Neautorizováno !

(18.10 hodin)
(pokračuje Filip)

Navíc když vypustíme část třetí, těch třicet politik, tak zjistíme to, co bylo utajeno pod třiceti politikami v části čtvrté, a to princip flexibility. Princip flexibility je tam dán právě pro oněch třicet politik a je to princip, který není v žádné ústavě na světě. Protože ústavy jsou proto rigorózní, proto jsou špatně měnitelné, aby se nemohlo jednoduchým způsobem změnit to, co považují všichni za základ právního řádu, aby se nemohlo změnit základní rozvrstvení jednotlivých kroků, které jsou v právu jako systému, který ovlivňuje jednání občanů. Pokud by to takto dopadlo, tak samozřejmě v části čtvrté by při novém projednání v Konventu nebo v jiném orgánu, který Evropská unie bude zřizovat pro lepší ústavní smlouvu, musel být odbourán princip flexibility, a jistě takový text by byl dobře přijatelný, dobře čitelný, protože by byl kratší. V tomto ohledu si myslím i snáze projednatelný, komunikovatelný s občany.

Na závěr i přes všechny výhrady, které jsem řekl, jsem přesvědčen o tom, že je lepší začít text projednávat ve výborech Poslanecké sněmovny, v dočasné komisi a zabývat se tím tak, abychom mohli se senátory dospět k jednotnému textu, až jim to tam pošleme zpátky, aby to také schválili.

Děkuji vám.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Po panu místopředsedovi Filipovi tady mám dalšího přihlášeného, kterým je pan poslanec Jiří Pospíšil. Prosím pana poslance Pospíšila, aby se vyjádřil k návrhu zákona.

Poslanec Jiří Pospíšil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mám pouze několik poznámek k předřečníkům a k samotnému návrhu zákona.

Chtěl jsem obecně říci, že je asi rozumné v tuto chvíli návrh nezamítat, zaparkovat jej na půdě Poslanecké sněmovny, případně diskutovat o rozdílných pohledech na to, jak by takové referendum mělo vypadat, a snažit se najít politickou shodu.

Chci obecně říci, že nesouhlasím s myšlenkou, která zde, byť spíše implicitně, zazněla, že přijetí obecného referenda by z hlediska ústavního pořádku bylo kvalitnějším řešením než přijetí ad hoc referenda. Autoři návrhu, resp. předkladatelé, v důvodové zprávě v odst. 2 jasně píší, že náš ústavní pořádek předpokládá možnost přijímání právní úpravy pro referendum ad hoc. Je tam jasně ukázáno, že článek 10 a odst. 2 jasně explicitně říkají, že mezinárodní smlouvy, kterými se přenášejí některé pravomoci orgánů České republiky na mezinárodní organizace, tak k takovýmto smlouvám je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Tento článek je obecně vykládán ústavní právní teorií jako článek, který umožňuje právě přijímat ústavní zákony, které upravují přijímací procesy pro jednotlivé konkrétní takovéto mezinárodní smlouvy, a z toho podle mne vyplývá, že není možné tvrdit, že by ad hoc referendum bylo méně kvalitní nebo méně konformní s naším ústavním pořádkem než obecné referendum. Myslím si, že obě alternativy, obecné referendum či takovéto ad hoc referendum, jsou možné a ústavní pořádek, Ústava České republiky na obě tyto alternativy pamatuje.

Bylo zde, dámy a pánové, řečeno, že není úplně vhodné mít ustanovení v předloženém tisku, které říká, že není možné, aby se volby do Parlamentu České republiky, resp. do Poslanecké sněmovny konaly v jiný termín než referendum, že to je v zásadě nekorektní. Osobně se domnívám, že takovéto dva zásadní akty, ve kterých vyjadřují voliči vůli ke zcela rozdílným problémům, by se neměly konat ve stejný termín, a naopak pokud se konají ve stejný termín, tak je zde jistá nekorektnost, protože vůle v jednom aktu zákonitě ovlivní voliče při provádění druhého aktu. Ostatně byli jsme toho svědky ve Francii, kdy většina komentátorů se shodla na tom, že výsledek referenda též výrazně ovlivnila vnitropolitická situace v této zemi, že mnoho voličů nebo těch, kteří hlasovali v referendu, nevycházeli jenom z úvahy nad tím, zda evropská ústava ano či ne, ale vycházeli z úvahy, nakolik současná francouzská politická situace pro ně je či není vyhovující. Říkám, je to samozřejmě spekulace, nelze to empiricky prokázat, ale upozorňuji na to, že v případě spojení obou těchto aktů v jeden den hrozí, že vůle voličů k jednomu či druhému aktu bude ovlivněna tím, že se oba akty kumulují v jeden termín. Proto bych osobně doporučoval nespojovat referendum s parlamentními volbami. Samozřejmě na druhou stranu to nemusí být součástí zákona, nemusí to být normativně upraveno a může to být projevem dohody politických stran.

Třetí věc, kterou jsem chtěl velmi jednoduše zmínit, je otázka obecně referenda a naplnění či nenaplnění ústavy. Já jsem o tom hovořil již v rámci prvého čtení při diskusi nad obecným referendem. Dámy a pánové, já si opravdu nemyslím, že v situaci, kdy Česká republika nemá zákon o referendu, se má hovořit o tom, že je nenaplněna ústava. Ústava přece jasně říká kondicionálem, že může určitá část výkonu veřejné moci býti vykonávána skrze referendum, nikoliv že má být. To znamená, je opravdu na úvaze ústavodárce, zda tak učiní či neučiní, a pokud tak neučiní, tak podle mého názoru se nedopouští toho, že by ústavu nenaplnil. To by dikce ústavy podle mého názoru musela mít jinou podobu a určitě by tam měl být jiný termín než ten, který je v ústavě v tuto chvíli obsažen.

Moje čtvrtá poznámka se týká toho - když jsem si prostudoval vyjádření vlády, které je sice zamítavé, tak k němu musím říci, že vláda vyjadřuje argumenty, které mají spíše politický charakter. Týká se to načasování referenda, týká se to toho, o čem jsem hovořil, zda má či nemá být referendum společně s parlamentními volbami. To jsou všechno věci, které podle mého názoru se mohou v dalších projednáváních vydiskutovat, je možné najít u nich politický konsensus, a podle mého názoru nejsou důvodem pro to, aby tisk dále nepostoupil, nebyl zaparkován na půdě Sněmovny a v případě potřeby případně nebyl schválen.

Děkuji kolegům z jiných politických frakcí, že doposud nepadl návrh na zamítnutí, a jsme samozřejmě připraveni o návrhu dále jednat a projednávat jej ve výboru. Děkuji.

Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Pospíšil dokončil své vystoupení. Ale kdo dál? Ještě někdo? Zdá se, že se nikdo nehlásí, takže mohu ukončit obecnou rozpravu. Končím tedy obecnou rozpravu.

Prosím zpravodaje, jestli zaznělo něco, co by chtěl komentovat nebo o čem bychom měli hlasovat. Nic nechcete dodat.

V tom případě se budeme zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh ústavněprávnímu výboru. Ptám se, jestli je ještě nějaký jiný návrh. Není.

Budeme hlasovat. Ještě zazvoním, aby se nás tu sešlo dost.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, přikázat tento návrh ústavněprávnímu výboru, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Hlasování má pořadové číslo 268. Přítomno 110 poslanců, pro 75, proti nikdo. Návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání ústavněprávnímu výboru.

Děkuji panu senátorovi Mitlenerovi stejně jako zpravodaji panu poslanci Koudelkovi a končím projednávání bodu 54.

***