Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(10.40 hodin)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Zuzce Rujbrové. Přemýšlím, jak to zpravidla konáme. Myslím, že můžeme o tomto návrhu rozhodnout ihned, pak bych dal úvodní slovo k tisku následujícímu opět panu místopředsedovi vlády Pavlu Němcovi a paní poslankyni Rujbrové, která je také zpravodajkou. Pak bych otevřel rozpravu, souhlasíte-li.

Já vás odhlásím v tuto chvíli, poprosím o novou registraci, abych nenutil naše kolegy do běhu ve věci, která snad má šanci projít hladko.

A táži se, kdo souhlasí s návrhem paní poslankyně Rujbrové na sloučení rozpravy k tisku 866 a 867. Kdo je tedy pro? Kdo je proti? Děkuji.

Hlasování (číslo 115) skončilo. Hlasovalo 109 poslanců, 106 bylo pro, 1 proti, takže jste tomuto přání vyhověli.

A já teď poprosím místopředsedu vlády Pavla Němce o úvodní slovo i ke druhému tisku.

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Němec: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. Tak jak je to obvyklé, jedná se o změnový zákon, který mění asi 60 právních předpisů v návaznosti na přijetí antidiskriminačního zákona. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane místopředsedo. Paní poslankyně Rujbrová vystoupí jako zpravodajka k tisku 867.

Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane místopředsedo, nemám co dodat ke slovům pana ministra. Ano, zákon promítá do jednotlivých právních předpisů ustanovení zastřešujícího a antidiskriminačního zákona.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. A nyní je ta pravá chvíle pro to, abych otevřel obecnou rozpravu, sloučenou rozpravu k oběma tiskům. Jako první vystoupí pan poslanec Marek Benda, dále pan poslanec Pospíšil, poslankyně Fischerová a Čelišová.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Nejprve zklamu svoji kolegyni paní poslankyni Rujbrovou, neboť ji ujistím, že tento zákon pokládám za jedno z největších šílenství, které do této Sněmovny kdy přišlo, že jeho schválení by podle mého názoru mělo naprosto zdrcující dopady na naši zemi a že s pojetím antidiskriminace, tak jak ho tady představuje ona, já opravdu zásadním způsobem nesouhlasím. Pro mne je důležitý článek 3 Listiny základních práv a svobod, kde základní práva a svobody se zajišťují všem bez ohledu na jejich pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyky a další věci. Tomu rozumím. To pokládám za správné ustanovení, že každý má mít možnost uplatňovat své základní práva a svobody.

Co ovšem přináší tento zákon, je to nejradikálnější liberálně socialistické, nebo jak to nazvat, vnímání státu a veřejného prostoru jako prostoru, ke kterému chodí všichni se všemi nároky a vykřikují: musíte nám zajistit výhodnější podmínky, protože jsme znevýhodněni tím, že jsme nějakou menšinou! V mnoha případech dochází k takovým absurditám, že když se tato hnutí rozjížděla ve Spojených státech, tak se posléze zjistilo, že počet příslušníků všech těchto tzv. menšin je asi 300 procent amerického obyvatelstva, že za menšiny se pokládají ženy, kterých je nad 50 procent, ty menšiny se pak nejrůznějším způsobem překrývají, že samozřejmě dochází ke zcela absurdním počtům.

Já se nechci dožít světa, a opravdu se nechci dožít světa, ve kterém pro přijetí na vysokou školu nebo do zaměstnání bude rozhodovat to, kdo se přihlásí k jaké politické straně a bude tvrdit, že v rámci kvóty musí být přijat. Kdo se přihlásí k jakémukoliv náboženství a bude tvrdit, že v rámci kvóty musí být přijat. Kdo se přihlásí k jaké sexuální orientaci a bude tvrdit, že alespoň 4 procenta nebo 8 procent musí být přijato. Tohoto světa se opravdu dožít nechci. Nesouhlasím s tím, a proto mám problém i s tímto návrhem zákona. On zatím vykračuje jenom tímto směrem, a netvrdím, že to stoprocentně naplňuje. Na druhou stranu, bohužel, stoprocentně naplňuje, že je naprosto neprávní normou.

Z hlediska zákona - u zákona by mělo být jasné, jaká práva a povinnosti občan má a kdo a jakým způsobem je povinnosti z toho zákona povinen plnit. Jestli máme dojem, že ustanovení oněch šesti paragrafů, která jsou souborem zbožných přání, něco takového vytvářejí, což je těch paragrafů 1 až 6, ostatní jsou jenom nároky a postavení ombudsmana, tak já tedy tento dojem absolutně nemám. Absolutně není jasné, na koho, v jakém rozsahu a proč by se tento zákon měl vztahovat.

Můžeme to brát samozřejmě ustanovení po ustanovení - když vezmu paragraf 1, tak už v písmenu a) trochu zazírám, když zjistím, že tady existuje právo na zaměstnání. Měl jsem pocit, že právo na práci bylo součástí jiných ústav a v Ústavě České republiky v této chvíli není. Zřejmě je to jenom překlep. Předpokládám, že se myslí přístup k zaměstnání a rovné pracovní podmínky. Ale proč tohle v písmenu a) je?

Stejně tak není absolutně jasné, co tedy by mělo být onou diskriminací a kdo se takové diskriminace musí vyvarovat. Doposud tato ustanovení byla shrnuta převážně v pracovněprávních, resp. obdobných služebních předpisech, kde bylo poměrně jasné, kdo může být tím, kdo takovou diskriminaci způsobí.

Pokud jsem ale zavrhl např. přístup ke zboží a službám, které jsou nabízeny nebo poskytovány veřejnosti, pak já absolutně netuším, v jakém rozsahu subjektů se toto má týkat. Kdo takový zákon má dodržovat a jestli se to má týkat veřejných pohostinství. A jestli si představuje, že například obtěžování ve veřejném pohostinství bude problém a má ho zajišťovat majitel toho pohostinství, aby k takové situaci nedocházelo, zejména tak, jak máme v tomto návrhu zákona definované obtěžování, nebo ho mají zajišťovat všichni hosté, aby náhodou jeden druhého neobtěžoval. Prostě vytáhly se z předpisů, ve kterých to bylo ještě řekněme poměrně konzistentně včleněno, do pracovního práva a s jistou judikaturou, s jistým stupněm rozhodování se vědělo, co to má znamenat, se vytvoří jakýsi obecný zákon, který řekneme, že se vztahuje na všechno.

Já se obávám, že nikdo v této zemi si nemůže být jist, co a v jakém rozsahu se na něj vztahuje. To je první zásadní výtka vůči předmětu úpravy a rozsahu toho, co má být postiženo.

Druhá zásadní výtka je dramatické rozšiřování zejména v paragrafu 2, jako by oněch antidiskriminačních prvků, které už dnes jsou proti Listině znatelně rozšířeny o odstavce 5 a 6, kde za diskriminaci z důvodu rasy nebo etnického původu se považuje také diskriminace z důvodu vztahu k osobě určité rasy nebo určitého etnického původu. Já nevím, co se myslí v tomto případě vztahem, jedná-li se o právní vztah, jedná-li se o rodinný vztah, ale absolutně mi není zřejmé, jak někdo může toto vědět, zamezit tomu, předcházet nebo cokoli podobného. To jsou přece věci - zákony musí být jejich respondentům jasné tak, aby věděli, jakým způsobem mají postupovat, a ne že někoho nepřijmu do zaměstnání a on po několika měsících přijde a řekne, že má vztah náhodou s nějakou osobou indiánské národnosti a že jsem ho na to konto diskriminoval, ausgerechnet, když v tom druhém zákoně, který pan ministr předkládá, se důkazní povinnost i v přijímání do zaměstnání přenáší na osobu, která měla diskriminační jednání způsobit.

***