(18.20 hodin)
(pokračuje Libý)

I z tohoto výčtu vyplývá, že předmětnou problematikou ekologické újmy bude legislativně dotčeno mnoho právních norem a že aplikace tohoto zákona bude v praxi pravděpodobně dosti komplikovaná. Přesto je nutné, aby Česká republika splnila svoji povinnost vůči Evropské unii a zákon o ekologické újmě, takto zkráceně nazvaný, implementovala do našeho právního řádu.

Doporučuji tedy jako zpravodaj tisku 322 propustit návrh zákona o předcházení ekologické újmě, o její nápravě a o změně některých zákonů do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane zpravodaji. I vás poprosím, abyste se posadil ke stolku zpravodajů.

Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám písemné přihlášky, ale z místa registruji přihlášku paní poslankyně Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, u tisku, který právě projednáváme, se jedná o úpravu odpovědnosti za ekologickou újmu na přírodě, vodě a půdě. Přičemž sám předkladatel v důvodové zprávě uvádí, že pro všechny tři vyjmenované složky životního prostředí již existují zákony, do kterých by se problematika ekonomické újmy měla implementovat.

Podle obecné části důvodové zprávy je účelem návrhu transponovat do právního řádu České republiky směrnici Evropského parlamentu. Směrnice nás sice zavazuje k implementaci obsahu směrnice do našeho právního řádu, ale nevyžaduje nový zákon. Ba naopak, podle mého názoru vede tvorba nového zákona k chaotizaci právního řádu, výkladovým problémům a kompetenčním sporům. Ráda bych zde připomněla také dnešní vystoupení kolegy z ODS, který to tady řekl vlastně velmi podobně: Proč budeme zaplevelovat český právní řád, když máme dostatek zákonů, do kterých jsme schopni dané směrnice implementovat?

Byla bych proto ráda, kdyby nám zde pan ministr vysvětlil nezbytnost vytvoření nového zákona, k jehož obsahu ještě uvedu některé připomínky. Musím říci, že jsem se snažila vybrat ty nejdůležitější, protože například o terminologii, kterou zákon používá, by se také daly vést dlouhé debaty. Nicméně ty patří především na půdu výboru pro životní prostředí. Ale než tam tento zákon pošleme, pokud tak Poslanecká sněmovna učiní, pokládám za nutné opravdu upozornit na dopady i nesmyslnost zákona, který je nám dnes předkládán.

Za prvé - již tady o tom bylo hovořeno - návrh zákona nenaplňuje ten nejpodstatnější požadavek uvedené směrnice EU, a to přijetí opatření k podpoře finančního zajištění. Pan ministr nám zde sice řekl, že budeme čekat na jakousi zprávu, která bude hodnotit celý ten proces transpozice směrnice. Na druhou stranu takové věci jako daňové úlevy či vytvoření speciálního fondu, tak jak byla tato směrnice implementována v jiných zemích Evropské unie, by se daly řešit novelou příslušného stávajícího zákona a nemuseli bychom je řešit úplně novým zákonem. A navíc toto samotné jako jedno z nejpodstatnějších v daném zákoně úplně chybí.

Finanční zajištění je upraveno způsobem, který nedává právně uchopitelný smysl. Činnosti, které mají být předmětem navrhované právní úpravy, jsou vesměs povolovány ve správním řízení a všechny negativní dopady, na které lze při správním řízení pamatovat, by v tomto řízení měly být ošetřeny. Také jinak - buď výslovně povoleny, nebo vyloučeny. Pokud se vyskytnou dodatečné negativní dopady, na které nikdo nemyslel, tak nelze ani předpokládat, že by na ně předem myslel investor a vytvářel na ně nějaké finanční rezervy. Bez konkrétní představy, jaká událost by mohla nastat, je principiálně nemožné splnit finanční zajištění dle § 14 tohoto zákona.

Podle návrhu zákona dále vznikne dvojkolejnost, a omlouvám se, někdy i čtyřkolejnost výkonu státní správy, což sice není nic nenormálního, bohužel, v oblasti životního prostředí. Na druhou stranu musím říci, že jsem tak trošku doufala, že právě pan ministr Bursík, který sem přišel z té praktické roviny výkonu, respektive ochrany životního prostředí, bude mít tímto větší pochopení. Protože v tomto zákoně například řízení prací při zneškodňování havárií přísluší vodoprávnímu úřadu, ale dle změny vodního zákona v § 42 by opatření k nápravě ekologické újmy ukládala Česká inspekce životního prostředí a také správy CHKO, popřípadě národních parků, v případě vojenských újezdů dokonce Ministerstvo obrany, což by jistě vedlo k vážným kompetenčním sporům. Nelze souhlasit s potlačováním funkce orgánů veřejné správy s všeobecnou povinností - obecní i krajské úřady - protože tyto orgány právě vzhledem ke své všeobecné působnosti mohou přece daleko lépe posoudit dopady ukládaných nařízení. Je také diskutabilní, jestli by o odškodnění za ekologickou újmu mělo být rozhodováno ve správním řízení a zda to nepřísluší výhradně soudům.

Za nejhorší ovšem, pokud jde o kvalitu návrhu, považují odborníci přílohu číslo 4, která je podle nich v této podobě naprosto nepoužitelná. Prakticky totiž podle této přílohy může kdokoli postupovat, jak bude chtít.

Závěrem mi dovolte konstatovat, že předpis jako takový ještě více zkomplikuje a znepřehlední jak povinnosti obyvatel ve vztahu k ochraně životního prostředí, tak systém správních orgánů v oblasti životního prostředí, bohužel i možnosti zasahování nevládních organizací do činnosti správních orgánů. - A to přece ani vy, vážený pane ministře, nechcete.

Vážení kolegové, domnívám se, že by měla být nejdříve vedena odborná diskuse o potřebnosti takovéhoto předpisu a že by měly být analyzovány jeho vazby a dopady, k čemuž bohužel nedošlo. Plyne to také z důvodové zprávy, která toho moc nezdůvodňuje. A až posléze bychom přece měli vytvářet nový zákon, ovšem zákon, který v právu životního prostředí neudělá víc škody než užitku. Chápu ministra životního prostředí, je nucen implementovat směrnici EU. Nicméně bezpochyby se shodneme na tom, že by implementace neměla vést k většímu zmatku, a k tomu tento zákon v této podobě jistě především podle odborných expertiz povede.

Dovolte mi proto navrhnout vrátit sněmovní tisk 322 k přepracování. A budu velmi ráda, když se na něm nebudou podílet pouze ministerští úředníci, ale také lidé z praxe, kteří tento zákon nakonec budou naplňovat, realizovat a aplikovat.

Znovu si vás, vážení kolegové, dámy a pánové, dovolím požádat o to, na co zde dnes dopoledne upozorňovali kolegové z ODS: Nezaplevelujme náš právní řád víc, než je potřeba. Pokud máme implementovat, implementuje do stávajících zákonů. Není nutné vytvářet nové.

Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji paní poslankyni. Jsou další přihlášky do obecné rozpravy? Prosím, pan poslanec Ambrozek. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Libor Ambrozek: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, samozřejmě ten zákon, který je nám předložen, nepatří mezi ty lehčí, jednodušší a dotýká se opravdu řady nejenom složkových předpisů v oblasti ochrany životního prostředí, ale i dalších. Je to problematika nová. Evropská unie ji, ať už v rámci Evropské komise či Evropského parlamentu, diskutovala řadu let, protože zasahuje významně do oblasti průmyslové sféry.

Já se ale domnívám na rozdíl od kolegyně, která hovořila přede mnou, že filozoficky jde tento návrh spíše správným směrem. Protože dosud jsou ty povinnosti upravovány jednotlivými složkovými předpisy, které vznikly začátkem 90. let, byly mnohokrát novelizovány, jsou samozřejmě velmi podrobné, ale že naším cílem by měla být, a na Ministerstvu životního prostředí se už na tomto idealistickém záměru pracuje řadu let, spíše snaha o jejich integraci do jakéhosi kodexu životního prostředí, kde by na tu část obecnou navazovaly potom další okruhy, tak aby bylo možné odstranit skutečně to roztříštění dnešní legislativy podle jednotlivých složek životního prostředí. V tomto smyslu filozoficky si myslím, že ten návrh zákona jde správnou cestou, ale nemůže zůstat na půl cesty. Je třeba pokračovat i u těch předpisů dalších, u obecné úpravy správních řízení a podobně.

Musím se přiznat, že jsem docela překvapen, že zatím na tento zákon nepřišla žádná reakce ze strany těch, kterých se dotýká. Protože jistě dobře víte, že když se některý z těch zákonů na ochranu životního prostředí dotýká zájmů podnikatelské sféry, tak jsme vždy pravidelně, a já si myslím, že je to v pořádku, kontaktováni představiteli Svazu průmyslu a dopravy nebo Svazu chemického průmyslu, dostáváme i písemná stanoviska, protože samozřejmě všechny tyto instituce vědí o připravované legislativě.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP