(9.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)

To, co vláda během 80 dnů od svého ustanovení do data, kdy musela předložit konkrétní scénář, bez jehož schválení není možné sestavit rozpočet s deficitem do 3 %, to, co dokázala technicky, legislativně i politicky na straně výdajů, samo o sobě v legislativě nestačí. Tedy vedle toho budou muset nastat ještě významné úspory ve výdajích fakultativních, nejenom mandatorních, oproti autonomnímu vývoji, který byl schválen se státním rozpočtem v roce 2006, a to pro rok 2008 bude o více než 15 miliard. To znamená, že celá řada kapitol se bude muset smířit s tím, že jejich indexy nezačnou jedničkou, ale nulou, že budou stagnovat, popřípadě klesat. Jediné výdaje, které porostou jak absolutně, tak relativně, jsou výdaje na vědu a výzkum. Ostatní fakultativní výdaje tak růst nemohou.

Tato situace na straně výdajů umožňuje jenom velmi omezený manévrovací prostor na straně příjmů. Otevřeně říkáme, že pro rok 2008 náš návrh aktivně nesnižuje složenou daňovou kvótu. Bude snížena pouze relativně nárůstem hrubého domácího produktu. Pro aktivní snížení není prostor bez rizika destabilizace veřejných rozpočtů, bez rizika nárůstu deficitu a bez rizika fiskálního impulsu, který by mohl mít svůj negativní dopad na úrokové sazby a dostupnost kapitálu pro soukromé investory.

To znamená, že to, co vláda dělá na příjmové straně zejména pro rok 2008, je pouze restrukturalizace daňové kvóty s následujícími prioritami:

1. snížení progrese - nikoliv odstranění, zdůrazňuji, ale snížení s cílem méně trestat úspěch, méně trestat pracovitost;

2. výrazně podpořit rodiny s dětmi - odkazuji prosím na kalkulačku na stránkách Ministerstva financí; modely rodin s dětmi jsou i při této jedné sazbě výrazně zvýhodněny oproti současnému stavu;

3. přenést určitou míru daňové zátěže z přímých odvodů do odvodů nepřímých.

Rád bych se tady vyrovnal opět s jedním mýtem, že konstrukce 15procentní sazby z tzv. superhrubé mzdy je podvod v uvozovkách, kterým vláda chce demonstrovat co nejnižší sazbu, ale s z co nejširšího základu. To není fígl. Stejného efektu bylo by možné dosáhnout při 19- či 20procentní sazbě z hrubé mzdy a jinou konstrukcí slev na daně, na poplatníka i na děti.

Ten základní motiv, proč si tak vláda počíná, je snaha jasné informovanosti, jaké jsou skutečné mzdové náklady u osob platících daň ze závislé činnosti. 86 % příjmů z daně z příjmů fyzických osob jsou daně, které odvádějí osoby ze závislé činnosti. A dovolím si tvrdit, že 95 % z nich si neuvědomuje, a nemá proč si to uvědomovat, jaké jsou skutečně náklady na jejich pracovní místo. Skutečnost, kdy se odvody na sociální a zdravotní pojištění stanou předmětem jejich základu daně, je ta nejprůhlednější informace, to za prvé. A je to také fixace budoucí politiky vedlejších nákladů práce.

Patřím k těm, kteří se domnívají, že vedlejší náklady práce je parametr pro přímé odvody možná důležitější než samotná sazba daně, a v okamžiku, kdy jakákoliv politická reprezentace při této konstrukci bude chtít odvody za sociální a zdravotní pojištění snižovat nebo zvyšovat, povede tuto veřejnou diskusi nejenom se zaměstnavateli, ale logicky se všemi daňovými poplatníky, protože tyto odvody se začnou promítat do peněženek všech. To je ten základní motiv této konstrukce a jsem přesvědčen, že hluboce správný.

Zestručním, protože po mně budou vystupovat ještě další kolegové. Oproti tomu mírné navýšení nepřímých daní o 4 % zachovává sníženou sazbu pro sociálně citlivé položky. Předpokládáme, že se promítne do inflace meziročním nárůstem o 1 % , připočteme-li i daně z uhlí, plynu a elektřiny, které jsou rovněž součástí tohoto balíku, nikoliv pro svůj fiskální dopad, ale především proto, že je transpozice příslušné směrnice Evropské unie a Česká republika se zavázala, že tyto pracovně nazývané ekologické daně budou platit od 1. 1. 2008.

V majetkových daních dochází k nepatrným změnám, nicméně principiálně podle našeho názoru zásadním. Je v první skupině navrhováno zrušit daň darovací a ve druhé skupině daň dědickou i darovací, protože vláda v celkovém kontextu tohoto balíku, kdy zvýrazňuje prioritu rodin s dětmi, vnímá rodinu jako jednu ekonomickou jednotku, chce ji společně zdaňovat a nechce rodinné příslušníky trestat zdaněním za úmrtí jejich strýce, bratra, či trestat otce za to, že daruje rodinný majetek svému synovi.

Dámy a pánové, čeká nás samozřejmě dlouhá diskuse. Za předpokladu, že tento návrh projde do druhého čtení, čeká nás podrobná dlouhá diskuse nad touto materií v příslušných výborech i v Poslanecké sněmovně. Já jsem připraven ochotně diskutovat celou škálu pozměňovacích návrhů, které předpokládám. Zdůrazňuji však, že ten návrh se mine svým účinkem, pokud by byly přijaty pozměňovací návrhy, které by zhoršily i tak napjatou bilanci veřejných rozpočtů, jejíž zúžení by mělo být výsledkem tohoto návrhu.

Pokud se záměr vlády podaří, pak jsem schopen na konci září předložit Poslanecké sněmovně rozpočet s deficitem do 3 % hrubého domácího produktu. Pokud Poslanecká sněmovna reformní úsilí vlády odmítne, což je samozřejmě její suverénní právo, pak jako ministr v demisi oznámím nejenom Poslanecké sněmovně, ale i Evropské unii, že Česká republika není schopna v roce 2008 hospodařit s deficitem do 3 % hrubého domácího produktu a že se holt nedá svítit. Daň, kterou pak za to všichni zaplatíme, bude daň mnohem větší než jakákoliv daňová změna navrhovaná v tomto souboru opatření.

Já vám děkuji za pozornost a prosím o propuštění do druhého čtení. (Potlesk z řad poslanců koalice.)

 

Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pane ministře, já bych vás požádal, abyste se stal zástupcem navrhovatele tedy v téhle věci. Přesně tak, ano.

A teď bych požádal další ministry, které tady mám uvedeny jako předkládající, a to je pan ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Teď bych ho požádal, aby vystoupil za svou část. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Petr Nečas: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, naváži na vystoupení pana premiéra a pana ministra financí a chci zdůraznit několik faktů.

Základní příčinou těchto stabilizačních kroků, které musí činit vláda České republiky, a říkám to vědomě, neříkám tato vláda, říkám vláda České republiky, je právě vývoj mandatorních výdajů. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že kroky, které činí tato vláda, by musela činit jakákoliv vláda České republiky v jakémkoliv personálním i politickém složení.

Chtěl bych velmi zdůraznit skutečnost, která tady zazněla a kterou podle mého názoru je nezbytné znovu a znovu opakovat. Podle stávajícího znění zákonů České republiky jak na straně příjmové, tak na straně výdajové v roce 2009 budou příjmy státní rozpočtu nižší než mandatorní, čili ze zákona povinné výdaje.

***


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP