(10.30 hodin)
(pokračuje Zajíček)
To už ode mě určitě nebudete chtít číst. Je to na třech stranách a důvody jsou v mnoha ohledech identické s nesouhlasným stanoviskem vlády, které bylo vyjádřeno k této předloze, kterou právě nyní projednáváme.
Druhá moje poznámka či reakce je na to, že si nejsem zcela jist, jak pan kolega Martínek se vyrovnal s tím, co tady právě řekl. Protože on řekl, že se nepřipojí k návrhu na zamítnutí, ale učiní to tak, jestliže nebudou tyto flagrantní porušení zákona a chyby legislativní, které jsou tam, odstraněny. Nevím, jak se s tím vyrovná, protože jsem přesvědčen, že projednáváme zákon, který byl předložen v podobě, v jaké byl předložen. A nechápu, že by tady mohla být nějaká jiná verze. A jestli ano, jestli hned teď dostaneme nějaký komplexní pozměňovací návrh, jenom to svědčí o tom, v jaké podobě sem tato norma byla předložena.
Teď už se vrátím ke své zpravodajské povinnosti. Chci jenom říci, že ze strany předkladatelů zde vystoupili dva zástupci předkladatelů, z ostatních kolegové Ambrozek, Tomíček, Martínek, Filip, Ekert a moje maličkost. V průběhu diskuse zazněl opakovaně návrh na zamítnutí tohoto zákona v prvém čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane zpravodaji. Všechny, kdo chtějí hlasovat, jsem přivolal. Všechny, kdo chtějí hlasovat zde v sále, prosím, aby se přihlásili svými identifikačními kartami, neboť jsem vás odhlásil.
Budeme rozhodovat o návrhu na zamítnutí. Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 901. Ptám se, kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 147 pro návrh 78, proti 42. Konstatuji, že tento návrh byl přijat.
(Potlesk poslanců ODS.)
Dalším bodem je
76.
Návrh poslanců Hynka Fajmona, Aleny Páralové, Petra Nečase, Kateřiny Dostálové,
Miroslava Krajíčka a Lucie Talmanové na vydání zákona o odškodnění
obětí okupace Československa vojsky SSSR, NDR, PLR, MLR a BLR
/sněmovní tisk 475/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 475/1. Prosím zástupce navrhovatelů, kterým je pan kolega Hynek Fajmon, aby předložený návrh uvedl.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovoluji si předložit návrh skupiny poslanců ODS na vydání zákona o odškodnění obětí okupace Československa vojsky Sovětského svazu, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska.
Letos uplynulo již třicet pět let od okupace naší země tzv. spojeneckými vojsky. Sovětská okupace Československa zásadním způsobem ovlivnila život všech občanů tehdejšího Československa. Mnoho našich občanů zaplatilo tuto okupaci životem a mnoho našich občanů bylo postiženo sovětskými vojáky na zdraví. Všichni občané s výjimkou těch, kteří s okupanty kolaborovali, byli potom postiženi důsledky tzv. normalizace. Mnoho občanů ztratilo svou práci a dlouhá desetiletí ji nemohli vykonávat. Konečně mnoho občanů rovněž ztratilo možnost studovat obor, o který měli zájem. Takzvaná normalizace znamenala velký zásah do života české společnosti. Občané byli nuceni k vyjadřování souhlasu s okupací vlastní země a dle jejich ochoty podstoupit tuto postupnou proceduru se následně odvíjely jejich životy. Ti, kteří se podrobili, měli cestu vpřed volnou, ti, kteří se nepodrobili, měli cestu vpřed velmi komplikovanou. V důsledku těchto nedemokratických praktik došlo z naší země mnoho desítek tisíc občanů do emigrace. Ti, kteří zde zůstali, potom museli dlouhých dvacet tři let snášet přítomnost okupačních sovětských vojsk. Jedním z hlavních požadavků sametové revoluce roku 1989 byl odchod sovětských vojsk z území republiky. Tohoto cíle se podařilo dosáhnout až v červnu 1991, kdy z Milovic odjel poslední vojenský transport směrem na východ.
V počáteční fázi po sametové revoluci byl podniknut rovněž pokus o určité odškodnění obětí sovětské okupace. Tento pokus ale nebyl z důvodu naléhavosti jiných úkolů spojených s rozpadem republiky nikdy doveden do konce. Jednalo se o zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění z roku 1992, které se však týkalo pouze odškodnění majetkových nároků, nikoliv nároků vzniklých z činnosti okupačních vojsk ve vztahu k obětem na životech a na zdraví našich občanů.
Evropa, a zvláště Evropa střední, nyní žije v zajetí pokusu o reinterpretaci dějin 20. století. Tyto pokusy se týkají především období druhé světové války, ale také období následujícího, a jsou ve velké většině namířeny proti České republice, její územní celistvosti a na podporu majetkových nároků. K těmto pokusům česká politická reprezentace nesmí mlčet. My jsme žádnou válku nezahájili ani nevyvolali. My jsme naopak byli dvakrát obětí nelegální agrese ze strany nejprve Německa, a poté ze strany Sovětského svazu. V důsledku těchto agresí přišla naše republika o mnoho občanů a také o mnoho majetkových a jiných hodnot. My jsme si této skutečnosti stále vědomi a nezapomínáme na to. Je drzost, že ti, kteří agresi proti nám podnikli nebo ji aktivně podporovali, dnes vznášejí odškodňovací nároky. A je drzost, že ti, kteří dodnes nesplatili v plné výši dluhy, které mají, se k těmto dluhům vůbec neznají.
Právě proto nyní předkládáme návrh zákona o odškodnění obětí sovětské okupace. Podstatou návrhu je odškodnění křivdy spáchané na občanech České republiky v období okupace vojsky Sovětského svazu, Maďarska, Polska, NDR a Bulharska od 21. srpna 1968 do 27. června 1991. Odškodnit se navrhují nejbližší příbuzní těch občanů České republiky, kteří byli ve sledovaném období zabiti příslušníky okupačních sil, a dále ti občané České republiky, kteří byli zraněni nebo znásilněni.
Stát si občané zřídili mimo jiné proto, aby je chránil před vnějším nepřítelem. V plnění této základní povinnosti Československo v letech 1968 až 1991 selhalo. Své občany před vnějším nepřítelem neuchránilo a mnozí občané na to doplatili svým životem nebo zdravím. Stát je dle názoru předkladatelů povinen svým občanům nahradit újmu způsobenou činností okupačních sil. Nelze samozřejmě nahradit všechny škody, které činností okupačních sil vznikly, i přesto však je možné uvažovat o odškodnění příbuzných těch občanů, kteří byli zabiti, a těch občanů, kteří byli zraněni nebo znásilněni.
Za škody způsobené občanům České republiky jsou dle mezinárodního práva odpovědné státy, případně jejich právní následovníci, které se na okupaci Československa podílely. Z jejich strany však dosud dle mých informací k žádnému skutečnému vyrovnání nedošlo. Předložený návrh zákona tuto otázku neřeší, ale ani nevylučuje.
***