(12.20 hodin)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Škromach řekl jasné ne a zároveň dal návrh na prodloužení lhůty pro projednávání v případě, že tento návrh neprojde, o 30 dnů, pokud si to správně pamatuji.

Teď vystoupí pan poslanec Opálka, potom paní poslankyně Šojdrová.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená vládo, dámy a pánové, zdálo by se, že už není moc co dodat, přesto mi dovolte krátce vystoupit.

U tohoto zákona se samozřejmě střetávají dva základní zájmy. Jeden zájem zaměstnavatelů, kteří chtějí z logiky věci co nejlevnější a nejmobilnější pracovní sílu, to znamená pod co nejmenší ochranou. Druhý zájem je zaměstnanců, což je samozřejmě vytvářet si prostředí odpovídající 21. století, prostředí, které bude i v budoucnu lepší než v minulosti. A do toho všeho musíme počítat i vliv světově propojeného trhu, což je objektivní realita, která samozřejmě má také své důsledky.

Návrh zákona předložený vládou je samozřejmě v souladu s jejím programovým prohlášením, to je s cílem snížení závislosti obyvatel na sociálních dávkách. Za cíl si vláda vytkla vytvořit vhodné právní nástroje a instituty, které by napomáhaly rozvoji trhu práce a snižování nezaměstnanosti. Předkládá tak návrh novely zákona o zaměstnanosti a dalších devíti zákonů.

Tato novela navazuje na některé dílčí úpravy provedené již v zákoně o tzv. stabilizaci veřejných rozpočtů. Vláda však, žel, jde opět především cestou restrikce v sociální oblasti, dále liberalizací trhu práce, a to jak v podmínkách zaměstnanců domácích, tak zahraničních.

Musím konstatovat, že snad zájmem každé strany je řešit nezaměstnanost, ale přístupy jsou zřejmě stále a stále rozdílné. Předpokládal bych komplexní řešení nejenom cestou trestu a snižování ochrany, ale také cestou meziresortní, řekl bych daleko širší dohody, která zaujímá i další oblasti a sféry, které se zaměstnaností souvisí.

Jako nejproblematičtější se jeví to, co, již zde bylo zmíněno, otázka agenturního zaměstnávání. Osobně bych byl rád, kdyby tuto činnost vykonávaly úřady práce, ale zřejmě je to nereálné. A jak vidíme, na trhu agenturního zaměstnávání se etablují nové a nové společnosti, které nectí zákony i zvyklosti, a myslím si, že to začíná vadit i těm agenturám, které pracují poctivě.

Otázka zelených karet, samozřejmě je to i otázka možného sociálního dumpingu, je dnes vůbec to základní - zdali jsme plošně nešli nebo nepůjdeme předčasně k tomuto opatření a zdali to tedy nedržet opravdu v nějakých velmi vymezených pravidlech, kde si to ekonomika vyžaduje.

Místo restrikce bych posílil především kontrolní opatření. Dosud se nedaří provázat dostatečný kontrolní systém všech zainteresovaných složek, to je především úřadu práce, inspektorátu bezpečnosti práce, Ministerstva práce a sociálních věcí, a tím eliminovat černý či šedý trh s pracovní silou. Jde mi zejména a především o vyřešení kontrolní činnosti, řekl bych, určitou fúzí správy služeb na inspektoráty bezpečnosti práce. Asi to nebudou na správě služeb slyšet moc rádi, ale myslím si, že by to byl krok správným směrem. Zneužívání totiž není jenom na straně potenciálních zaměstnanců, a to je otázka, jak velké procento zneužívání je, ale v tomto prostředí se dokáží jako ryba ve vodě pohybovat i různí zaměstnavatelé, kteří si snižují režijní náklady díky tomu, že to je možné.

