(16.50 hodin)
(pokračuje Bielesz)
Hospodářský výbor na své 30. schůzi po odůvodnění ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, po vyslechnutí zpravodajské zprávy poslance Mariana Bielesze a po rozpravě doporučuje Poslanecké sněmovně sněmovní tisk 579 projednat a schválit ve znění pozměňovacích návrhů. Tyto pozměňovací návrhy, jak již bylo řečeno, vám byly doručeny jako sněmovní tisk 579/2.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji hospodářského výboru. Nyní prosím, aby nás o jednání výboru pro evropské záležitosti, dříve integrační výbor, informoval pan poslanec Josef Šenfeld. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Josef Šenfeld: Pane místopředsedo, dámy a pánové, usnesení č. 141 výboru pro evropskou integraci z 24. schůze, konané dne 15. dubna 2004, k vládnímu návrhu zákona o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů, zákon o některých službách informační společnosti, sněmovní tisk 579. Výbor pro evropskou integraci po úvodním slově ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, po vyslechnutí mé zpravodajské zprávy a po rozpravě
1. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby návrh schválila,
2. doporučuje Poslanecké sněmovně, aby přijala k tomuto návrhu zákona tyto změny a doplňky: v § 2 písmeno a) se zrušují slova "písemně nebo",
3. pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny,
4. zmocňuje zpravodaje výboru, aby o výsledcích jednání ve výboru informoval schůzi Poslanecké sněmovny,
5. zmocňuje zpravodaje výboru, aby ve spolupráci s legislativním odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny provedl příslušné legislativně technické úpravy.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji Josefu Šenfeldovi a otevírám obecnou rozpravu. Nemám do ní žádnou přihlášku. Má někdo zájem vystoupit v obecné rozpravě? Ano, pan poslanec Petr Pleva. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nechci tento zákon kritizovat jako celek, protože obsahuje spoustu pozitivních věcí, nicméně v oné části, kterou také zmínil pan ministr Mlynář, podle které jsme si pracovně nazvali antispamovým zákonem, musím velmi nesouhlasit s velmi tvrdým výkladem, který skutečně jde nad rámec evropských směrnic.
Tento zákon má ochránit soukromého uživatele proti nevyžádaným e-mailům, tzv. spamům. Kolegové, kteří mě náhodou poslouchají, mi jistě potvrdí, že naše elektronická pošta je těmito nevyžádanými e-maily přímo zahlcována. Jediný malý nedostatek je, že 99,9999 % těchto e-mailů pochází ze zahraničních serverů a tento zákon se jich vůbec nijak nedotkne. Co ale tento zákon způsobí, je, že totálně znemožní firemní komunikaci. Jestliže zveřejníte svou e-mailovou adresu v nějakém reklamním médiu, např. Zlaté stránky apod., pak počítáte, že se na vás budou obracet potenciální obchodní partneři, aby třeba vaši nabídku využili. Oni tak nesmějí, protože jim hrozí pokuta. Pokud změníte jako firma telefonní číslo a budete to chtít svým obchodním partnerům elektronickou poštou oznámit, nesmíte, protože vám hrozí pokuta. Takových věcí je tam více. Myslím, že to snad nemělo ministerstvo na mysli, nechtělo snad zabránit firemní komunikaci mezi firmami. Proto se domnívám, že přihlédne velmi příznivým zrakem na můj pozměňovací návrh, který podám v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Plevovi. Nyní vidím přihlášku pana poslance Karla Sehoře.
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi také několik slov. Zákon řeší asi pět záležitostí - zodpovědnost providera, nevyžádanou komunikaci, transpozici článku 13 direktivy 2002/58 Evropského společenství, šíření obchodních sdělení z vykonávající regulované činnosti a úpravy spotřebitelských smluv.
Původně jsem si myslel, že všechny transpozici směrnici Rady roku 2000/31 (???) Evropského společenství lze provést tak, že není třeba nový zákon a že je možné jednotlivé záležitosti umístit do stávajících zákonů, případně do připravovaného zákona o elektronických komunikacích. Připustil jsem, že to jde řešit oběma způsoby, a netrvám na tom a mohl by samostatný zákon samozřejmě také splnit svůj účel.
Rozhodující záležitostí je tedy řešení transpozice článku číslo 13, tzv. spamy, o kterých tady mluvil už můj kolega Pleva. Ministerstvo se netají tím, že řeší celou věc přísněji, než žádá direktiva Evropské unie. Pomalu jsme si na to už zvykli, protože to je docela standardní proces dnešní vlády. V podstatě to dopadne tak, že komplikaci vyrobí jenom našim podnikatelům, podnikatelů z cizích zemí se tento zákon většinou nebude týkat. Ale samozřejmě ho mohou obejít i naši podnikatelé. Těžko odhadnout, kolik procent spamů, ale řekl bych, jestli se ošetří nějakých 5 % spamů, tak by to asi bylo maximum, co by zákon dokázal.
Stejná věc se také řeší v připravovaném zákonu o elektronických komunikacích. Proto jsem na výboru doporučoval, aby tento zákon byl odročen do doby předložení zákona o elektronických komunikacích, ale to mi neprošlo. Teď už to navrhovat nebudu, protože zase na druhé straně jediným výstupem tohoto tisku 579 nebude žádné věcné plnění, ale splnění bodů, které si vytklo Ministerstvo informací. A já mu přeji úspěch. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karlu Sehořovi. Nemám žádnou další přihlášku do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli má zájem o závěrečné slovo pan ministr. Prosím, pane ministře.
Ministr informatiky ČR Vladimír Mlynář: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, debata o nevyžádané elektronické poště samozřejmě jako každá debata o regulaci má dvě stránky. Můžeme se na ni dívat z pohledu naprosté svobody podnikatelské činnosti, to je určitě pravda, ale na druhou stranu se na ni můžeme - a myslím, že také máme - dívat z pozice ochrany svobody příjemce a z pozice ochrany soukromí. Rozdíl mezi spamovou poštou a klasickými direct-mailovými letáky je totiž jeden zásadní. Zatímco papírovou reklamu, kterou vám strkají firmy do schránek, můžete vy zdarma vzít a zahodit do popelnice, zatímco náklady na její vyrobení a doručení nese výrobce, tedy inzerent, u elektronické pošty je to přesně naopak. Tam náklady na příjem inzerce nese zákazník, adresát, nikoliv ten, kdo prodává. Proto si myslím, že je oprávněné přistoupit k tomuto druhu spamové pošty, která vnáší vlastně nový typ reklamy vnucené, které se nelze bránit, přísnou regulaci. Náklady na její příjem jsou na straně zákazníka, který ji nemůže odmítnout, ani kdyby chtěl. Všichni jste uživatelé elektronické pošty. Víte, že při stahování elektronické pošty nemůžete rozlišit, že byste si něco nevzali. Prostě náklady nesete vy.
Příklady, které zde vznesl pan poslanec Pleva, nejsou přesné, vycházejí z nepochopení věci. Pokud si někdo zveřejní svou e-mailovou stránku ve Zlatých stránkách s výzvou, aby dostával nějaké obchodní nabídky, tak samozřejmě podle tohoto zákona obchodní nabídky může dostávat. Poptáte-li nákup bytu elektronicky a posílají-li vám realitní kanceláře elektronicky svou nabídku, odpovídají na vaši vůli, že poptáváte byt, a pak to není nevyžádané obchodní sdělení. Je to vyžádané obchodní sdělení.
***