(14.50 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Dámy a pánové, toto bylo mých několik poznámek k otázce přímé volby prezidenta. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za vystoupení panu předkladateli a poprosím vás nyní o trochu pozornosti, protože jsme ve chvíli, kdy by měl vystoupit zpravodaj k tomuto bodu. Nebude-li námitek k tomuto postupu, tak po vystoupení zpravodaje bych nechala hlasovat o přerušení tohoto bodu a sloučení rozpravy k bodu předcházejícímu a bodu tomuto. Je prosím námitka proti tomuto postupu? Nevidím takovou a prosím, aby se v tuto chvíli ujal slova zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miloslav Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Paní předsedající, dámy a pánové, také tuto osnovu, také tento poslanecký návrh novely ústavy projednala vláda České republiky v ústavní lhůtě, která je jí dána, a také k tomuto návrhu předložila včas stanovisko, které máte k dispozici jako sněmovní tisk č. 95/1 a z něhož snadno zjistíte, že se jednotlivé věty vlády týkající se tisku 90 a tisku 95 příliš obsahově neliší. I v tomto případě vláda upozorňuje na to, že nemá žádné principiální námitky proti takové ústavní změně, která by konstituovala přímou volbu prezidenta. I v tomto případě vláda nabádá k opatrnosti co do rychlosti projednávání toto ústavní změny a nesouhlasí se zkrácením nějakých lhůt.
Na rozdíl od tisku 90 si zde vláda v úvodu stanoviska připustila vyslovit přímý nesouhlas s tiskem. Ale jak jsem již předeslal i u tisku 90, řekl bych, že obsahově je stanovisko vlády k oběma tiskům naprosto shodné, a proto bude také správné vést sloučenou rozpravu, a proto také bych považoval za správné, aby osud těchto tisků po prvém čtení byl stejný. Samozřejmě bych si přál, aby oba tyto tisky prošly potom parlamentní debatou v příslušných výborech nebo ve výboru. Možná budou jiná přání, ale v každém případě bych měl za to, že by bylo korektní a politicky správné, aby nestihl jeden z těchto tisků jiný osud než tisk druhý.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám za vaše vyjádření, pane poslanče. Nyní máme před sebou dvě hlasování. V prvním hlasování rozhodneme o přerušení projednávání tohoto bodu, ve druhém hlasování rozhodneme o sloučení rozpravy k oběma bodům, to je k bodu č. 22 a bodu č. 23.
Nejprve tedy hlasování o přerušení projednávání bodu 23. O tomto návrhu, který vznáším, rozhodneme v hlasování s pořadovým číslem 70.
Zahájila jsem toto hlasování a táži se vás, kdo je pro tento postup. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 70 z přítomných 171 pro se vyslovilo 110 poslankyň a poslanců, proti byl jeden. Návrh byl přijat.
Nyní tedy budeme hlasovat, a to v hlasování s pořadovým číslem 71, o sloučení rozpravy k bodu č. 22 a bodu č. 23.
Já toto hlasování pořadové číslo 71 zahajuji a táži se, kdo je pro. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 71 z přítomných 172 pro se vyslovilo 144, proti jeden. Návrh byl přijat.
Sloučili jsme tedy rozpravu k bodům č. 22 a 23, k tiskům č. 90 a 95. Do této rozpravy mám v tuto chvíli tři písemně podané přihlášky, ale s přednostním právem se hlásí místopředseda vlády, ministr spravedlnosti Pavel Rychetský, kterému uděluji slovo. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážená paní předsedající, vážené dámy poslankyně a páni poslanci, musím říci, že je vhodné v tuto chvíli si uvědomit, před jak závažným rozhodováním stojí Poslanecká sněmovna. Ústava České republiky byla přijata téměř přesně před deseti lety, a i když došlo k několika jejím dílčím změnám, ještě nikdy sněmovna nerozhodovala o tak zásadní změně ústavy, jaká nám je předložena oběma skupinami poslaneckých iniciativ. Chtěl bych říci, že ačkoli oba předložené návrhy směřují ke stejnému cíli, zajímavé je, že oba jsou velmi rozdílně argumentovány, a musím říci, že za daleko vážnější důvod k zamyšlení považuji nikoli obsah těchto návrhů, nikoli obsah argumentace, ale jistou míru, troufám si říci, jakési neumírněnosti, možná i troufalosti.
Tak zásadní změna ústavy, jakou je změna způsobu volby prezidenta republiky, podle mého soudu může být vážně a odpovědně předložena pouze tehdy, je-li výsledkem předchozí diskuse mezi politickými stranami zastoupenými v Parlamentu, a nikoli výsledkem vlastní izolované iniciativy několika poslanců, které nepředcházela taková diskuse. Musím zdůraznit, že jediná větší změna ústavy, která za uplynulých deset let byla provedena, byla takzvaná euronovela ústavy, a řada z vás si pamatuje, že byla připravována pracovní skupinou složenou ze všech parlamentních klubů jak ze sněmovny, tak ze Senátu, a to po dobu 13 měsíců, než došlo ke shodě a jejímu předložení sem.
Pozoruhodné je, že oba návrhy byly předloženy těsně před komunálními a senátorskými částečnými volbami, a já nemohu nemít pocit, že byly motivovány spíše konjunkturálně a politicky, a to dokonce i s ohledem - přinejmenším u jednoho z nich - na blížící se termín voleb prezidenta Parlamentem.
Ano, vládě byl předložen v obou případech návrh negativního stanoviska. Vláda s ohledem na to, že je jeden markantní rozdíl mezi oběma návrhy, zaujala negativní explicitní stanovisko pouze k návrhu na jednokolovou volbu prezidenta. Myslím, že nemusím zdůrazňovat proč. To je způsob volby, který může způsobit volbu výrazně minoritního, výrazně menšinového prezidenta, a to tak výrazně bez jakéhokoli omezení, že si myslím, že to je způsob volby, který by byl nedůstojný našeho ústavního systému. Ale shoduji se s jedním z předkladatelů v tvrzení, že vůbec není pravda, že přímo volený prezident má větší legitimitu než prezident volený Parlamentem. Toto tvrzení prostě nemá nikde žádnou oporu. Prostě prezident volený Parlamentem je prezident, který je volen naprosto stejně demokratickým způsobem obecně uznávaným.
***