 9 uzavřena na sedm let. Jak jsem již řekl, jedná se o kompromisní smlouvu oproti smlouvám předchozím. Podařilo se v této smlouvě snížit počet evidovaných údajů ze 34 na 19, nicméně došlo k tomu, že doba uchovávání údajů se zvýšila ze sedmi (?) na let sedm a následně ještě osm let v tzv. spícím modu. Smlouva umožňuje to, že data takto získaná a předaná jsou sdílena s dalšími orgány ve Spojených státech, aniž by bylo přesně specifikováno s jakými. Smlouva je sice doplněna dopisem Spojených států, o tom pan ministr již mluvil, a je právě sporné nicméně, zda toto přiložené prohlášení je právně formální součástí této smlouvy.

Pokud se mám zaměřit ještě na kritické body, tak mám za to, že nejlépe je shrnula právě nezávislá rezoluce Evropského parlamentu, která říká, že smlouva je chybná zejména díky tomu, že jsou tam rámcové a velmi vágní definice a možnost četných výjimek.

Co se týká sdílení osobních údajů, faktem je, že sdílení osobních údajů se netýká pouze boje proti terorismu, ale může být použito také pro - v uvozovkách - další nespecifikované účely vládou Spojených států, což je podle mého názoru problematické a zaslouží si zvláštní pozornosti. Ve výjimečných případech dostane americké Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost k dispozici také informace týkající se etnického původu jedince, jeho politické příslušnosti, sexuálního života atp.

Jak již jsem řekl, množství informací, které bude předáváno, se sice snížilo ze 34 na 19, nicméně tato změna je do značné míry kosmetická, protože došlo ke slučování jednotlivých oblastí údajů místo jejich skutečného odstranění.

O době uchovávání údajů, o navýšení ze tří na de facto 15 let, jsem již mluvil.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP