(18.00 hodin)
(pokračuje Brožík)
Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Táži se, zda má někdo jiný návrh. Není tomu tak.
Budeme hlasovat o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 220 ze 162 přítomných 146, pro 2 proti. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Tím končím první čtení tohoto návrhu zákona. Končím projednávání bodu 64.
Přistoupíme k bodu
65.
Návrh poslanců Waltra Bartoše, Michaely Šojdrové, Petra Mareše, Petra Plevy,
Václava Brouska a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb.,
o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 947/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 947/1. Prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Walter Bartoš: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vám krátce zdůvodnil motivy podání tohoto návrhu. Cíl předložené novely spočívá v úpravě problematických míst v oblasti tzv. regionálního školství, která byla způsobena uskutečňováním reformy veřejné správy.
Náš návrh v podstatě upravuje tři okruhy právních vztahů v oblasti řízení školství. Jsou to za prvé posílení zřizovatelských pravomocí obcí, za druhé vymezení povinností kraje v oblasti vzdělávání, za třetí vytvoření prostoru pro větší autonomii škol.
Okruh první se vztahuje k posílení zřizovatelských pravomocí. Reforma veřejné správy i přes deklarovanou decentralizaci vytvořila paradoxně v oblasti řízení školské soustavy velmi centralistický model, neboť kumulovala téměř veškeré rozhodovací pravomoci na úroveň kraje. Za více než půl roku takového fungování se však ukazuje, že tento model není příliš šťastný, neboť v důsledku prodloužení vzdálenosti mezi jednotlivými články vzdělávací soustavy je zvláště obcím velmi komplikován život. Kraje jsou tak nuceny zbytečně řešit každodenní běžné záležitosti mateřských a základních škol. Problémem vzhledem k větší vzdálenosti je samozřejmě také to, že kraje musejí obhospodařovat více vzdělávacích subjektů, a tudíž nemohou mít dostatečné informace o lokálních problematikách. Jejich rozhodování je tudíž velmi obtížné a složité. Zvlášť evidentní je to v personálních záležitostech, kde mají ze zákona kraje pravomoci jmenovat ředitele škol a zařízení, které samy nezřizují. Z pohledu zřizovatelských pravomocí a odpovědnosti je tato úprava nesystémová. Obec je bohužel jediným zřizovatelem v celém vzdělávacím systému, který nemá pravomoc jmenovat statutární orgán u škol, které sama zřizuje. Všichni ostatní zřizovatelé, to znamená jak státní školy - které de facto už žádné nejsou, ale teoreticky mohou být -, krajské školy, církevní školy, tak soukromé školy tuto pravomoc jmenovat statutární orgán mají.
Navrhovatelé jsou proto přesvědčeni, že obce nejenže lépe znají místní podmínky a potřeby, ale především investují již více než deset let do svých škol nemalé finanční částky na provoz a investice a samozřejmě ze zákona nesou odpovědnost za jejich fungování. Myslím si, dámy a pánové, že to je docela pádný důvod k tomu, proč by měly mít v této oblasti odpovídající puvoár.
Od oponentů navrhované novely zákona jsem v této souvislosti často slýchal argumenty, že v případě přesunutí pravomocí na obec hrozí v této oblasti přílišná politizace a neodbornost. Jsem přesvědčen, že tomu tak není, a jsem rád, že i ministerstvo školství je implicitně podobného názoru, neboť samo ve svém návrhu nového školského zákona tyto vztahy vymezilo stejným způsobem. To je k oblasti první.
Oblast druhá se týká tzv. určení povinností kraje ve sféře vzdělávání. Tady bych rád řekl, že v důsledku reformy veřejné správy jsme na kraje převedli střední a speciální školy, převedli jsme tam školská zařízení a zařízení ústavní péče, ale nestanovili jsme zákonem kraji povinnost zajišťovat tuto oblast vzdělávání. Podobně jako u obcí, které zřizují základní školy, a zákon jim ukládá vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky, i kraji musí analogicky zákon ukládat povinnosti v oblasti středního školství, speciálního školství a tzv. ústavní výchovy.
A konečně okruh třetí a poslední. Tento okruh souvisí s tzv. posílením autonomie škol, a to tak, že se navrhuje pro všechna vzdělávací zařízení, pro školy, povinnost přechodu do tzv. právní subjektivity. Jsem přesvědčen o tom, že tento krok umožní školám se samostatněji rozhodovat především v otázkách koncepce a samozřejmě také v otázkách pracovněprávních vztahů. Výhodou přechodu všech škol do tohoto režimu by mohl být argument ke snížení počtu úředníků, kteří dosud zajišťují servis pro školy bez právní subjektivity. Z hlediska veřejných výdajů by tak mohl být vytvářen prostor pro levnější varianty v oblasti předškolního a základního vzdělávání.
Dámy a pánové, to je prozatím z mé strany všechno. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Václav Pícl.
Poslanec Václav Pícl: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, máme před sebou poslanecký návrh poslance Bartoše a dalších, který mění zákon o státní správě a samosprávě ve školství. Tento návrh tady máme již potřetí - trochu v jiné podobě. Já nebudu říkat svá stanoviska, neboť jsem je sdělil už dříve. Upozornil bych jen na stanovisko vlády k tomuto návrhu.
Vláda s tímto návrhem nesouhlasí. Především nesouhlasí s povinným zřizováním příspěvkových organizací. Také nesouhlasí s tím, aby byly rozšířeny pravomoci kraje zřizovat další školy a školská zařízení, která zřizují obce, aby nedošlo k překrývání kompetencí obcí a krajů. Má výhrady i k oblasti jmenování a odvolávání ředitelů škol, protože tato problematika také není detailně řešena. Jsou tam některé rozpory při nedohodě, možnosti zpolitizování atd. Dále vláda konstatuje, že předpoklady předkladatelů, že nedojde k požadavkům na státní rozpočet, nelze akceptovat, neboť podle návrhu by k nárokům na státní rozpočet došlo.
Abych byl objektivní, nebudu zde navrhovat zamítnutí. Byl bych rád, kdybychom tuto normu probírali společně s vládním návrhem, který přijde na příští jednání naší sněmovny, a to s návrhem zákona o změně zákonů, které se budou týkat druhé etapy reformy veřejné správy, kde se problematika státní správy a samosprávy ve školství bude řešit. Byl bych rád, kdybychom tuto problematiku řešili společně.
To je moje zpráva.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které jsou písemně přihlášeni poslanec Václav Brousek a poslankyně Svobodová. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Václav Brousek: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, máme před sebou novelu zákona, která - pokud by byla schválena - by výrazně ovlivnila vzdělávací soustavu v České republice.
***