(16.50 hodin)
(pokračuje R. Dolejš)

Vážené kolegyně, vážení kolegové, v minulosti si tento vatikánský model český národ zažil na vlastní kůži se všemi katastrofálními následky. V době pobělohorské rekatolizace šlo o naše další bytí a nebytí, o další bytí a nebytí českého národa. Historická zkušenost českého národa s touto autoritativní institucí není dobrá a to bychom si měli všichni uvědomit. Jde mi mráz po zádech z pomyšlení na to, že by římskokatolická církev měla v Čechách znovu získat dominantní postavení. Stačí se podívat do vedlejšího Polska, k jakému tmářství může v 21. století vést extrémní vliv Vatikánu. To nemá s biblickým učením nic společného. Proto je v našem zájmu vytvořit všem církvím pokud možno rovnocenné podmínky. Takto pojaté restituce jsou však pro řešení problémů státu a církve nevhodným řešením. Jak řekl v souvislosti s církevním majetkem Václav Žák: "Spravedlnost je v moderní společnosti založena na rovnosti příležitostí, ne na obnovování minulých výsad." A to si myslím, že je pravda, kterou bychom se měli řídit.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsem si vědom, že k narovnání některých majetkových křivd musí dojít, a upřímně si přeji, aby k tomu došlo, a došlo spravedlivě. Musíme však vycházet z principů celonárodní dohody, a nikoli pouze z dohody církví a současné vládní koalice. Měli bychom respektovat obecnou rovinu restitučních zákonů v této zemi a nesmíme stavět církev nad tyto zákony s tím, že k ní budeme přistupovat jinak než k ostatním restituentům.

Jsem si vědom, že pro budoucnost je třeba hledat systémové řešení, směřující k odluce státu a církve. To byl i cíl zakladatele demokratické republiky Československé Tomáše Garrigue Masaryka. Spravedlivým řešením z tohoto hlediska je dle mého soudu z hlediska financování církví otázka zavedení daňových asignací a samozřejmě otázka příspěvků jednotlivých členů církví. Jen tak se může prokázat, jaké je skutečné postavení církví v naší společnosti.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem si ještě jednou dovolím citovat z parlamentního vystoupení bývalého poslance Federálního shromáždění Miloše Zemana z roku 1992: "Bylo by dobré uvažovat i o tom, do jaké míry církev vstupující do politiky, ale i podnikání vytváří kontrolní mechanismy, vrcholící někdy až svatou inkvizicí. Věřím však v dobrosrdečnost tohoto zákonodárného sboru, a věřím tedy i tomu, že po skončení tohoto příspěvku nebudu postupně odveden na hranici a odsouzen k upálení pomalým ohněm."

Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé a střední části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byl pan poslanec Richard Dolejš. Nyní s faktickou poznámkou Petr Pleva.

 

Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, když jsem poslouchal příspěvek pana kolegy Dolejše, musel jsem se na kalendáři ujistit, že se skutečně píše rok 2008, a ne 1950. Nicméně bych mu rád řekl, že skutečně církev se dopustila mnoha křivd na českém národě. Myslím, že ta největší křivda je, že díky některým představitelům katolické církve, například i díky jezuitům, mluvíme teď česky a jsme českým národem. Mohli jsme krásně mluvit německy a domluvit se v půlce Evropy. (Ozývají se protestní hlasy.)

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: To byla faktická poznámka pana poslance Petra Plevy. Není má slovo David Rath, po něm je přihlášen pan kolega Vladimír Koníček.

 

Poslanec David Rath: Dámy a pánové, já bych možná požádal kolegu Severu, aby vytáhl hlukoměr, protože zaplatit bezmála 300 miliard z našich peněz za trochu křiku možná stojí. Možná i většího křiku. Protože to, co se připravuje, je věru neuvěřitelné.

Celá věc má dvě hlediska - etické a ekonomické. To etické hledisko má zase dva přístupy. Za prvé, celý tento návrh nese nad sebou stigma toho, že jde o obchod za hlasy pro Václava Klause. Tím pádem se celá tato věc stává pochybnou a amorální. Dokonce to potvrdil ve svých dopisech i ministr Cyril Svoboda. Už tato jedna věc by stačila, aby to Sněmovna odmítla, aby to odmítla i sama ODS, i sama lidová strana, protože si přece nemůžete dovolit odcházet se stigmatem těch, kteří vyobchodovali 300 miliard za zvolení jednoho člověka, byť Václava Klause, do čela České republiky.

Druhá věc má rozměry ještě možná větší a hlubší. Víte, mě strašně mrzí, a všechny církve si tím škodí, nejvíce katolická, protože je největší a s majetkem nejvíce spojená, že nejvíce se diskutuje a debatuje kolem majetku a peněz. Proboha, to je význam, to je poslání církví? Spravovat majetky a vydělávat peníze? Není jejich role někde jinde - ve spiritualitě, v charitě, ve službě věřícím? Místo toho, aby církve vedly veřejné a hlasité debaty o těchto věcech, tak neustále slyšíme: majetek, majetek, majetek.

Pojďme zpátky trošku do historie, takový exkurs. Vždyť přece církve si majetkem v minulosti vždycky zadělaly na neuvěřitelný problém. Nechci tady vzpomínat příběh Ježíše, jak přišel do Jeruzaléma, šel do chrámu a vyhnal odtamtud penězoměnce. Tento příběh mě napadl v okamžiku, kdy se na chvilku vrátila Svatovítská katedrála katolické církvi a do druhého dne tam stál stolek a v chrámu se vybíraly peníze. Minimálně to byla neobratnost, minimálně. Nebo, jak rád cituji, takové to freudovské podvědomí?

Jde tedy církvím o spiritualitu, charitu, službu věřícím, nebo skutečně o peníze a majetky? Těžko přesvědčí lidi, když se takto chovají, že je to jinak.

Také je krásný citát z bible, který mám moc rád, že dříve projde velbloud uchem jehly nežli boháč do království nebeského. Bohužel, církve se tím málokdy řídily, hlavně tedy katolická církev, a z toho vždycky vznikaly obrovské průšvihy.

Píše se rok 1307, ve Francii vládne Filip IV. Sličný z rodu Kapetovců. Kvůli penězům, kvůli majetku, zlikviduje řád templářů. Jediná věc - napůjčoval si peníze, nechtělo se mu je vracet, tak mocný bohatý řád, který půjčoval peníze, skončil jak skončil. Jeho představitelé skončili na hranici. Pravda, Filipa Sličného prokleli, pak neměl dlouhého trvání, ale velmi poučná historie, kam majetek dovedl významný církevní řád.

Jan Hus - prosím vás, v Čechách bychom zvlášť měli opatrně debatovat o církvích a majetku, protože to byl přece Jan Hus, který přišel s tím, že už není možné se dívat na církve, jak neustále všechno zpoplatňují, všude samé poplatky. Něco mi to připomíná. Tehdy chtěli poplatky za církevní služby, dnes se vybírají poplatky za něco jiného, ale je to obdobně amorální.

Jan Hus - O svatokupectví - a na jeho základech postavené celé husitství. Co mělo za cíl? Přece vrátit katolickou církev ke kořenům. Právě k Ježíšovi, k vyhnání penězoměnců. Tam se měla církev vrátit, ke spiritualitě, ke službě věřícím, a ne k obchodu a ke správě majetku.

Na to navazuje reformace, Martin Luther, rok 1517. Co kritizoval? Církev vymýšlí další a další poplatky. K čemu to vedlo? K obrovským problémům a nakonec i k rozštěpení katolické církve a vzniku dalších církevních hnutí.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP