(16.20 hodin)
(pokračuje Kafka)

Navržená úprava poskytování a vymáhání výživného je poměrně komplikovaná a přijetí takového zákona by znamenalo zvýšené zatížení aparátu obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, aniž by se v návrhu počítalo s nárůstem odborně, zejména prakticky vzdělaných zaměstnanců těchto úřadů. Fakticky bez finančních kompenzací svěřuje agendu obcím třetího typu, neřeší otázky, kdo ponese náklady spojené s tímto vymáháním. Přesněji řečeno, desetiprocentní podíl na deseti procentech vymoženého plnění sotva pokryje náklady řízení a sotva může být nějak motivační. Návrh neřeší ani praktické otázky provozování zákona v praxi, jako aspekty jednání účastníků řízení, jejich práva a povinnosti. Za těchto nevyjasněných okolností nelze agendu v praxi vůbec provozovat.

Předložený návrh řeší obtížnou vymáhatelnost nároku na výživné prostřednictvím orgánů moci soudní vytvořením zvláštního náhradního mechanismu za účasti státu. Z tohoto pohledu by mohl být nahlížen jako projev rezignace státu na zdlouhavé soudní řízení a výkon pravomocných rozhodnutí.

Předložený návrh také obsahuje některé další legislativní nedostatky. Stanoví sice, že pokud osoba povinná nezačne uhrazovat výživné do tří měsíců po podání návrhu na výkon rozhodnutí, pak při splnění dalších podmínek vzniká nárok na náhradní výživné, avšak nestanoví, jakým způsobem se ukončí započaté exekuční řízení. Nevyjasněná je terminologie v návrhu, např. okruh příjmů, kde v souvislosti se zákonem o životním minimu je tento pojem nedefinován a je použit pojem zálohové výživné, a ani ten není náležitě vymezen. Paragrafy 13 a 17 jsou nadbytečné, protože působnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností v uvedených věcech vyplývá ze zvláštního předpisu, podobně jako úprava uvedená v § 15 a 20 je nadbytečná, neboť už je obsažena ve správním řádu.

Závěrem mi tedy dovolte shrnutí. Tisk 132 neřeší příčiny jevu neplacení výživného částí povinných osob, věřitele ponechává v pasivitě, zatímco dlužníkovi jeho pozici nezhoršuje. Myšlenkově nevytváří žádné nástroje proti nezodpovědnému jednání - zcela naopak vytváří další mandatorní dávky a nároky na státní rozpočet. Z více hledisek je nespravedlivý, takže vlastně je protispolečenský. Dá se říct, že zde se naplnilo ono úsloví, že cesta k dobrým cílům nebývá vždycky ta, která vede tím správným směrem.

Pokud jde o kvalitu předloženého textu, je pod úrovní toho, jak by měl návrh zákona vypadat, zhruba tak na úrovni věcného záměru zákona. Ze stejných důvodů je pro praktické provozování nezpůsobilý.

Za daných okolností bych doporučoval předkladatelům, aby tento návrh stáhli, a pokud tak neučiní, navrhuji Sněmovně, aby tisk 132 ve třetím čtení zamítla.

Na okraj tohoto příspěvku mi dovolte poznamenat, že peníze obvykle nejsou to nejpodstatnější, co děti v rodinách potřebují. Koneckonců § 32 o pomoci v hmotné nouzi výpadek placení výživného asi ze dvou třetin kompenzuje. Navíc i tak jsou celkové sociální dávky rodinám jedny z nejštědřejších v Evropě. Podstatnější než peníze je absence druhého rodiče v každodenním životě tohoto dítěte, o jehož nárocích zde mluvíme.

Já vám děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Davidu Kafkovi. Zeptám se, zda se ještě někdo další hlásí do obecné rozpravy. Ale ještě předtím má slovo ministr práce a sociálních věcí, místopředseda vlády Petr Nečas.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, chci přednést celou řadu věcných i ideových argumentů proti tomuto návrhu zákona, kterým by mělo být zavedeno tzv. náhradní výživné, které považuji za naprosto politicky, ale především za sociálně chybný krok.

Já tady nechci rozvíjet laciné úvahy o tom, že tímto zákonem zavádíme univerzálního tatínka jménem stát. Myslím si ale, že každý z nás by si měl položit otázku, zda na základě přijetí tohoto zákona se současný stav zlepší, nebo zhorší. A já jsem hluboce přesvědčen, že se současný stav zhorší. Důsledkem přijetí tohoto zákona - a tuto otázku si, prosím, položme každý z nás - bude to, že se bude ještě méně platit výživné a dlužné výživné se bude ještě méně vymáhat proti stávajícímu stavu prostě proto, že celá řada nezodpovědných rodičů, resp. rodičů, kteří rezignovali na soudní postupy, se právě spolehne na to, že je tady stát a stát to vyřeší za ně. Jinými slovy, důsledkem přijetí tohoto zákona bude více dětí, na které nebude placeno výživné, jinými slovy, dopady tohoto zákona jsou ve své podstatě asociální.

Vedle toho je tady celá řada věcných argumentů, které směřují přímo k podstatě tohoto zákona a k jeho konkrétním ustanovením, resp. k návrhům tohoto zákona. V souvislosti s navrženou novou právní úpravou je opakovaně předkladateli a obhájci tohoto návrhu uváděno, že neplacení výživného vede k situaci, kdy rodič pečující o dítě jen těžko vymůže dlužné výživné. Proto nejsou zabezpečeny základní potřeby dítěte a dítě je v nerovné situaci oproti dětem jiným. Musím říci, že toto tvrzení ne zcela odpovídá pravdě.

V České republice je rodinám s dětmi určen široký okruh dávek a základní životní potřeby dítěte jsou z těchto systémů vždy zajištěny. A překvapuje mě, že tento návrh podávají právě poslanci z vedoucí vládní strany z minulého volebního období, kteří tento sociální systém více než saturovali. Vedle dávek ze systému pomoci v hmotné nouzi jsou rodinám s dětmi poskytovány též dávky státní sociální podpory, vedle rodičovského příspěvku též přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení. Při zdravotním postižení dítěte navíc je tady příspěvek na péči a další sociální dávky. Není přitom důvod, aby děti v rodině, kde není placeno výživné, byly zabezpečeny výhodněji než ostatní děti z rodin s nedostatečnými příjmy, a toto by bylo právě důsledkem, pokud bychom přijali tento návrh zákona. Proto považuji za nutné, aby byly přijaty takové změny právních předpisů, které zlepší vymáhání výživného, a proto budu plně podporovat schválení sněmovního tisku číslo 325, který potřebné změny obsahuje, a budu také spolupracovat na jeho případném doplnění, nikoliv podporovat úpravu zavádějící nerovnost mezi rodinami s dětmi.

Vláda ve svém stanovisku vyslovila nesouhlas se sněmovním tiskem číslo 132 a já chci kromě výhrad uvedených ve stanovisku vlády uvést další pochybení tohoto návrhu.

V prvé řadě bych chtěl upozornit na skutečnost, že důvodová zpráva návrhu pracuje s konstrukcí životního minima platnou do konce roku 2006. A to přesto, že poslanecký návrh byl podán v lednu letošního roku. V části důvodové zprávy je sice již právní úprava platná od 1. ledna 2007 zmiňována, výpočty, které důvodová zpráva obsahuje, jsou však zcela nesprávné a pro posouzení rozpočtových dopadů nepoužitelné.

Z důvodové zprávy se, dámy a pánové, dovídáme, že maximální výše náhradního výživného by měla být pro děti do šesti let věku 2625 korun, do deseti let věku 2925 korun, do patnácti let věku 3465 korun a do dvaceti šesti let věku 3795 korun. Podle platné úpravy jsou však čísla jiná. Pro děti do šesti let věku by bylo maximum 4000 korun, do patnácti let věku 4900 korun a do dvaceti šesti let věku 5625 korun, prostě proto, že předkladatelé návrhu zákona nevzali v potaz novou úpravu platnou od 1. ledna letošního roku.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP