(15.20 hodin)
(pokračuje Bursík)

A teď ještě konkrétněji. Zákon 695 vymezuje skleníkové plyny takto: "Skleníkovým plynem se rozumí oxid uhličitý, metan, oxid dusný, částečně nebo zcela fluorovaný uhlovodík a fluorid sírový, pokud je jako skleníkový plyn označen nařízením vlády, kterým se vyhlašuje národní alokační plán." Za skleníkový plyn se pro účely tohoto zákona v současné době považuje jenom CO2, který je uveden v nařízení vlády o národním alokačním plánu. Nicméně pokud by došlo k rozšíření systému obchodování i na další skleníkové plyny, pak by se na ně vztahovala i úprava zákona 695, ale poslanecký návrh stanoví snížení emisí skleníkových plynů o 50 %. To znamená ten návrh stanoví snížení emisí skleníkových plynů, ale návrh, ke kterému je tento pozměňovací návrh připojen, se týká pouze emisí oxidu uhličitého. Z důvodové zprávy není zcela jasné, zdali ten návrh zde předkládaný směřuje ke snížení emisí všech skleníkových plynů, anebo se má skutečně vztahovat pouze na emise CO2, jako je tomu např. ve Velké Británii.

Ta důvodová zpráva zaměňuje střídavě emise skleníkových plynů udávané v tunách CO2 za tzv. agregované emise skleníkových plynů, které se uvádějí v CO2 ekvivalent, a pak by bylo možné samozřejmě za toto považovat všechny skleníkové plyny.

Další, co je důležité, je to, že současná právní úprava upravuje povinnosti provozovatelů zařízení, která jsou definována a stanovena zákonem, a národní alokační plán, to myslím je nejdůležitější argument, pokrývá pouze část emisí CO2, a to emise z vybraných zdrojů, z čehož vyplývá, že uvedená právní úprava reguluje pouze část emisí CO2 v České republice a část činností, ze kterých jsou tyto emise produkovány. Poslanecký návrh však zcela zřejmě směřuje k celkovým emisím CO2 či skleníkových plynů v České republice. Pokud by mělo k uvedené úpravě dojít a měl by být zákonem zakotven cíl České republiky, směřující k redukci emisí zákonem, i když to není v souladu s legislativní praxí České republiky, mělo by se tak stát ze systémových důvodů v zákoně o ochraně ovzduší, který obsahuje samostatnou hlavu týkající se obecně ochrany klimatického systému země, a nikoli v zákoně, který upravuje pouze část emisí CO2, které jsou vymezeny zákonem.

Ještě pro vaši informaci, jaký je stávající stav v České republice. Redukční cíle České republiky jsou formulovány v následujícím. Po ukončení prvního kontrolního období protokolu je cíl snížit měrné emise CO2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000. Po ukončení prvního kontrolního období k protokolu snížit do roku 2020 celkové agregované emise CO2, to znamená CO2 ekvivalent, o 25 % v porovnání s rokem 2000. Má se pokračovat v zahájení trendu do roku 2030 a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů na 6 % k roku 2010 a na 20 % k roku 2030. Toto jsou platné cíle redukční, které jsou v národních politikách schválených vládou. Proto je podle našeho názoru ta úprava redukčního cíle pro rok 2050 podle našeho názoru předčasná a měla by také být v nějaké logické vazbě na tyto redukční cíle, které jsem zde zmínil.

A poslední argument, který bych rád uvedl. V současné době dochází k revizi směrnice Evropského společenství, která systém obchodování s povolenkami upravuje. To nejpodstatnější, co přijde pravděpodobně v lednu příštího roku, bude možnost alokace povolenek na úrovni Společenství, a nikoliv členských států samotných, a to nejen formou přídělu povolenek podle historických emisí, tzv. grandfathering, co platí nyní, ale také formou aukcí. Proto Ministerstvo životního prostředí nedoporučuje, protože vlastně nevíme, kdy se změní a v jaké míře, v jakém rozsahu, systém emisního obchodování, provádět úpravu tohoto zákona a rozšiřovat ten zákon o stanovení konkrétního redukčního cíle.

Toto byly, dámy a pánové, jenom některé z argumentů, které jsme na Ministerstvu životního prostředí diskutovali. Věřte tomu, že ochrana klimatu, snižování emisí skleníkových plynů na straně jedné a adaptace na změnu klimatu, to znamená přizpůsobení se dopadům změny klimatu, na straně druhé, jsou absolutní prioritou Ministerstva životního prostředí, konkrétní politiky v oblasti vlivu dopravy na životní prostředí, v oblasti energetiky, průmyslu, efektivity národního hospodářství, využití potenciálu úspor - všechny tyto kroky, které připravujeme či realizujeme na Ministerstvu životního prostředí, jsou, obrazně řečeno, přepočítávány na tuny CO2, o které snížíme naše závazky, ale to je konkrétní, reálná politika, která přinese výsledky, nikoli návrh, který podle našeho názoru neorganickým způsobem, legislativně nedokonale zpracovaným, stanoví redukční cíl v roce 2050 o 50 %. Tolik tato argumentace.

Pro ty z vás, kteří jsou ochotni naslouchat té argumentaci a nehrát toto téma politicky, doufám, že jste pochopili, pro ty z vás, kteří by o tom chtěli diskutovat více, o pozici Ministerstva životního prostředí a jeho politice, ale i o tom, kde máme ve vládě shodu a kterým směrem směřujeme jako vláda, jsem ochoten s vámi o tom samozřejmě vést dialog a hledat nějakou společnou pozici, samozřejmě co nejširšího konsensu ve Sněmovně. Ale vím zcela jistě, že to není tento návrh, který je zde předkládán.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane ministře. Nemám žádnou přihlášku… A mám, pan poslanec Ambrozek. Máte slovo.

 

Poslanec Libor Ambrozek: Kolegyně a kolegové, samozřejmě, že ten návrh, který před vámi leží, není možná legislativně nejdokonalejší, nicméně jsem trochu zarmoucen tím, že tím, kdo ze strany vlády navrhuje zamítnutí, není člen ODS a ministr průmyslu například, ale je to ministr životního prostředí a předseda strany, která - aspoň jak to tvrdila ve volebním programu - považovala vždy ochranu klimatu za jednu z nejvyšších priorit. (Potlesk části poslanců.) Na úrovni Evropské unie se diskutuje o stanovení smělejších cílů, než jsou ty dnešní. Samozřejmě je platná politika schválená ještě minulou vládou sociální demokracie, KDU-ČSL a Unie svobody, kdy ty cíle o 20 % do roku 2020 byly stanoveny, ale Evropská unie zastává názor, že toto snížení nemusí být zdaleka dostatečné, a proto nejen Velká Británie, ale i další státy přicházejí s iniciativou, abychom šli příkladem a šli ještě dál, abychom se snažili snížit emise CO2 do 50 let o 50 %.

Samozřejmě můžeme diskutovat o té formě. Velká Británie jde cestou vládního aktu. Já bych zastával názor, že pokud tedy vláda není spokojena s podobou novely zákona, nechť přijde s námětem, jak by bylo možné to zakotvit třeba vládním nařízením nebo dokumentem na úrovni vládního nařízení. Ale místo snahy o dialog, která tu byla deklarována, tak se setkáváme pouze s návrhem na zamítnutí. Není tady žádný alternativní návrh a já si myslím, že je to škoda, a doufám, že vláda najde odvahu o tomto tématu nediskutovat jenom politicky, ale že přijde i s konkrétními návrhy, aby Česká republika dokázala skutečně snížit ty své vysoké emise a aby se i v rámci Evropské unie stala jednou ze zemí, která se dokáže aktivně zapojit do ochrany životního prostředí. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji. To byla již bezpochyby poslední přihláška do obecné rozpravy.

Ještě pan ministr. Máte slovo, pane ministře.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP