(12.30 hodin)
(pokračuje Benda)

Ale v situaci, kdy nebude tato smlouva schvalována referendem, kdy bude schválena pouze oběma komorami Parlamentu, těžko můžeme předpokládat, že by pak Ústavní soud mohl využít této obezličky, a můžeme se dostat do téměř neřešitelných situací.

Já se jenom pokusím poukázat. Listina základních práv Evropské unie je dokument, který visí téměř úplně na vodě, a není vůbec jasné, a podle mě ani tvůrcům Lisabonské smlouvy, co z něj vůbec platí. Abych přečetl ze strany 451 konsolidovaného textu: "Listina základních práv Evropské unie, jež je právně závazná, potvrzuje základní práva zaručená Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a práva vyplývající z ústavních tradic společných členským státům." A nyní to důležité: "Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomoci Unie, ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii, ani nemění pravomoci a úkoly vymezené smlouvami."

Co to znamená? Je listina závazným dokumentem, který má přednost před naším ústavním pořádkem, má přednost před naší Listinou práv a svobod, nebo je jí postavena na roveň, nebo je to právně nezávazný dokument? To je přece naprosto zásadní otázka, která musí být zodpovězena. Nemůže ji zodpovědět nikdo jiný než Ústavní soud. V řadě zemí Evropy už se ústavní soudy těmito otázkami také zabývaly právě ve vztahu k základní ochraně práv a svobod zaručených v té které zemi.

Takže toto jsou podle mého názoru otázky, které musí být položeny, stejně tak, zda v některých pravomocích nedochází k přechodu pravomocí, které jsou pod ochranou Listiny práv a svobod v České republice, na unijní úroveň, a tím pádem k jejich vynětí, řekněme, z kontroly Ústavního soudu, jako je již mnou zmiňovaný evropský zatýkací rozkaz. Toto jsou otázky, které musí být Ústavnímu soudu položeny. Já předpokládám, že Senát je příští měsíc na základě našeho návrhu předloží, že tím také dojde k situaci, kdy ratifikační proces v souladu s čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky bude pozastaven, a Sněmovna i Senát nepochybně vyčkají rozhodnutí Ústavního soudu. Takže bych pokládal za nesprávné v tuto chvíli hlasovat pro onu obecnou otázku i z toho důvodu, aby nemohlo jejím brzkým zamítnutím být zamezeno nějaké složitější a sofistikovanější otázce.

Já vyčkám na jednání Senátu příští měsíc, současně žádám Sněmovnu, aby přikázala smlouvu také do ústavněprávního výboru, a pokud by Senát návrh Ústavnímu soudu nepodal, pak budu iniciovat v této Sněmovně stvoření oněch otázek, které by měly být Ústavnímu soudu položeny.

Lisabonská smlouva je nejzásadnějším dokumentem Evropské unie za posledních deset nebo patnáct let s naprosto zásadními dopady na nás. Myslím, že by bylo správné, abychom si byli těchto dopadů alespoň vědomi, abychom je nepřijímali jenom proto, že nám je někdo někde v Lisabonu předepsal, přestože u toho byli představitelé naší vlády a přestože věřím, že to bylo děláno v nejlepším záměru a účelu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Markovi Bendovi. O slovo se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Milan Urban.

 

Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, jinak řečeno to, co tady teď přednesl pan poslanec Benda: pan premiér Topolánek svým podpisem stvrdil něco, co podle názoru některých v ODS může být v rozporu se základními lidskými právy.

Tomu já nerozumím. Já respektuji každý názor, který zaznívá k této smlouvě, ale ten postup musí mít nějakou logiku. Tedy jestli jsou pochybnosti v té největší vládní straně, tak pravděpodobně Ústavní soud České republiky měl tu smlouvu posoudit dříve, a pak mělo dojít k podpisu. To je podle mého názoru normální logika lidského postupu.

Ono to ale zřejmě odpovídá trochu stylu této vlády, říkat: my to chceme, ale vlastně nechceme. To se týká Lisabonské smlouvy zrovna tak jako např. energetické budoucnosti České republiky, kdy slyšíte výroky: my chceme jaderný program, ale vlastně ho nechceme a dělat ho nebudeme, a týká se to i spousty jiných věcí.

Ono to ale podle mého názoru nelze nechat běžet podle plotu. Ta modrá od vás, já respektuji, že je od bleděmodré do tmavěmodré, ale přátelé, vy jste dali svému premiérovi mandát k tomu, aby podepsal takovou smlouvu, a já myslím, že to konečné schválení, ta ratifikace, se bez té modré ve Sněmovně neobejde. Možná že tam bude chybět červená, ale modrá k té oranžové a k té zelené v takovéto věci patřit musí. My totiž nezačínáme od nuly, kdy se hlásíme k různým dohodám a smlouvám v Evropské unii.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Urbanovi. S faktickou pan poslanec Marek Benda, potom pan poslanec Rovan.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji. Já jenom opravdu fakticky chci zareagovat na pana kolegu Urbana, který má nepochybně pravdu v přirozené logice věcí. Bohužel žijeme v ústavním systému, kde není možné smlouvy předkládat Ústavnímu soudu k posouzení dříve, než byly uzavřeny. Postup podle ústavy je podle mého názoru jasný. My se nemůžeme ani Ústavního soudu, ani jednotlivých soudců ptát na jejich předběžný názor, bylo by to hrubě nemravné a návrh na to, aby smlouva byla posouzena před jejím sjednáním, by samozřejmě nebyl v souladu s Ústavou České republiky. Čili musíme postupovat v ústavním rámci. Já rozumím, že logika, kterou říká, je správná, ale bohužel ústavní rámec nás omezuje.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pan poslanec Raninec má také faktickou poznámku? Taky, takže pan místopředseda Filip musí počkat.

 

Poslanec Juraj Raninec: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já myslím, že tady není sporu, že by tu ústavní smlouvu měl posoudit Ústavní soud, ale myslím si, že je tady ještě jeden problém - a v tom souhlasím s panem kolegou Exnerem - že ten sněmovní tisk číslo 407 podle mého názoru neodpovídá ustanovení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Sněmovní tisk musí obsahovat i konsolidované znění a to neobsahuje, a proto bych chtěl navrhnout, aby se ještě jednou hlasovalo o přerušení projednávání sněmovního tisku číslo 407 do doby, než bude tento sněmovní tisk splňovat požadavky zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Takže jsme slyšeli návrh pana poslance Ranince. S faktickou se hlásí pan místopředseda Zaorálek. Tuším, co chce namítnout.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To je jednoduché. Já samozřejmě protestuji proti tomu, abychom hlasovali dvakrát o tomtéž v této Sněmovně, ale zároveň bych chtěl opravit pana poslance Ranince. On řekl, že je přece jasné, že to musí být Ústavnímu soudu dáno k posouzení. Možná navazuje na to, co říkal pan poslanec Benda, že je třeba prozkoumat ten spor, jestli to není ve sporu s Listinou práv a svobod. Ale já jsem tady už přece řekl, že podle mě takovýto problém vůbec neexistuje, že v té listině, na kterou se odkazuje v Lisabonské smlouvě, je stejně jasně napsáno, že se to týká pouze evropských institucí a že v žádném případě nemohou být dotčeny závazky jednotlivých členských států. A zároveň tvrdím, že dokumenty, které byly schváleny a které jsou součástí ústavního pořádku České republiky, jsou v této chvíli formulovány šířeji a důkladněji, než jsou ty, které jsou na úrovni evropské. Já si prostě myslím, že tady žádná kolize nevzniká a že ten důvod není. Takže já nesouhlasím s tvrzením, že tady všichni vidíme důvody, proč to musí posoudit Ústavní soud. Naopak jsem přesvědčen, že ústava nebrání podobným krokům české vlády, a domnívám se, že to, co vy tady navrhujete, je obstrukce, ať už je to jeden typ obstrukce zprava nebo druhý typ obstrukce zleva.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan místopředseda Zaorálek. S faktickou poznámkou pan poslanec Raninec.

 

Poslanec Juraj Raninec: Děkuji za slovo. Z mé strany to určitě není obstrukce. Já si myslím, že čl. 87 odst. 2 ústavy říká jasně: Ústavní soud rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Takže myslím, že je úplně legitimní požádat Ústavní soud, aby to posoudil. Děkuji.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP