Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

 

Vláda na své schůzi dne 1. listopadu 1999 projednala a posoudila návrh zákona o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně a doplnění dalších zákonů (sněmovní tisk č. 394) a vyslovila s tímto návrhem n e s o u h l a s .

Vláda má k návrhu zákona především tyto výhrady:

1. Návrh přenáší část působností státu na soukromé subjekty, aniž poskytuje státu takové nástroje, které by mu umožnily efektivně a žádoucím způsobem oblast exekučního řízení ovlivňovat; jde přitom o nucený výkon rozhodnutí soudů a rozhodnutí dalších orgánů veřejné moci. Státní dohled, který by podle návrhu mělo provádět Ministerstvo spravedlnosti, návrh omezuje pouze na nucený výkon soudních a jiných rozhodnutí, nikoliv však již na další činnosti soudních exekutorů, k nimž by podle návrhu mělo například patřit i sepisování exekutorských zápisů o exekučních titulech. Návrh neposkytuje státu dostatek účinných nástrojů, potřebných k předcházení vzniku nedostatků v činnosti soudních exekutorů, či k odstranění těchto nedostatků, například se to týká možnosti účinně ovlivňovat jmenování exekutorů a jejich odvolávání, průběh kárného řízení a další. Nepropracovaná koncepce státního dohledu včetně jeho pravomocí je zásadním nedostatkem předloženého návrhu zákona.

2. Návrh není v souladu s platnou právní úpravou zejména v tom, že vylučuje opravné prostředky proti rozhodnutí soudu v navrhovaném exekučním řízení a že zakotvuje oprávnění soudního exekutora předvolat povinného k prohlášení o svém majetku a provádět v tomto rámci jeho výslech.
K ochraně práv fyzických a právnických osob a v zájmu sjednocení rozhodovací činnosti soudů je nezbytné připustit proti rozhodnutí soudu v exekučním řízení opravné prostředky. Rovněž oprávnění předvolat povinného k prohlášení o jeho majetku a provádět výslech, v němž je takové prohlášení činěno, musí být výlučně v pravomoci soudu.

3. Návrh, aby soudní exekutoři měli postavení a požívali ochranu veřejných činitelů, neodpovídá právní úpravě veřejného činitele podle ustanovení § 89 odst. 9 trestního zákona. Podle tohoto ustanovení je veřejným činitelem volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu, nebo příslušník ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena.
Rozšiřování okruhu osob, kterým se poskytuje tato zvýšená ochrana, o další subjekty, na něž by stát přenesl část svých působností, vláda nepovažuje za důvodné, zvláště když postavení veřejného činitele není zákony nepřiznáváno ani jiným srovnatelným osobám, například notářům.

4. Podle ustanovení § 44 zákona č. 238/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, policejní útvary poskytnou ochranu osobám pověřeným výkonem rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu anebo orgánu obce, nemohou-li tyto osoby z důvodu ohrožení života nebo zdraví výkon rozhodnutí provést a požádají-li o poskytnutí této ochrany.
Navrhovaná právní úprava však navíc stanovuje Policii ČR povinnost poskytovat na žádost exekutora i součinnost při provádění exekuce. Tato úprava by v praxi přivodila řadu výkladových problémů spočívajících zejména v tom, že by soudní exekutoři mohli požadovat, aby se policisté mimo zajišťování ochrany podíleli také na faktickém provádění jednotlivých úkonů exekuce. Takové stanovení povinnosti policistům překračuje rámec úkolů, které policisté plní podle zákona o Policii České republiky.

5. V navrhovaném ustanovení § 273 se předpokládá, že orgán obce nebo policejní orgán budou mít povinnost doručovat písemnosti soudního exekutora. Přijetím této úpravy by se Policii ČR opět ukládaly úkoly, které nesouvisí s její činností; obdobně se to týká i orgánu obce, kterému nepřísluší doručovat písemnosti soukromých subjektů.

6. Navrhované uložení povinnosti orgánům státní správy oznamovat soudnímu exekutorovi na jeho písemnou žádost údaje potřebné k provedení exekuce je značně široké, neurčité a nejasné. Ve své podstatě by mohlo znamenat, že záleží jen na vůli soudního exekutora, jaké údaje bude oprávněn od třetích osob vyžadovat a tyto třetí osoby včetně orgánů státní správy by podle návrhu měly povinnost bez dalšího těmto žádostem vyhovět.

7. Navrhovaná právní úprava trpí i některými logickými pochybeními. Například podle ustanovení § 13 odst. 1 exekutor skládá do rukou ministra před svým jmenováním slib. Přitom podle ustanovení § 13 odst. 2 odmítne-li exekutor složit slib nebo složí-li slib s výhradou, komora navrhne ministrovi odvolání takového exekutora. Exekutora však z uvedeného důvodu odvolat nelze, neboť nemohl být do své funkce jmenován před složením slibu.
Nejasný je v návrhu vztah mezi exekutorem a exekutorským úřadem, neboť podle ustanovení § 6 odst. 1 exekutor řídí exekutorský úřad, zatímco podle ustanovení § 9 písm. a) ministr spravedlnosti jmenuje exekutora do exekutorského úřadu a pochybnosti vyvolává rovněž podmínka státního občanství pro jmenování osoby exekutorem, uvedená v § 10 odst. 1.

8. Poslanecký návrh předpokládá přijetí prováděcích právních předpisů, které musí nabýt účinnosti souběžně se zákonem. Podle ustanovení § 86 odst. 4 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, návrhy takových prováděcích právních předpisů musí navrhovatel předložit spolu s návrhem zákona. Tuto podmínku poslanecký návrh zákona nesplňuje.

Závěrem vláda uvádí, že v průběhu 1. pololetí 2000 předloží Parlamentu České republiky k projednání vlastní návrh zákona o soudních exekutorech a jejich činnosti, jehož účelem bude zefektivnit a zpružnit výkon rozhodnutí soudů a dalších orgánů, který však nebude obsahovat výše namítané nedostatky, z nichž řada je zásadní povahy.