Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(14.50 hodin)
(pokračuje Šimonovský)

Smyslem a cílem Tamperské úmluvy je zajišťování telekomunikační podpory státům postiženým katastrofou, živelní pohromou nebo jinou mimořádnou událostí spojenou s ohrožením zdraví obyvatelstva v jakékoli části světa, jestliže tyto postižené státy jsou současně smluvní stranou Tamperské úmluvy a o tuto telekomunikační podporu požádají. Tato úmluva stanovuje pro členské státy základní pravidla a zásady vzájemné komunikace při vyžadování a poskytování telekomunikační podpory spojené s poskytováním telekomunikačních zdrojů žádajícímu členskému státu.

Tamperská úmluva obecně poskytuje rámec pro používání telekomunikačních zdrojů v mezinárodní humanitární pomoci, odstraňuje regulační bariéry a ochraňuje zájem poskytovatelů telekomunikační pomoci během působení v hostitelské zemi. Plně také chrání zájmy států požadujících i států přijímajících pomoc. Hostitelské vládě je ponecháno právo dohlížet nad touto pomocí. Předpokládá se zavedení bilaterálních smluv mezi poskytovateli pomoci a státy přijímajícími pomoc.

Předkládaný materiál je v souladu s koncepcí zapojení České republiky do mírových a záchranných operací a humanitární pomoci, která byla schválena usnesením vlády 458 v roce 2001 a nařízením vlády 463 z roku 2000. To je nařízení o stanovení pravidel zapojování se do mezinárodních záchranných prací.

Přístup České republiky k Tamperské úmluvě jakožto úmluvě OSN je plně v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky, také byl tento krok členským zemím NATO doporučen plánovacím výborem pro civilní telekomunikace této organizace. Význam a aktuálnost mezinárodní spolupráce a koordinace při poskytování humanitární pomoci včetně telekomunikační podpory v rámci boje proti mezinárodnímu terorismu se s naléhavou potřebností ukázal ve světle událostí z loňského září. Klíčová role telekomunikačních zdrojů při akcích zaměřených na zmírnění následků katastrof a při záchranných pracích se v plném rozsahu potvrdila i během letošních povodní v České republice.

Přistoupení České republiky k této úmluvě si nevyžádá změnu právních předpisů ČR.

Dámy a pánové, dovoluji si vás požádat o souhlas s připojením k této úmluvě.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Slovo má zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Tomáš Dub.

Poslanec Tomáš Dub: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené a milé kolegyně a kolegové, pan ministr tady uvedl dost podrobný výklad, o čem je Tamperská úmluva o poskytování telekomunikačních zdrojů pro zmírňování následků katastrof a záchranné práce. Myslím, že i název je sám dost vypovídající. Vznikla v roce 1998 na půdě OSN, Česká republika ji podepsala toto září, 4. 9. 2002. Tamperská úmluva vstoupí v platnost ve chvíli, kdy se k ní plnohodnotně připojí 30 zemí. V tuto chvíli ji podepsalo a schválilo 10 zemí, Česká republika je tedy další na řadě.

Osobně mám zkušenost s krizovým řízením při živelních katastrofách, vím, jak telekomunikace a komunikace jsou nutné, a jsem rád, že tady dneska můžeme projednat Tamperskou úmluvu, která dává ten základní právní rámec pro to, aby vzájemná pomoc, která bude pak postavena na systému bilaterálních smluv, mohla mezi státy fungovat, ať již formou placenou, nebo neplacenou.

Organizační výbor navrhl přikázat projednání této úmluvy zahraničnímu výboru a já doporučuji Poslanecké sněmovně, aby projednávanou smlouvu propustila do druhého čtení.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu a tentokrát patří slovo paní kolegyni Konečné.

Poslankyně Kateřina Konečná: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, Tamperská úmluva o poskytování telekomunikačních zdrojů pro zmírnění následků katastrof a záchranné práce, podepsaná 4. září 2002 v New Yorku, je jistě v souladu s koncepcí zapojení České republiky do mírových a záchranných operací a humanitární pomoci, která byla schválena usnesením vlády č. 458 ze dne 9. května 2001 a nařízením vlády 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva.

Jak uvádíte, dopad na státní rozpočet České republiky je uveden v příloze, ovšem tato příloha obsahuje nevyjasněný text. Stanoví se zde v zásadách o poskytování telekomunikačních zdrojů po přístupu České republiky k Tamperské úmluvě, že Ministerstvo dopravy a spojů bude podle čl. 4 Tamperské úmluvy uplatňovat požadavek na platbu nebo náhradu s výjimkou států NATO. V této vámi vydané příloze se ovšem již neuvádí, jak tedy budou probíhat náhrady či clearing mezi státy NATO a Českou republikou za poskytované služby. Česká republika je členem několika desítek organizací a na žádnou jinou z nich úmluva nepamatuje. Zajímalo by mě, zda tedy hodláte poskytovat nadstandard pouze členům aliance, nebo také jiným organizacím, popř. nikomu, a jak je možné, že se v tomto dokumentu tato slova objevila. Je to jen díky tomu, že nám plánovacím výborem pro civilní komunikace NATO byl tento krok doporučen?

Nehodlám se již pozastavovat ani nad tím, kolik členských států má úmluvu ratifikovanou a v jaké podobě. Chybí také informace o recipročním přístupu ostatních zemí NATO.

Z těchto důvodů, pokud nebude problém uspokojivě vysvětlen, budu pro druhé čtení navrhovat sněmovně doprovodné usnesení, které by zajistilo rovné zacházení ke všem účastnickým státům Tamperské úmluvy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Kdo se další hlásí do obecné rozpravy? Nikdo, obecnou rozpravu končím.

Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Nemá. Přikročíme tedy k hlasování.

Zahájil jsem hlasování číslo 105. Ptám se, kdo souhlasí s přikázáním zahraničnímu výboru. Kdo je proti?

Z přítomných 135 pro návrh 95, proti nikdo. Návrh byl přijat.

Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Dalším bodem je

Úvodní slovo pronese ministr financí Bohuslav Sobotka. Prosím.

Ministr financí ČR Bohuslav Sobotka: Pane místopředsedo, dámy a pánové, na jednání sněmovny je předložena další z mezinárodních smluv o zamezení dvojímu zdanění, tentokrát jde o smlouvu se Spojenými státy mexickými. Tato smlouva byla podepsána v dubnu t. r. v Mexiko City, a to u příležitosti návštěvy tehdejšího českého premiéra v Mexiku.

Jak je známo, Mexiko představuje jednu z nejvýznamnějších zemí Latinské Ameriky a patří mezi hospodářsky nejvyspělejší státy amerického kontinentu. O této skutečnosti svědčí i fakt, že Mexiko je dosud jedinou latinskoamerickou zemí, která je členem OECD, rovněž tak nelze v této souvislosti opomenout členství Mexika v Severoamerické zóně volného obchodu.

Česká republika, která je v Mexiku vnímána jako spolehlivý a perspektivní partner, má dosud v platnosti více než 60 takovýchto důležitých mezinárodních daňových smluv, přičemž další se přirozeně připravují.

Předkládaná smlouva, která byla na expertní úrovni sjednána na základě vzorových modelů OECD a OSN, standardně vychází z daňových zákonů obou států a nestanoví tak daňovým poplatníkům žádné povinnosti, které by již nebyly v těchto zákonech obsaženy. Je zřejmé, že uzavřením této smlouvy se pro subjekty obou zemí zvýší právní jistota o existenci a výši daňové povinnosti, což bezesporu přispěje k dalšímu rozvoji vzájemných hospodářských, obchodních, ale i např. kulturních kontaktů.

Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, navrhuji, aby Poslanecká sněmovna vyslovila v prvém čtení souhlas se sjednáním této standardní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění a doporučila tuto smlouvu k projednání v příslušném sněmovním výboru, popř. v příslušných sněmovních výborech. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Jan Mládek.

***