(10.20 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Vážení kolegové, vím, že často člověk mluví jako někdo, kdo hází hrách na stěnu. Ale chceme-li obnovit důvěru občanů v politiku a v politiky, pak mějme na zřeteli ne vždycky tak ten bezprostřední, momentální efekt, ale mějme na zřeteli to, zda opravdu svým počínáním v občanech vytváříme důvěru, že máme na zřeteli jejich reálné životní zájmy.
Na tom neuspokojivém stavu české politiky mají samozřejmě velkou zásluhu zejména pravicová média, která žijí z afér, ale reálné problémy života lidí je nezajímají. Kdo psal včera o velké stávce v Mladé Boleslavi? A to je mnohem významnější než různé aféry a aférky, kterými se my tady zabýváme v rámci našeho hamižného pojetí politiky. (Hluk v řadách poslanců ODS.)
Takže, vážení přátelé, vážení kolegové. Budete hlasovat tak, jak budete hlasovat. K oněm kuriozitám, které jsem zmínil na začátku svého vystoupení, patří to, že někteří dosavadní členové vlády budou hlasovat pro nedůvěru této vládě. I to se v českém Kocourkově stává. Ale přece jenom bychom měli myslet trošku na hlubší dimenze politiky a pokusit se jim dát opět platnost. Děkuji. (Dlouhotrvající potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: S faktickou poznámkou a reakcí na vystoupení pana poslance Jičínského se přihlásil pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo a pochopení, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, nechci zdržovat, ale byl jsem osloven v tom smyslu, že matu veřejnost, když říkám, že 101 podpisů byla podmínka. Chci oponovat. Chci říci - nematu. Všichni jsme tu podmínku tenkrát brali zcela vážně. Byť jsme věděli, že není popsána v ústavě, chápali jsme ji jako podmínku toho, kdo jmenuje. A se vší vážností jsme k tomu tak přistoupili. Kdybychom k tomuto vážnost neměli, tak jsme se tam nepodepisovali. Není možné něco vzít nejprve vážně, a pak to relativizovat. To by bylo úplně stejné, jako se nejprve hrdě hlásit k akci Pilous, a potom se k ní opět zase nehlásit. Prostřednictvím pana předsedajícího - pane profesore, jistě víte, o čem mluvím.
KDU-ČSL má svoji historii, na kterou je hrdá, a na kterou hrdá není. A to, co ji činí silnou, je, že i s těmi okamžiky, nad kterými hrdá není, se jednoznačně vyrovnala. To ji činí demokratickou stranou.
Já, prosím pěkně, nejsem a nebudu Josef Plojhar!
Vy jste se s panem Zdeňkem Fierlingerem jistě dobře znal. Dej bůh, aby ČSSD - a já o tom nepochybuji - nerozhodovala na základě jeho mravních postulátů! (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní bych požádal pana poslance Petra Nečase a připraví se pan poslanec Ludvík Hovorka.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Kdo v průběhu právě probíhající rozpravy poslouchal pana Grebeníčka a pana Krause, tak nabyl mylného dojmu, že zřejmě předmětem této rozpravy je Občanská demokratická strana a její Modrá šance. Nějak mu uniklo, že předmětem této rozpravy je hlasování o důvěře sociálně demokratické vládě, že předmětem této rozpravy je chování této vlády a především chování jejího předsedy. My se nebráníme debatě o Modré šanci, ale chtěl bych prostřednictvím pana předsedajícího vyzvat pana Krause a pana Grebeníčka, nechť přispějí k předčasným volbám, a pak opravdu zřejmě Modrá šance se stane hlavním tématem této diskuse, a my se tomu nebráníme. (Potlesk poslanců ODS.)
Chtěl bych také říci na adresu vystoupení pana Krause jenom dvě základní čísla. Padesát procent voličů Občanské demokratické strany má nižší čistý příjem na hlavu měsíčně, než je 12 000 Kč, pouze jedna dvacetina voličů ODS má vyšší čistý příjem na hlavu, než je 24 000 Kč. To znamená, že naše vize, naše představa o daních, naše představa o sociální reformě, je oslovuje více než zřejmě vaše vize, a je to důkaz vaší špatné práce. (Potlesk poslanců ODS.)
My totiž máme voliče, kteří nechtějí, aby je stát neustále vodil za ruku. My máme voliče, kteří bez ohledu na svůj sociální statut pouze chtějí, aby jim stát vytvořil podmínky, aby svou vlastní usilovnou prací se dokázali o sebe postarat sami. A ten pozoruhodný soulad, který byl ve vystoupeních bývalého místopředsedy parlamentu za komunistickou stranu a současného předsedy poslaneckého klubu ČSSD pana Krause a současného předsedy komunistické strany pana Grebeníčka, ten soulad, když se bavili na téma ODS a Modrá šance, je podle mého názoru velmi charakteristický a velmi předjímá výsledky našeho dnešního hlasování. (Potlesk poslanců ODS.)
Od počátku tohoto volebního období, dámy a pánové, tato Sněmovna absolvuje již čtvrté hlasování o důvěře nebo nedůvěře vládě. Dala-li by se tato vláda nějak charakterizovat, jestli bychom hledali nějaké sloveso, které nejlépe charakterizuje tuto vládu, určitě by to nebylo sloveso vládnout nebo sloveso pracovat. Bylo by to zřejmě sloveso klopýtat nebo zakopávat, protože skutečnou charakteristikou této vlády je, že od léta roku 2002 pouze klopýtá a zakopává od jedné vážné politické krize k druhé. Připomenul bych jenom povodňový balíček, prezidentskou volbu, takzvanou reformu veřejných financí, evropské volby, či dnes nejnověji takzvané Grossovy aféry.
Tato vláda ve skutečnosti neřeší skutečné problémy této země, problémy, jako jsou veřejné dluhy, které dosáhnou na konci této vlády částky téměř jednoho bilionu korun. A prosím pana Krause, prostřednictvím pana předsedajícího, aby si zopakoval počet nul za jednotlivými číslovkami, které charakterizují milion, miliardu a bilion, aby si to případně nepletl, české označení bilionu pro anglické označení bilionu. Liší se o tři nuly, vážený pane poslanče, to vám vzkazuji prostřednictvím pana předsedajícího.
Skutečným problémem této země jsou vysoké daně. Máme rostoucí složenou daňovou kvótu, máme nejvyšší složenou daňovou kvótu ze všech okolních zemí a ze všech nových zemí Evropské unie. Máme sedmou nejvyšší daňovou kvótu v rámci Evropské unie, máme čtvrté nejvyšší odvody z mezd v rámci Evropské unie. Efektivní zdanění podniku u nás je o šest procent vyšší, než je efektivní daň v Polsku nebo Maďarsku, a dokonce o osm procent vyšší, než je stejná efektivní podniková daň v sousedním Slovensku. To jsou skutečné problémy této země.
Problémem této země je, že tato vláda nemá žádnou konkrétní představu o důchodové reformě, protože její nejsilnější vládní strana neustále mění své představy. Ještě na konci 90. let tvrdila, že ve skutečnosti žádná reforma důchodů není potřeba. Pak začala snít o podnikových důchodových fondech, což byla jenom forma podnikových kampeliček, jiná forma podnikových kampeliček. Pak začali najednou hájit tzv. švédský model. Teď se najednou v uplynulých týdnech dozvídáme od předsedy sociální demokracie, že švédský model není to pravé a že by měl být trojpilířový systém. To znamená, každou chvíli jiná představa o důchodové reformě, a sociální demokracie ve skutečnosti neví, jak problematiku důchodů řešit.
Máme tady problematiku zdravotnictví. Za šest let vlády této nejsilnější strany včetně pana Špidly jsme měli šest ministrů zdravotnictví. Za celou tu dobu nemáme jednu jedinou konkrétní koncepci. Za celou tu dobu jsme se dočkali pouze včerejšího zoufalého vystupování paní ministryně Emmerové, která si nakonec tak pochvalovala v televizi, jak si rozumí s komunisty, kteří jsou ochotni podporovat její zdravotnické plány spočívající na dalším postátňování a centralizaci. (Potlesk poslanců ODS.)
Máme tu obrovský problém narůstající byrokracie, dámy a pánové. V této zemi trvá založení firmy dvakrát tak dlouho, více než osmdesát dní, než na sousedním Slovensku. Vy jste řekli, že budete snižovat počet státních úředníků o dvě procenta ročně, ale bude vám tímto tempem trvat do roku 2014, než se počet státních úředníků dostane zpět na úroveň roku 2001, kdy jste zase vládli vy, sociální demokraté.
***