(9.50 hodin)
(pokračuje Libý)

Já se přikláním k těm, kteří jsou pro to, aby se tento návrh stáhl. V důsledku by přijetí tohoto zákona vedlo kromě jiného, což tedy ještě nezaznělo, i k tlaku na zvyšování právě počtu úředníků na obcích, které jsou pověřeny vyřizováním těchto přestupků. Již takto tito úředníci za stávajícího stavu v podstatě permanentně porušují zákon, respektive nedodržují lhůty stanovené pro vyřizování přestupků. Nějakým enormním nárůstem těchto měření by se situace ještě zkomplikovala.

Děkuji vám za pochopení.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Kováčik. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Já za ně děkuji, pane předsedající. Paní a pánové. Rád bych sdělil vaším prostřednictvím, pane předsedající, panu kolegovi Šimonovskému, že se obávám, že ten návrh, o němž je tady řeč, tedy návrh pana kolegy Sehoře, který naštěstí navrhuje stáhnout, netrpí pouze dětskými nemocemi, ale že to je onemocnění daleko závažnější, typu cholery, nebo možná dokonce AIDS. Ten návrh je prostě špatný z jednoho prostého důvodu. Státní správa nemůže svěřovat právě tuto kompetenci do soukromých rukou, aniž bych byl proti soukromému podnikání, jak my ateisté říkáme, chraň pánbůh, protože jestliže tato vláda chce bojovat proti korupci, tak právě tímto návrhem by otevřela nesmírně široké pole korupci, nesmírně široké pole téměř anebo úplně někdy bezdůvodné buzeraci řidičů, bezdůvodné buzeraci lidí v zájmu výdělku, v zájmu kšeftu.

Nejsem proti nestandardním řešením, nebo jak říkal kolega Hojda proti novotám, ale dokud je nemáme vydiskutované ze všech možných úhlů pohledu, dokud se k tomu nevyjádří nejen dopravní odborníci, nejen odborníci rozpočtoví, nejen odborníci policejní, ale troufám si říci, že dokud se k tomu nevyjádří každý, kdo do toho má co říci, aby to bylo, jak už tady také od mikrofonu znělo, čisté, až krystalicky čisté, že nemůže dojít k oné bezdůvodné buzeraci, a ten pocit mimo jiné třeba vede i k nedodržování pravidel, k jejich obcházení, tak do té doby nesmíme připustit něco takového.

Sebelepší zákon nepomůže, pokud není dostatečně vymáhán těmi, kdo jsou k tomu kompetentní. Já se velmi přimlouvám za to, co tady už znělo, aby přebyteční celníci byli převedeni do stavu dopravní policie - ale pokud mám informace, tak se tak určitě stane, nebo aspoň snaha bude vyvinuta - ale hlavně aby tito dopravní policisté potom neseděli v kancelářích a nemuseli vypisovat zbytečné formuláře a zbytečnou administrativní agendu, ale aby byli vidět na silnici, na dálnici, a to nejen tam, kde je to přehledné a kde lze postavit radar a bezpečně odchytit toho, kdo rychle jede, ale aby sledovali i to, co vede k nebezpečným situacím. To je dlouhá cesta. Věřte, pan kolega Šimonovský má pravdu. Ty tisíce mrtvých na silnici nás musí vybudit k tomu, abychom to řešení hledali co nejintenzivněji a co nejrychleji. Každým dnem, každým víkendem, každým měsícem noví mrtví přibývají. (Velký hluk v sále.)

Navrhuji v této chvíli, abychom debatu na toto téma přesunuli tam do těch vod, o kterých jsem hovořil, na odbornou polohu, a abychom pokračovali ve schvalování zákonů ve třetím čtení tak, jak máme dnes v plánu. Diskuse se už točí poněkud v kruhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Zdeňka Jičínského.

 

Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, já jsem rád, že kolega Šimonovský tady mluvil o těch širších společenských souvislostech toho, co se na silnicích děje. Nedávno byl ve francouzském deníku Le Monde uveřejněn článek o situaci na francouzských silnicích. Kdybych to nečetl francouzsky, tak to, co tam psali o situaci na francouzských silnicích, bychom klidně mohli napsat, že se děje v České republice. Ve Francii před několika lety přijali určitá administrativní opatření, v jejichž důsledku na čas počet silničních nehod i počet mrtvých klesl. Ale opět se tam zvýšil a dneska je to prostě varovný fenomén.

Já vím, že my tady nepřijmeme, ať přijmeme jakýkoliv zákon, žádný lék, který by tyto nehody byl s to vyřešit. Ale jde o to, jestli začneme tyhle problémy opravdu chápat v určitých širších souvislostech, kterými je celkové zhrubnutí společenských vztahů, to, jak se společnost stále více individualizuje, jak egoismus dominuje v chování lidí. Pak samozřejmě s tím upadá vážnost k normám, schopnost dodržovat normy klesá a vytváří se ten stav, který myslím se znepokojením pociťujeme, teď tedy, pokud jde o stav na silnicích, jinak, pokud jde o stav domácího násilí, jinak, pokud jde o vztahy žáků a učitelů na školách, a tak dále, a tak dále. Takže je třeba tyto věci mít na zřeteli.

Velmi vám doporučuji knihu Francise Fukuyamy Velký rozvrat, který hovoří o tom, jak vypadají a jak se rozkládají sociální vazby v soudobém kapitalismu. Nemůžeme tyhle problémy nechávat stranou. V České republice samozřejmě k tomu přistupuje ten specifický fenomén, že v procesu velkých společenských změn po listopadu úcta k právním předpisům velmi, velmi klesla. To se projevuje ve všech oblastech. To, co projednáváme, pokud jde o situaci na silnicích, je jenom specifický doklad toho.

V tomhle ohledu musím opravdu říci, že mě zneklidnily takové návrhy, abychom třeba u nás zrušili nulovou hranici alkoholu, protože to je jenom uvolnění prostoru k tomu, aby se tyto nehody dále stupňovaly. Víte, že i dneska, přestože za alkohol za volantem hrozí tresty, tyto tresty nestačí a že těchto případů je velmi, velmi mnoho. Čili ten problém dodržování právních předpisů je spojen s tím, aby se ve společnosti také upevňovala vážnost toho, že předpisy jsou důležité a že lidé se jimi mají řídit. Myslím, že jste byli v Americe nebo v Kanadě a víte, že tam se lidé na silnicích tak jako u nás nechovají.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: To je pořád rozprava ve třetím čtení, do které se hlásí pan poslanec Severa. Uvidíme pak, co bude dál. Prosím.

 

Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, já bych rád v krátkosti reagoval. Vím, že mnozí ukazují, abychom spěchali. Myslím, že malé zdržení při řešení mnoha mrtvých na silnicích nás nezabije a je potřeba se tomu věnovat.

Rád bych reagoval na pana kolegu Libého, bývalého starostu města, který ví, o čem mluví. Já s ním souhlasím, že rychlost v obcích může měřit městská policie. Souhlasím. Ale ne každé město je tak bohaté, aby si jednak mohlo zřídit městskou policii, natož koupit si radar s vybavením, který stojí 500 tisíc, plus auto k tomu, plus obsluha městské policie. Něco to stojí. Nehledě na to, že potřebujeme měřit rychlost nejenom v obci, která má městskou policii, ale také v malých obcích, kde se rychlost překračuje. To za prvé.

Za druhé se domnívám, že efektivita využití zařízení není v tom, aby si městská policie pořídila radar a radarem měřila jednou za tři týdny jeden den. Kdybyste namítli, že může měřit každý den, tak pak se ptám: Zřizujeme městskou policii k tomu, aby nahrazovala funkci jiných orgánů, které by měly měřit na silnicích například každý den v různých místech? To jsou moje otázky, kterými se snažím navázat na to, co tady bylo řečeno předtím, o čem mnozí z vás hovoří, aniž by se zeptali na to, jak to v praxi funguje.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď se dívám, jestli se ještě někdo hlásí do rozpravy. Vypadá to, že jsme rozpravu vyčerpali. V tom případě můžeme rozpravu ukončit.

Já bych požádal buď pana ministra nebo zpravodaje, jestli chtějí něco shrnout. Ne, není zájem. V tom případě poprosím zpravodaje, aby nám objasnil postup.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP