(11.30 hodin)
(pokračuje Frank)
Konečně toto zadání je ve své podstatě již zmiňovaná reforma armády, která sice nebyla do dnešního dne vládou předložena jako konzistentní dokument, ale víme, že její součástí je i koncepce výstavby vzdušných sil, které mají hlavní úlohu především v zabezpečování obrany vzdušného prostoru.
Není jistě také bez zajímavosti, že současný vzdušný prostor ČR je považován za jistou součást integrovaného systému protivzdušné obrany NATO a Česká republika do něho jako členský stát přispívá - a to nám všem je jistě dobře známo - dosluhujícími nadzvukovými letouny bývalé sovětské provenience a letkou podzvukových strojů L-159 ALCA, u kterých - jestli se nemýlím - nejsou ani ukončeny vojskové zkoušky.
Chci také říci, že náš poslanecký klub vnímá naše piloty, kteří chtějí létat. Uvědomujeme si vážnost úkolu, tj. především ochrana vzdušného prostoru ČR, ale konečně i to, že je hledáno řešení k vyzbrojení našich vzdušných sil leteckou technikou odpovídající úrovně. Přesto musím konstatovat, že v poslaneckém klubu KSČM převládá především náhled na současný stav, na vývoj české ekonomiky, ale především - a to bych velice rád zdůraznil - na finanční možnosti našeho státu, které ukazují a potvrzují naše zjištění v tom, že další zvyšování výdajů na armádu vlivem vstupu do NATO, především na naše zahraniční mise, ale také možná i vlivem připravovaného vstupu do Evropské unie, mj. i drahý nákup nadzvukových letounů, zcela jistě může ovlivnit i stav životní úrovně občanů a další možné škrty v oblasti ať už sociální, školství, zdravotnictví a popř. dalších resortů.
Zkrátka a dobře, uvědomujeme si, že jde o zadlužení České republiky poměrně velikou částkou a na dlouhá léta.
Musím také říci, že nemáme důvěru ani ve slibované offsety, které by měly údajně pomoci české ekonomice a posloužit k tomu, aby se v České republice dále investovalo a ekonomika se rozvíjela. Já tu poznámku říkám proto, že ve světě jsou s těmito programy zkušenosti mnohdy trochu jiné. Často nejde ani o žádné velké investice, ale především o jisté řekl bych dílčí objednávky, jak konečně potvrdil i konaný seminář na Ministerstvu obrany, kde to zaznělo z úst ředitele jedné firmy, která má s offsety již své zkušenosti.
Já jsem, vážené kolegyně a vážení kolegové, nechtěl, nechci a ani nebudu připomínat to, kdo zavinil současný stav českého vojenského letectva jeho rozprodejem, ani to, že jsme několikrát navrhovali řešit tento stav nákupem ruské nadzvukové techniky, ať už z Německa, nebo v rámci umoření dluhu ve vztahu k Rusku. Teď už se tomu můžeme pouze jen usmívat, ale říkám to proto, že i v České republice je stále dost pilotů a techniků, kteří tuto techniku znají, je dostatek letištních terminálů kompatibilních s touto technikou, a konečně i ona sama je kompatibilní s prostředky NATO.
Také je však třeba si konečně přiznat, že především z politického hlediska tyto návrhy byly činěny jako nepřijatelné.
Co tedy říci závěrem. Poslanecký klub se kloní víceméně k nepodpoře vládního návrhu, nicméně diskuse k této otázce není ukončena. Nebudeme v této fázi předkládat ani pozměňovací návrhy. Zcela jistě poslanecký klub KSČM předloží své konečné stanovisko v rámci třetího čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Miroslav Kalousek, připraví se pan poslanec Petr Šulák.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi prosím několik poznámek k diskusi, která zatím odezněla.
Chtěl bych především reagovat na větu pana kolegy Payna, že se jedná o projekt, který si vymyslela jedna politická strana. Vůči této politické straně i vůči vládě mi připadá korektní říci, že tomu tak není.
Již na začátku 90. let bylo zřejmé, že po roce 2004, nebudou-li pořízeny nové nadzvukové letouny, nebudeme schopni krýt vlastními prostředky svůj vzdušný prostor, což podle celé řady z nás neznamená nic méně než rezignaci na část své státní suverenity. V letech 1996 a 1997 proto tehdejší česká vláda se tomuto problému velmi zásadně věnovala. Ministerstvo obrany i Ministerstvo financí vypracovalo bezpočetnou řadu obranných i ekonomických analýz. Tehdejší porada ministrů k tomuto problému mnohokrát zasedala a celý tento proces vyústil v usnesení vlády ČR z roku 1997, která souhlasila s pořízením nadzvukových letounů tak, aby byly operačně nasazeny do roku 2003, a uložila ministru obrany připravit materiál pro vyhlášení příslušného výběrového řízení. Tím byl nastartován proces pořízení nadzvukových letounů pro Českou republiku. Byl nastartován vládou, v které v té době byly účastny ODS, ODA a KDU-ČSL. Je poctivé, aby to zaznělo, protože se nejedná o projekt jedné politické strany.
Proces výběrového řízení pak byl přerušen politickými událostmi z listopadu 1997 a dalšími vývojem. Takže to, co uskutečnila tato vláda v uplynulých dvou letech, lze pokládat za logické kontinuální pokračování vládního usnesení z roku 1997. Alespoň my ho za takové logické pokračování pokládáme. Změnila se sice vláda, ale nezměnila se situace. Nezměnil se fakt, že po roce 2004, nebudou-li pořízeny nadzvukové letouny, nebudeme schopni krýt vlastními prostředky svůj vzdušný prostor. Ten problém prostě zůstává, vyžaduje své řešení. Křesťanští demokraté nemění své stanovisko jenom proto, že tenkrát byli ve vládě a dnes jsou v opozici.
Dovolte mi další poznámku k připomínkám, které zde zazněly k offsetovým programům. Jsou, kolegyně a kolegové, ve světě dva způsoby, kterým země pořizují složité a nákladné zbraňové systémy. Není vůbec náhodou, že všechny země NATO v Evropě s výjimkou Lucemburska mají svoji offsetovou legislativu. Protože v té první možnosti pořízení zbraňového systému se nejedná o prostý nákup zboží a prostou platbu. Jedná se o komplexní program industriální spolupráce, kde příslušná akvizice je pouze pilotním projektem, ale navazuje na celou řadu oboustranně prospěšných kroků vzájemné spolupráce, které zákazníkovi nebo zemi zákazníka přinášejí investice, přinášejí vyšší technologickou úroveň, přinášejí přístup na zahraniční trhy. Zpochybňovat offsetové zkušenosti znamená zpochybňovat dlouhou řadu realizovaných zkušeností vyspělých zemí, ať už Finska, Švédska, Velké Británie, Francie, JAR, a mohl bych uvést celou řadu dalších příkladů, kde lze dokladovat, že multiplikační efekty tohoto procesu byly velmi prospěšné pro ekonomiku země. To je jeden příklad.
***