(15.40 hodin)
(pokračuje Klaus)
A konečně posledním mým návrhem byl návrh ohledně zákonů v prvém čtení, které by měly být diskutovány v pátek odpoledne, myslím v pátek 30. 11. odpoledne, s tím, že bude respektována každá žádost klubů o vyřazení bodů z tohoto pátečního projednávání.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 26 z přítomných 192 poslanců 167 pro, 6 proti. Návrh byl přijat.
Nemá-li nikdo námitku proti tomu, že byl jeho návrh opomenut, dám hlasovat o návrhu pořadu schůze jako celku.
Kdo je pro tento návrh, tak jak byl písemně předložen a upraven schválenými pozměňovacími návrhy, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 27 z přítomných 192 poslanců 148 hlasovalo pro, 6 proti. Návrh byl přijat, pořad schůze byl schválen.
Než přistoupíme k projednávání schváleného pořadu, navrhuji na žádost místopředsedy Senátu, abychom umožnili vystoupení senátorů Kroupy, Stodůlky, Kulhánka, Balabána, Jařaba a Jílka ke stanoviskům Senátu, pokud šlo o zamítnuté či vrácené návrhy.
Kdo souhlasí s účastí jmenovaných senátorů, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 28 z přítomných 191 poslanců 157 pro, 6 proti. Návrh byl přijat.
Zahájíme prvním bodem schváleného pořadu schůze, což je
1.
Návrh zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví
a náboženských společností a o změně některých zákonů
(zákon o církvích a náboženských společnostech)
/sněmovní tisk 919/3/ - zamítnutý Senátem
Usnesení Senátu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 919/4.
Kdyby vcházel do místnosti, řekl bych, že vítám senátora Kroupu. On nevchází.
Prosím, aby se k zamítnutí tohoto návrhu zákona usnesením Senátu vyjádřil ministr kultury Pavel Dostál.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové… (Hluk v sále.)
Předseda PSP Václav Klaus: Prosím, poslouchejte pana ministra! Pane ministře, přeruším vás a uvítám pana senátora Kroupu, který teď dorazil. Prosím, pane senátore, posaďte se u nás.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Chtěl bych úvodem říci, že jako předkladatel zákona trvám na tom, že návrh zákona byl vypracován za širokého konsensu a po schválení vládou v dubnu t. r. byl i v médiích, tedy v dubnu, představiteli církví hodnocen jednoznačně kladně. K dispozici je monitor rozhlasu.
Za druhé bych chtěl říci, že návrhem zákona je zaručena samozřejmě vysoká úroveň náboženské svobody, kterou lze i v rámci demokratických států považovat v tomto případě zákona za nadstandardní.
Za třetí bych chtěl zdůraznit - a to je velice důležité: v žádném případě neohrožuje návrh tohoto zákona existenci charit a diakonií a neomezuje v žádném případě jejich financování.
Za čtvrté, návrh byl projednán s církvemi důkladně, což si dovoluji doložit informací, která vám byla rozdána, a nabízím, že kdokoli si pravdivost těchto údajů v této informaci zveřejněných může ověřit na Ministerstvu kultury.
Bohužel už v prvém čtení jsem vyjádřil obavu, že se tento zákon může stát předmětem politického boje, a je to veliká škoda, protože tento zákon je v prvé řadě zákonem, který se zabývá problémy věcnými, to je vztahem státu a církví. Skutečně se stalo, že k tomuto stejnému textu zákona se církve, jak už jsem řekl v úvodu, na jaře vyjadřovaly velice příznivě a o půl roku později z neznámého důvodu zcela opačně. Bohužel, podle mě tu existuje určitá skupina lidí, která jakoby jménem církví formuluje názory na návrh zákona. Dále záměrně překrucuje jeho koncepci a vymýšlí si proti němu zcela nesmyslné argumenty, čímž - a to je mi velice nemilé - znepokojuje mnoho věřících, kteří samozřejmě ani text návrhu zákona dodnes neznají.
Myslím, že tím jsou živeny dvě věci. Za prvé je to přetrvávající nedůvěra některých církevních představitelů ke státu a k Poslanecké sněmovně. Ta je posilována například i tím, že se jim namlouvá, že kanonické právo je rovnocenné, ne-li nadřazené právnímu řádu České republiky. Řekne-li to z tohoto řečniště právník, není divu, že vůči těm, kteří tento názor nezastávají, se jejich nedůvěra posiluje.
Za druhé je to nyní již nezastíraná nechuť nemalé části registrovaných církví umožnit registraci novým náboženským skupinám. Ta je například ve stanovisku Ekumenické rady církví vyjádřena jako obava z takzvané diskriminace křesťanství a je vydávána za ohrožení náboženské svobody. Mohu vás ujistit, že pokud hovoříme na ministerstvu s církevními představiteli, nemají ani v této době proti návrhu zákona o církvích výhrady. Bohužel se však v naší republice vytvořila taková atmosféra, že podpořit orgán státní správy, pokud se týče tohoto zákona, a podpořit sněmovnu je něco, jako je hřích.
Také musím říci, že návrh zákona jsme zpracovali i v koncepci, kterou bylo jako jedinou reálnou možno navrhnout. Myslím tím to, že jsme respektovali naprosto jednohlasné stanovisko církví, že je pro ně nepřijatelné, aby pro ně neexistoval zvláštní zákon, tedy aby byly registrovány stejně jako onen proslulý nějaký spolek zájmové činnosti. Já jsem proti systému, který je obvyklý ve Spojených státech. Proti tomuto systému jsem tedy nic neměl, ale odmítám, aby mi bylo vyčítáno, že předkládám návrh zákona, který je zpracován v koncepci, kterou si výslovně přály církve, tedy v koncepci evropských tradic.
Poslední velkou mediální akcí proti našemu návrhu zákona je akce zvaná charity a diakonie, ve které se burcují věřící, že ministerstvo chce zrušit charity a diakonie tím, že je nebude evidovat na Ministerstvu kultury. Je přitom přinejmenším pikantní, že tuto akci řídí ředitel diakonie, která na ministerstvu evidovaná není. Máte-li zájem, máme zde výpis z registru ekonomických subjektů v této diakonii, která je totiž zaregistrovaná jako sdružení, podniká však jako církevní organizace s předmětem činnosti - a to prosím doslovně cituji - provádění staveb, jejich změn a odstraňování.
***