A za čtvrté, pokud jsem kontrolní opatření čísloval jako tři, musím hovořit o omezování sociálního zajištění. To jsou novely zákonů o hmotné nouzi, o důchodovém pojištění a sociální podpoře. Myslím, že to zde bylo rozvedeno. Já bych chtěl jenom opravdu znovu podtrhnout skutečnost, že jestli se v rámci důchodového pojištění zvýší nutný počet odpracovaných let na 35, nebude se započítávat doba studia a zkrátí se doba nezaměstnanosti, tak to bude asi docela problém. Pokusím se uvést později jeden konkrétní příklad.

Otázka reálného zneužívání sociálních opatření státu čili různých dávek poskytovaných nezaměstnaným občanům je předmětem i široké kritiky občanů. Ani naše strana, Komunistická strana Čech a Moravy, nepodporuje ty, kteří programově zneužívají sociální systém, ať už jsou na straně zaměstnavatelů či zaměstnanců. Vláda však podle mého názoru neřeší problematiku diferencovaně podle oblastí s vysokou a podle oblastí s nízkou nezaměstnaností. Jde na to plošně. Neřeší rovněž tento problém komplexně a výhledově od přípravy mládeže zejména na ta povolání, která mají či budou mít dle prognóz na trhu práce dostatečnou poptávku, přes celoživotní vzdělávání až po výstavbu bytů v místech s větší potřebou pracovní síly a nové integrace fabrik a až po účinný systém kontroly a řešení zaměstnávání mimo evidenci, což tedy je samozřejmě alfou a omegou.

Dovolím si tedy uvést jeden avizovaný příklad. Minulý měsíc mě oslovila žena, 39 let, pět měsíců nezaměstnaná, dvě maturity, bakalářské a magisterské studium, která, jak mi ukázala seznam, navštívila už 38 různých možných potenciálních zaměstnavatelů, naposled byla v konkursu v ostravské televizi, vypracovala se do poslední pětky, ale bohužel zase neprošla. Většina zaměstnavatelů ji odmítla s větou: "Nezlobte se, vaše vzdělání nepotřebujeme. Vy byste byla pro nás moc drahá pracovní síla."

Já musím konstatovat, že klišé, které se hovoří, čím větší vzdělání, tím větší možnost uplatnění se na trhu práce, zřejmě v určitém bodu narazí na možnosti a nebude možno s tímto počítat dále. Zaměstnavatel dneska má nejraději pracovní sílu, kterou si zapracuje, anebo určitého zkušeného pracovníka, který je rád, že tam je, a že tedy nebude moc remcat.

Nejvyšším nedostatkem návrhu, který předkládá vláda, je dle mého názoru skutečnost, že na všechny osoby bez práce se pohlíží neobjektivně a automaticky ze zákona jako na ty, kteří pracovat nechtějí. Ze systému se postupně vytrácí povinnost státu pracovat s nezaměstnanými, což je předpokladem ke zvyšování počtu spoluobčanů sociálně vyloučených. Vláda spoléhá na zázračnou ruku trhu, která vše vyřeší a zvýší motivaci lidí k jejich zodpovědnému chování. Kéž by tomu tak bylo, ale praxe je totiž úplně jiná. Proto zavádí zvýšenou diferenciaci pro sociální podporu u takzvaně aktivních a neaktivních nezaměstnaných, což je problém především v oblastech, které už byly zmiňovány, Most, Karviná, Teplice, Ústí nad Labem, Znojmo, Jeseník, Děčín, Bruntál či Hodonín. A to nehovořím o problémech s veřejně prospěšnými pracemi ve velkých městech. Když jsem si tuto problematiku snažil objasnit a konzultovat na úřadech práce, tak zjišťuji, že na vesnicích s tím problém není. Tam jsou schopni zaměstnat i školníka na veřejně prospěšné práce, pokud jim to pracovní úřad toleruje. Ale ve městech to je obrovská zátěž. Tam mají své služby a veřejně prospěšnými pracemi se nechtějí nikterak moc zaobírat. Je to přítěž.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP